Paříž pro pokročilé

Starý montmartreský vodojem

11.2.2011hfNapsat komentář

Zvláštní osmistěnný neorenesanční domeček, který stojí na vyvýšeném místě na Montmartru, byl prvním vodojemem v této části Paříže. Byl postavený v roce 1835, poté, co na Montmartru začaly docházet zásoby podzemní vody, a sloužil až do roku 1930.

Dnes bývají ve vodojemu organizovány malířské a sochařské výstavy. Má zde sídlo i tzv. La Commanderie du clos de Montmartre (Montmartreské vinařské velitelství), víceméně folklórní organizace, které se zabývá pěstováním vína na vinici na Montmartru a která každoročně organizuje slavné montmartreské vinobraní. La Commanderie je pro veřejnost otevřena každou neděli odpoledne.

Ve výklenku nad schodištěm je umístěna renesanční kašna a velká bronzová váza, z níž vytéká tenký pramínek vody

Ptáte se, kde vlastně byla všechny ta voda uskladněna? Správný dotaz, taky jsem nejdříve měla pochyby. Později jsem narazila na jednu starou pohlednici, na které bylo vidět, že domeček byl dříve dvakrát tak vysoký. Objem nádrže, která byla plněna hydraulickým čerpadlem z pramenů na severu Paříže, byl více než 260 000 metrů krychlových. Horní nádrž byla snesena v roce 1969 a zůstala jen elegantní spodní část.

Montmartre, Rue Norvins 9

http://www.commanderie-montmartre.com/

Jak se tam dostat: Metro Abbesses

Cukrárna na hřbitově

9.2.2011hfNapsat komentář

Ne, samozřejmě Pařížané nejsou tak morbidní, aby si na některém ze svých hřbitovů zřídili cukrárnu. To jsem jen na minimum zkrátila téma dnešního článku.

V Paříži vás kromě jiného určitě nadchnou také obchody s čokoládou a čokoládovými bonbóny. Jejich pralinky jsou nepřekonatelné, vynikající… a kalorické a drahé. Jedna z nejstarších a nejlepších „boutique de chocolat“ se jmenuje Debauve et Gallais a sídlí nedaleko kostela Saint-Germain-des-Prés v 7. obvodu. Sulpice Debauve, lékárník a zakladatel firmy, byl dodavatelem čokolády už na dvoře Ludvíka XVI.! První obchod si Debauve otevřel v roce 1670 na Boulevardu Saint-Germain a firma se stala postupně dodavatelem všech králů. Proslulost čokolády Debauve rostla, stejně jako počet dalších firemních obchodů na prestižních adresách.

V roce 1818 si Debauve, který se mezitím spojil se svým synovcem André Gallaisem, otevřel tento obchod na Rue des Saints-Pères. Obchod, který je dnes zapsán na seznamu historických památek, tady stojí dodnes přesně tak, jak byl tehdy navržen a zařízen slavnými Napoleonovými architekty (stejnými, kteří Napoleonovi postavili i palác Malmaison pro císařovnu Josefínu).

V dlouhé historii firmy byla jejich zákazníkem celá francouzská smetánka – králové, šlechta, ale také umělci (údajně si odtud nechal bonbóny posílat Balzac, Proust, Anatole France a jiní). Je tady sice draho, ale můžete se zařadit mezi ně…

No není to nádhera?

„Obchod byl vytvořen v roce 1819 architekty Percierem a Fontainem“.

V tomtéž domě najdeme ještě jednu pozoruhodnost. Když se podíváme průjezdem do dvora, uvidíme nejen zadní část cukrárny, ale také pět bílých dórských sloupů, každý z nich s černou vázou nahoře.

Za sloupy uvnitř dvora leží malý parčík. Na vstupních vratech si potom můžeme všimnout této desky:

„Zde se nacházel v letech 1604 až 1685 protestantský hřbitov, kde byli pohřbeni Ducerceauovi, Gobelinovi a S. de Brosse Conrart.“

Jistě, tady jsme už za bývalými hradbami Paříže, kde se tehdy rozkládaly jen louky, pole a hřbitovy. Dnes tady po nich není ani stopy, Paříž brzy expandovala za hradby a volný prostor zastavěla svými paláci. Dnes si Pařížané aspoň tímto způsobem mohou připomenout své mrtvé.

