Zámek, do kterého se dnes podíváme, pamatuje několik generací francouzských panovníků od Kapetovců až po Orleánské. Každá z generací tady nechala svoji stopu, svoji přístavbu, přestavbu, nebo úpravu. Vznikl tak rozlehlý komplex sálů, chodeb, kaplí, ložnic a pomocných prostor, pocházející z různých epoch, který určitě stojí za něco přes hodinu trvající cestu z Paříže.
Dvůr, kterým se dnes dostaneme dovnitř do zámku, nebýval hlavním vstupem; ten teprve uvidíme. Nádvoří, které vidíme nahoře mezi levým tzv. ministerským křídlem a pravým křídlem z doby Ludvíka XV., se dříve jmenoval Dvůr bílého koně podle kopie bílé jezdecké sochy Marka Aurélia z římského Kapitolu, která stávala uprostřed, od roku 1814 se mu však říká „Dvůr adieu“ na znamení toho, že právě tady se Napoleon loučil před odjezdem na Elbu se svými vojsky. Jak ještě uvidíme, v historii zámku hrál Napoleon Bonaparte stejně tak významnou roli, jako francouzští králové.
V průčelí zámku je umístěné slavnostní dvouramenné schodiště. Za ním se nacházejí ty největší a nejnádhernější zámecké sály.
První zmínky o zámku pocházejí z roku 1137. V průběhu století byla původní malá stavba rozšiřována, ale jeho pravý věhlas nastává až na přelomu 16. a 17. století v době vlády Jindřicha IV. V následujících desetiletích, kdy byli u vlády postupně Ludvíci XIII., XIV., XV. a XVI., se tady odehrálo mnoho událostí, významných jak z hlediska vnitrostátního, politického a diplomatického, ale také těch, které se týkaly soukromí královské rodiny.
K úpadku budov došlo až po francouzské revoluci, kdy jejich část vyhořela, ale hned po nastolení Prvního císařství se o obnovu zámku zasloužil Napoleon, který si toto místo oblíbil.
Dvůr opustil Fontainebleau definitivně v roce 1869. Poté v něm krátce sídlila vojenská škola a od roku 1875 sloužil jako příležitostné místo pro přijímání návštěv francouzskými prezidenty a pro další významné události.
V době 2. světové války si zde Němci zřídili svoje velitelství, zatímco po válce, od roku 1949 až do roku 1966, v jedné jeho části sídlilo velitelství NATO.
Od roku 1862 je zámek památkově chráněn, od roku 1981 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
První expozicí, která se nabízí hned po vstupu do zámku, je křídlo s výstavou o Napoleonově přítomnosti ve Fontainebleau. Kromě obrazárny s portréty členů rodiny tady najdeme velké množství předmětů, které jí patřily – nábytek, zařizovací předměty, nádobí, oblečení, Napoleonovy cestovní potřeby a polní stan, dary, které rodina dostala a také vybavení pokojů malého Napoleonova syna Aiglona, včetně jeho kolébky.
Chodbou kolem vitráže z roku 1867 s názvem Umělec a předpokojem s cennými obrazy, který Napoleon nazýval Galerie okázalosti (hodlal zde vystavovat díla, která by zobrazovala slavné chvíle zámku) se dostaneme do sálu, kde jsou vystaveny cenné malované talíře z porcelánky v Sèvres. Sál je celý obložený dřevem s intarziemi.
Přes předsálí s bohatými štuky se dostaneme na galerii místní kaple Nejsvětější Trojice. Tudy do ní vstupovala královská rodina.
Tuto část zámku spojuje s královskými ložniemi dlouhá galerie, vytvořená v roce 1528 Františkem I., jehož bysta je umístěná v jejím čele. Ten ji nechal zařídit v duchu renesance italskými umělci, kteří sem přinesli štukování sádrou a mramorovým prachem, fresky, malované rovnou na zeď, a zlacené dřevěné obložení zdí. Na nich můžeme vidět jednak znak Františka I., kterým byl salamandr, jeho monogram a také královský znak, skládající se ze tří lilií v erbu a s korunou.
Z této galerie je také vidět do parku a na část druhého nádvoří zámku. Tam všude se ještě také později podíváme.
Tou nejzdobnější a nejúžasnější místností je Taneční sál. Začal ho stavět už František I., dokončil ho však až jeho syn Jindřich II. Sál sloužil, jak už napovídá jeho název, k pořádání plesů, banketů a hostin.
Intarzovaný strop hýří zlatem a malované výjevy na zdi představují mytologické scény. Sál byl restaurovaný poprvé už v roce 1835 v době vlády Ludvíka Filipa, který nechal udělat parkety ve stejném tvaru a vzoru, jako je strop.
Okna sálu vedou na jedné straně k dvouramennému slavnostnímu schodišti, které jsme viděli už nahoře, na druhé straně potom na nádvoří, které bývalo v zámku tím hlavním. Branou s baldachýnem, kterou vidíme dole na vzdálenější straně nádvoří, se do zámku vstupovalo. Toto nádvoří je dnes, bohužel, nepřístupné.
