Během Vánoc máme většinou o trochu víc času na odpočinek a sjíždění internetu, tak si i tady dáme pár instagramových profilů, které se věnují Paříži. Sleduji je nejen kvůli fotografiím, ale také kvůli novinkám, které se na nich dají dočíst.

https://www.instagram.com/theparisienne/

Nathalie, která vystupuje na instagramu pod názvem The Parisienne, uvádím jako první nejen proto, že je to moje kamarádka, ale hlavně proto, že mi její instagramový účet připadá zajímavě vedený. Na účtu zveřejňuje hezké, téměř pohlednicové fotografie, co mě však baví víc, jsou její stories, kdy vás po veselém: „Bonjour tout le monde!“ provede naživo po různých částech Paříže (nebo některých městeček v Provence, kam často jezdí), po zajímavých buticích, obchodních domech nebo dílnách řemeslníků, kteří se věnují módním artiklům. Nathalie se na tyto řemeslné produkty specializuje a o svých návštěvách v pařížských dílnách napsala před pár lety i průvodce. Svoje instagramové procházky a exkurze komentuje tak čistou a krásnou francouzštinou, že může sloužit i k procvičování poslechu jazyka.

https://www.instagram.com/pariszigzag/

Paris zig zag existuje už roky jako blog, který je pro mě zdrojem spousty zajímavých tipů na procházky a návštěvy neobvyklých míst v Paříži. Jejich výtah společně s krásnými fotkami najdete i na tomto instagramovém účtu.

https://www.instagram.com/la_vie_au_cimetiere/

I když by se mohlo zdát, že „La vie au cimetière“, neboli „Život na hřbitově“, je pořádně morbidní účet, není to tak. Z klávesnice správce hřbitova Père Lachaise se zde dozvíte všechny podrobnosti o zvířecích obyvatelích tohoto obrovského hřbitova, ať už jde o kočky, papoušky, lasičky, havrany nebo dokonce lišky. To vše je zarámováno zajímavou hřbitovní architekturou a spoustou příběhů, které se na Père Lachaise odehrávají.

https://www.instagram.com/david_fossa/

Pařížský Latinoameričan David Fossa patří do party, která si oblíbila šplhání po střechách. Čím výš a neobvykleji, tím líp. Občas mám závrať jen při pohledu na jeho fotky, ale je to zároveň jedna z mála možností, jak vidět Paříž a její památky z výšky a z různých nezvyklých úhlů.

https://www.instagram.com/pariznamiru/

Petru z instagramového a facebookového účtu Paříž na míru jsem poznala díky tomuto blogu. Před několika lety mě kontaktovala a od té doby spolu podnikáme průzkumy pařížských kaváren a restaurací. Petra žije v Paříži už víc než deset let a živí se jako průvodkyně turistů. Má město a jeho tajemství v malíčku a připraví vám prohlídku tak, jak ji nevyčtete nikde v žádném tištěném průvodci. Zkrátka na míru a v češtině.

https://www.instagram.com/sprievodcaparizom/

Stejně jako Petra, i Slovenka Vierka žije v Paříži už dlouho a je průvodkyní turistů. Neznám ji sice osobně, ale její instagram sleduji už delší dobu a obdivuji její podrobné znalosti památek. No a navíc se ani u ní nemusíte trápit francouzštinou, ale dostanete její instagram a také eventuální prohlídku pěkně ve slovenštině. Konec konců, můžete sledovat i druhý Vierčin profil na adrese https://instagram.com/imagedeparis_guide.

https://www.instagram.com/bertrandbernager/

Bertranda se vyplatí sledovat už jen kvůli jeho fotkám. I přes svůj nízký věk je profesionálním fotografem, ambasadorem značky Sony, a na jeho fotografiích je to opravdu znát.

https://www.instagram.com/raphaelmetivet/

Taky Raphael je profík, který vám na svých fotkách a videích ukáže Paříž převážně z výšky (ale nejen to). Na jeho záběrech můžete pozorovat nejen různé památky a známé budovy, ale někdy tam také najdete pohledy do oken, často až příliš podrobné, přes které můžete pozorovat zajímavé pařížské interiéry.