Mimochodem, o rodině Gobelinů jsem psala tady:

www.pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1009/manufacture-des-gobelins-manufaktura-na-gobeliny

Ostatní dvě jména jsem neznala, ale zjistila jsem mezitím, že Ducerceauovi byli v 16. a 17. století rodem, z něhož pocházeli slavní architekti, malíři a rytci, a že Salomon de Brosse Conrart (1571-1626), architekt, který pracoval na Lucemburském paláci, byl jedním ze zakladatelů Francouzské akademie.

Čtvrť Faubourg Saint-Germain, 30 Rue des Saints-Pères

Otevřeno pondělí – sobota 9-19 hod

Jak se tam dostat: Metro Saint-Germain des Prés nebo Sèvres-Babylone

Malíř André Renoux v Muzeu Carnavalet

7.2.2011hf1 komentář

Musée Carnavalet je muzeum, kam většinou moc turistů nezabloudí. Je celé věnováno historii Paříže, ale kromě stálých sbírek historických materiálů organizuje i různé tématické výstavy a běžné výstavy obrazů, většinou s pařížskou tématikou. Pokud máte rádi Paříž a naivní obrázky, můžete to vše dohromady v současné době vidět na výstavě Coins de Paris (Pařížské kouty) malíře André Renouxe. Renoux (1939 – 2002) maloval běžné scény z pařížských ulic – domy, uličky, náměstí, zahrady, bistra a obchody, to vše ovšem bez sebemenší přítomnosti lidí. Protože prožil téměř celý svůj život na Montmartru, najdete na obrázcích mnoho známých míst z této části Paříže. Pařížské náměty mám na obrazech moc ráda, nepřekonatelný pro mě zůstává Maurice Utrillo, proto na mě Renouxovy líbivé, uhlazené a vymydlené oleje a litografie působí tak trochu jako kýč. Za návštěvu výstava ale určitě stojí, zvlášť když je na ni vstup zdarma, už jen kvůli samotné renesanční budově paláce Carnavalet.

Vstup z Rue Sévigné

Vnitřní dvůr

Malá ukázka Renouxova díla:

Pokud se vám obrázky André Renouxe líbí, můžete si další prohlédnout nebo koupit v galerii Roussard v Rue Mont Cenis na Montmartru.

Pokud jsem řekla, že mi Renouxovy obrázky připadají kýčovité, nechci tím říci, že by neuměl malovat. Na internetu jsem našla i jiná jeho díla, rytiny a kresby, ze kterých vyplývá, že kreslit uměl dokonale.

Le Musée Carnavalet

Marais, 23 Rue Sévigné, 1. patro

http://www.carnavalet.paris.fr 
Otevřeno do 27. února 2011 denně kromě pondělí 10 – 18 hod

Vstup zdarma

Do 27. února si můžete v Musée Carnavalet prohlédnout také výstavu luxusních cestovních kufrů firmy Louis Vuitton

Jak se tam dostat: Metro St. Paul nebo Chemin Vert

Muž, který procházel zdí

5.2.2011hfkomentáře 2

„Na Montmartru v ulici Orchampt 75a bydlel ve třetím poschodí výborný chlapík jménem Dutilleul, který měl podivuhodnou schopnost procházet bez nejmenších potíží zdmi. „

Tak začíná povídka Muž, který procházel zdí, kterou napsal spisovatel Marcel Aymé v roce 1943. Povídka pokračuje tím, jak pan Dutilleul využíval své schopnosti k tomu, aby dohnal svého nesnesitelného šéfa do blázince. Poté začal díky své schopnosti vykrádat banky a klenotnictví a když se nechal schválně zatknout policií jen proto, že mu jeho kolegové nevěřili, že tím nejhledanějším bankovním lupičem je právě on, pohrával si s ředitelstvím věznice La Santé tím, že pravidelně unikal ze své cely a zase se do ní vracel. Při posledním útěku se do věznice už nevrátil, změnil vzhled a bydliště a žil klidně dál na Montmartru. Osudným se mu stalo, když se zamiloval do vdané ženy, za kterou docházel přes zeď, když její žárlivý manžel, který ji zamykal, nebyl doma. Při jednom návratu od své milenky jeho zázračná schopnost přestala fungovat a on zůstal uvězněný uprostřed zdi, kterou se snažil od milenky odejít.

Pokud jste se procházeli na Montmartru, určitě jste ho viděli. Ze zdi na konci Rue Norvins trčí jeho hlava, ruce a levá noha.

Z fotografie autora povídky Marcela Aymého je zřejmé, že sochaře, kterým je známý herec Jean Marais, při vytváření sochy inspiroval vzhled spisovatele.

