Rozsáhlé zahrady, ležící uprostřed celého komplexu budov Palais Royal – Královského paláce, mají rozlohu 20 850 m². Byly vytvořeny v roce 1633 současně se stavbou Kardinálského paláce, který si pro sebe původně nechal postavit kardinál Richelieu. Ten odkázal palác Ludvíku XIII., po jehož smrti se do paláce přestěhovala z Louvru Anna Rakouská, Ludvíkova manželka, s budoucím králem Ludvíkem XIV. a kardinálem Mazarinem. V té době palác získal svůj název Královský palác.

K původnímu paláci a zahradám byly přistavěny měšťanské paláce, které obklopují zahradu ze všech stran (a ve kterých se nacházejí jedny z nejdražších bytů ve městě, bydlel zde například dramatik Jean Cocteau e spisovatelka Colette). Současná podoba zahrady a okolních podloubí – galerií pochází z rekonstrukce, uskutečněné po velkém požáru v roce 1773 králem Filipem IV. Orleánským.

Samotný Královský palác je nepřístupný, sídlí v něm Státní rada, Ústavní rada a Ministerstvo kultury, nádvoří a zahrady jsou však volně přístupné.

Podloubí Královského paláce lemuje celou zahradu – z čelního pohledu vpravo leží Galerie de Valois e vlevo Galerie de Montpensier, kolmo vpředu Galerie d´Orléans a vzadu Galerie de Beaujolais. Najdete v něm mnoho kaváren, restaurací a luxusních obchodů. Tady pohled do Galerie de Valois.

Bydlení je tady určitě nádherné a luxusní, zvlášť krásné musí být byty s výhledem do zahrady. Konec konců, málokdo si takové bydlení může dovolit. Ze slavných osobností tady bydlel třeba jean Cocteau nebo spisovatelka Colette.  Nejsem si však tak úplně jistá, jestli bych tu chtěla bydlet – už si představuji, jak jdu tímto pustým podloubím, spoře osvětleným starými lucernami, v listopadu pozdě večer, za tmy, zimy a plískanice, moje kroky se rozléhají mezi prázdnými obchody… a za každým sloupem číhá lupič nebo násilník. Asi bych se tady bála.

Některé části podloubí v současné době procházejí rekonstrukcí, takže bohužel nejsou v takovém lesku, jako by měly být, někde najdeme i lešení.

Galerie de Beaujolais pod lešením

Po celé délce zahrady se na obou stranách táhne stromořadí

Květinové záhony ani v pozdním podzimu neztrácejí nic ze své nádhery a jsou krásně udržované.

V zahradě najdeme k volnému použití stejné zelené židličky jako v ostatních pařížských státních zahradách.

Některé z obchodů, které najdeme v Galerie de Montpensier. Prodávají hlavně různé umělecké a starožitné předměty a luxusní zboží…

… ale najdeme tu i obchod se starými i současnými medailemi a vyznamenáními (kdo si je asi tak může kupovat?) Vypadá to jako obchod pro Vlastu Buriana – už by nemusel říkat: „Daj-li mi medaili nebo nedaj-li mi medaili“, ale mohl by si ji koupit.

Zahrada je otevřena zdarma denně následovně:

1. října – 31. března 7.30 – 20.30 hod
1. dubna – 31. května 7.00 – 22.15 hod
1. června – 31. srpna 7.00 – 23.00 hod
1. září – 30. září 7.00 – 21.30 hod
Podloubí je otevřeno nepřetržitě

Vstup přes nádvoří buď z Place Colette, nebo z přilehlých bočních ulic Rue de Montpensier a Rue de Valois, nebo ze severně položené Rue de Beaujolais.

Jak se tam dostat: Metro Palais Royal-Musée du Louvre

Když vystoupíte z metra na stanici „Palais-Royal“, překvapí vás nezvyklé girlandy barevných koulí, které východ z metra obklopují. Umělecké dílo, vypadající  spíše jako vánoční výzdoba,  s názvem Kiosek náměsíčníků, vytvořil výtvarník  Jean Michel Othoniel.  Kopule, laděná do červena, představuje den, zatímco ta do modra noc. Barevné koule oživují toto jinak nóbl se tvářící náměstí.

Na noblesu má ovšem náměstíčko právo – jsme jen pár kroků od Královského paláce a od Louvru a navíc z něho vede přímý vchod na nádvoří Královského paláce. Hned vedle potom najdeme jedno z nejznámějších pařížských divadel – Comédie française, které zde existuje už od roku 1792 (vzniklo mnohem dříve, už v roce 1680, ale než získalo tuto stálou scénu, hrálo v jiných sálech).

Vstupné do divadla, kde se hrají především francouzské klasické Molièrovy, Racinovy, Feydeauovy, Mussetovy a Mirbeauovy hry (v současné době hrají i Shakespeara, Gogola, Čechova a další autory),  stojí mezi 11 (za tzv. místa se sníženou viditelností) až po 50 Euro, ale každý den hodinu před představením je do prodeje dáváno 65 míst za 5 Euro. Stačí si jen vystát frontu v tzv. „Petit bureau“ a mít štěstí, že se člověk dostane na řadu. Každé první pondělí v měsíci jsou navíc tyto výhodné vstupenky zcela zdarma pro mladé lidi do 28 let (po předložení dokladu totožnosti a pouze jedna vstupenka na osobu).

