Velký hranatý oblouk Grande Arche uzavírá perspektivu a ukončuje symbolicky vzdušnou osu, která vede od pyramidy v Louvru přímou cestou přes Tuilerijskou zahradu, place de la Concorde, Champs Elysées, Vítězný oblouk a Porte Maillot až do moderní čtvrti La Défense. Svým názvem (méně už tvarem) napodobuje nejen Vítězný oblouk, ale i oblouk Caroussel před Louvrem.

Oblouk byl dokončen v roce 1989 a otevřen symbolicky 14. července při příležitosti oslav dvoustého výročí Francouzské revoluce.

 

Autory návrhu, kteří vyhráli výběrové řízení, byl dánský architekt Johan-Otto Von Spreckelsen a Francouz Paul Andreu. Podle zadání soutěže měla stavba symbolicky vévodit moderní čtvrti, která na území obce Puteax začala vyrůstat už v roce 1956 postavením na svoji dobu hypermoderního výstavního pavilónu a od roku 1965 stavbou prvních věžáků.

Stavba byla mimořádně obtížná, protože kromě nadzemní části musela vyřešit složitý podzemní systém, propojený se stanicí metra a vlaku, vedlejším obchodním domem a přilehlou silnicí. Má tvar otevřené kostky, jejíž každý strana měří sto metrů. Uvnitř oblouku sídlí řada státních i soukromých společností.

 

Kromě kanceláří, které stavbu zaplňují, oblouk nabízí na svém vrcholku i vyhlídkovou terasu. Ta byla v posledních sedmi letech zavřená poté, co výtahu, který návštěvníky dopravoval nahoru, upadla kladka. Několik let trvala příprava rekonstrukce, která se uskutečnila za poslední dva roky. Letos 1. června byla střecha znovu zpřístupněna.

Terasa je umístěná ve výšce 110 metrů a nabízí panoramatický výhled na všechny čtyři strany. Výhled odtud je neskutečný a za dobrého počasí vidíme nejen celou osu až do centra Paříže, ale také většinu významných památek.

Za Vítězným obloukem jsou vidět zdi Louvru, vlevo za ním věž Saint-Jacques a pařížská radnice Hôtel de Ville. Vpravo se od Vítězného oblouku táhne dlouhá střecha Grand Palais i s věžičkou nad křížením křídel a úplně vpravo nahoře vidíme hranaté věže Notre-Dame-de-Paris. Když si přiblížíme Vítězný oblouk, uvidíme přímo v jeho ose za hradbou předměstských paneláků umělou skálu v zoologické zahradě v parku Vincennes, dobrých 18 kilometrů od místa, kde teď stojíme.

 

Směrem k jihu máme výhled na další pamětihodnosti. V zákrytu se nám tady srovnala Eiffelovka s montparnasským věžákem a před nimi v zeleni Boulogneského lesa roztahuje své skleněné plachty nová budova nadace Fondation Louis Vuitton.

Směrem k severu naopak průhledem mezi mrakodrapy uvidíme baziliku Sacré-Coeur na Montmartru i se zvonicí a vedlejším vodojemem

Přímo pod námi pulsuje životem piazzetta se všemi uměleckými díly, které jsou na ní rozesety. Můžeme si tak prohlédnout shora třeba červeno-modro-žlutou plastiku Dvě fantazijní osoby, vysokou dvanáct metrů, kterou vytvořil Joan Miró.

Na střechu jezdí dva výtahy, které mají podobu ocelovo-skleněných kapslí. Jsou rychlé, tiché a celé prosklené, takže z nich vidíme nejen zblízka samotnou budovu, ale také třeba hřbitov obce Puteaux, který je utopený hned za poslední zdí La Défense.

Oblouk má nahoře rozlehlou plochu lemovanou skleněnými stěnami, které umožňují výhled. Až úplně nahoru se dostaneme po schodech z předposledního proskleného patra, ve kterém kromě kavárny a restaurace najdeme i výstavní sály, které jsou věnované fotožurnalistice.