Krasavec Jean Marais, který vytvořil sochu v roce 1989, byl nejen skvělým hercem, ale v druhé polovině svého života pracoval i jako malíř a sochař. Žil střídavě na Montmartru v Rue Norvins 22 a ve městečku Vallauris v Provence, kde je pohřben.

Zeď se sochou leží u malého náměstí, které bylo pojmenováno po spisovateli Marcelu Aymé, který na tomto náměstí dlouhé roky žil. Povídku napsal v roce 1943 a od té doby byla ve Francii několikrát zfilmována. V češtině si ji můžete přečíst v knize Rozvětvený paroháč v překladu Jarmily Fialové.

Podle povídky dělal v noci společnost ve zdi uvězněnému panu Dutilleulovi malíř Gen Paul, který mu hrál na kytaru. Přestože Gen Paul (který, mimochodem, opravdu bydlel hned za rohem) zemřel v roce 1975, ani dnes není pan Dutilleul sám. Noci tráví ve společnosti bezdomovce, který si u něho postavil stan.

Montmartre, Place Marcel Aymé

Cathédrale Saint-Louis – Katedrála sv. Ludvíka

3.2.2011hfNapsat komentář

Katedrálu sv. Ludvíka, která stojí v areálu Invalidovny (viz můj článek tady: les-invalides-invalidovna) a která nejprve nesla pouze název Vojenský kostel, postavil Jules Hardouin-Mansart v letech 1676 až 1679. Kostel sloužil pro každodenní bohoslužby vojenských invalidů, kteří byli v Invalidovně ubytováni, na rozdíl od Dómu (ve kterém je dnes pohřben Napoleon Bonaparte), od kterého je oddělen skleněnou přepážkou a který byl určen pro královské bohoslužby.

Katedrála je zasvěcena svatému Ludvíku a svaté Trojici. Její klenba je ozdobena francouzskými vojenskými trofejemi. V podzemní kryptě, která běžně není přístupná, jsou pohřbeni četní francouzští maršálové a důstojníci, společně s guvernéry Invalidovny.

Svatý Ludvík je jediným kostelem ve Francii, který je trvale ozdoben francouzskými prapory

Za skleněnou přepážkou nad oltářem je vidět kupole Dómu

Informace o jednotlivých trofejích – praporech, ukořistěných nepřátelským vojskům, jsou uvedeny vždy na příslušných pilířích

Kazatelna se znakem Ludvíka XIV. – Krále slunce

Varhany byly vytvořeny v letech 1679 – 1687 a restaurovány v letech 1955 – 1957. V roce 1837 na nich bylo poprvé hráno slavné Requiem Hectora Berlioze.

Cathédrale de Saint-Louis-des-Invalides

Paris 7, 129 rue de Grenelle

Vstup do kostela zdarma

Jak se tam dostat: Metro linka 8 – Latour-Maubourg nebo Invalides, linka 13 – Varenne nebo Saint François-Xavier, RER C – Invalides

Passage des Princes – Pasáž princů

1.2.2011hfNapsat komentář

Pasáž princů najdete na takzvaných velkých bulvárech, tam, kde ústí Boulevard des Italiens do Boulevardu Montmartre a kde je vysoká kombinace drahých obchodů a luxusních restaurací. V Pasáži princů však nic z toho nenajdeme – je celá vyhrazená dětem i dospělým, kteří si rádi hrají. Je totiž plná obchodů s hračkami, společenskými hrami a puzzlemi.

V době, kdy během přestavby Paříže baronem Haussmanem zaniklo mnoho krytých pasáží, byla povolena výstavba ještě jedné nové. Tehdy bankéř Mirès zakoupil „Grand Hôtel des Princes et de l’Europe“ v čísle 97 Rue de Richelieu a na něj navazující nezastavěnou parcelu, na které nechal v roce 1860 postavil krytou pasáž. Oproti dříve vzniklým pasážím tato byla poměrně jednoduchá a udivovala pouze nádherným skleněným zastřešením, neseným kovovými nosníky ve tvaru arabesek. Pasáž sloužila až do roku 1985, kdy byla při přestavbě okolních budov zničena – architekti Georgel a Mrowiec ji však nechali znovu vystavět na stejném místě a téměř ve stejné podobě, za použití velkého množství původních stavebních prvků.

Její dvě ramena ústí do Rue de Richelieu a jedno do Boulevardu des Italiens.