https://www.instagram.com/seemyparis/

Výběr nejkrásnějších a nejzajímavějších fotografií Paříže, publikovaných na instagramu a vybraných týmem spolupracovníků. To vše s anglickým komentářem pro ty, kdo neholdují francouzštině, ale přesto Paříž milují.

https://www.instagram.com/paris.la.douce/

Paris la douce, neboli Sladká Paříž, vychází už roky jako blog s informacemi o kulturních, společenských, kulinářských, uměleckých a cestovatelských událostech v Paříži. Instagramový účet je výtahem z těchto informací, které jsou doprovázeny krásnými fotografiemi.

https://www.instagram.com/hipparis/

Další z účtů o událostech v Paříži, který by se vyplatil sledovat jen kvůli fotografiím. Najdete zde však mnohem víc o životě ve vašem oblíbeném městě, a to vše v angličtině.

https://www.instagram.com/cbuiron/

Na Christophově účtu si můžete prohlédnout nejen nádherné fotky zajímavých interiérů i exteriérů pařížských památek, ale dozvíte se i o neobvyklých místech, kam stojí za to zajít, abyste získali fotku známých míst z trochu jiného úhlu. Občas uvádí i nastavení fotoaparátu, což může usnadnit vaše focení.

https://www.instagram.com/everydayparisian/

Rebecca je Američanka, fotografka, která miluje Paříž a často tam jezdí. Na jejím instagramu tak můžete vidět skvělé fotky, viděné zas trochu jinýma očima.

https://www.instagram.com/alexandrine_ar/

I přes pofrancouzštělé jméno Alexandrine je tato slečna Ruska, píšící anglicky. Baví mě její fotky a videa z nejrůznějších koutů Paříže, společně s tipy na obchody, výlety nebo kavárny a restaurace.

https://www.instagram.com/cedricgrolet/

Profil Cedrica Groleta se bude líbit těm, kdo milují francouzské dortíky. Jeden z nejlepších a nejluxusnějších pařížských cukrářů na svůj instagram vkládá nejen fotky svých mistrovských dortů, ale občas i videa z jejich přípravy. Kdyby vás přepadla chuť na jeho umělecká díla, jeho dvě cukrárny najdete v rue Castiglione a na avenue de l Opéra.

Prohlédnout si uvedené odkazy můžou i ti, kteří nemají instagramový účet nebo chytrý telefon – na odkaz se dá kliknout i z počítače a otevře se vám stránka s příspěvky. Pokud kliknete na kulatou fotografii vedle

názvu účtu, otevřou se vám tak zvané stories – aktuální fotografie nebo videa, které na rozdíl od příspěvků zmizí za dvacet čtyři hodin. Výběr ze stories, který chtějí uchovat, mají blogeři uložený pod různými názvy pod úvodním textem – stačí kliknout na kolečko nad názvem.

Stejně jako ostatní města, i Paříž své covidové lockdowny prožívala s těžkostmi. Děti sice chodily do školy téměř celou dobu, ale jinak byla omezení možná ještě přísnější než u nás, ať už si vezmeme večerní zákaz vycházení (v nejtěžším období museli být Pařížané doma od osmi večer), povolený pohyb jen v určitém okruhu od místa bydliště (opět v nejhorším období směli nejdále jeden kilometr), úplné zavření restaurací a kaváren a obchodů, povinné potvrzení zaměstnavatele pro cestu do práce nebo otravné vyplňování prohlášení při sebemenším opuštění bydliště.

Rozvolnění sice přineslo náznak normálního života, ale pro ty, kdo jsou spojení s turistickým průmyslem, je to pořád velký problém. Francie povolila vstup turistů až od 9. června a i po tomto termínu přichází oživení velmi pomalu. Turistická místa, a to i ta neznámější, jsou prostě prázdná, takže se vám v některých dnech a časech klidně může stát, že budete na nádvoří Louvru nebo na Trocaderu skoro sami, maximálně s neúnavnými prodavači suvenýrů. Pokud se ovšem do Paříže v létě chystáte, je to jedinečná možnost, jak si tato místa projít bez tlačenice v davu, bez front a čekání.

