Z Paříže je to do Rouenu jen málo přes hodinu cesty vlakem, což z něj dělá ideální cíl i pro jednodenní výlet. Je to fascinující destinace, kde se spojuje bohatá historie s moderní kulturou a díky své atmosféře a kouzlu výjimečné architektury je to i jedno z nejzajímavějších míst k odskočení si z hlavního města.

Jednou z nejznámějších památek a symbolem Rouenu je Hodinová věž (Le Gros-Horloge), kterou pravděpodobně uvidíte ve všech článcích a prospektech o městě. Nádherná renesanční věž je cenným historickým artefaktem, který se nachází na jedné z hlavních tepen historického centra. Původně byla součástí brány na městských hradbách. Pochází ze 14. století, ale renesanční vzhled dostala až při úpravách v 16. století. Zaujme nejen svým velkolepým vzhledem, ale také jedním z nejstarších hodinových mechanismů ve Francii.

Jedním z nejpozoruhodnějších prvků Hodinové věže je její bohatě zdobený ciferník, který ukazuje nejen čas, ale i fáze měsíce. Ciferník je umístěn na obou stranách oblouku, takže je viditelný z obou směrů. To hrálo klíčovou úlohu pro obyvatele města, vzhledem k tomu, že obyčejní lidé se v minulosti museli spoléhat jen na veřejné hodiny.

Oba ciferníky měří v průměru dva a půl metru. Jsou lemovány zlatými motivy a představují symbol slunečního cyklu v podobě Slunce s dvaceti čtyřmi paprsky. Hodiny mají pouze jednu ručičku, což bylo pro staré hodiny typické. Zajímavostí je také to, že ukazují denní cyklus pomocí různých symbolů pro denní fáze a také fáze měsíce. Zlatá koule, která je umístěna nad ciferníkem, symbolizuje Slunce – to představuje další odkaz na cyklus dne a času.

Další cennou historickou památkou Rouenu je katedrála Notre-Dame, ke které míří v historickém jádru všechny ulice a která je díky své věži viditelná už z daleka. Je to jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů v celé Evropě. Její stavba začala už v roce 1030 na základech románské baziliky, přičemž do gotického stylu byla přestavěna ve 13. století. Dokončena byla až v 16. století, takže v jejích různých částech můžeme vidět vývoj gotické architektury od rané gotiky až po pozdní plaménkový styl.

Zvonice, která je nejvyšší ve Francii, sahá do výšky 151 metrů. Na jejím vrcholu je umístěný kříž s kohoutem, který symbolizuje bdělost a ochranu.

Katedrála zaujme svou nádhernou, bohatě zdobenou fasádou s jemnými detaily v podobě kamenného krajkoví, typickými pro pozdní gotiku. Průčelí katedrály se třemi portály, z nichž ten prostřední zobrazuje výjevy ze života Krista, se stalo inspirací pro sérii více než třiceti obrazů Clauda Moneta, který je vytvořil mezi lety 1892 až 1894. Tato série je proslavená pro svou schopnost zachytit měnící se světlo a atmosféru katedrály v různých denních dobách a v mnoha cyklech slunečního svitu nebo stínu.

Vstupem do katedrály se návštěvník ocitá v majestátním prostoru s vysokými klenbami a velkolepými vitrážemi. Ty pocházejí z různých období, přičemž některé z nich jsou původní ze 13. století. Ve své většině zobrazují scény z Bible a život svatých, ale také některé události, spojené s historií Rouenu.

Interiér katedrály je prostorný a vzdušný, s vysokými pilíři a žebrovými klenbami, které vedou pohled nahoru k nebi. Najdeme zde celou řadu bohatě zdobených bočních kaplí a také významné hrobky. Mezi nejvýznamnější patří hrobka anglického krále Richarda Lví srdce, který zde má uloženo své srdce, zatímco jeho tělo je pohřbeno v opatství Fontevraud.