Vstup z Rue Richelieu

Pohled do pasáže z Rue Richelieu

Nosníky skleněné střechy jsou původní

V pasáži je krásná dlažba

Kopule skleněné střechy v místech, kde se pasáž láme v pravém úhlu k Boulevardu des Italiens

Obchody v těsné blízkosti Boulevardu des Italiens

Původní strop pasáže u Boulevardu des Italiens

Toto nové rameno navazuje na starou pasáž – jde rovnoběžně s Boulevardem des Italiens, prochází přes krásně zrekonstruovaný dvůr a ústí zpět do Rue Richelieu

Čtvrť Opera, 5 Boulevard des Italiens nebo 97 Rue Richelieu

Jak se tam dostat: Metro Richelieu nebo Drouot

Colonne Médicis – Sloup Medicejských

30.1.201131.3.2022hf1 komentář

V blízkosti Les Halles, těsně vedle Obchodní burzy, nás zaujme zvláštní sloup. Zdálky vypadá jako běžný antický dórský sloup, zblízka ovšem zjistíme, že má na vrcholku podivnou kovovou konstrukci.

Sloup byl dříve součástí paláce královny Kateřiny Medicejské, která ho nechala postavit v roce 1574 architektem Jeanem Bullantem jako astronomickou věž. Sloup čněl nad Paříží a měl připomínat Pařížanům stále existující moc královny matky poté, co její manžel, král Jindřich II., zemřel v roce 1559 v turnaji. Po jeho smrti se v roli krále vystřídali tři jeho synové – dva z nich, František II. a Karel IX., vládli ve velmi mladém věku a brzy zemřeli. Královna matka byla zvyklá rozhodovat za ně, byla proto nepříjemně překvapená, když se její třetí syn, Jindřich III., během jehož vlády postavila palác i sloup, rozhodl zbavit ji moci).

A proč je sloup tak těsně spojen právě s burzou? Palác Soissons, sídlo královny matky Kateřiny Medicejské, byl se sloupem spojen dvěma tajnými dveřmi, z nichž jedny údajně vedly přímo do královniny komnaty.

Palác Soissons, vpravo vzadu vykukuje sloup

Palác byl zbourán v roce 1748 a na jeho místě byla v roce 1760 postavena Tržnice s obilím, přestavěná v roce 1889 na Obchodní burzu. Sloup byl zachráněn před zbouráním osvíceným kronikářem Bachaumontem, který ho zakoupil a poté daroval městu.

*Tržnice s obilím v popředí se sloupem v 1. polovině 19. století*

Sloup je vysoký 31 metrů, široký 3 metry a uvnitř se skrývá točité schodiště se 147 schody, vedoucími na vrcholek, kde se na široké základní desce, se stranami 4 metry dlouhými, jejíž rohy míří do čtyř světových stran, nacházela astronomická základna. Královna na ni často stoupala se svým italským astronomem Cosimem Ruggierim a pozorovala oblohu.

Sloup byl ve své době zdoben nejen 18 žlábky, ale i královskými liliemi, rohy hojnosti, korunami a květinami, které dnes bohužel nejsou už příliš viditelné. Od roku 1862 je sloup zapsán na seznamu historických památek.

Sloup měl pravděpodobně také připomínat památku krále Jindřicha II. Vyplývá to z propletených monogramů H a C (Henri a Cathérine), které jsou na sloupu dodnes dobře vidět.

V dolní části sloupu je vsazena ozdobná deska se znakem Paříže a s latinským textem o historii sloupu. Na začátku 19. století byla u paty sloupu zřízena kašna – později byla opět zrušena a dnes už ji tu nenajdeme.

Dnes je sloup obklopen stavebními ohradami, za kterými probíhají práce na rekonstrukci zahrady Les Halles.

Les Halles, Rue de Viarmes

Jak se tam dostat: Metro Les Halles nebo Louvre-Rivoli

Cour des Shadoks – Dvůr Shadoks

28.1.2011hfNapsat komentář

V sérii dvorků ve čtvrti za Bastilou budeme pokračovat dvorem, který má pro nás tak trochu zvláštní a záhadné jméno. Získal ho podle velmi známého francouzského kresleného seriálu Les Shadocks, který vznikl v druhé polovině 60. let a jehož tvůrce Jacques Rouxel tady bydlel.

Oproti některým jiným v okolí je tento dvůr dobře udržovaný a po rekonstrukci v roce 1998 je jedna jeho část zastřešená. Kulatý znak se „Shadoky“ na skleněné střeše vytvořil na Rouxelovu žádost Bertrand Biss, který je i autorem počítačové hry se „Shadoky“.

