Paříž pro pokročilé

Pařížské trhy jsou se všemi barvami, vůněmi a zvuky kapitolou samy o sobě. Ten, který se koná každý čtvrtek a neděli ve stínu Červencového sloupu u place de la Bastille podél boulevardu Richard Lenoir, je z nich možná největší, nejrušnější a nejbarevnější. Zvlášť v neděli dopoledne se na něm setkávají nakupující z celé východní poloviny Paříže, kteří se tady mísí se zvědavými turisty. Mezi nimi občas nechybím ani já. 

 

 

 

 

 

 

 

Stánky vrchovatě přeplněné zeleninou a ovocem jsou samozřejmostí, ale kromě nich tady koupíte i pečivo, ryby a maso, uzeniny, vejce, víno a likéry z různých krajů, konzervované masné výrobky a foie gras, a spoustu dalších potravin a pochutin, na které si jen vzpomenete. Do dálky o sobě svou vůní dávají vědět i mohutné bochníky sýrů, ležící vedle skleniček s pravými domácími jogurty.

Nechybí samozřejmě ani stánky s levným oblečením a bižuterií nebo s různými cetkami.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U stánku s mořskými plody prodejci nabízejí kromě jiných potvor i hory škeblí, mušlí a ústřic. Ty jsou rozdělené v košících plných ledu podle druhu, původu a kvality. K ochutnání si můžete koupit třeba jen dvě ústřice. Prodavač vám je na na místě otevře, vyrovná na speciální talíř s důlky a vy už jen můžete ochutnávat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samozřejmě se na trhu i dobře najíte – kromě stánků se slanými i sladkými palačinkami tady můžete ochutnat třeba paellu, nabízenou v ohromných pánvích, různé sendviče s místními specialitami, francouzské nebo italské lahůdky, ale taky hotová jídla různých národních kuchyní. Je to ideální volba, kam se vypravit na rychlý a levný oběd.

A ještě vám k tomu zahraje flašinet pána s čivavou v košíku.

 

 

 

 

 

V zadní části trhu najdeme také prostor, kde se ke koupi nabízí starožitnosti a starý nábytek. Ta slámou vypletená židle, jakou maloval Vincent van Gogh, by se mi moc líbila, kdybych ji měla jak dopravit do Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

Předminulou neděli byla Paříž nažhavená na fotbalové finále a bylo to znát i na trhu. U mnoha stánků vlály vlajky, ať už francouzské nebo portugalské podle původu trhovců (portugalská menšina ve Francii je poměrně početná a bylo ji v ten den dost vidět) a někteří prodávající si trikoloru namalovali i na obličej. Mohli jste se tady také koupit trička s motivem mistrovství nebo s vlajkami různých států, včetně té české.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11.obvod, boulevard Richard Lenoir

Trh se koná každy čtvrtek a neděli od 7 do 14 hod

Jardin des Plantes je jedním z nejhezčích pařížských parků. Svou rozlehlou středovou plochou, složenou z květinových záhonů, které odhalují pohled na Velkou galerii evoluce, kterou jsme tady už viděli, a dalšími muzei, na které se podíváme někdy jindy, dlouhými stinnými alejemi, řadou starých skleníků, malou zoologickou zahradou a dalšími příjemnými zákoutími přitahuje Pařížany i turisty. A že jich tam v prosluněném nedělním odpoledni vždycky je. 

 

Zahrada je doslova posetá sochami, které většinou pocházejí z konce 19. století. Tato nahoře se jmenuje Lovec medvíďat (z dálky to moc není vidět, ale ten lovec, kterého právě dostihla matka medvědice, která se přišla pomstít, má u pasu přivázaného malého mrtvého medvídka). 