K tanečnímu sálu těsně přiléhá kaple sv. Saturnina, kterou nechal postavil František I. Dokončená byla kolem roku 1546.
Následuje několik menších pokojů, včetně rotundy, umístěné ve středověkém donjonu, a dva bohatě zdobené předpokoje, nesoucí jméno krále Ludvíka Svatého. Bohužel původní vybavení se nezachovalo, to současné pochází buď z jiných zámků (především z Marly), nebo je z pozdější doby. Cestu mineme královskou knihovnu, nazývanou také Dianina galerie, protože na stropě je vymalován celý Dianin mytologický příběh.
Následuje řada královských komnat. Ta první je pojmenována po Ludvíku XIII., který se přesně v této místnosti v roce 1601 narodil. Později pokoj sloužil k zasedání vlády. Stejně jako další salóny, kterými procházíme, i tento překypuje zlacením, obrazy, tapiseriemi, křišťálovými lustry a další nádherou. Bohužel je to všechno chráněno před denním světlem okenicemi, takže se ve tmě skoro nedá ani fotit.
Následuje královnin pokoj. Tady žily všechny francouzské vládkyně, počínajíc na začátku 17. století Marií Medicejskou (manželkou Jindřicha IV.), až po císařovnu Eugénii na začátku druhé poloviny 19. století (manželku Napoleona III. )
Trůnní sál býval až do francouzské revoluce ložnicí králů. Napoleon ji nechal přeměnit na svůj trůnní sál. Je to také jediný trůnní sál ve Francii, ve kterém zůstal zachovaný původní mobiliář.
Při této změně si Napoleon nechal udělat ložnici z bývalé mísnosti, kde býval skladován střelný prach. Vybavení z let 1808 – 1809 odpovídá dobovému vkusu (zkrátka měli rádi barvičky). Totéž platí i pro jeho druhou, menší ložnici, vytvořenou z bývalé pracovny Ludvíka XVI.
Jako poslední místo, kam se při prohlídce dostaneme, je symbolicky tzv. Abdikační salón. Tady u tohoto stolku podepsal Napoleon 6. dubna 1814 svoji abdikaci a poté se vydal pozdravit své vojsko.
Při východu ze zámku nás cesta zavede ještě do spodní části kaple, zasvěcené Nejsvětější Trojici, která pochází ze 16. století. Odehrály se v ní některé z nejdůležitějších událostí královských i císařských rodin – konala se tu například svatba Ludvíka XV., nebo křtiny budoucího Napoleona III.
Zatímco královská rodina sedávala na galerii, kterou jsme viděli už nahoře, tato spodní část byla vyhrazená pro dvořany.
Kdybyste měli při prohlídce zámku pocit, že jste zahlédli princeznu, není to jen sen. V zámku si můžete vypůjčit kostýmy a k nim dokoupit některé další propriety, jako klobouky, škrabošky nebo čelenky.
Tato princezna byla sice pořádně unavená z prohlídky a neustále kňourala za ustavičného napomínání své nekrálovské matky, na jiných místech bylo však veseleji. Všechny kostýmované bez výjimky mluvily rusky.
Po prohlídce zámku se dostaneme na druhé nádvoří, pojmenované po fontáně, která stojí u balustrády nad umělým jezerem. I tady ovšem, stejně jako na spoustě dalších míst v Paříži i mimo ni, narazíte na po zuby ozbrojené vojenské hlídky.
Zámek je obklopený zahradami, které sice nejsou tak rozlehlé a ani tak nádherné, jako ty ve Versailles, ale přesto mají svůj půvab a spoustu nádherných koutů. Podíváme se do nich spolu příště.
V zámku jsou ještě další prostory, které můžete navštívit. My jsme zapomněli na tzv. Čínské muzeum, kde jsou uchovávány královské sbírky předmětů z Orientu (nejen z Číny). Neviděli jsme ani královské divadlo a turecký budoár, o jejichž existenci jsme se dozvěděli až po prohlídce a už se nám tam nechtělo vracet. Momentálně je v rekonstrukci Papežský apartmán, který je jinak také součástí prohlídky.
Oproti Versailles je zde velká výhoda, že nebývají fronty u pokladny. Salóny uvnitř jsou sice plné návštěvníků, při příchodu se ale nečeká a po zakoupení vstupenky jdete rovnou dovnitř.
Château de Fontainebleau
Vstupné 11 eur, snížené 9 eur. První neděli v měsíci vstup zdarma, kromě července a srpna.
Otevřeno denně kromě úterý, říjen – březen od 9,30 hod do 17 hod, duben – září do 18 hod.
Jak se tam dostat:
Vlakem z Gare de Lyon do stanice Fontainebleau Avon.
Jízdné cca 10 eur, s kartičkou (tramvajenkou) Navigo zdarma. Z nádraží autobusem přímo k zámku (je to dost daleko, tady opravdu autobus doporučuji).
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.