Pekárna „Du Pain et des Idées“

Když se při svých procházkách po Paříži ocitnete poblíž kanálu Saint-Martin a přepadne vás hlad, zachrání vás tato pekárna. Určitě se do ní a do jejího sortimentu zamilujete na první kousnutí.

Interiér pekárny vás vrátí do konce 19. století: zachovalé malované stropní výmalby, stará zrcadla, historické regály na zboží a celková výzdoba ve stylu belle‑époque vás doslova přenesou časem. Koneckonců, to, že se tady peče už od roku 1875, je vidět na první pohled i zvenčí. Současný majitel Christophe Vasseur, který pekárnu provozuje od roku 2002, si však dává záležet nejen na dekoracích, ale především na mistrovské řemeslné práci.

Nabídka je sice trochu omezená – dorty byste tady hledali zbytečně, protože se pekárna specializuje jen na chléb a jemné pečivo, tzv. viennoiserie, na které si dává záležet – všechny výrobky vznikají na místě z nejkvalitnějších surovin, často z bio pěstování či přímo od farmářů, a s respektem k tradičním postupům a dlouhým fermentacím. Nápis na výloze prozrazuje, že zatímco průmyslově vyráběný croissant vznikne za dvě hodiny, tady zabere zadělávání těsta, jeho překládání, kynutí a zpracování třicet hodin. A na chuti je to opravdu znát.

Specialitami podniku jsou čokoládovo-pistáciový šnek, jablečný chausson – čerstvý jablečný koláč, nadýchaný flan, brioška s chutí pomerančových květů a slavný chléb „pain des amis“, který je vynálezem majitele, který na něj má ochrannou známku. Já tady miluju úplně všechno – i obyčejný (neobyčejný) croissant, pain au chocolat, a hlavně malé briošky, plněné nejrůznějšími náplněmi. Nejradši mám ty s kozím sýrem, jablky a medem.

Moje nejoblíbenější briošky

Pekárna má také venkovní prodejní okénko

Mezi tisíci pařížskými boulangeries se Du Pain et des Idées určitě neztratí díky své autentičnosti, kvalitě a poctivému přístupu k pekařské tradici. Ostatně, její majitel získal už v roce 2008 titul nejlepší pařížský pekař, dále ocenění Boulangerie de l’année 2012 a v roce 2014 cenu za nejlepší galette des rois .Když někde narazíte na nejrůznější seznamy doporučovaných nejlepších pekáren ve městě, s velkou pravděpodobností mezi nimi bude i tato.

No a pokud byste se chtěli naučit vyrábět chléb podle Christopha Vasseura, můžete se přihlásit do jednoho z jeho krátkých kurzů, které pořádá každý čtvrtek večer. Přihlásit se můžete na jeho stránkách.

10. obvod, 34 rue Yves Toudic

Otevírací doba: Pondělí až pátek od 7 do 19,30 hod; pozor, o víkendech je zavřeno

Café Librairie

Nevěřili byste tomu, ale nejvíc čtené jsou na tomto blogu články o kavárnách. Jednu další proto přináším i dnes. Když už jsme v rámci minulého článku byli v rue des Saints Pères, tak se podíváme do maličké kavárny, která leží hned naproti katedrále sv. Volodymyra. Kavárna sice nemůže konkurovat slavným kavárnám Café de Flore a Les Deux Magots z nedaleké bohémské (a turistické) enklávy u kostela Saint-Germain-des-Prés, nemá dlouhou historii ani žádný srdcervoucí příběh, ale přesto je zajímavá. Je maličká, útulná, obvykle přeplněná studenty z protější univerzity – a vznikla z bývalého knihkupectví, jak připomíná její název i desítky knih, které na policích zdobí její stěny.

Kavárna je vmáčknutá do úzkého portálu vedle jednoho z nejstarších a nejlepších obchodů s čokoládou v Paříži. Jmenuje Debauve et Gallais a její zakladatel Sulpice Debauve byl nejen lékárníkem, ale také dodavatelem čokolády už na dvoře Ludvíka XVI. První obchod si Debauve otevřel v roce 1670 na boulevardu Saint-Germain a firma se stala postupně dodavatelem všech králů. Proslulost čokolády Debauve rostla, stejně jako počet dalších firemních obchodů na prestižních adresách. V roce 1818 si Debauve, který se mezitím spojil se svým synovcem André Gallaisem, otevřel tento obchod na rue des Saints-Pères.