Ne na všechny trávníky se tady smí vstupovat – tam, kde je to dovoleno, to v hezkém počasí vypadá jako po bitvě

Růžová zahrada v horní levé části zahrady (při pohledu od nábřeží) nabízí celé léto spoustu kultivarů těch nejkrásnějších růží

Jardin des Plantes

5. obvod, quai Saint-Bernard nebo rue Geoffroy Saint-Hilaire (a další vchody po obvodu zahrady) 

Jak se tam dostat: metro Censier Daubenton (linka 7), Jussieu n(linka 12) nebo Gare d´Austerlitz (linka 5 nebo 12)

O stavbě, které se přezdívá Úl, jsem se tady v minulosti už několikrát zmiňovala. Bylo to jedno z nepřístupných míst, kam jsem se roky toužila podívat, věděla jsem, že za tepanou bránou porostlou zelení se skrývá několik historických budov s uměleckými ateliéry, ale i když jsem občas šla kolem, dovnitř jsem se nedostala. Vlastně jsem se o to tak moc nesnažila, odrazovala mě cedule se zákazem vstupu, a když jsem viděla někoho vcházet nebo vycházet, ostýchala jsem se požádat o vpuštění. Při poslední cestě do Paříže se mi to konečně a legálně a bez doprošování podařilo a bylo to tam ještě hezčí, než jsem čekala.

Co je na Ruche tak zvláštního? Atmosféra, prostředí, ale především historie. Komplex ateliérů vznikl z materiálu ze Světové výstavy v roce 1900, který odkoupil sochař Alfred Boucher a nechal ho přemístit do oblasti tehdejší čtvrti Vaugirard na pozemek hned vedle jatek, který pro tento účel zakoupil. Hlavní budova areálu bývala vinařským výstavním pavilónem a svůj název dostala podle svého okrouhlého tvaru a vzhledu. Boucher nechal polygonální pavilon rozdělit na malinké místnůstky, které se rozbíhaly od schodiště, které vedlo prostředkem budovy. Vnitřek dřevěné budovy tak vypadal jako včelí plástev – odtud získala budova svoji přezdívku. Pokojíky si zde za levné peníze pronajímali malíři a sochaři, kteří tady žili bez vody a topení v nepředstavitelné bídě.

Útočiště v této zapadlé čtvrti daleko od centra našla řada umělců, kteří se později proslavili, především cizinci, kteří na začátku 20. století přicházeli do Paříže a kteří neměli na pronájem na tehdy už módním Montmartru nebo frekventovaném Montparnassu. Žil tady, kromě mnoha jiných, Marc Chagall, Chaim Soutine, Amedeo Modigliani, Fernand Léger nebo Japonec Foujita, ze sochařů třeba Archipenko, Zadkine nebo Czaky.

Areál dodnes slouží jako ateliéry pro umělce, kterých tady v současnosti tvoří asi sedmdesát. Jejich podmínky jsou dnes, samozřejmě, mnohem lepší, než měli jejich kolegové před sto lety.

Hlavní vchod do Úlu. Jeho kruhový tvar není zvenku pořádně vidět, protože je celý pavilon doslova ponořený do zeleně. Budova je korunována prosklenou střechou s malou věžičkou.

O tvaru pavilonu se můžeme přesvědčit na Google mapách, kde dobře vidíme z výšky nejen kulatou střechu se střešními okny v každém z ateliérů, ale také zahradu s ostatními budovami, které k ateliéru patří. Jsou to ty vysoké industriální budovy podél ulice, které pavilon částečně skrývají, dlouhý dřevěný pavilon při zdi vedlejšího pozemku, a několik nižších budov v zadní části areálu. Všechny tyto budovy uvidíme při procházce zahradou.

Dřevěné schodiště uprostřed kruhové budovy už není původní, bylo vyměněno při jedné z rekonstrukcí

Pohled zevnitř na stříšku

Ateliéry jsou malinké a jak je vidět zvenčí, jsou patrové. Za těmi prostředními dveřmi s obrázkem údajně býval Chagallův ateliér.

Bohužel jsme neměli možnost podívat se dovnitř do některého z ateliérů. Po nakouknutí do hlavní budovy jsme si ale mohli prohlédnout zahradu s dalšími stavbami.

 

V přízemních ateliérech byly a jsou umístěny především ateliéry sochařů, jejichž díla jsou sem tam rozmístěna po zahradě. Můžeme tady najít, například, i kopii studie pohybu hráče pétanque od Alfreda Bouchera. 

