Metro nás přiveze do stanice Saint-Sulpice, přímo u kavárny s nevynalézavým názvem Café du Métro. Úzkou ulicí rue du Colombier už vidíme jednu z věží kostela Saint-Sulpice, my se ale nejdřív vydáme dolů po rue de Rennes, kde zahneme do rue du Four. Bývala centrem bohémského života této čtvrti, konec konců o ní zpívá v jedné své písni i Juliette Gréco, a i dnes je plná obchodů, spěchajících lidí a hřmotící dopravy. Přivede nás mezi tři staré úzké uličky kolem rue des Cannettes a rue Princesse, napůl pěší zóny s kavárnami, bistry a restauracemi. Večer, zvlášť v létě, tady není mezi všemi těmi postávajícími lidmi k hnutí, teď v zimě le to lepší; projdeme bez problému a v klidu si můžeme vybrat, kam půjdeme na oběd.
Ještě než z tohoto okolí odejdeme, mám jeden tip pro dámy – na rohu rue du Four a rue Bonaparte leží lékárna, kde v nekonečném bludišti regálů seženete lékařskou kosmetiku, na kterou si jen vzpomenete, a to za leckdy poloviční ceny než u nás. Já si sem už roky chodím pro svoji značku Vichy, ale mají tady opravdu všechno.
V uličkách najdete kromě klasické francouzské kuchyně i několik bretonských crêperií, italské pizzerie a zmrzlinárny, ale také různé exotické lokály. Já tady mám oblíbenou palačinkárnu La crêpe rit du clown, ale chybu tady neuděláte nikde, ať zajdete kamkoliv. Nejsou to žádné turistické pasti, sem chodí opravdu hlavně Pařížané.
Uličky nás přivedou ke kryté tržnici Saint-Germain, která vznikla už ve středověku a byla první krytou tržnicí v Paříži. Na rozdíl od jednoduchých tržnic v lidovějších čtvrtích je tato, stojící nedaleko boulevardu Saint-Germain uprostřed mondénní části Paříže, luxusnější, dražší a více šik. Po právě dokončené rekonstrukci se ještě více proměnila – i když už předtím sloužila ke svému původnímu účelu jen napůl a z druhé poloviny z ní bylo nákupní centrum, teď se její využití změnilo ještě víc. Velkou část plochy zabralo oddělení potravin nejmenovaného velkého anglického obchodního domu a další části hostí drahé nepotravinářské obchody.
Roh tržnice a hezký nově zrekonstruovaný dům v jejím sousedství
Pod podloubím tržnice
K původnímu účelu tržnice dnes slouží už jen malá část, přesto ale stojí za to sem zajít
V ulicích, které tržnici lemují, najdeme spoustu zajímavostí. Mě tady zaujal starý dům v rue Mabillon, oddělený od ulice plůtkem, za kterým je vidět suterénní kavárna. Jde o staré sídlo cechu tesařů, v němž dnes sídlí muzeum řemeslných cechů (Musée du compagnonnage) a knihkupectví. Zatím jsem ho ještě neviděla a hned si ho připisuji na dlouhý seznam věcí, které mě v Paříži ještě čekají.
V uličkách kolem tržnice najdeme další zajímavé obchůdky, hlavně s luxusními potravinami a drahými sladkostmi. Svůj obchod tady má i Pierre Hermé se svými makronkami,najdete tady i nepřekonatelnou čokoládovou pěnu Chapon a obchody s čokoládovými pralinkami. A taky spoustu dalších kaváren.
Kavárny lemují hlavně place Saint-Sulpice, rozlehlé náměstí, na kterém při troše štěstí můžete někdy najít bleší trh, jindy zase vánoční nebo velikonoční trh, různé výstavy s uměním pod širým nebem, a nebo také, jako se to podařilo tentokrát mně, úplně prázdnou plochu, na které hrají kluci fotbal. Jen tak totiž vynikne fontána před kostelem.
Mimochodem, v těch ateliérových oknech napravo nahoře bydlí podle Jana Šmída herečka Cathérine Deneuve. Pokaždé, když jdu kolem domu, pečlivě se dívám, jestli ji náhodou před dveřmi nepotkám (ne, nepotkala).
Hned první kapli vpravo vymaloval Eugène Delacroix, který tady v letech v letech 1849 – 1861 znázornil na stěnách a na stropu biblické výjevy Jakubova zápasu s andělem, Heliodora vyhnaného z kostela a Svatého Michaela zabíjejícího kopím draka. Už jsem o nich na blogu několikrát psala, ale pro jejich půvab stojí za to se k nim vracet. Navíc před pár lety proběhly restaurační práce, které teď z maleb září a přitahují tak diváky.
Další zajímavostí, která tady na blogu taky už v minulosti byla, je linie, která znázorňuje pařížský poledník. Prochází napříč kostelem a končí sloupem – astronomickým gnómónem, který tady byl vytvořen v roce 1744 astronomy z pařížské observatoře na základě žádosti místního faráře, který si přál sám přesně určovat dobu jarní rovnodennosti a tedy i velikonoc. Každý den prochází sluneční paprsek čočkou, umístěnou v okně jižního transeptu, a v závislosti na roční době se dotkne mosazné linie v různé vzdálenosti od obelisku. O jarní rovnodennosti dosahuje k mramorové desce, vsazené do podlahy. Jednou to budu muset o velikonocích prozkoumat na vlastní oči.
Linii měděného pásku, vsazeného do podlahy tam, kudy probíhá poledník, si určitě pamatujete ze Šifry mistra Leonarda jako „rose line“, kolem níž Dan Brown navršil kromě skutečných faktů i spoustu dalšího tak trochu popleteného balastu.
Gnómón stojí nenápadně v rohu u bočních dveří, trochu ve stínu sochy sv. Petra
Z rohů sloupu vylézají krokodýli. Údajně tak chtěl jejich tvůrce připomenout, že obelisk, jehož tvar gnómón nese, pochází svým původem z Egypta.
Napříč kostelem, průhledem pod neobvykle umístěnou kazatelnou, zahlédneme krásný místní betlém. Pokud máte namířeno do Paříže v příštích dnech, stihnete ho na místě až do 2. února.
Jako poslední stojí za povšimnutí nádoby na svěcenou vodu u hlavního vchodu do kostela. Jsou dvě a jsou vytvořeny z obrovských mušlí, které darovali francouzskému králi Františku I. představitelé Serenissimy – Benátské republiky. Autorem podstavců je sochař Jean-Baptiste Pigalle, který k mořskému motivu mušle přidal další mořské živočichy.
Zahrada a park, které se rozkládají kolem zámku, si zachovaly svoji původní rozlohu a tvar z doby svého založení v roce 1699. Těsně u zámku leží francouzská zahrada s upravenými květinovými záhony a exotickými stromy s citrusy v ohromných květináčích. Na ni navazuje anglický park s alejemi stromů. Hlavním prvkem parku je rozlehlá vodní plocha, kolem které byla vybudována síť kanálů, mezi nimiž tak vznikly ostrovy. Kdysi na nich byly umístěny umělé jeskyně, skály, sochy a altánky, z nichž jen některé zůstaly zachovány dodnes.
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.