Knihy Dana Browna jsou plné fikcí, občas se v nich ale nějaká skutečnost objeví. Například bronzové medailony v Paříži opravdu najdete, přestože i tady si Brown pohrál s realitou – linie neprochází přes Sacré Coeur a v Rue Richelieu není medailonů „několik“, ale jeden jediný. I v dalších odstavcích knihy se Brown dopouští dalších nepřesností v umístění medailonů, které byly při pozdější filmové adaptaci knihy kvůli zachování děje skutečně umístěny i tam, kde o nich mluví Brown – hlavně do blízkosti převrácené pyramidy, kudy normálně linie nevede.

Kolik medailonů z původních 135 podél linie dnes skutečně zbylo, se přesně neví. Na některých místech byly zničeny, jinde ukradeny a někde zakryty novou vozovkou nebo chodníkem. Najdeme je ovšem i na těch nejméně očekávaných místech – třeba uvnitř Louvru, jak v křídle Richelieu (v sále francouzského sochařství a před eskalátorem), tak i v křídle Denon (sál římských památek, na chodbě a u eskalátoru).

Linie, kterou medailony sledují, vede ze severu od Porte Montmartre, až na jih do Univerzitního města, a vyznačuje pařížský poledník, který byl definován už v roce 1667 a platil až do roku 1884, kdy byl oficiálně uznán Greenwichský poledník (a Angličané se výměnou za to zavázali, že přijmou metrický systém). Francouzi si nicméně i přesto ponechali dva obelisky, které „starý“ poledník vyznačovaly na severu i na jihu města. Obelisk na severu dnes už neuvidíme, údajně stále existuje, ale je skrytý v soukromé zahradě na Montmartru pod Moulin de la Galette, zatímco ten na jihu můžeme najít v parku Montsouris, jen kousek od plotu, oddělujícího park od Boulevardu Jourdan.