 

Ještě jeden pohled přes bránu na ulici (a příště, až půjdu kolem, se už zas jen budu toužebně dívat dovnitř)

 

Poslední ohlédnutí 

Pokud byste zatoužili se taky podívat dovnitř, zkuste hlídat tyto stránky TADY, naše prohlídka s průvodkyní byla sice mimořádná, ale třeba se bude časem opakovat.

 

La Ruche
15. obvod, 2 passage de Dantzig

Jak se tam dostat: metro Convention (linka 12)

 

Pomalu a nenápadně, turistům téměř na očích, ale přesto bez velké propagace, vyrůstá nová dominanta centra Paříže. Ovlivní pohled na Eiffelovku směrem od východu (jak symbolické) a bude se k obloze vypínat pěti pozlacenými kupolemi. Přiznám se, že když jsem viděla návrhy stavby poprvé, myslela jsem si, že je to vtip.
Nové ruské pravoslavné duchovní a kulturní centrum, jak se komplex budov oficiálně jmenuje, bude stát, respektive už stojí, na předmostí Pont de l’Alma, hned vedle Musée du Quai Branly a jen pár stovek metrů od Eiffelovky. O získání tohoto prestižního stavebního místa Rusko velmi usilovalo hned poté, co francouzský stát tento pozemek nabídl k prodeji (dalšími vážnými zájemci byla Kanada a Saudská Arábie). Rusko nakonec i díky četným intervencím svého pravoslavného patriarchy, své vlády i svého prezidenta pozemek v roce 2009 získalo (údajně za 170 milionů eur). Hodlá zde vybudovat kromě kostela a farního úřadu i ruskou školu a kulturní středisko s knihovnou a kavárnou.

Už i veřejně se mluví o dalších cílech, které takové centrum může v srdci města mít, a kvůli kterým nebyl tehdejší starosta Paříže Delanoë stavbě nakloněný. Konec konců, tak masivní podpora náboženské stavby ze strany Kremlu je… přinejmenším zvláštní. 

Zatím byla instalována jen jedna kupole, další čtyři teprve přibudou. Stavba je pořád ještě obklopená ohradou a stavebními buňkami a moc na ni vidět není.

 

 

A takhle by celý areál měl vypadat po dokončení. Simulace ze stránky http://lentreprise.lexpress.fr

7. obvod, quai Branly

 

V Paříži dnes sice není tak slunečná neděle jako v Praze, přesto vám doporučím výlet do přírody. Nepojedeme nikam daleko, vlastně zůstaneme ještě ve městě, v 16. obvodu. Právě do něj totiž spadá park na kraji Buloňského lesa, do kterého se dnes podíváme.

Na jižním okraji parku stojí Nadace Louis Vuitton, kterou jsme tady viděli před pár dny, a která je se svojí výškou (a momentálně i barevnými skly) vidět uz zdaleka.

Park byl vybudován v roce 1869 a jeho původním cílem bylo předvádění exotických zvířat. V zoo, která tady tehdy vznikla, byly vystaveny žirafy, medvědi, velbloudi a další cizokrajná zvířata, nechyběly ani neobvyklé rostliny a stromy jako banánovníky nebo bambusový les.

Nezvyklý park přitahoval zástupy diváků, jeho osud byl však zpečetěn během prusko-francouzské války v roce 1870. Některá zvířata byla ještě včas odvezena do bezpečí do jiných zoologických zahrad, u jiných se to při válečném obléhání Paříže nestihlo a byla poražena (včetně dvou slonů), aby v tuhé zimě nakrmila vyhladovělé město.

Ihned po skončení války v roce 1872 byla zahrada zrekonstruována a i přes znovuobjevení se exotických zvířat (pro její obnovení věnoval italský král zahradě dva slony) byla koncipována především jako zahrada s užitečnými (a tedy domácími) zvířaty. Přibyly také různé etnologické a antropologické expozice, dokonce i živí lidé z exotických zemí (Indiáni, Laponci a především Afričané). I přes četné diskuse a protesty, které vystavování lidských bytostí za mřížemi klecí vyvolalo, byly tyto expozice zrušeny až kolem roku 1930.