O co jsou prázdnější turistické cíle, o to jsou plnější běžná místa, kam chodí Pařížané. V restauracích a kavárnách je doslova narváno a o nějakých rozestupech si můžete nechat zdát. Už při loňském rozvolnění dostaly restaurace a kavárny výjimku a mohly si zdarma rozšířit terasy nejen na ještě větší kus chodníku, ale pokud jsou před nimi parkovací místa, smějí zabrat i ta, právě proto, aby mezi stolky vznikly větší rozestupy, v praxi to ovšem často vypadá tak, že se jen zvýšil počet stolků a hustota zůstala. Velmi často jsou stolky na silnici obehnány ošklivými bariérami z prken nebo rovnou z palet a ke kávě metr od hlavy sviští auta, což – jak se zdá – návštěvníkům vůbec nevadí.

Lockdowny umožnily pařížské radnici pokračovat ve větším klidu v pracích na rekonstrukcích některých velkých náměstí a jejich většímu zpřístupnění chodcům a cyklistům a znepříjemnění života řidičům automobilů. Postupně se tak po place de la République zmenšily jízdní pruhy a rozšířily chodníky i na place d´Italie, place de la Nation nebo place de la Bastille (kde bylo z pěší zóny vybudováno nové schodiště vedoucí přímo do přístavu). Byly zřízeny nové cyklostezky, často ohraničené ošklivými betonovými bloky nebo řadami žlutých baliset a už tak hustá cyklodoprava se ještě více zahustila s tím, jak lidé raději jezdí do práce na kole, místo aby riskovali nákazu v nacpaném metru. Pařížská radnice navíc vyhradila loni v létě pro potřebu cyklistů a koloběžkářů některé páteřní komunikace a zakázala do nich vjezd automobilů s výjimkou obsluhy. Ačkoliv ne všichni z toho byli nadšení, nápad se ujal a některé z těchto ulic tak zůstanou pro automobily uzavřené napořád. Nejmarkantnější je to asi v rue de Rivoli, ose vedoucí na pravém břehu rovnoběžně se Seinou od Bastille až po Concorde, kde stávaly celý den kolony aut, a kam teď motoristé vůbec nesmí. V ranní a večerní špičce si zde můžete připadat skoro jako na trase Tour de France.

Co doporučit, pokud se i letos do Paříže chystáte? Především zjistit si, co aktuálně platí při cestě tam i zpět, pokud jde o testy a vstupní formuláře. Doporučuji stránky Ministerstva vnitra, tam jsou vždy stoprocentně platné informace. Pro vstup do Francie jsou zase nejlepší stránky francouzské ambasády v Praze nebo české ambasády v Paříži. Na všech těchto stránkách je rubrika se všemi koronavirovými cestovními informacemi. Ty se mohou měnit tak často, že je nutné se ujistit opravdu i pár dnů před odjezdem, jaká je momentální situace. Proto sem ani nebudu psát současný stav, protože za týden může být všechno zase jinak.

Letecká doprava sice s velkými výkyvy a častým rušením spojů fungovala po celou dobu lockdownu, ale teprve až teď je spolehlivější. ČSA provozuje prozatím jednu linku denně tam i zpět, Air France dvě, začal už létat i Vueling a jezdit Flixbus.

V případě, že byste si v Paříži potřebovali před cestou nechat udělat test, ať už PCR nebo antigen, žádejte vždy ten s evropským certifikátem s QR kódem (je dvoujazyčný francouzsko-anglický a vypadá stejně jako ten český). Bohužel od 9. července musí cizinci za test platit (do té doby byl pro všechny zadarmo). Antigen vám udělají téměř v každé lékárně i bez objednání a cena se pohybuje kolem 25 euro. Na PCR test je nutné se předem objednat (ať už do laboratoře nebo do některé z lékáren) přes portál doctolib.fr a cena se pohybuje kolem 45 euro. Vstupní formulář při cestě do Francie vám dají vyplnit v letadle, při návratu do ČR musíte vyplnit on-line příjezdový formulář.

