hf – 97. stránka – Paříž pro pokročilé

Passage du Bourg – l´Abbé

20.4.201119.2.2022hfNapsat komentář

Dnes zůstaneme ještě v blízkosti Passage de l´Ancre, do které jsem vás pozvala minule. Před Haussmannovou přestavbou města tato pasáž vedla v místech, kde dnes najdeme rušnou křižovatku Boulevardu Sébastopol a Rue Turbigo, až do míst, kde na ni navazovala další pasáž – ta, kterou vám ukážu dnes. Jmenuje se Bourg – l´Abbé (možná by se to dalo přeložit jako Opatovo městečko, zkrátka Opatovice, ty máme přece taky), postavil ji architekt Auguste Lusson v roce 1828 a dnes z její nádhery zbyl jen pouhý odlesk. Najdete v ní pár obchodů se starými rytinami, starožitnostmi a dekoracemi, ale většinou slouží jen jako rychlá zkratka a málokdo se v ní zastaví. Ústí do rue Saint-Denis, kde na ni navazuje další z pasáží této čtvrti, Passage du Grand-Cerf. O ní zas až někdy příště.

Vstup z Rue Palestro je zdoben dvěma karyatidami, vytvořenými sochařem Aimé Milletem, které představují obchod a průmysl. Ve štítu nad portálem je zobrazen úl – symbol obchodní činnosti (na fotce ale bohužel moc vidět není…).

Zatímco pohled do pasáže z rue Palestro nám odhalí hodiny pod stropem…

… pohled z druhé strany nabízí krásný barometr.

Pasáž má zakulacený skleněný strop, na rozdíl od většiny ostatních pasáží, vytvořených ve stejné době, které ho mají sedlově složený ze dvou rovných skleněných ploch.

Passage du Bourg-l’Abbé
Čtvrť Bonne Nouvelle, 3 rue de Palestro nebo 120 rue Saint-Denis

Jak se tam dostat: Metro Réaumur-Sébastopol

Passage de l´Ancre – Pasáž U kotvy

16.4.201119.2.2022hfNapsat komentář

O mé vášni pro pařížské dvorky a pasáže jste se tady už mohli několikrát přesvědčit, ovšem to, co jsem objevila při své poslední návštěvě Paříže, překonalo mé očekávání (a to jsem předem věděla, co hledám a jak to vypadá!). Malebná Pasáž U kotvy, Passage de l´Ancre, skrývá barevné krámky ponořené v husté spleti zeleně. Leží v srdci staré středověké Paříže, jen co by kamenem dohodil od moderního Centre Pompidou, a je považovaná za úplně nejstarší ze všech pařížských pasáží. Údajně je také nejvyšší, okolní domy dosahují výšky až 12 metrů. Původně byla delší, ale když se stavěl Boulevard de Sébastopol, kus staré uličky padlo za oběť demolici.

Pasáž dostala jméno podle hostince, který v ní kdysi ležel, a který měl ve znaku námořní kotvu. Nejdříve se jmenovala U královské kotvy, po Francouzské revoluci U národní kotvy, později už raději jen U kotvy (přejmenovávání ulic podle momentální politické situace máme zřejmě s Francouzi společné).

Pasáž je dlouhá 68 metrů a široká jen dva a půl metru

V pasáži má obchůdek také údajně jediný opravář deštníků ve Francii. Faktem je, že dnes už si asi málokdo nechá opravit deštník, aspoň já ten polámaný vždycky vyhodím a koupím si nový.

Čtvrť Sainte-Avoye, vchod z 30 Rue de Turbigo nebo 224 Rue Saint-Martin

Jak se tam dostat: Metro Étienne Marcel nebo Réaumur-Sébastopol nebo Arts et Métiers

Jezdecká socha krále Jindřicha IV.

13.4.2011hf1 komentář

Jezdecká socha oblíbeného krále Jindřicha IV., stojící na Pont Neuf, Novém mostě, byla odlita v době Restaurace z bronzu, získaného ze dvou soch Napoleona. Nahradila předešlou sochu z roku 1614, která stávala jen kousek odtud, a která byla zničena během Francouzské revoluce.