Výhled ze střechy a následná procházka mě tentokrát s La Défense trochu smířily. Jak správně hádáte, neměla jsem ji ráda a naposledy jsem tam byla někdy před patnácti lety. Tentokrát mi to připadalo jako příjemná procházka, zrcadlení mrakodrapů mě bavilo a střed promenády, za ty roky už trochu zarostlý stromy, dostal aspoň trochu lidský rozměr. Kdo ví, třeba se tam nakonec někdy vydám znovu.

 

 

La Grande Arche
Otevřeno denně od 9,30 do 18,30 hod

Vstupné 15 eur, děti do 3 let zdarma

 

Jak se tam dostat: metro La Défense (linka 1). Pozor, do La Défense jede i vlak RER A, tomu je lépe se vyhnout, neplatí na něj obyčejná jízdenka Ticket+, ale je potřeba mít speciální lístek. S tramvajenkou Navigo jedete ovšem zdarma.

 

K dušičkovému času i počasí patří návštěva hřbitova. Ten, na který vás pozvu dnes, není ovšem jen tak obyčejný. Už samotný název napovídá, že se sem nevypravíme za lidskými, ale za zvířecími nebožtíky. 

 

Na břehu Seiny, která se tady za hranicemi města na severozápadě stáčí v několika prudkých zákrutách, můžeme už z dálky z mostu vidět vysokou secesní bránu. Ta nás přivede na prostranství přímo na břehu řeky, kde v roce 1899 zakoupila společnost, kterou založila feministická novinářka Marguerite Durand a herec Georges Harmois, pozemek, na kterém nechala vybudovat hřbitov pro zvířata. Byl údajně první na světě a původně zde zakladatelé plánovali i stavbu kolumbária a zvířecího muzea, na ty však už nedošlo.

Od roku 1987 měl být hřbitov uzavřený kvůli nedostatku místa, obec Asnières ho však od původní společnosti odkoupila a provozuje ho dál (a místa je tady pořád ještě dost).
Jak uvidíme, i přes název jsou zde kromě psů pohřbeny i jiné druhy zvířat – kočky, králíci, morčata, myšky, ptáci, ale také třeba i opice, krávy nebo koně – mimo jiné i kůň Gribouille, který patřil zakladatelce Marguerite Durand.
 

Na hřbitově je pohřbeno v současné době kolem 40 000 zvířat. Uložit sem své zvíře není nic levného, kromě nákladů na pohřbení, pomník a úpravu hrobu je potřeba počítat za hrobové místo částku od 10 000 eur a navíc roční poplatek za koncesi.

Na rozdíl od pražského zvířecího hřbitova, kde najdeme jen jednoduché nízké pomníčky, ten pařížský připomíná běžný „lidský“ hřbitov – najdeme na něm hrobky, sochy, pomníky a spoustu výzdoby. Kromě drobných domácích mazlíčků, jejichž páničky byl například Alexandre Dumas, Camille Saint-Saëns, Sacha Guitry nebo Michel Houllebeck, tady najdeme i skutečně zvířecí celebrity, jako byl, například, slavný herecký pes Rin Tin Tin nebo záchranářský bernardýn Barry ze švýcarského kláštera Sv. Bernarda, který údajně zachránil 40 lidí (a 41. ho zabil). 

 

Ne, ne, ne, nebudu to komentovat, jsem dáma. A to dole taky ne.

Na konci hřbitova stojí s výhledem na obec Clichy nízký „kočičí dům“. Tady v péči správců hřbitova a příslušné asociace na ochranu zvířat přežívají opuštěné kočky; jiné sem chodí aspoň na krmení.

Přiznám se, že některé hroby na mě působily až tísnivě. Člověka napadá, jak velká musí být samota nebo vyšinulost, když někdo postaví svému psu takový pomník a napíše takový nápis (a těch růží!).

Jinak, samozřejmě, myšlenku důstojného pohřbení zvířecího společníka vítám. Taky bych nedokázala nechat našeho králíčka Felixe po smrti v kafilerii a proto jsme ho pohřbili na chatě pod hortenzií. Ten současný, Agáta, půjde jednou vedle něj.