Pro návštěvu muzeí a výstav je nyní všude povinná rezervace. Bez ní vás v Louvru ani nepustí pod pyramidu a ve většině muzeí nemají ani otevřenou pokladnu. Je to trochu otrava, muset předem plánovat den a hodinu a vstupenku kupovat přes internet, ale vzhledem k nízké návštěvnosti se vám téměř vždy podaří udělat rezervaci i tentýž den nebo dokonce i těsně před návštěvou.

Doprava funguje jako vždycky. Ano, stejně jako vždycky je metro ve špičce tak narvané, že o nějakých odstupech si můžete nechat jen zdát. Raději jezděte jindy, nebo si pro jistotu najděte ubytování přímo v centru, kde nebudete muset moc jezdit MHD. Kavárny a restaurace jsou všechny otevřené a přeplněné, stejně jako obchody. Všude jsou k dispozici antibakteriální gely a lidé je opravdu dobrovolně používají. U každého vstupu do metra a dokonce i u každé autobusové zastávky jsou funkční a plné stojany, stejně jako u vstupu do obchodů. Před lepšími obchody stojí zaměstnanec, který vám přípravek rovnou nastříká na ruce. Roušky jsou povinné v uzavřených prostorách jako u nás (stačí ovšem jen chirurgické).

Netroufám si nikomu radit, jestli má letos do Paříže jet nebo cestu odložit na jindy, nicméně si myslím, že s respektem ke všem opatřením a opatrností se dá pobyt v Paříži užít stejně jako kdykoliv dřív.

Už je to víc než dva roky, kdy se na původním blogu Paříž pro pokročilé objevil poslední článek. Nemám tušení, kolik původních čtenářů mi ještě zůstalo a koho může tento nový pohrobek zajímat, ale to všechno ukáže čas. Povzbudilo mě, že dokonce ještě po dvou letech nepřítomnosti mi letos v květnu několik věrných čtenářů připomnělo, že už je to dva roky a co s tím hodlám dělat. I proto jsem zpět.

Pauza byla původně způsobená problémy s platformou blog.cz, která před více než dvěma lety postupně tak zhoršovala svoji činnost a služby, až to před rokem zabalila úplně a všechny blogy, které na ní byly vytvořeny, smazala. Na poslední chvíli jsem loni v létě ještě využila nabídnuté skutečně cenné a nezištné pomoci Martina z blogu Veruce, který mi celý objemný blog stáhl a zálohoval. Vzepjala jsem se dokonce i ke koupi domény, ale to bylo také vše – od té doby blog čekal na své nové zveřejnění. Chuť a sílu se mu dál věnovat mi ubraly i dlouhé koronavirové měsíce a s tím spojená omezení cestování, kdy jsme si mohli o cestě do Paříže jen nechat zdát, nakonec jsem se však rozhodla, že pokračování bude. K tomu, abych k článkům z původního blogu přidávala další, mám pořád materiálu dost a chuť psát se mi také postupně vrátila.

Zatím jsem ovšem neměla čas na upravení starých článků. Mnoho informací už není aktuální, převodem blogu se někde rozhodilo nastavení textů a jinde zase zmizely fotografie, takže jsem dlouho váhala, co s tím. Nakonec jsem zvolila variantu, kdy budu opravy provádět postupně u již zveřejněného blogu, protože kdybych dál čekala, až dám celý blog do pořádku, nemuselo by to vyjít nakonec nikdy. Omlouvám se proto za částečný nepořádek v textech i fotkách, vím o tom a snažím se dělat, co mohu, bohužel v převedených textech se dají dělat opravy jen omezeně a zmizelé fotografie nejdou znovu vložit, přestože některé z nich mám ještě k dispozici. .

Vítám tedy vás, kdo jste mi zůstali z minulosti, i vás, kteří jste si na můj blog našli nově cestu. Snad i dnes, kdy se říká, že jsou blogy mrtvé a nikdo je už nečte, se vám tady bude líbit.