Jako hlavní město Normandie byl Rouen byl ve středověku centrem obchodních cest. Součástí Francouzského království se stal až v roce 1204, kdy ho získal král Philippe-Auguste. Význam města vzrostl během 14. a 15. století, kdy sloužil jako centrum pro obchod s textilem. Velké množství obchodníků, kteří se zde soustředili, vedl k rozvoji a rozkvětu městské výstavby. Ve starém městě dodnes můžeme vidět velké množství hrázděných měšťanských a kupeckých domů, z nichž některé pocházejí až z 15. a 16. století. Jejich architektonický styl, typický pro Normandii a severní Francii vůbec, spočívá v kombinaci dřevěné konstrukce a výplní z kamene, hlíny nebo cihel, přičemž hlavním rysem těchto vysokých a úzkých domů jsou odkryté dřevěné trámy, často provedené v pestrých barvách.

Katedrála ovšem není jedinou historicky významnou církevní stavbou. Dalším mistrovským dílem gotiky je opatství Saint-Ouen, které původně sloužilo benediktinům a jehož založení sahá až do 7. století. I když je tato gotická stavba, vytvořená mezi 14. a 16. stoletím, méně známá než katedrála, je stejně monumentální a impozantní.

Původně měl klášter rajský dvůr, typický pro klášterní komplexy, ale dnes však jeho velká část chybí. Byla amputována společně se všemi budovami opatství na začátku 19. století, kdy po Francouzské revoluci bylo rozhodnuto, že v těsné blízkosti kláštera bude stát nová městská radnice. Zachovaný malý zbytek křížové chodby dnes napovídá, jak musel být klášterní komplex rozlehlý a krásný.

Ze všech dalších padesáti kostelů, které v Rouenu stojí, už připomenu jen dva, které byste si neměli nechat ujít. Tím prvním je gotický chrám Saint-Maclou, který stojí na malém roztomilém náměstíčku place Barthélémy v obklopení historických hrázděných domů. Je dalším příkladem středověké architektury města – byl postaven v 15. století a představuje vrchol pozdně gotického plaménkového stylu, známého svými složitými detaily a elegantními prvky. Jedním z charakteristických rysů této stavby je pět vstupních portálů s bohatě zdobenými dveřmi v lehce klenutém průčelí..

K druhému kostelu, do kterého vás dnes vezmu, se dostaneme spletí úzkých uliček, které nás přivedou na hlavní náměstí města – Place du Vieux-Marché. Právě zde byla v roce 1431 upálena Johanka z Arku. Na její památku tady byl v 15. století vybudován gotický chrám, zasvěcený svatému Vincentovi, s krásnými detaily typickými pro rouenskou sakrální architekturu a s vitrážemi, proslavenými jako nejkrásnější v celé Normandii. Kostel byl však zcela zničen v roce 1944 při spojeneckém bombardování Normandie. Některé vitráže se dochovaly a byly přesunuty do jiných chrámů, zatímco zbytky kostela Saint-Vincent, včetně některých architektonických fragmentů, jsou dnes rozmístěny po městě jako jeho připomínka.

Uprostřed náměstí dnes stojí místo svatého Vincenta moderní kostel, zasvěcený Johance z Arku. Architektura kostela je stroze moderní, ozvláštněná a polidštěná impozantními vitrážovými okny, která pocházejí z původního kostela sv. Vincenta. Na samotném náměstí také stojí památník, připomínající místo Johančina upálení.

Zbytky kostela Saint-Vincent, rozmístěné po městě

Rouen je natolik historicky a kulturně bohaté město, že je nad síly tohoto blogu vyjmenovat i jen ty nejznámější památky. Dále proto uvádím jen krátký přehled toho, co mě ještě zaujalo.

e

Poslední věcí, o které se chci dnes zmínit, bude tou první, kterou uvidíte, když vystoupíte z vlaku. Přímo naproti nádraží stojí poslední pozůstatek kdysi mocného a mohutného rouenského hradu. Hrad, který postavil na začátku 13. století král Philippe-Auguste, sloužil více než čtyři sta let postupně různým vládcům Normandie, než byl na konci 16. století zbořen, ovšem s výjimkou svého donjonu. Válcová věž se zachovala dodnes díky tomu, že je památkou na to, že právě tady byla před svou smrtí vězněna Johanka z Arku.