Podle legendy byl jeden z dělníků, kteří na soše pracovali, bonapartista, a protože se mu příčilo rozpuštění sochy svého idolu, vložil malou sošku Napoleona do pravé paže Jindřicha IV. a protikrálovské pamflety do břicha jeho koně.

Socha byla slavnostně odhalena 25. srpna 1818 na den svatého Ludvíka, a tedy na svátek tehdejšího krále Ludvíka XVIII., který vytvoření sochy objednal.

Autorem sochy je François-Frédéric Lemot

Basreliéfy na podstavci sochy představují výjevy ze života tohoto oblíbeného krále. Tento, umístěný na levé straně, ukazuje krále, který vpouští do Paříže zásoby jídla během jejího obléhání.

Nutno podotknout, že Paříž obléhal on sám v letech 1589-1594 poté, co z ní byl nucen uprchnout v době náboženských válek, kdy byl jako protestant v katolické Paříži v nebezpečí života. Nakonec se rozhodl konvertovat ke katolické víře (z té doby pochází jeho slavné rčení: „Paříž stojí za mši“) – tuto konverzi mezi oběma náboženstvími si za svůj život střihl ještě několikrát. Dnes takovým říkáme převlékači kabátů… 🙂

Král je oblečený do brnění, na hlavě má vavřínový věnec a v ruce drží žezlo s královskými liliemi

Pont Neuf spojuje 1. a 6. obvod

Jak se tam dostat: Metro Pont Neuf

Villa Daviel

3.4.201119.2.2022hfNapsat komentář

Tip na jarní procházku daleko od centra Paříže, které už zase začínají zaplavovat turistické autobusy: přímo naproti souboru hrázděných domků, tvořících Malé Alsasko, o kterém jsem psala nedávno TADY, leží malebná úzká ulička Villa Daviel s rodinnými domky a malými předzahrádkami, které se teď probouzejí ze zimního spánku a nabízejí pohled na rozkvetlé jarní stromy, keře a květiny.

Čtvrť la Butte aux Cailles, Villa Daviel

Jak se tam dostat: Metro Corvisart nebo Glaciére

Cour du Bel-Air – Dvůr Bel-Air

1.4.201129.1.2022hfkomentáře 2

Zase jeden krásný dvorek, tentokrát poblíž Place de la Bastille. Starý dům, který pamatuje francouzskou revoluci, byl nedávno zrekonstruovaný a naštěstí v něm zůstaly zachovány dílny a obchody, takže je i nadále veřejně přístupný. Byla by škoda takovou krásu schovávat za zavřenými vraty!

Čtvrť Quinze-Vingts, 56 Rue du Faubourg Saint-Antoine

Jak se tam dostat: Metro Bastille nebo Ledru-Rollin

Rue des 3 frères

30.3.2011hfNapsat komentář

Mám moc ráda Montmartre, ale nesnáším turistické orgie kolem Place du Tertre a baziliky Sacré-Coeur. No ano, při první návštěvě je nutné se tam podívat, ať člověk ví o co jde, ale pak už se vše jen opakuje. Maximálně se tam vypravím brzy ráno (bazilika Sacré-Coeur je otevřena od 7), už se mi taky stalo, že jsem v ulicích byla jen já a popeláři, ale většinou se na Montmartru snažím chodit postranními ulicemi – vyhnu se davům a ještě poznám místa, která nejsou v průvodcích. Jednou z uliček, kde potkáte jen místní, že i Rue des trois frères, do které se dostanete z Place des Abbesses buď přes Rue Yvonne-Le-Tac nebo Rue de la Vieuville. Dostanete se zhruba do těchto míst, naproti domu, který na podzim loňského roku vyhořel:

K výstupu na kopec můžeme použít i schodiště, které je vidět na fotografii a které vede do Rue Berthe, já si ale ráda vychutnám celou tuto malebnou ulici.

