O tom, že i za starými hradbami je co vidět, nás přesvědčí výhled do protějšího kopce, uprostřed kterého stojí starý klášter klarisek z poloviny 13. století. Dnes už svému účelu neslouží, má v něm sídlo pobočka národní knihovny. Klášter bohužel není běžně přístupný, ale pokud byste jeli z nádraží do centra turistickým autobusem, ten sem zajíždí a je tak možné si klášter prohlédnout aspon zvenku.

Dole pod kopcem narazíme na další věž kaple (bohužel jsem ji zapomněla vyfotit zblízka). Je součástí komplexu bývalého špitálu, pod kterým se rozkládají podzemní katakomby. Vstupní prostory jsou otevřené zdarma, do katakomb se platí symbolické vstupné. Kaple byla zavřená.

Jedna část bývalého špitálu, ta novější, slouží dodnes zdravotnictví

Po pár metrech se dostaneme do rušné rue du Val, hlavní obchodní třídy s pěší zónou, která probíhá po celé délce centra města. Nečekejte ale žádné moderní obchody nebo domy, tady jsme pořád ještě jednou nohou ve středověku. Oběd v jedné z místních hospůdek i pozdější odpolední svačina u venkovního stolečku místní pekárny patří k nejmilejším vzpomínkám z toho dne.

Nezapomeňte odbočit jednou z kolmých uliček ke starému chrámu sv. Kříže, který dostal svůj název podle kousku Ježíšova kříže, který zakladatel kostela Thibaud ze Champagne přivezl na konci 12. století z Jeruzaléma. Kostel byl postavený na začátku 13. století nejdříve jako součást opatství, které později zaniklo. Je jednou z nejvzácnější památek v Provins, přesto se dovnitř hned tak nikdo nepodívá. Jeho stavitelé ho totiž postavili v záplavové oblasti v místech močálu na dřevěných pilotech (pozor, jsme na začátku 13. století!), které už za několik století začaly dělat problémy se statikou. Ke zkáze mu napomohlo i období po francouzské revoluci, kdy si v jeho chóru udělali revolucionáři továrnu na výrobu ledku.

Kostel sice přišel už dávno o svůj původní portál, byl však k němu připojen portál později zbořené kaple Saint-Laurent, která byla také součástí původního opatství

Jen o kousek dál najdeme městskou radnici. Ta stojí na samém konci rue du Val a tady už se s městem pomalu začneme loučit. O pár ulic dál přejdeme most přes říčku Voulzie, za ní zahneme doprava a po pár desítkách metrů uvidíme nádraží, ze kterého nás vlak odveze zpátky do Paříže.

Jak se tam dostat:
Vlakem z Gare de l´Est. Cesta trvá asi hodinu a půl a jízdenka stojí tam a zpět kolem 22 eur. Provins leží v 5. zóně, takže ti, kdo si v Paříži koupí „tramvajenku“ Navigo, mají cestu zdarma v rámci tarifu.
Po příjezdu do Provins můžete jet od nádraží do centra malým elektrickým turistickým autobusem (2,50 eur nebo opět Navigo zdarma), který projíždí městem napříč a zajíždí i na blízké sídliště. Pěšky je to z nádraží do dolního města asi 10 minut, do horního města, které jsme viděli minule, asi 20 minut.

Městečko zažilo svůj největší rozkvět v době středověku, kdy bylo po Paříži a Rouenu třetím největším francouzským městem. Počátky osídlení na tomto místě ale spadají už do doby paleolitu, i když ten největší rozvoj začal v době Karla Velikého v 9. století.

Prohlídku města začneme na place du Châtel, náměstí, kde se konávaly slavné trhy. Dnes nám je připomíná jen kašna s tepanou mříží a kamenný kříž.

Směrem k východní části starého centra už z dálky uvidíme mohutné kamenné zdi Cézarovy věže. Podle legendy byla postavena Juliem Cesarem, ale ve skutečnosti pochází z 12. století a byla postavena jako strážní věž, která ohraničovala okraj tržišť. Později sloužila i jako vězení.