Obchod, který je dnes zapsán na seznamu historických památek,  tady stojí dodnes přesně tak, jak byl tehdy navržen a zařízen slavnými Napoleonovými architekty (stejnými, kteří Napoleonovi postavili palác Malmaison pro císařovnu Josefínu). Čokoládové bonbóny jsou tady sice pekelně drahé, ale aspoň jednou je každý musí ochutnat.

Maličká kavárna a slavná cukrárna však nejsou jedinými zajímavostmi, které nás na této adrese čekají. Přes mříže průjezdu, který oba tyto podniky odděluje, je vidět dvůr s šesti dórskými sloupy. Každý z nich má na svém vrcholku černou vázu. Za nimi je vidět hustý živý plot malého parčíku. Je to jediná připomínka bývalého protestantského hřbitova, který zde fungoval mezi roky 1604 až 1685. Tehdy tato plocha ležela ještě za městskými hradbami (ty vedly kus odtud až v místech dnešního metra Odéon). Na hřbitově byli pohřbeni bratři Gobelinové, zakladatelé slavné manufaktury, nebo také architekt Salomon Le Brosse, který spolupracoval na návrhu Lucemburského paláce a byl také jedním ze zakladatelů Francouzské akademie.

Tohle je prostě Paříž. Tolik historie a krásy na každém kroku a v každém kameni.

6. obvod, 30 rue des Saints-Pères

Au petit Versailles du Marais

Paříž je plná skvělých pekáren. Většinou vás žádná z nich nezklame ani kvalitou, ani šířkou sortimentu, a to od nových moderních, které se lesknou sklem a chromem, přes zavedené velké prostory s čajovnou nebo obyčejné napůl vesnické krámky na předměstích, až po původní místa s historickou výzdobou a vybavením, která jsou zapsána na seznamu památek. Mezi ty poslední patří i pekárna v samém centru města, která byla založena už v roce 1860 a dodnes vás láká dovnitř svým rohovým portálem, obloženým panely s venkovskými motivy, malovanými na skle.

Najdete ji

Název pekárny odkazuje na slavný versailleský zámek a svou výzdobou a dekoracemi se s ním snaží držet krok. Interiér je obložen velkými zrcadly, lemovanými umělecky zpracovanými štukovými rámy. Ty rámují také další skleněné panely s pestrými starobylými malbami a zlacenými lištami, které ladí s mosaznými prvky regálů a pultů. Nad tím vším se klene překrásný malovaný strop, který je dílem slavného dekoratéra 19. století Charlese Anselma. Ze stropu pak visí jako ve skutečném zámku třpytící se křišťálové lustry, .

A to jsme ještě nemluvili o tom hlavním, kvůli čemu je pekárna tak vyhledávaná – o jejím sortimentu. Křupavé bagety, kulaté pecny chleba, croissanty a čokoládové rolky, quiche a hotové sendviče a nejrůznější druhy dalšího slaného i sladkého pečiva, včetně dokonale zpracovaných dortíků, jsou dílem Christiana Vabreta, který už v roce 1986 vyhrál titul nejlepšího pekaře Francie. Není divu, že i jeho bageta byla v minulosti vyhlášená jako nejlepší v Paříži.

Jedinou nevýhodou pekárny je malý prostor, takže v ní chybí posezení. To je však vyřešeno hned ve vedlejší čajovně, která k pekárně patří a která má v létě své stolky roztažené po celém chodníku až před vchod do pekárny. Jmenuje se Marie Antoinette a je zařízena ve stylu této nešťastné královny, jejíž bysta se dívá do ulice přes výlohu, to aby byla iluze o Versailles dokonalá.

Vedlejší čajovna, která je součástí pekárny

Au petit Versailles du Marais, 4. obvod, 27 rue François Miron

Vánoční výlohy

Jako každý rok, i letos se malí i velcí tlačí u výloh obchodního domu Galeries Lafayette, které jsou tradičně bohatě vyzdobeny animovanými okénky s dekoracemi, které jsou sice reklamou na firmy, které tuto vánoční výzdobu zaplatily, ale jejichž úkolem je v této roční době hlavně navodit vánoční atmosféru (a přilákat zákazníky dovnitř, samozřejmě). Letos je výzdoba ještě bohatší než obvykle, protože obchodní dům slaví 130 let své existence a oslavu pojal opravdu velkoryse.