Rouen je nádherné město plné úzkých dlážděných uliček, historických domů s hrázděnými fasádami a atmosféry středověku. Přestože bylo město během druhé světové války značně poničeno, velká část jeho historického centra byla obnovena a uchovává si svůj autentický půvab. Ten, koho historie nebaví, může jen tak bloudit úzkými uličkami starého města, navštívit některé z muzeí, nebo sejít na nábřeží k Seině a přejít přes most do novějších čtvrtí. A to jsem ještě nemluvila o místní kuchyni, hospůdkách, restauracích a kavárnách.

Jak se tam dostat: vlakem z Gare Saint-Lazare každou půlhodinu až hodinu

Jen kousek za Paříží leží jihozápadním směrem historické a roztomilé městečko Meudon, nad kterým se na kopci tyčí rozlehlý vědecký komplex observatoře, která byla založena v roce 1876. Dnes je díky svým špičkovým technologiím a bohaté historii centrem pro astronomický výzkum, známým především svými obřími dalekohledy, které umožňují detailní pozorování Slunce a planet. Patří pod Pařížskou observatoř, která je nejstarší existující astronomickou observatoří na světě. Dovnitř se podívat nemůžeme, ale i její okolí v hlubokém zámeckém parku si návštěvu a prohlídku určitě zaslouží, zvlášť když pro nás je tu ještě jeden historický důvod.

Observatoř byla založena na místě původního zámku Bellevue, který byl postaven v roce 1750 pro královnu Marii Leszczyńskou, manželku Ludvíka XV. Zámek byl proslavený svou elegantní architekturou a krásnými zahradami. Bohužel byl zničen během prusko-francouzské války v roce 1870, zůstaly však jeho pozůstatky, do nichž byla observatoř vestavěna, včetně rozlehlého parku a velké vyhlídkové terasy. Zámek Bellevue, a tedy „krásný výhled“, plně odpovídal svému jménu, protože nabízel nádherný výhled na Paříž a řeku Seinu. I přesto, jak se za ta staletí změnilo město i ráz okolní krajiny, vyhlídka na téměř celou Paříž zůstala dodnes zachována.

Nás bude na Meudonské observatoři kromě parku a vyhlídky na Paříž zajímat i československá stopa, po které se sem dostaneme. Působil zde totiž v letech 1904 – 1914 jeden z nejvýznamnějších Slováků – Milan Rastislav Štefánik, vynikající astronom, který zde pracoval na svých výzkumech slunečních erupcí a atmosférických jevů (představte si, že zde začal působit, když mu bylo 24 let!). Během svého pobytu v observatoři se podílel na konstrukci několika přístrojů. Jeho práce měla zásadní vliv na tehdejší chápání sluneční fyziky a je trvalým přínosem pro astronomii a meteorologii. Štefánikova vědecká kariéra v Meudonu byla přerušena vypuknutím první světové války v roce 1914. V té době se Štefánik začal více angažovat v politice a vojenských záležitostech, což vedlo k jeho klíčové roli v založení Československa. V roce 1919, když se vracel do Československa ze své diplomatické mise v Itálii, tragicky zahynul při letecké nehodě u obce Ivanka nedaleko Bratislavy. Bylo mu pouhých 39 let. V Meudonu ho připomíná socha, která stojí na kraji rozlehlého trávníku pod terasou observatoře.

Terasa observatoře se táhne nad městem skoro kilometr. Bohužel během naší návštěvy na ní řádila městská pouť s desítkami kolotočů a střelnic, která bránila vstupu do celé její západní poloviny s horní terasou. Východní polovina s výhledem na město však byla naštěstí přístupná, stejně jako zadní část, ze které se po schodišti schází k lodžii, vodní nádrží a dál do spodní části parku.

Nahoře vidíme zadní část terasy se sochou francouzského astronoma a fyzika Julese Janssena, který byl zakladatelem observatoře. Za sochou se pak po schodech dá sejít dolů k dvoupatrové lodžii, která se otvírá směrem k bazénku. V lodžii je dnes kavárna a konají se tady výstavy a koncerty.

