Přestože se většinou chovám docela slušně, jakmile v Paříži uvidím nějaký skrytý dvorek, průchod nebo pasáž, neznám bratra a hned tam vniknu a fotím. Úplně stejně jsem se zachovala při procházce v rue du Bac, cestou z kaple Panny Marie se zázračnou medailí. No řekněte, nebyla by škoda si takovou krásu neprohlédnout?

Čtvrť Saint-Thomas d´Aquin, 134 rue du Bac

Jak se tam dostat: Metro Sèvres Babylon

Na dvoře jednoho nenápadného domu v 7. obvodu, přímo naproti zadní části obchodního domu Le Bon Marché, se skrývá kaple se zajímavým příběhem. Údajně právě tady se jeptišce Cathérine Labouré v roce 1830 dvakrát zjevila Panna Marie, podruhé s malým glóbem v ruce a obkroužená kruhem ve tvaru medaile. Podle ní se později začaly razit skutečné zlaté medaile, které je v kapli možné dodnes si koupit. Cathérine Labouré byla kanonizována 27. července 1947 a její tělo je pochováno v kapli, která se mezitím stala poutním místem.

 

 

Vstup do kaple je přes obyčejný dvorek, vyzdobený sochami nejrůznějších svatých a votivními destičkami

 

 

 

 

Najdeme tady sochu i francouzského světce sv. Vincenta z Pauly. Jeho srdce je uchováváno v této kapli, zatímco tělo je pohřbeno v jiném kostele, vzdáleném odtud jen pár stovek metrů.

 

 

 

 

Nesmí chybět ani socha Johanky z Arku

 

Socha Panny Marie je umístěná nad oltářem přesně na místě údajného zjevení. Po pravé straně straně oltáře je další socha Panny Marie, tentokrát s glóbem v ruce. Na tomto místě se údajně zjevila podruhé a Cathérine Labouré je pod touto sochou pohřbená. Bohužel jsem nemohla udělat žádné detailní fotografie, v kapli zrovna probíhala mše – překvapivě v polštině.

 

 

Takhle vypadá medaile, kterou v kostele prodávají. Foto Wikipedia

 

 

Čtvrť Saint-Thomas d´Aquin, 140 rue du Bac

 

Pařížská Komuna, povstání pařížských občanů, kteří bojovali proti rozhodnutí republikánské vlády vzdát se pruské okupaci a proti podpisu Versailleského míru, se na jaře roku 1871 chýlila ke konci. Vládní vojsko poráželo jeden ostrov odporu ve městě za druhým a na konci krvavého květnového týdne, který přinesl vysoký počet obětí, se posledních 147 komunardů stáhlo na hřbitov Père-Lachaise, kde se opevnili a po čtyři dny zde vládním jednotkám vzdorovali. 28. května 1871 byli po těžkých bojích mezi hrobkami poraženi, postříleni u zdi v jihovýchodní části hřbitova a pohřbeni do hromadného hrobu. Jejich boj se stal symbolem boje za svobodu a ideály. Tento symbol byl bohužel později často zneužíván komunistickou propagandou (Karel Marx tvrdil, že Komuna představovala jediný francouzský příklad diktatury proletariátu).

Na místě, kde komunardi zemřeli, byla na zeď umístěna pamětní deska (i když zeď, kterou dnes vidíme, není už ta původní), která tuto smutnou událost francouzských dějin připomíná. Každý rok se 1. května u zdi koná pamětní shromáždění, vedené francouzskou komunistickou stranou a odbory, a to nejen jako připomínka boje komunardů, ale i boje proti nacismu.

V blízkosti zdi jsou umístěny také památníky válečným obětem, které zahynuly během 2. světové války v koncentračních táborech.

V blízkosti zdi jsou pohřbeni i někteří představitelé francouzské levice. Jeden z hrobů mě docela pobavil. Nese jméno Georges Marchais, na které si pamětníci z 80. let určitě vzpomenou, byl generálním tajemníkem francouzské KS a spolu se svým italským kolegou Enricem Berlinguerem sloužil často pro naše soudruhy jako ideologická zástěrka. Honosná žulová deska hrobu nám nakonec prozradí, že ač hrob má v Paříži, „odpočívá na hřbitově v Champigny sur Marne“.

Říkáte co je to za nesmysl, že Eifelovka přece žádný komín nemá? Že byste si ho museli všimnout? To je pravda, Eiffelovku všichni známe, obdivovali jsme ji z Champs de Mars, seděli jsme v parku pod ní, všichni jsme na ni vystoupali, buď výtahem nebo pěšky po schodech, postáli jsme nahoře, rozhlíželi se, fotili vyhlídku i sebe, ale komín?

 

 

 

 

 

 

 

A přece tam je. Už 125 let se skrývá v malém parčíku, v létě v hustém listí téměř neviditelný, jen pár metrů od vchodu do východního pilíře. Elegantní komín z červených cihel tam stojí už od roku 1887 a byl postaven čistě z účelových důvodů jako součást strojovny, umístěné pod jižním pilířem. V počátcích věže sloužil k výrobě energie k pohánění výtahu i ke spalování odpadu. I poté, co přestal sloužit pro potřeby věže, byl zachován jako součást kulturního dědictví Paříže.

 

 

 

Tato část parku v současné době prochází rekonstrukcí a je obehnána plechovou ohradou a plotem a ke komínu se nedá přiblížit, proto se i fotit dá jen přes plot a z dálky.