Kromě výloh je nejzásadnějším prvkem výzdoby obří vánoční stromek pod secesní kupolí. Jako každý rok, ani ten letošní není tak úplně tradiční. Je růžový, plastový, třpytivý a bliká na něm dvacet tisíc světel. Prohlédnout si ho můžete nejen z přízemí mezi pulty luxusních parfumerií, ale také z galerií v jednotlivých patrech nebo ze skleněné visuté lávky, která pod kupolí ční v posledním patře. A když už budete nahoře, nezapomeňte na terasu s nádherným výhledem na centrum města.

Výlohy i vánoční stromeček navrhuje každý rok pro Galeries Lafayette některý z módních návrhářů. Letos padla volba na švýcarského designéra Kevina Germaniera, známého svým odvážným a pestrým stylem. Má rád jasné barvy a třpytivé materiály a zároveň používá překvapivé, často futuristické prvky a hru světla. Výlohy jsou proto proměnlivou pohádkovou přehlídkou, ze které až přecházejí oči. Pokud jedete do Paříže na svátky s dětmi, je to skvělá příležitost, jak je zabavit a pobavit.

Na Galeries Lafayette navazuje na stejném bulváru další velký obchodní dům, Le Printemps, který se svými výlohami taky nenechá zahanbit. I tady se slaví – obchodní dům má sto let a k výročí připojil i oslavu padesáti let, co ho zdobí tyto pohyblivé vánoční obrazy ve vitrínách.

Galleries Lafayette, 9.obvod, 40 boulevard Haussmann

Maison Deyrolle

Dnes mám na mysli „maison“ ve smyslu „firma“ – a konkrétně jednu z nejzajímavějších firem v Paříži. Maison Deyrolle se sice zabývá výrobou pomůcek pro výuku přírodních věd a vydáváním stejně zaměřené literatury, proslavila se však především svými entomologickými sbírkami a taxidermií – vycpávaním zvířat. Firemní obchod v rue du Bac představuje jejich činnost ve všech oborech a my se do něj dnes podíváme. Vycpaný levhart za výlohou naznačuje, že bude co prohlížet. 


Obchod je rájem sběratelů a dětí. V přízemí najdeme nejrůznější literaturu a učební pomůcky, ale to nejzajímavější nás čeká v prvním patře, kam vystoupáme po starodávném schodišti. V několika místnostech najdeme ve vitrínách sbírky motýlů a brouků, ale i minerálů, a každý koutek prodejní plochy je zaplněný vycpaninami. Nepředstavujte si ovšem obligátní lasičky nebo veverky, jak je známe z hodin přírodopisu, tady na nás hned v první místnosti číhají nosorožci, medvědi nebo zebra, o pár metrů dál ohromný černý býk, stádo jelenů, klokaní rodinka nebo vlčí smečka, a prodejními pultu vévodí s vyceněnými zuby statný lev. A to nemluvím o doslova desítkách vycpaných ptáků a hlodavců, vypreparovaných plazů nebo hmyzu a o různých kuriozitách jako jsou kostry zvířat, koráli, ulity nebo lastury.


Firma působí už od roku 1831, kdy ji založil nadšený entomolog Jean-Baptiste Deyrolle, který se svým synem a později i vnukem položil základy k dnešním sbírkám i zaměření firmy. V roce 1888 si otevřeli tento obchod, který najdeme na stejném místě dodnes.

Obchod, který je současně i určitým druhem muzea a kabinetem kuriozit, je zajímavý jak pro děti, tak pro dospělé. 

Maison Deyrolle
7. obvod, 46 rue du Bac

 
 
Jak se tam dostat: metro Rue du Bac (linka 12)

Obchodní dům Le Bon Marché

Le Bon Marché v 7. obvodu je nejstarším pařížským obchodním domem. Jeho vlastníkem je od roku 1984 skupina LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), světová jednička luxusu, která i tento obchodní dům přestavěla na chrám luxusního zboží. Na rozdíl od své konkurence, hlavně Galeries Lafayette a Au Printemps, se nezaměřuje tak výrazně na turisty, nebývají v něm proto takové davy vuittonochtivých Japonek a nakupuje se v něm proto relativně ve větším klidu. Tedy, nakupuje… pokud se člověk včas probere z mdlob po pohledu na cenovky, samozřejmě. Jsou tady zastoupené ty nejluxusnější světové značky a podle toho vypadají i ceny.
 