Cesta do Meudonu se může lehce zvrtnout v celodenní výlet a ještě budete mít pocit, že jste nestihli všechno (já jsem tu byla potřetí a ještě mi spousta věcí chybí). Kromě Rodinova muzea a Nadace Jeana Arpa, které leží na opačné straně Meudonu, na kterou je z terasy observatoře také dobře vidět, leží těsně pod observatoří i pozůstatek dalšího starého zámku, ve kterém dnes sídlí městské Muzeum umění a historie. Přiznám se, že sbírky jsem ještě neviděla – měly by se skládat jak z uměleckých děl, včetně obrazů např. Camilla Corota nebo soch Augusta Rodina, tak historických artefaktů nebo archeologických nálezů. Pro začátek ale stačí i samotná budova s terasovou zahradou. Stavba má dlouhou a pohnutou historii. Původně šlo o zámek slavného vojenského velitele 16. století Françoise de Guise, který po mnoha a mnoha změnách majitelů a přestavbách patřil v 17. století ministru války Ludvíka XIV. Louvoisovi. Během francouzské revoluce a následně v prusko-francouzské válce v roce 1870 byl pobořen a jeho pozůstatky byly později využity pro stavbu meudonské observatoře. To, co vidíme dnes, je jen jeden z malých pavilonů původního zámeckého komplexu. Zahrada je plná uměleckých děl, ale také laviček, židlí a lehátek, kam můžete volně přijít a klidně si tady odpočinout.

Přímo za muzeem se pak po schodišti ve svahu můžeme dostat k jednomu z bočních vstupů na terasu observatoře – zhruba v úrovni zadní části, kde začíná lodžie. Ne vždy však tento vstup bývá otevřený, pozor na to. V takovém případě stačí jít podél zdi terasy, až se dostanete k některému dalšímu bočnímu vstupu.

Meudon leží na několika kopcích a když budete od observatoře sestupovat dolů k Seině, narazíte na další z krásných místních parků. Původně byl součástí panství Bellevue v době, kdy ho vlastnil dauphin, a tedy Ludvík Ferdinand, syn Ludvíka XIV. a otec Ludvíka XV. V 18. století zde byla navržena zeleninová a ovocná zahrada, která měla zásobovat královský dvůr čerstvými produkty. Byla pečlivě upravena a její design byl ovlivněn dobovými trendy ve francouzské zahradní architektuře. Po Francouzské revoluci a změnách vlastnictví byla zahrada několikrát přestavěna a v 19. století se stala součástí většího krajinářského parku, takže její původní funkce zelinářské zahrady zmizela. Zachovala se však její původní královská atmosféra a pečlivě udržovaná zeleň.. Až ve 20. století byla postupně zpřístupněna veřejnosti.

Pokud se rozhodnete, že z Meudonu neodjedete vlakem ani RER, ale tramvají T2, která jezdí až dole kolem břehu Seiny, narazíte pod svahem na další z mnoha pozoruhodných staveb – Château de Montalet (kam jsem bohužel přišla už tak pozdě, že bylo zavřeno). Zámek, který má dnes fasádu s renesančními a barokními prvky, má kořeny až ve 13. století, kdy byl postaven jako pevnost, která sloužila k obraně a správě místních území. Patří k němu rozsáhlé zahrady a park, které byly navrženy v klasickém francouzském stylu s pečlivě upravenými alejemi, květinovými záhony a fontánami. To vše je běžně přístupné veřejnosti, takže mi nezbývá než se tam co nejdřív znovu vrátit.

Jen kousek pod zámkem už leží historické nádraží, které dnes slouží tramvaji T2, která vás odtud odveze na jednu stranu buď do La Défense, nebo na druhou k parku Citroën u pont du Garigliano v 15. obvodu..

Observatoř v Meudonu v současné době není veřejnosti přístupná, probíhají v ní práce, které nedovolují prohlídky. Po jejich skončení by měly být obnoveny komentované prohlídky, zatímco ty individuální nejsou a ani nebudou možné. Můžete se ale podívat aspoň na fotky a videa TADY.

Observatoire de Paris, Meudon, 5 place Jules Janssen

Jak se tam dostat:

– vlak N z Gare du Montparnasse do stanice Bellevue a potom pořád rovně po avenue du Château, nebo od nádraží autobusem Tim do stanice Observatoire

– tramvají T2 do stanice Bellevue, odtud do kopce k nádraží Bellevue a dále jako nahoře

– RER C do stanice Meudon Val Fleury a odtud autobusem 289 nebo 169 ke kostelu Saint-Martin, odtud pěšky k Musée d´art et d´histoire a nahoru k terase, nebo směrem k hlavnímu vchodu na place Jules Janssen