Plyn na všech poschodích – tuto tabulku můžeme vidět na domech ještě poměrně často. Je vzpomínkou na konec 19. století, kdy začal být rozváděn plyn do domů a ne všechny byty jím byly vybavené…

Najdete tu divadlo…

… malebně zelení popnuté domy…

… a nakonec narazíme na obchod, který už známe z filmu Amelie z Montmartru. Kdybychom šli ještě kousek rovně, přijdeme na moje oblíbené náměstí Place Emil Goudeau, můžeme se tam ovšem dostat vpravo i touto krátkou uličkou Rue Androuet.

A jsme skoro nahoře a nepotkali jsme zatím jediného Japonce, Itala nebo Rusa!

Montmartre, Rue des Trois frères

Jak se tam dostat: Metro Abbesses

Place des Vosges – Vogézské náměstí

27.3.201122.6.2023hfNapsat komentář

Place des Vosges je možná nejkrásnější pařížské náměstí. Je také druhým nejstarším ve městě. Na místě, kde se dnes rozkládá, stával do roku 1559 palác Tournelles, o jehož zbourání rozhodla královna Kateřina Medicejská poté, co se zde v turnaji smrtelně zranil její manžel král Jindřich II. (viz můj článek TADY).

Stavbu reprezentativního náměstí nařídil král Jindřich IV. v roce 1605. Náměstí s názvem Place Royale, Královské náměstí, o rozměrech 127 x 140 metrů, bylo slavnostně otevřeno v roce 1612 při příležitosti zásnub Ludvíka XIII. s Annou Rakouskou (dva roky po smrti Jindřicha IV.). Náměstí bylo postaveno podle pevně stanovených plánů o podobě domů. Všechny byly stejné, s podloubím, postavené z červených a bílých cihel, dvoupatrové, s vysokou břidlicovou střechou s dalšími dvěma vestavěnými patry. Jedinou výjimkou byl prostřední dům na jižní straně – vysoký průchozí Králův pavilon a stejný Královnin pavilon na severní straně. Všechny domy zůstaly dodnes beze změny a jejich podoba je památkově chráněna.

Během francouzské revoluce vystřídalo náměstí několik „revolučních“ názvů, ale s návratem monarchie se opět vrátilo ke svému původnímu královskému jménu. Dnešní název pochází z roku 1870, kdy bylo náměstí přejmenováno na počest francouzského departementu Vogézy.

Králův pavilon

Park, který leží uprostřed náměstí, zdobí čtyři nádherné fontány

Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha Ludvíka XIII.

Tip 1: V č. 6, paláci Rohan-Guémené, bydlel v letech 1832-1848 Victor Hugo – dnes je tu jeho muzeum, do jehož stálých sbírek je vstup zdarma.
Tip 2: Přestože se říká, že nedávno zesnulá herečka Annie Girardot bydlela na náměstí, není to tak úplně pravda. Bydlela hned za rohem, v posledním patře domu č. 4 v rue du Foin, ovšem finanční problémy ji před téměř 20 lety přinutily byt prodat.

Tip 3: Podobu náměstí převzala i nemocnice sv. Ludvíka (viz můj článek TADY), jejíž stavbu také nařídil král Jindřich IV.

Jak se tam dostat: Metro Chemin Vert, nebo Bastille, nebo St. Paul

Klášter řádu rekoletů

21.3.2011hfNapsat komentář

Rekoleti, nebo také rekolekti, jsou žebravý řád, patřící mezi Menší bratry Františkány, který sice vznikl ve Španělsku, ale nejvíce se rozšířil v Itálii, a kterému v 17. století nechala v Paříži postavit klášter – jak jinak, Italka Marie Medicejská, manželka Jindřicha IV.