Cimetière des chiens

Asnières-sur-Seine, 4 pont de Clichy

 

Otevřeno denně kromě pondělí a svátků, březen až říjen 10 – 18 hod, listopad až únor 10 – 16,30 hod

Vstupné 3,50 eur

 

 

Jak se tam dostat: metro Gabriel Péry (linka 13) 

V severovýchodní části vincenneského lesa, asi deset minut hezkou procházkou od Zahrady tropické agronomie, kterou jsme tady viděli minule, narazíme na šest hektarů velké umělé jezero, jehož velkou část zabírají tři ostrovy. Jen jeden z nich, ten nejmenší, je přístupný veřejnosti, na dalších dvou je chráněná fauna i flora a lidé tam nesmějí.

Jezero, vytvořené v roce 1866, bylo až do roku 1974 napájené z řeky Marny, ale po postavení dálnice A4, která znamenala konec činnosti přečerpávací stanice, je voda přiváděna přes další vincenneské jezero Lac de Gravelle ze Seiny.

Zatímco severní část jezera je se svou půjčovnou lodiček a můstkem na ostrov Île de la Porte Jaune více turistická, na jižní straně, lemované jen cestou pro pěší, najdete víc klidu. Je zde povoleno chytání ryb a hnízdí tady spousta vodních ptáků.

Ještě trochu historie – nezvyklý název jezera připomíná klášter řádu Nejmenších bratří (francouzsky „les Minimes“), který v těchto místech stával až do doby, kdy byl zakládán vincenneský park.

Na horních dvou fotografiích vidíme prosvítat mezi stromy červené zdi na západní straně jezera. Stojí tam dvě hezké budovy, postavené ve stylu Ludvíka XIII.

Z jezera vytéká směrem k východní straně parku divoce vypadající potok. Právě kolem něho se sem dostaneme od Zahrady tropické agronomie.

Procházka kolem jezera se dá spojit nejen s návštěvou Zahrady tropické agronomie, ale dá se odtud přes les dojít až k botanickému parku Parc floral (ještě tady na blogu nebyl, ale časem bude), a k vincenneskému zámku.

Jak se tam dostat: RER A Fontenay-sous-Bois nebo Nogent sur Marne

Při dnešním nedělním výletu se podíváme na ostrov Saint-Germain na jižním okraji Paříže. Technicky patří sice už pod obec Issy-les-Moulineaux, ale přiveze vás k němu pohodlně pařížská MHD. Jižní konec ostrova je zastavěný rodinnými domky a nízkými činžáky, zatímco celá severní část, která dřív byla vojenským prostorem, je od 90. let minulého století veřejným parkem. A právě do něj se dnes podíváme. 

Na severním výběžku ostrova stojí 24 metrů vysoká plastika s názvem Figurová věž, kterou vytvořil Jean Dubuffet. V roce 1967 zhotovil maketu věže, ale až v roce 1985 bylo rozhodnuto o jejím umístění právě sem na ostrov. Ke vztyčení věže došlo těsně po Dubuffetově smrti v květnu 1985. Věž je vyrobená z epoxidu, pomalovaného polyuretanovými barvami v typických Dubuffetových odstínech červené a modré s černými liniemi. Ty znázorňují abstraktní postavy.

Věž, kterou jsem znala donedávna jen z fotek na internetu, byla jedním z důvodů, proč jsem se na ostrov už dlouho chystala. Měla jsem představu, jak se k ní vydám přes ten rozlehlý trávník, jenže chyba lávky, ten byl v červenci ohrazený a nepřístupný, protože byl těsně po rekonstrukci po tom, co ho při červnových záplavách zalila voda (z celého ostrova tehdy nad vodou trčela právě jen věž). 

Na ostrově je kromě rozlehlé centrální plochy s přirozenou loukou, lemovanou kamennými zídkami, řadami keřů a stromořadími, umístěno taky několik ohraničených tématických zahrad. Mně se nejvíc líbila ta, kde kromě levandule kvetly i další letničky, které obklopují altánek a starý mohutný kmen stromu, umístěný uprostřed záhonů jako totem.