Les Shadoks jsou bytosti, podobné ptákům s velkým zobákem, dlouhýma nohama a krátkými křidélky, kteří jsou mimořádně zlí a omezení. Jejich paměť je schopná podržet jen čtyři věci, takže když se naučí nějakou další, jednu z těch předchozích zapomenou. Přesto se pouštějí do složitých filozofických a sociologických projektů – z toho potom vyplývají různé komické situace, které staví na hlavu veškerou logiku. Žijí na své planetě Shadok a bojují se svými nepřáteli z planety Gibi, které chtějí porazit tím, že na své planetě najdou zdroj paliva, které jim pomůže dostat se na Zemi. Proto musí „Shadokové“ pořád pumpovat, aby se k tomuto zdroji dostali.

Les Shadoks provázeli dětstvím celou jednu generaci Francouzů. Jejich kouzlo je založené na humoru, který občas popírá veškerou logiku.

Pro představu toto jsou první dva díly první řady seriálu z roku 1968:

Vrátíme se ale na dvůr, který nese název slavného seriálu. Jako všude jinde v okolí, i tady najdeme dílničky na výrobu nábytku, designerské ateliéry a malé obchůdky. To vše malebně zabalené do popínavé zeleně, keřů a rostlin v květináčích, které stojí všude, kam se podíváte.

71 Rue du Faubourg Saint-Antoine

Jak se tam dostat: Metro Bastille nebo Ledru Rollin

Pekárna Coquelicot

26.1.2011hfkomentářů 5

Jen kousek od stanice metra Abbesses, o které jsem psala minule, leží jedna z mých nejoblíbenějších pekáren v Paříži – Coquelicot, v češtině Vlčí mák. Samozřejmě, že pařížské pekárny jsou pojmem samy o sobě a ve všech najdete čerstvé a nadýchané pečivo, tato je ale skvělá i proto, že vám tady naservírují i různé nápoje, takže její návštěvu můžete spojit se snídaní nebo svačinou. V teplém počasí mají venku pár stolečků, od kterých se tak dobře pozoruje okolní hemžení.

Pokud je ošklivo, můžete se posadit v zadní části obchodu nebo v prvním patře, které slouží jako malá restaurace, kde dostanete i polévky, sendviče a saláty za slušné ceny.

Montmartre, 24 rue des Abbesses

www.coquelicot-montmartre.com

Metro Abbesses

24.1.2011hfkomentářů 5

Stanici metra Abbesses na lince 12, která je nejhlubší stanicí pařížského metra, najdete na stejnojmenném náměstí Place des Abbesses (které získalo svoje jméno podle abatyší kláštera benediktýnek, který stával v místech dnešního náměstí). Leží 36 metrů pod zemí a s povrchem ji spojují dvě točitá schodiště a výtah. Byla otevřená 31. října 1912 a zaujme především svým secesním vstupem, navrženým architektem Hectorem Guimardem. Tento vstup na Montmartru, který sem byl přenesen až v roce 1972 ze stanice Hôtel de Ville, je poslední originální svého typu (podobný originální secesní typ najdete ještě na Porte Dauphine), všechny ostatní v Paříži jsou jen novější kopie.

Stanice stojí na půvabném náměstíčku Place des Abbesses a projde jí téměř každý návštěvník Montmartru

Pokud na tuto stanici přijedete z centra, nebudete ničím překvapeni. Je sice po nedávné rekonstrukci krásně obložená keramickými dlaždicemi podle původního návrhu, ale pořád je to jen jedna ze starších stanic. Nahoru můžete vyjet výtahem, ale pokud máte aspoň trochu síly, vydejte se po schodech pěšky. Tam totiž čeká to nejzajímavější.

Schodiště vedoucí směrem nahoru je od své rekonstrukce v letech 2006-7 vyzdobeno malbami montmartreských výtvarníků z Asociace umělců „Paris-Montmartre“, které nahradily předchozí nevábné graffiti.

Takto vypadalo schodiště před posledními úpravami…

20101029_952 … a tak vypadá dnes.

Najdete tady namalované také scény z nejznámějších míst na Montmartru.

Už tam budem!

Žluté kytky znamenají konec schodiště!

Pokud půjdete pěšky i dolů, druhé schodiště je jiné. Místo maleb na něm najdete fotografie Montmartru, které vytvořil montmartreský fotograf Jacques Habbas. Pro toho, kdo odtud metrem odjíždí, to může být poslední pohled na tato půvabná místa.