Kolem té krajkově bílé věže přímo v centru na rue de Rivoli jsem tentokrát chodila několikrát denně a mám ji vyfocenou snad ze všech úhlů a ve všech denních dobách a povětrnostních podmínkách – brzy ráno, v poledne, při stmívání i v noci, ve slunci, dešti, s poledním sluncem v zádech i ozářenou zapadajícím sluncem.
Věž je pozůstatkem kostela Saint-Jacques de la Boucherie, sv. Jakuba řezníků, jehož první zvonici financoval ve 13. století cech řezníků, kteří tehdy v hojném počtu provozovali svoje řemeslo právě v okolní čtvrti. Kostel byl však založený už v 11. století a dále během století přestavován. Dnešní pozdně gotická věž pochází z let 1509 až 1523.
Jeho konec nastal po Francouzské revoluci, kdy byl prodán soukromníkovi, který ho nechal strhnout a materiál rozprodal. Věž, která zůstala zachována, sloužila jako skladiště a dokonce také při výrobě olověných kulek – ty byly odlévány ve výšce, volným pádem dolů věží tuhly a dole dopadaly do nádob s vodou. V roce 1836 byla věž odprodána pařížské radnici, v jejímž vlastnictví je dodnes.
O dvacet let později při přestavbě města baronem Haussmannem byla v těsné blízkosti vybudována rue de Rivoli a při této příležitosti byla věž zrekonstruována, upravena a kolem ní byl vytvořený první veřejný park. V roce 1891 na ní byla umístěna první meteorologická stanice. Její kancelář je zachována v téměř identickém stavu v malé místnosti ve druhém patře, nad kterou se rozkládá do výšky už jen zvonice, jejíž zvony byly už dávno roztaveny na kanóny, a jejíž okna, dříve opatřená dřevěnými lamelami, kterými se zvuk zvonů šířil do okolí, byla později uzavřena vitrážemi.
Při rekonstrukci byla věž zvýšena o pár metrů na dnešních 54 – protože stála na malém vršku, který byl srovnán do výšky okolního terénu, zvonici tak přibylo pár metrů u její paty. Tam bylo vybudováno schodiště s balustrádou a otevřený prostor, do něhož byla umístěná socha Blaise Pascala, který ve věži údajně zkoumal atmosférický tlak a vakuum.
Zvonice je osázená devatenácti sochami svatých a chrliči, ve velké většině jde však o kopie originálů, uložených v Musée de Cluny, nebo o nové sochy z 19. a 20. století.
Na vrcholku věže se tyčí téměř čtyřmetrová socha sv. Jakuba, oblečeného jako poutník, pocházející také z 19. století (původní socha byla vysoká deset metrů), stejně jako sochy čtyř evangelistů (Marek, Lukáš, Jan a Matouš), doprovázených svými symboly (lev, býk, orel a anděl).
No a právě na tento vrcholek se teď vydáme. Prohlídky v letních měsících (až do konce září) organizuje každý pátek, sobotu a neděli agentura Des mots et des Arts a způsob přihlašování (protože ten je pěkně francouzsky komplikovaný) je uveden dole pod článkem.
Malá dvířka do zvonice se ukrývají pod podloubím v dolní části věže. Točité kamenné schodiště je uzoučké a na vrcholek vede 300 schodů. V prvním patře jsou v malé místnosti uloženy některé části z výzdoby věže a také matrice, podle kterých byly vyráběny nové prvky za ty chybějící.
V druhém patře je zachovaná původní meteorologická stanice (fotka bohužel není). Jedině odtud také vidíme přímo vzhůru do věže.
Pak už jen úmorné stoupání po schodech nahoru (ale my ze čtvrtého patra bez výtahu z vinohradského činžáku jsme na schody zvyklí).
Věž je postavená z měkkého kamene a tak tady všechny předcházející generace zanechaly ve zdech vyryté nápisy. Tento, který by měl být nejstarší, pochází z roku 1602. Nakonec ještě posledních pár (krásně prošlapaných) schodů a jsme na vrcholku. Ty výhledy jsou absolutně fantastické, na všech stranách vidíme ty nejvýznamnější památky a z té krásy se tají dech.
Pokud budete v Paříži 20. a 21. září 2014, kdy se zde konají Dny evropského dědictví, můžete věž navštívit zadarmo a bez rezervace (ale s frontou) po oba dny od 9.30 do 17 hodin.
Tour Saint-Jacques
Paříž pro pokročilé 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.