V roce 1926 do zahrady přibyly zábavné atrakce, kolotoče a střelnice. V roce 1926 byla zoologická zahrada zrušena a park se tak stal výhradně zábavní záležitostí. Tento účel mu i po dalších rekonstrukcích a změnách zůstal až do dnešního dne.

Štíhlá věž uprostřed parku není kupodivu žádnou připomínkou středověkých hradů, ale obyčejným holubníkem. Vyrostl zde v roce 1875 jako jeden z takzvaných „vojenských holubníků“, zřízených rozhodnutím ministra obrany.

Parku nechybí jezirka, potůčky i fontány a také divoká řeka, na které se můžete projet v člunu. 

Uprostřed parku najdeme orientální korejskou zahradu, která zde byla vytvořená jako dar města Soulu v roce 2002

Celá severovýchodní část zahrady je věnována dětem. Právě tady najdeme všechny kolotoče a jiné dětské atrakce.

 

V zahradě nechybí ani restaurace, kavárny a různé stánky s jídlem nebo se zmrzlinou. Já jsem zvolila slanou palačinku v Créperie Petite Ferme, jednoduché restauraci v hrázděném normandském domku, kolem něhož je vybudována farma s domácími zvířaty – volně tu kolem vás pobíhají slepice, děti se mohou podívat na králíčky, ovečky, osly nebo prasata a nechybí ani zeleninová a květinová zahrada. 

 

Jedním z mála původního vybavení zoologické zahrady je hezká voliéra, před níž stojí socha přírodovědce a lékaře Daubentona

 

Z etnologických expozic přežil v nepříliš dobrém stavu až do dnešních dnů japonský domek, před kterým vlají ve větru tzv. koinobori – barevní kapři, kteří jsou v Japonsku symbolem svátku dětí 

Květinové hodiny u hlavního vchodu z boulevardu des Sablons

Pokud míříte do Paříže s dětmi, park je určitě vhodným místem, kde se mohou zabavit a vyběhat. Svými klidnými místy v zadní části a v korejské zahradě je však zajímavý i pro dospělé. Procházka v parku může být vhodným doplňkem návštěvy Nadace Louise Vuittona, už jen proto, že vstupenka do nadace zahrnuje i vstup do parku (kam se jinak platí vstupné), kam vás v podstatě vyvedou dveře rovnou po prohlídce nadace.

Plánek zahrady s popisem všech atrakcí si můžete stáhnout TADY.

Jardin d´Acclimatation
16. obvod, vstup z boulevardu des Sablons nebo z avenue Mahatma Gandhí od Fondation Louis Vuitton

Otevřeno denně od 10 do 19 hodin, v sobotu, v neděli, o svátcích a školních prázdninách do 20 hod, dětské atrakce jsou otevřeny vždy o hodinu méně
Vstupné jednotné pro dospělé i děti 3 eur, senioři a početné rodiny 1,50 eur

Jedna vstupenka na atrakci 2,90 eur, dá se koupit tzv. „carnet“ více vstupenek za sníženou cenu 

Jak se tam dostat: metro Sablons (linka 1), poté cca 7 min pěšky, nebo autobus Nadace Louis Vuitton od Vítězného oblouku (z konce avenue Friedland), nebo autobusy 43, 73, 82, 93, 244.
Od Porte Maillot jezdí přímo ke vstupu do zahrady malý vláček za 2,90 eur

 

Nejnovější pařížská instalace umělce, který si říká jen zkratkou JR, je k vidění v těchto dnech v Louvru. Třiatřicetiletý fotograf a streetartista, který v loňském roce svými fotografiemi lidských obličejů ozvláštnil Panthéon při jeho rekonstrukci (viděli jsme to TADY), nechal optickým trikem zmizet pyramidu na nádvoří Louvru. Samozřejmě k dokonalé iluzi je nutné najít ten správný úhel a vzdálenost z place du Caroussel.

Skvělý nápad a bezvadný fór, který je k vidění, bohužel, jen do 27. června. 

Jak se tam dostat: metro Palais Royal Musée du Louvre (metro 1 a7)