Velký hřbitov za jižní hranicí Paříže v městečku Thiais jsem v minulosti viděla vždy jen z autobusu, kterým jsem jezdívala z letiště v Orly. Podle dostupných informací na něm zas tak nic zvláštního k vidění nebylo, takže jsem jeho návštěvu roky odkládala. Došlo na ni teprve před dvěma týdny, když jsem se v Thiais ocitla kvůli něčemu jinému, a využila jsem příležitosti, abych si hřbitov, který sice leží mimo Paříži, ale ve svém názvu nese slovo „pařížský“, prošla. Navíc také jaro, a především rozkvetlé sakury, z tohoto jinak prý zvlášť nehostinného místa udělalo vcelku příjemný prostor.
Co tady zaujme nejdřív, jsou ohromné vzdálenosti. Hřbitov je druhým největším v Paříži, má 103 hektary, rozdělené na jednotlivé části podle původu pohřbívaných. Je zde část židovská, muslimská, čínská, ale také třeba srbská a mnoho dalších. Tradičně zde byla pohřbívaná chudina, lidé, kteří zemřeli bez příbuzných a bez majetku, ale také oběti atentátů, různých katastrof, vražd nebo teroristických činů, a také jejich pachatelé. Skončilo zde i mnoho bezejmenných bezdomovců a své zvláštní místo tady mají například vyhrazené i ti, kteří se rozhodli dát svoje tělo vědě. Někde jsou zde anonymně a bez označení pohřbeni také pachatelé teroristických činů, včetně těch v Bataclanu i jinde v Paříži.
Hřbitovu se odjakživa říká „hřbitov chudých“ a je to na něm vidět. Většina hrobek je tady nikoliv z kamene nebo mramoru, ale z obyčejného betonu. Najdete tady celá velká oddělení úplně stejných hrobek, stejným způsobem opotřebených časem, otlučených a zvětralých, oddělení, na kterých je na první pohled vidět, že sem nikdo dlouhá léta nevkročil.
Součástí hřbitova je i velká část s hroby padlých v 1. světové válcePřestože se v literatuře dá najít několik známých jmen, jejichž nositelé jsou zde pohřbeni, já jsem se v těch velkých vzdálenostech do žádného velkého hledání pouštět nechtěla. Šla jsem vlastně původně jen za dvěma jmény a až na místě jsem zjistila, že přestože jsou všude uváděna, ve skutečnosti jejich hroby už neexistují. Šlo především o hrob pouliční zpěvačky, která si říkala Line Marsa, vlastním jménem Anetta Maillard, která porodila a brzy po narození opustila svoji malou dceru, ze které vyrostla slavná zpěvačka Édith Piaf.Druhý hrob, který jsem chtěla najít, byl hrob modelky, známé pod jménem Kiki de Montparnasse, která byla ve 20. a 30. letech minulého století královnou Montparnassu. Malovali ji všichni od Modiglianiho až po surrealisty a přátelila se s každým, včetně Ernesta Hemingwaye. Nejvíce ji však na svých známých fotografiích proslavil americký fotograf Man Ray. Bohužel až na místě jsem zjistila, že ani jeden z těchto hrobů už nenajdu. Obě ženy zemřely v bídě a opuštěné, byly tedy pohřbeny do hrobů s co nejkratší koncesí, které byly po jejím uplynutí zrušeny. K hrobu Kiki se na Wikipedii píše, že byl zrušen v roce 1974. Hrob matky Édith Piaf ležel ve vzdáleném zanedbaném oddělení, které jsem prošla celé, ale nikde jsem hrob nenašla. Byl zřejmě zlikvidován po skončení koncese, přestože zemřela v roce 1945, v době, kdy její dcera byla už na vrcholu slávy. Zatímco otec Édith je pohřben společně s ní, její matka doslova zmizela.
Z dalších známých jmen je v Thiais pohřben český malíř Josef Šíma (o jeho hrobu jsem se dozvěděla až později, proto jsem ho při své návštěvě nehledala), ale také rakouský spisovatel Joseph Roth, nebo syn Lva Trockého Lev Sedov.
Na rozlehlé louce plné pampelišek a sedmikrásek jsou sem tam poházeny zbytky pomníčků a náhrobních desek. Tady zřejmě končí ostatky těch, jejichž koncese na hrob už vypršela.
Ze všech různých národnostních částí hřbitova je snad nejzajímavější ta čínská. Nejen nádherou žulových a mramorových pomníků, často velkých jako dospělý člověk, zdobených zlatem a sochami, ale také proto, že Asiaté nosí svým pozůstalým na hrob jídlo. Stáli jsme překvapení před doslova hostinami, které byly na některých náhrobních deskách připraveny. Kromě nejobvyklejšího ovoce zde byly k vidění misky s čínskými jídly a s rýží, závitky, sendviče, kusy masa a ryb, sladkosti, ale také skleničky s nalitou pálenkou, šálky s kávou a čajem nebo otevřené plechovky piva a coca coly. Navíc všechno vypadalo poměrně čerstvě, zdá se tedy, že v této části hřbitova je čilý provoz pozůstalých, kteří o hroby pečují.
Hřbitov v Thiais je sice zajímavý, je však záležitostí spíše pro ty opravdu pařížsky pokročilé, pro ty, kteří už viděli všechny ostatní pařížské hřbitovy a chtějí si do sbírky zařadit další kuriozitu.
Jak se tam dostat: metro Villejuif Louis Aragon (linka 7) a potom tramvají T7 do zastávky Cimetière Parisien de Thiais
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.