 

Le Bon Marché byl založený v roce 1838, nejdříve jako malý obchod se čtyřmi odděleními a dvanácti zaměstnanci, postupně ho ale jeho tehdejší majitelé, manželé Boucicatovi, rozšiřovali a zvětšovali. Budova, kterou známe dnes, byla postavená až v letech 1870-1887 a na jejím projektu se podílel i Gustav Eiffel.
 


Pohled do interiéru ze zajímavým eskalátorem

 

 


Oddělení dárků připomínalo před vánoci nejen uměleckou galerii, ale i prostředí z pohádky tisíce a jedné noci

 

 


Sympatické je to, že přímo v prodejních prostorách obchoďáku jsou vystavována umělecká díla

 
 
Detail secesního schodiště u kavárny

 

Tip: Za návštěvu stojí i La Grande Épicerie – oddělení potravin s malým bufetem (s poměrně dostupnými cenami – velký sendvič se svatojakubskými mušlemi jsem tu pořídila za cenu kolem 10 Euro), které je umístěno přes ulici v samostatné budově na rohu Rue de Sèvres a rue du Bac. A taky tady prodávají (drahé) macarons od Pierre Hermé, mňam mňam.

Čtvrť Saint-Thomas-D´Acquin, 24 rue de Sèvres (na rohu rue de Babylone a rue du Bac)

Jak se tam dostat: Metro Sèvres-Babylone

 

Shakespeare and Company

Anglofonní knihkupectví Shakespeare and Company, jehož výlohy najdete přes řeku přímo naproti Notre Dame, je notoricky známé a má bohatou a zajímavou historii. Ta sahá až do roku 1919, kdy si Američanka Sylvia Beach otevřela malé knihkupectví v 8. obvodu v rue Dupuytren a později v rue Odéon. Její knihkupectví se ihned stalo centrem anglo-americké kultury v Paříži. Chodila k ní téměř celá takzvaná „ztracená generace“, která tehdy v Paříži žila – Hemingway, Ezra Pound, F. Scott Fitzgerald, Gertruda Steinová i James Joyce. Právě toho Sylvia Beach podporovala nejvíc a na vlastní náklady vydala i jeho Odyssea, který ji málem přivedl na mizinu poté, co byla kniha zakázána jak v Angli tak i v Americe. Knihkupectví bylo násilně zavřeno v roce 1941 po německé okupaci Paříže, údajně proto, že Sylvia Beach odmítla prodat knihu německému důstojníkovi. Obchod blízko Odéonu už nikdy nebyl znovu otevřen.

V roce 1951 otevřel Američan George Whitman další anglofonní knihkupectví, a to na místě, kde ho známe dnes. Tehdy se jmenovalo Mistral a název Shakespeare and Company dostalo až v roce 1962 po smrti Sylvie Beach. I toto knihkupectví se stalo brzy centrem další generace Američanů v Paříži – chodívala sem tzv. beat generation – Allen Ginzberg, Gregory Corso, William Borroughs, ale také Henri MiIller a Richard Wright. Někteří z nich v knihkupectví i přespávali na pověstných divanech v prvním patře, umístěných mezi regály s knihami, stejně jako mnoho dalších mladých lidí, které zde George Whitman nechával bydlet jen za pomoc v obchodě. Tento zvyk ostatně v obchodě existuje dodnes a pokud po schodech vystoupáte do prvního patra, uvidíte nejen tyto proslulé divany, ale i bývalý Whitmanům byt, o který se obchod rozšířil. V různých zákoutích tady posedávají mladé, vážně a intelektuálně se tvářící dívky a intelektuálně zadumaní mladí muži, kteří tady čtou nebo píší pravděpodobně v naději, že se jednou také literárně proslaví.


George Whitman zemřel loni před vánoci, 14. prosince 2011, ve věku 98 let. Obchod však už od roku 2001 vede jeho dcera Sylvia, která tady organizuje spoustu různých akcí, koncertů, četby autorů z jejich děl, výstavy a dalších prezentace.

Uvnitř knihkupectví je bohužel zakázáno fotit. Alespoň přes výlohu můžete vidět, že stěny jsou opravdu doslova vytapetovány od podlahy až ke stropu tisíci a tisíci nejrůznějších svazků.

Knihkupectví určitě stojí za návštěvu i pro ty, které anglické knihy moc nezajímají. Má totiž tak jedinečnou atmosféru, že alespoň krátké bloudění mezi regály může být zajímavé pro každého.


Prezentace knihkupectví v angličtině s majitelkou Sylvií Whitman. Na Youtube můžete najít spoustu dalších videí.

Tip: Knihkupectví „hrálo“ i v několika amerických filmech, naposledy v Půlnoci v Paříži Woodyho Allena nebo ve filmu Julie and Julia (s Meryl Streep). Interiér obchodu je dobře vidět i na začátku filmu Před soumrakem (Before sunset).

Shakespeare and Company

5. obvod, 3 rue de la Bucherie
Otevřeno denně od 10 do 23 hod
Jak se tam dostat: Metro Maubert Mutualité nebo Saint-Michel

Repetto

Dnes to bude něco pro dámy. Pokud rády nakupujete boty a rády chodíte v balerínách, přesně pro vás v Paříži existují obchody Repetto. Obchod je zaměřen především na baletní piškoty, ale prodává i baleríny pro nebaletky. Dnes už ikonické baleríny jsou krásné, měkké a kvalitní a jsou spojené s mnoha slavnými jmény, především s Brigitte Bardot, která je nosila ve filmu A bůh stvořil ženu.
Obchodů firmy Repetto je v Paříži více, ale nejznámější a nejkrásnější je ten v blízkosti Opery Garnier. Vždycky tam najdete nádherné výlohy. Takhle vypadaly před Vánoci.
 
 
 

 

Repetto

Čtvrť Opera, 22 Rue de la Paix
Pokud máte rádi/y balet, můžete se potěšit na stránkách firmy TADY

 

BHV

Ze všech velkých obchodních domů bývají turisticky nejvíce prosazované ty nejdražší, ležící v 9. obvodu – Le Printemps a Galerie Lafayette. Já mám ráda Bazar de l´Hôtel de Ville, nazývaný zkráceně jen BHV, který není tak profláknutý a navíc leží v úplném srdci Paříže, hned naproti pařížské radnici. Není to ovšem žádný „bazar“, ale luxusní obchodní dům.

Obchodní dům na tomto místě vznikl už v roce 1856, kdy si v těchto místech jistý Xavier Ruel pronajal obchod, ve kterém vydělal velké jmění. To potom investoval do stavby obchodního domu s názvem Bazar Napoleon, později přejmenovaný na Bazar de l´Hôtel de Ville. Ten postupně na etapy rozšiřoval podle toho, jak se mu dařilo přikupovat vedlejší pozemky. Po jeho smrti v roce 1900 už obchodní dům zaměstnával 800 lidí. Dnešní podoba pochází z roku 1912.
Najdeme tam samozřejmě stejný druh zboží, jako jinde – ty nejdražší značky kosmetiky a oblečení, boty, šperky, knihy, hudební nosiče a papírnictví, ale překvapivě i kuchyňské zboží, elektro, nábytek, potřeby pro zvířata a další potřebné věci. Mě tam fascinuje oddělení uměleckých potřeb, které je vybavené tak, jak u nás není ani většina specializovaných obchodů se zbožím pro výtvarníky.

Barvy, barvy, barvy…
… malé oddělení malířských stojanů

Plátna…

… a štětce. Pozor, tyto jsou na akryl, akvarelové a olejové jsou umístěny za rohem 🙂
A další barvy.

Bazar de l´Hôtel de Ville, 55 rue de la Verrerie

Jak se tam dostat: Metro Hôtel de Ville

Rue du Temple

Dnes to bude spíše pro dámy. Pokud máte rády bižuterii, kabelky a ostatní doplňky, je pro vás jako stvořená Rue du Temple. Po celé délce ulice se táhne jeden obchod za druhým a výběr je nekonečný. Od drahých značkových kousků přes cenově dostupnou kvalitu až po čínské cetky tady najdete všechno.

 

Rue du Temple je dlouhá asi jeden a půl kilometru a vede od pařížské radnice až k place de la République. Po celé její délce najdete podobné malé obchody.

 

Tahle kabelka byla moje favoritka. Vůbec nechápu, proč jsem ji jenom vyfotila a nešla se na ni podívat dovnitř. Předpokládám, že do příštího týdne tam na mě bohužel nepočká…

 

 

 
 
Marais, Rue du Temple