 

 

 

Jen pro úplnost, komín stojí v tzv. Allée Refuzniks, aleji, pojmenované po sovětských Židech, kteří byli v době studené války (a především po tzv. Šestidenní válce na Středním východě v roce 1967) násilím zadržováni v SSSR i přesto, že se odtud chtěli vystěhovat do Izraele.

Tuto roztomilou slepou uličku, odbočující z rue de Passy v 16. obvodu, jsem už jednou fotila, ale fotky jsem pak omylem vymazala a proto mi nezbylo, než si to zopakovat. V uličce není nic památkově pozoruhodného – kromě přesně toho francouzského ducha, šarmu a malebnosti, které mě spolehlivě dokáží vždycky nadchnout.

 

 

Čtvrť Passy, Impasse des Carrières

Jak se tam dostat: Metro Passy

 

Hned vedle tržnice Marché des Enfants Rouges, o které jsme mluvili minule, najdeme jednu z pařížských specialit, takzvanou „společnou zahradu“, které se v posledních letech v Paříži velmi rozmáhají. Většinou se jedná o projekt několika sousedů v jedné čtvrti, kteří se svolením a podporou místní radnice zvelebí kousek půdy, na které vytvoří zahrádku s malinkými záhonky, o které se společně starají. Bývají to vypiplané čisťounké zahrádky, v nichž se členové scházejí k různý oslavám, piknikům a jiným společným akcím. Většinou také spolupracují se školami nebo školkami a předvádějí dětem, jak vypadá a roste zelenina, bylinky a květiny.

 

 

Zeleninová ptačí zahrádka ve 3. obvodu, která existuje teprve od roku 2003, je jedna z nejmalebnějších, které jsem viděla, a nutno přiznat, že i nejmenších. Má pouhých 120 m2 a záhonky jsou v podstatě představovány jen velkými dřevěnými bedničkami se zeminou, ve kterých roste drobná zelenina a bylinky. Ohradní zeď je obrostlá popínavými keři a květinami a našlo se zde místo i na roztomilou kůlnu na nářadí a dva kulaté stoly. Při poslední návštěvě jsem měla štěstí, že jsem v zahrádce zastihla zahradnici, která mě nejen pozvala dál, ale dovolila mi i fotografovat. Bohužel jsem nemohla vyfotit celkový pohled na zahrádku, protože přímo uprostřed ní u velkého kulatého stolu seděla skupina lidí, kteří si sem přinesli pravděpodobně jídlo z vedlejšího tržiště a při jídle se tady bavili. Sice si mě nevšímali, ale raději jsem na ně objektivem nemířila.

 

 

 

 

 

Těsně vedle zahrádky je ještě jeden prostor, nalepený na vysokou a mohutnou zeď rue de Beauce. Jde o dětské hřiště, brankou propojené se zahradou. Hřiště je tak miniaturní, že ho jedna maminka se dvěma dětmi úplně zaplnila a mně nezbylo, než vyfotit jediné volné zákoutí.

 

Čtvrť Temple, vstup z rue de Beauce nebo přes Marché des Enfants Rouges

Otevřeno veřejnosti jen v přítomnosti zahradníka nebo jednoho ze členů, především v sobotu a neděli od 11 do 13 hod

 

Jak se tam dostat: Metro Filles du Calvaires nebo St-Sébastien Froissart

Nejstarší tržnice v Paříži byla vytvořená už v roce 1615 dvěma komisaři Ludvíka XIII., aby zásobovala čtvrť Marais, která vznikla v 16. století. Její zvláštní název byl odvozený od sirotčince, založeného Markétou Navarrskou v roce 1534, který ležel v její blízkosti, a jehož chovanci nosili červené oblečení jako znamení křesťanské charity.

 

Tržnice byla zrekonstruována a znovu otevřena v roce 2000 a stala se centrem čtvrti. Je tady možné nakoupit čerstvé ryby, maso, zeleninu a ovoce, sýry, pečivo, květiny a další sortiment, často ve farmářské nebo bio kvalitě, kvůli kterému sem jezdí nakupující i z dálky. Největším lákadlem jsou tady ale stánky s jídlem. Najdete tu nejen francouzskou kuchyni, ale i kreolskou, italskou, řeckou, vietnamskou, čínskou nebo arabskou (a možná ještě další, kterých jsem si nevšimla). Jídlo nebo polotovary si můžete odnést sebou, ale můžete si ho také sníst u jednoho ze stolů, které jsou umístěny pod slunečníky na dvou úzkých dvorcích podél tržnice. Bývá tady pořád plno, ale protože tady jedí přes poledne zaměstnanci z okolních kanceláří a obchodů, místa se rychle uvolňují. Jídlo je čerstvé, dobré a levné a kdykoliv jsem kolem poledne ve 3. obvodu, zajdu sem.

 

 

 

 

 

 

Le Marché des Enfants Rouges

Čtvrť Temple, 39 nebo 41 rue de Bretagne nebo 33 bis rue Charlot

 

 

Otvírací doba:

úterý, středa, čtvrtek: od 8.30 do 13 hod a od 16 do 19,30 hod

pátek a sobota: od 8.30 do 13 hod a od 16 do 20,00 hod

neděle: od 8,30 do 14 hod

 

Jak se tam dostat: metro Filles du Calvaires nebo St. Sébastien Froissart