Nechybí tady samozřejmě ani tradiční pařížské úly

Na ostrově najdete jízdárnu, kromě toho taky restauraci a v dřevěné stylové budově i kanceláře nějakého dokumentačního centra

Z vyvýšených břehů se můžeme podívat po obou stranách ostrova na obě ramena Seiny a na obce na jejích březích – na pravém je to Issy-les-Moulineaux, na levém Boulogne-Billancourt. Po obou stranách kotví parníky i obytné lodě.

Na ostrov se dá dostat z obou mostů, které ho protínají – Pont de Billancourt (k němu vede východ, který vidíte nahoře na fotce) a Pont d´Issy-les-Moulineaux.

Jak se tam dostat: RER C – stanice Issy-Val de Seine nebo Les Moulineaux nebo tramvaj T2 (stanice Les Moulineaux) od Porte de Versailles)

Když se vydáme pěšky od Vítězného oblouku dál a dál z centra města směrem k La Défense, po hodné chvíli dojdeme na předměstí Neuilly sur Seine, které leží těsně před mostem přes Seinu, za kterým se už začínají tyčit první věžáky La Défense. Je to klidná, bohatá a noblesní obec, kde bydlí, tak trochu v úkrytu, některé ze slavných osobností a nejeden boháč. 

 

Centrem obce prochází avenue Charles de Gaulle, která je součástí osy, vedené už od Louvru a procházející přes Tuilerijskou zahradu, place de la Concorde, Champs Elysées a Vítězný oblouk až do La Défense. Proto i z Neuilly, přímo od stanice metra, vidíme v dálce Vítězný oblouk. Uprostřed zelené plochy kolem avenue Charles de Gaulle najdeme sochu Sysifa od Hanse Markse z roku 1993.

Když uděláme čelem vzad, už se na nás za fontánou uprostřed křižovatky tlačí skleněné peklo La Défense. 

 

Hned u metra také leží malý kostel sv. Jana Křtitele. Jak ještě uvidíme, není to jediný kostel, který tady najdeme.

 

 

 

La Défense doslova vstupuje i do ulic a vlastně tady ani není, kam se před ni schovat, vidíte ji totiž všude. Půvabu ulic to zas tak moc neubírá, jen nesmíte moc zvedat hlavu.

 

Na konci avenue du Roule narazíme na místní radnici. V letech 1983 až 2002 sem chodil do práce místní starosta, kterým byl nějaký… Nicolas Sarkozy.

Ještě dál za radnicí leží budovy bývalého kláštera s kostelem Saint-Pierre. Klášter dnes slouží pro účely školy. Dovnitř se stejně nedá podívat, tak se raději otočíme a vydáme se po širokém boulevardu d´Argenson směrem k blízké Seině. I tady nás čekají řady starých domů, paláců a bývalých klášterních budov s kostely, které jsou většinou nepřístupné. 

 

Pohled na církevní komplex Institutu sv. Dominika se stejnojmenným kostelem

 

Až úplně na konci bulváru jsem uviděla u hezkého domu se sochou vedle vchodu otevřená vrata s cestičku, vedoucí k nízké kapli, podle mapy zasvěcené sv. Tomáši. Když jsem vstoupila dovnitř, pozdě jsem si uvědomila, že jsem vešla do kláštera. To už mě odchytila jedna z jeptišek a když jsem chtěla rychle vycouvat s omluvami, že bylo otevřeno a že jsem se jen chtěla podívat do kaple, doslova mě přinutila, jen ať jdu dál, že jsou tam sestry, které mi celou kapli ukážou. 

 

Což o to, sestry v kapli byly, ale když začínaly už asi desátý Zdrávas za sebou, tiše jsem odešla a doufala, že mě nikdo nevidí. 