Vstupenky je možné si koupit předem i přes internet na www.comediefrancaise.fr

V lednu se vám může stát, že na náměstí uvidíte velké starodávné křeslo ve skleněné skříni. Divadlo tak vystavuje pro veřejnost každý leden na pár dnů Molièrovo křeslo, které má jinak své místo ve foyer, které je volně přístupné.

Z druhé strany náměstí najdeme Café restaurant le Nemours, kde můžete u kávy pod arkádami potkat herce z Comédie française, kteří sem pravidelně chodí.

Náměstí vzniklo až v roce 1966, kdy byla tato bývalá část  Rue Saint-Honoré oddělena a pojmenována na počest spisovatelky a herečky Colette (Sidonie-Gabrielle Colette, 1873-1954, byla jedinou ženou ve Francii, které byl uspořádán státní pohřeb), která bydlela nedaleko od náměstí v jednom z paláců, přiléhajících k zahradě Královského paláce.

Jak se tam dostat: Metro Palais-Royal

Kostel Saint-Germain-l´Auxerrois, který stojí přímo naproti hlavnímu vchodu do starého křídla Louvru, je tak trochu zvláštní památka. Najdete ho téměř ve všech průvodcích, ale málokdo ho ve skutečnosti navštíví. Možná proto, že je poměrně nenápadný, stojí zastrčený v malém parčíku a nevypíná se do nějaké zvláštní výšky, nebo možná i proto, že těsně sousedí s Louvrem a  lidé už po jeho prohlídce nemají  na další památky chuť ani sílu.

Saint-Germain l´Auxerrois z Louvru

Kostel stojí na místě, kde stál už v 8. století původní svatostánek, zničený Normany. Nese jméno svatého Germaina, který byl v 5. století biskupem v Auxerre (není totožný s patronem St. Germain-des-Prés).

Od 14. století, poté, co se královský rod Valois usadil v Louvru, se stal farním kostelem francouzských králů, kteří sem pravidelně chodívali na mši. Po francouzské revoluci, kdy byl vybrakován, sloužil jako sklad píce a krmiva, policejní stanice, tiskárna a dokonce jako továrna na ledek. Znovu byl vysvěcen jako katolický v roce 1837. Při asanaci a rekontrukci Paříže baronem Haussmanem bylo požadováno, aby byl kostel zbořen společně s ostatními budovami, které stínily Louvre, ale baron, ač sám protestant a ačkoliv jinde boural hlava nehlava, se zasadil o jeho zachování.

Podoba kostela zahrnuje pět století architektury. Jeho současný vzhled pochází z rekonstrukce, provedené v letech 1838 – 1855, najdeme na něm však románskou zvonici, pozdní gotiku na kůru,  renesanční portál a vrata a loď z vrcholné gotiky.

Ve zvonici (není to ta věž, která přiléhá k průčelí kostela, ale nízká hranatá věž v jižní části lodi, která vykukuje vpravo v zadní části na horní fotografii)  visí dodnes zvon se jménem Marie z roku 1527, jeden ze tří zvonů (ty další dva se jmenovaly Vincent a Germain), které 24. srpna 1592 svým vyzváněním daly povel k bartolomějské noci – masakru hugenotů v Paříži, kdy byly během jediné noci zabity tisíce hugenotů, kteří přijeli do Paříže na svatbu krále Jindřicha IV. s princeznou Margot. Svatba měla smířit obě náboženské větve, ale místo toho rozpoutala ještě větší nenávist.

Průčelí kostela, dále detaily

Krytý vstup pochází z let 1435 – 39, i když sochy na pilířích jsou mladší. Centrální portál je ze 13. století.

Když vstoupíme dovnitř, ohromí nás gotická klenba a světlo, které sem vstupuje vitrážovými okny

Kůr je oddělen krásnou mříží z 18. století, po obou jejích stranách najdeme polychromované sochy z 15. století, znázorňující Sv. Germaina a Sv. Vincenta

Klenba ve stylu vrcholné gotiky

Vitrážová okna pocházejí z 15. století

Varhany ze 17. století

Kaple Sv. Panny Marie s kamennou polychromovanou sochou, pocházející ze 14. století. Sloupy kolem kaple jsou doslova vytapetovány děkovnými tabulkami se vzkazy Panně Marii.

Rozeta z 15. století

Ke kostelu těsně přiléhá nádherná, 38 metrů vysoká neogotická věž, o které se někdy omylem i ve francouzských průvodcích píše, že se jedná o zvonici kostela. Není to tak, věž sice stojí na místě dávno zbořené původní zvonice kostela a je v ní i zvonkohra, ale byla postavená až v polovině 19. století při úpravách okolí a stavbě sousedící radnice 1. pařížského obvodu (radnice byla postavena v podobném stylu jako je kostel, aby byla dodržená symetrie náměstí).

Půlhodinovou zvonkohru si můžete poslechnout každý den od 20 hod, v neděli od 12.45 a ve středu od 13.30 hod.

Place du Louvre

Jak se tam dostat: Metro Louvre-Rivoli nebo Pont Neuf