V prvním patře věže je umístěný velký klenutý sál, který sloužil jako shromažďovací a společenské místo pro hlídky. Z něj vedou chodbičky a boční schody do menších místností, které sloužily veliteli posádky a členům hlídek, ale také jako vězeňské cely.

Na vrchol věže vedou úzké a vysoké kamenné schody. Nic pro klaustrofoby.

Už při výstupu nahoru se nám v malých okéncích schodiště objevují výhledy do okolní krajiny i na některé prvky věže, například na doškovou krytinu bočních věžiček.

Krytou chodbou pod vrcholkem věže chodily hlídky, které město střežily

Na samém vrcholku se dostaneme pod krov, pocházející ze 17. století, kdy byla věž teprve zastřešena. V té době byla také osazena šesti zvony. Pět z nich bylo sejmuto a roztaveno v revolučních letech na konci 18. století a do dnešních dnů se zachoval jen ten největší a nejtěžší třítunový.

Z vrcholu věže můžeme pozorovat, bohužel jen přes hustě zamřížovaná okénka, okolí věže. Směrem k východu se nám tak otevře i pohled na druhou významnou památku města, kapitulní chrám Saint-Quiriace.

Stejně jako Cézarova věž, i chrám pochází z 12. století. Jeho mohutné kněžiště i téměř holé průčelí napovídají, že kostel měl být původně mnohem větší (z původně plánovaných osmi klenebních polí byla realizována pouze dvě). Finanční problémy království ve 13. století v době krále Filipa Sličného nedovolily dokončení kostela a pozdější úpadek významu města také dokončení nedovolil.

Gotický kostel s románskými prvky svým kněžištěm a chrámových ochozem napovídá, že stavitelé měli mnohem větší ambice, možná i pozdější povýšení na katedrálu.

Kříž na náměstí před kostelem ukazuje místo, kam až měl původně dosahovat vchod do chrámu

Když se od kostela vydáme zpět směrem k hlavnímu náměstí, dostaneme se do turistických uliček, o kterých jsme už mluvili. Tady také najdeme další památky, především staré gotické domy (i několik románských) se zachovaným podzemím s klenbami. Některé z nich v minulosti sloužily jako obytné domy, lázně, hostince nebo skladiště pro zboží kupců, v jiných byly špitály pro příchozí a poutníky. Dnes jsou některé z nich přístupné a říká se, že tyto podzemní prostory inspirovaly Umberta Eca, když psal některé pasáže své knihy Foucaultovo kyvadlo.

Jeden ze starých domů, v němž býval špitál. Z původní stavby dnes zůstalo jen přízemí a podzemí.

Z náměstí se vydáme na západ po rue de Jouy, kterou se dostaneme ke staré městské bráně Porte de Jouy. Ta je vsazena do středověkých hradeb, které jsou pro město typické a které tvoří součást světového dědictví UNESCO. Hradby zde zůstaly zachované v délce 1200 metrů a je v nich celkem 22 věží různého tvaru a výšky. Můžeme si tak udělat představu, jak středověké město v této části vypadalo.

Hradby z venkovní strany

Na hradby u brány se dá vystoupat a podívat se na město z výšky. Tady nahoře vidíme silnici, vedoucí směrem k centru, dole potom opačný pohled za město. Fascinuje mě, že město opravdu končí hradbami a bránou, za kterou vede z města jen úzká silnice, stejně jako v době jejího vzniku.

Kolem hradeb se zevnitř i zvenku můžeme dostat k druhé zachované bráně, Porte Saint-Jean. Za ní leží malá část novějšího města a v bývalém statku také turistické středisko, kde vás zahrnou plánky a další literaturou o městě.

Procházku v uličkách této části města můžu vřele doporučit. Každý dům tady totiž představuje památku sám o sobě, navíc jsou domy pečlivě upravené, obrostlé květinami a je tu klid a ticho.

Dnes jsme se podívali na část středověkého horního města, někdy příště, třeba zas příští neděli, sestoupíme po silnici o něco níž a projdeme si dolní město. I tam najdeme spoustu věcí, které nás zaujmou a ohromí.

Jak se tam dostat: