Paříž pro pokročilé

Další z dvorků na Rue du Faubourg Saint-Antoine, který nezapře svůj průmyslový původ. Když dvorem procházíte, přes výlohy vidíte dílny a pracovní ponky plné nářadí. Jako všude v okolí, i tady měli a mají své sídlo mnozí řemeslníci, kteří se zaměřili na výrobu nábytku. Pozor ovšem při eventuelní návštěvě, stejně jako ostatní dvory a pasáže v okolí,  je i tento dvůr v sobotu a v neděli zavřený.

Dvůr najdete podle plánku (ten velký bílý kruh vlevo je Place de la Bastille).

Právě v této čtvrti v 17. století jistý André-Charles Boulle, známý umělecký truhlář, vymyslel skříňku se zásuvkami, jejíž používání bylo tak praktické a pohodlné – francouzsky „commode“. Tak vznikla komoda, která se v domácnostech rychle rozšířila, protože do té doby se oblečení ukládalo jen do truhel.

Některé domy jsou tu opravdu hodně zanedbané a troufám si říct, že v Praze snad nic takového už ani neexistuje. Podobný vchod do domu jsem viděla naposled pravděpodobně ve svém dětství v Brně.

81 – 83, Rue du Faubourg Saint-Antoine

Jak se tam dostat: Metro Bastille nebo Ledru Rollin

Paříž je nesmírně proměnlivá a nabízí stovky podob. Když se vzdálíte od turistických tras, ruchu Champs Elysées a lesku a luxusu širokých bulvárů v centru, objevíte jinou, autentičtější tvář Paříže. Často se stane, že při chůzi po úplně normální nudné ulici zahnete za roh… a ocitnete se v jiném světě. Přesně to se mi stalo v 10. obvodu.  V úzké Rue Sainte-Marthe, ulici svaté Marty, jsem měla pocit, že jsem se přenesla zpět v čase a někam na jih. Ošuntělé domy v úzké uličce, kde se lidé mohou dívat sousedům naproti do oken, ošlapaná  schodiště a dřevěné výklady obchodů a bister, natřené pestře všemi možnými barvami evokují jinou dobu a jiné místo… co třeba předměstí Marseille 50. let?

Rozhodně se sem musím vrátit ještě někdy pozdě odpoledne nebo večer, abych zjistila, jak ulička vypadá, když otevřou všechny  obchody a restaurace, kterých je tu plno. Dopoledne kolem 11 hodiny, když jsem tu byla tentokrát, byly všechny pusté, se zataženými roletami a zavřenými okenicemi.

Zajímavé je, že většina původních výloh je stejného typu – pravděpodobně při vzniku ulice všechny obchody vybavoval tentýž řemeslník.

Ulička se na jednom místě rozšiřuje do malého (jen 16 x 11 metrů) malebného náměstí, Place Sainte-Marthe. Najdete na něm několik bister, evangelickou misi pro bezdomovce a lékařskou ambulanci. V květnu a v říjnu se tady koná bleší trh, na kterém můžete najít i spoustu zajímavých starožitností.

Ačkoliv na dopoledních fotografiích vypadá ulice pustě a prázdně, s blížícím se večerem se stává centrem společenského, kulturního a uměleckého života. Slyšela jsem i přirovnání, že je nyní v situaci jako byla Place Contrescarpe v poválečných letech, než ji zaplavily davy turistů.

Rozhodně se sem vypravím nejméně ještě jednou, ale zřejmě až na jaře, až se bude dát sedět venku, a samozřejmě večer. Jestli máte rádi autentický život místních obyvatel na místech, kam cestujete, nenechte si tuto čtvrt ujít. Leží jen kousek od kanálu Saint-Martin a dostává se do módy. Za pár let tu možná potkáte turistické autobusy s průvodci, ženoucími své ovečky z jedné pamětihodnosti na druhou – a to už bude pozdě.

Jak se tam dostat: Metro Belleville, Colonel Fabien nebo Goncourt

K dokončení prohlídky zahrady Královského paláce a jejího okolí, o které jsem psala v předchozích článcích,  se musím zmínit ještě i o další části volně přístupné části areálu. Na čestném dvoře  Královského paláce, lemovaného kolonádou Galerie d´Orléans (z roku 1825), nás totiž čeká šokující překvapení – 260 sloupů Daniela Burena z let 1986 – 87.

V roce 1985 tehdejší ministr kultury Jack Lang vybral sochaře Daniela Burena, aby na nádvoří instaloval jedno ze svých moderních děl. Umělec vytvořil černo-bílé mramorové sloupy o nestejné výšce, které jsou v noci nasvíceny zeleně. Dílo vyvolalo bouřlivou polemiku o oprávněnosti existence současného umění v sousedství historických památek. Velká část veřejnosti se s  instalací sloupů nesmířila dodnes.

Nedávno bylo nádvoří dlouhou dobu uzavřené a sloupy prošly důkladnou rekonstrukcí. Buren totiž v roce 2007 zjistil, že jsou sloupy ve špatném stavu a vyvolal skandál. Pohrozil, že celou instalaci zruší a  že si dílo odveze, pokud ho příslušné státní orgány nenechají okamžitě zrenovovat. Tehdejší ministryně kultury Christine Albanel jeho výhrůžkám podlehla a nádvoří bylo od konce roku 2007 zavřené až do poloviny letošního roku, kdy se sloupy objevily opět ve svém původním stavu. Teď už se čeká jen na dokončení rekonstrukce Galerie d´Orléans, která hyzdí nádvoří dřevěným obitím.

Vstup na nádvoří je z Place Colette nebo z druhé strany přes zahradu Královského paláce.

Vstup zdarma

Jak se tam dostat: Metro Palais Royal-Musée du Louvre

Rozsáhlé zahrady, ležící uprostřed celého komplexu budov Palais Royal – Královského paláce, mají rozlohu 20 850 m². Byly vytvořeny v roce 1633 současně se stavbou Kardinálského paláce, který si pro sebe původně nechal postavit kardinál Richelieu. Ten odkázal palác Ludvíku XIII., po jehož smrti se do paláce přestěhovala z Louvru Anna Rakouská, Ludvíkova manželka, s budoucím králem Ludvíkem XIV. a kardinálem Mazarinem. V té době palác získal svůj název Královský palác.

K původnímu paláci a zahradám byly přistavěny měšťanské paláce, které obklopují zahradu ze všech stran (a ve kterých se nacházejí jedny z nejdražších bytů ve městě, bydlel zde například dramatik Jean Cocteau e spisovatelka Colette). Současná podoba zahrady a okolních podloubí – galerií pochází z rekonstrukce, uskutečněné po velkém požáru v roce 1773 králem Filipem IV. Orleánským.

Samotný Královský palác je nepřístupný, sídlí v něm Státní rada, Ústavní rada a Ministerstvo kultury, nádvoří a zahrady jsou však volně přístupné.

Podloubí Královského paláce lemuje celou zahradu – z čelního pohledu vpravo leží Galerie de Valois e vlevo Galerie de Montpensier, kolmo vpředu Galerie d´Orléans a vzadu Galerie de Beaujolais. Najdete v něm mnoho kaváren, restaurací a luxusních obchodů. Tady pohled do Galerie de Valois.

Bydlení je tady určitě nádherné a luxusní, zvlášť krásné musí být byty s výhledem do zahrady. Konec konců, málokdo si takové bydlení může dovolit. Ze slavných osobností tady bydlel třeba jean Cocteau nebo spisovatelka Colette.  Nejsem si však tak úplně jistá, jestli bych tu chtěla bydlet – už si představuji, jak jdu tímto pustým podloubím, spoře osvětleným starými lucernami, v listopadu pozdě večer, za tmy, zimy a plískanice, moje kroky se rozléhají mezi prázdnými obchody… a za každým sloupem číhá lupič nebo násilník. Asi bych se tady bála.

Některé části podloubí v současné době procházejí rekonstrukcí, takže bohužel nejsou v takovém lesku, jako by měly být, někde najdeme i lešení.

Galerie de Beaujolais pod lešením

Po celé délce zahrady se na obou stranách táhne stromořadí

Květinové záhony ani v pozdním podzimu neztrácejí nic ze své nádhery a jsou krásně udržované.

V zahradě najdeme k volnému použití stejné zelené židličky jako v ostatních pařížských státních zahradách.

Některé z obchodů, které najdeme v Galerie de Montpensier. Prodávají hlavně různé umělecké a starožitné předměty a luxusní zboží…

… ale najdeme tu i obchod se starými i současnými medailemi a vyznamenáními (kdo si je asi tak může kupovat?) Vypadá to jako obchod pro Vlastu Buriana – už by nemusel říkat: „Daj-li mi medaili nebo nedaj-li mi medaili“, ale mohl by si ji koupit.

Zahrada je otevřena zdarma denně následovně:

1. října – 31. března 7.30 – 20.30 hod
1. dubna – 31. května 7.00 – 22.15 hod
1. června – 31. srpna 7.00 – 23.00 hod
1. září – 30. září 7.00 – 21.30 hod
Podloubí je otevřeno nepřetržitě

Vstup přes nádvoří buď z Place Colette, nebo z přilehlých bočních ulic Rue de Montpensier a Rue de Valois, nebo ze severně položené Rue de Beaujolais.

Jak se tam dostat: Metro Palais Royal-Musée du Louvre

Most vede z 8. obvodu od Velkého a Malého paláce (Grand palais a Petit palais) přímo k Invalidovně v 7. obvodu, kde je pohřbený Napoleon, a je z něho krásný výhled nejen na Eiffelovku, ale i na obě nábřeží. Říká se, že je to nejkrásnější pařížský most. Zlaté sochy na jeho čtyřech sloupech uvidíte zářit už z dálky a výzdoba je přebohatá, člověk neví, kam se dříve dívat.

Základní kámen k mostu byl položený (vhozený do Seiny) 18. října 1896 mladým ruským carem Mikulášem II. a jeho manželkou Alexandrou Fjodorovnou  během jejich oficiální návštěvy v Paříži.  Most je pojmenován po Mikulášově otci caru Alexandru III. a představoval potvrzení spojenectví mezi carským Ruskem a mladou Francouzskou republikou (tehdy teprve 5 let starou). Obě země spolu podepsaly smlouvu o spojenectví v roce 1891, Francie v obavě před Bismarckovým Německem a Rusko po ztrátě balkánských spojenců.

Stavba mostu byla svěřená architektům Gastonovi Cousinovi a Cassienu-Bernardovi a inženýrům  Résalovi a Albymu. Má jen jeden mostní oblouk a je dlouhý 107,50 metru a široký 40 metrů. Na každém jeho konci stojí 13 metrů vysoké pylony se sochami pozlacených Pegasů a ženskými figurami s trubkou, znázorňujícími Slávu (umění, boje, průmyslu a zemědělství). U každého pylonu je rovněž alegorická postava, představující Francii za dob Karla Velikého, Francii renesanční, Francii za Ludvíka XIV. a Francii současnou.

Most byl otevřen 14. dubna 1900 při příležitosti Světové výstavy.

Pegas a Sláva umění

Francie za dob Ludvíka XIV.

Kupole vzadu patří k Velkému paláci (Grand Palais)

Na levém břehu najdeme sochu Lva vedeného dítětem od sochaře Aimé-Jules Daloua

Jak se tam dostat: Metro Invalides nebo Champs Élysées-Clemenceau, RER Invalides

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z Rue du Faubourg Saint-Antoine, o které jsem tady už jednou psala, vede  průchod, jehož název Passage du Chantier se dá přeložit jako Ohradní pasáž. Úzká ulička získala svůj název po ohradě, která tu kdysi bývala  a kam řemeslníci z celé čtvrti, která byla odjakživa centrem výroby nábytku, odkládali dřevěný odpad, který se pak hromadně pálil.

Malebná ulička, která vede do Rue du Charenton,  je dodnes plná obchodů a dílen výrobců a prodejců řemeslně vyráběného nábytku.

66, Rue du Faubourg Saint-Antoine

Jak se tam dostat: Metro Bastille