Paříž pro pokročilé je možné koupit ve většině knihkupectví nebo přímo na stránkách nakladatelství Garamond.

Kdybyste měli zájem zúčastnit se křtu knížky, ráda vás uvítám ve čtvrtek 8. června v 18 hodin v kavárně Francouzského institutu ve Štěpánské 35, Praha 1. Křest bude uvádět Stéphane Poignant, autor roztomilé knížky Mluvím česky dobže, ale mám pžízvuk. Účast, prosím, potvrďte nakladatelství na adresu garamond@e-garamond.cz

 

Se začátkem srpna se rázem také zavře velký počet obchodů, kaváren a restaurací a mimo centrum města se vám proto lehce může přihodit to, co se stalo tentokrát mně – v odlehlé čtvrti v 16. obvodu jsem v poledne nenašla žádnou otevřenou restauraci, bistro nebo aspoň pekárnu, abych se mohla naobědvat. Dovolená je prostě svatá a obchodní duch jde stranou.

 

Ti Pařížané, kteří zůstávají ve městě, obsazují už od brzkého rána břehy Seiny, kde se každoročně koná Paris plage, při níž radnice z nábřeží vyžene dopravu, naveze tam tuny písku, rozmístí lehátka, slunečníky, pítka a desítky možností zábavy, a vytvoří iluzi pláže ve městě. Upřímně – nevím, jak moc bych musela upadnout na hlavu, aby mě někdo přinutil obléct si v centru města plavky a lehnout si na lehátko.

 

Další pláž tradičně vznikla také v centru před pařížskou radnicí. Jsou zde nainstalována lehátka a pítka a zřízena různá bez přestání využívaná hřiště i kurty na plážový volejbal (pravda, trochu jsem si připadala jako úchyl, když jsem ty polonahé svalnatce fotila, ale co bych neudělala pro blog). Najdete tady taky mlžnou bránu, pod kterou se můžete ve vedrech osvěžit.

Jen o trochu lepší se mi zdá nápad Paris plage kolem Bassin de la Villette, ohromné vodní nádrže na východě v 19. obvodu, kde i v jiné roční době kotví čluny a iluzi prázdninového městečka doplňují dětská i pétangová hřiště, kavárny se zahrádkami a stinná promenáda na obou březích nádrže.

Zatímco si Pařížané užívají dovolenou mimo město, na jejich místo přijedou tisíce turistů. Přestože je Paříž nejkrásnější na jaře nebo na podzim, nejvíce je navštěvovaná právě v srpnu. Letos je naštěstí počasí milosrdné – na rozdíl od našich tropů je teď v Paříži příjemně, teploty kolem 27 stupňů a v neděli ráno mě dokonce probudilo šumění deště. I přesto bylo minulý týden několik dnů tak teplo, že jsem při svých procházkách Paříží vešla do každého supermarketu, na který jsem narazila, a dlouze jsem tam bloumala kolem chladicích pultů a prohlížela si mraženou zeleninu, jen abych se z toho vedra trochu vzpamatovala.

Nejen Champ de Mars pod Eiffelovkou, ale všechna turistická místa jsou přecpaná

Název tohoto příspěvku je tak trochu inspirovaný starou knížkou, kterou jsem jednou koupila za pár korun při každoročním výprodeji nepotřebných knih francouzské knihovny ve Štěpánské. Ta kniha se jmenuje právě Paris au mois d´août (myslím, že do češtiny nebyla přeložená) a je to takové lehké letní čtení o tom, jak se obyčejný pařížský čtyřicátník, prodavač z obchodního domu La Samaritaine, seznámí s krásnou mladou Angličankou, která se v Paříži pokouší o kariéru modelky, a které namluví, že je malíř. Románek, který mezi nimi vznikne, je ohraničený přesně srpnem – dobou, kdy je Henriho manželka s dětmi na prázdninách u moře.

A co vy, chystáte se do Paříže také v srpnu?