Mým cílem byl blízký můstek přes rameno Seiny, který vede na jeden z ostrovů, který zde řeka tvoří. Je to Île de la Jatte, ostrov proslavený impresionisty. Na jeho jižní špičce najdeme park se spoustou sportovišť a také malý altánek s připomínkou, že právě zde maloval Claude Monet. Já jsem o něm, bohužel, nevěděla, zjistila jsem to až dodatečně, tak snad budete mít víc štěstí, než já, pokud se sem vypravíte.

Jak se tam dostat: metro Pont de Neuilly nebo Les Sablons (linka 1)

O Nadaci Louis Vuitton, díky které před téměř dvěma lety vyrostla na okraji Paříže dechberoucí budova, postavená podle návrhu architekta Franka Gehryho, jsem podrobně a s nadšením psala už TADY, kde najdete všechny detaily o stavbě. Budova slouží jako výstavní prostory, sama je ale tím nejzajímavějším exponátem.

Když jsem si přečetla, že budovu v rámci umělecké expozice opatřil barevnými prvky Daniel Buren (ano, ten Buren, který je autorem instalace černo-bílých sloupků na nádvoří Královského paláce), nedokázala jsem si představit, jak to může s tak zvláštní stavbou fungovat dohromady. Překvapivě může. Na jednotlivých skleněných plochách jsou šachovnicově rozmístěny čtverce ve třinácti barvách a všechny ty průhledy budovou, nečekané výhledy a odhalení jednotlivých stavebních prvků jsou teď zality barevným světlem a odrazy a vypadá to nečekané dobře.

Samozřejmě doporučuji nechat návštěvu na sluneční den, kdy jsou barevné efekty nejpůsobivější. Konec konců, ne nadarmo má Burenova práce název Pozorovatelna světla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Světelné a barevné odrazy a odlesky dosahují až do sníženého přízemí, kterému tady říkají Grotta – jeskyně. V něm se v magickém prostoru, vyznačeném vodními hladinami, sloupořadím a zrcadly s desítky odrazů, zrcadlí především žluté a oranžové plochy, které ladí se stejnobarevně vybaveným prostorem, který byl vytvořený podle návrhu dánského umělce Olafura Eliassona (mimochodem, ten je také autorem instalací, kombinujících kov a vodu, které jsou v letošním létě vystaveny v parku ve Versailles).

 

 

 

 

 

Prostory Fondation Louis Vuitton jsou věnovány modernímu umění. Momentálně jsou zde k vidění díla čínských umělců a protože mě moc neoslovila a některá na mě působila vysloveně deprimujicim dojmem, zapomněla jsem je, až na tyto dvě výjimky, i vyfotit.

 

 

 

 

Pohled do prostoru restaurace v přízemí s lustry ve tvaru ryb, které navrhl autor celého projektu Frank Gehry

 

 

 

 

8, avenue du Mahatma Gandhi

16. obvod, Bois de Boulogne  

Otevřeno pondělí-středa-čtvrtek 12 – 19 hod, pátek 12 – 23 hod, sobota a neděle 11 – 20 hod

Vstupné 14 eur, děti do 3 let zdarma, do 18 let 5 eur, do 26 let 10 eur, rodinné vstupné 32 eur (1-2 dospělí a max 4 děti do 18 let), vstupenka platí i do vedlejšího dětského zábavního parku Jardin d´Acclimatation  

Jak se tam dostat: metro Les Sablons (linka 1), odtud cca 10-15 min pěšky, nebo miniautobus nadace, který odjíždí od Vítězného oblouku od stanice metra na rohu avenue de Friedland (jízdné 1 eur, neplatí na něj žádné jiné běžné jízdenky)

Ze všech betlémů, co jsem je už v Paříži za ty roky nafotila, jsem pro vás dnes vybrala ten loňský z baziliky v Saint-Denis. Je vyřezaný z dubového dřeva, stojí rozložený na schodech, vedoucích k oltáři, a skládá se jen z několika figur – kromě ústřední dvojice Marie a Josefa a od včerejšího večera i Ježíška, je to už jen anděl a pastýř. V dálce za oltářem sestupují po schodech Tři králové.

 

Děkuji všem za vánoční přání a přeji Vám všem hezké vánoční svátky.