V 19. století se z kláštera stala vojenská nemocnice, která byla v roce 1926 při stavbě Východního nádraží napůl zbourána a dále chátrala až do roku 1968, kdy byla zavřena. V roce 1973 v něm byla zřízena pobočka Nemocnice Sv. Ludvíka, ale i ta byla brzy zavřena a klášter byl prodán developperovi, který ho hodlal zbourat. Proti tomu se na začátku 90. let vzedmula velká vlna odporu hlavně v uměleckých kruzích a asi třicet umělců tehdy klášter obsadilo, vytvořilo komunitu s názvem „Andělé od rekoletů“ a prakticky rok klášter okupovalo. V roce 1992 z něj byli násilně vystěhováni, nicméně díky těmto protestům se budovu podařilo zachránit. Po zdařilé přestavbě je v něm od roku 2004 sídlo komory architektů a mezinárodní ubytovací centrum.

Část kláštera, která zbyla po stavbě nádraží, je zrekonstruována do příjemné podoby. Kdo jiný by to měl umět, než architekti, kteří v něm sídlí?

Do zahrady a podloubí, které zbylo z bývalého rajského dvora, je volný vstup

Stejně tak se bez problému dostanete do kavárny…

… která je v létě otevřena na zahradě, do které se dostanete tudy. Já jsem tam byla, bohužel, příliš brzy dopoledne, když byla zahrádka ještě zavřená. Jinak je to ale určitě dobrý tip na posezení v této části města a rozhodně se tam ještě vrátím.

Mohla jsem si alespoň prohlédnout interiér kavárny, kde jsem měla nejdřív pocit, že je v rekonstrukci, bylo mi ale vysvětleno, že prostory byly ponechány tak, jak zůstaly po squattování umělců, jako připomínka jejich boje za záchranu kláštera.

Stejně tak zůstaly graffiti i nad schodištěm, kolem kterého se vychází do zahrady (a které jsem já, bohužel, mohla fotit jen přes sklo.

Klášter stojí přímo naproti Východnímu nádraží

148 rue du Faubourg Saint-Martin

Jak se tam dostat: Metro Gare de l´Est

Ulička Impasse Marie Blanche

12.3.2011hfNapsat komentář

Už jsem tady někde psala, že nerada chodím po vyšlapaných cestách a tak často (nejen v Paříži) sejdu z trasy, kterou jdou všichni, abych prozkoumala okolí. Prochodila jsem tak křížem krážem hlavně Montmartre (už jste si asi všimli, že nejvíc příspěvků tady je právě z Montmartru, ale v poslední době tam při svých cestách do Paříže většinou bydlím). Spíš než uličky, mířící k Sacré Coeur od Boulevardu Rochechouart, mám raději západní (směrem k Rue Lamarck) a východní (směrem k Rue Caulaincourt) část Montmartru. Tam jsem narazila i na slepou uličku (impasse) Marie Blanche. Odbočíte do ní z Rue Lepic kousek nad kavárnou Café des deux moulins, známou z filmu o Amélii (psala jsem o ní TADY). Ještě předtím můžete třeba nakouknout do roztomilé Passage Lepic přímo naproti, ale bohužel jen přes mříž, která do ní zahrazuje vstup.

Passage Lepic

Hned za Améliinou kavárnou zahnete doleva do Rue Constance, kde je spousta malebných zákoutí, jako například toto. Permis de rêver, Povolení k snění – taky by se mi pod tím slunečníkem a mezi kytkami dobře snilo…

O kousek dál, na rohu Rue Constance a Rue Cauchois narazíte na tento krásný dům…

… a na tento zeleně porostlý…

… naproti němu na rohu leží malebný krámek se starožitmostmi…

… ale to už se před námi otevřela slepá ulička Impasse Marie Blanche. Za domem, který ji vzadu kolmo uzavírá, už leží montmartreský hřbitov.

Co dům, to originál

Na konci uličky stojí s číslem 7 zajímavý novogotický dům s věží. Byl postaven na konci 19. století na místě zadní části domu ze začátku 19. století, jehož čelo bylo obráceno do rovnoběžné ulice rue Joseph de Maistre (tam dnes na jeho místě stojí nějaká kachličkovaná hrůza). Jeho majitel Escalopier nechal v zadní části postavit velké skleníky, ve kterých pěstoval exotické rostliny, jako například banánovníky. Skleníky zrušil poté, co byl v roce 1840 jmenován ředitelem knihovny v Arsenalu, a přeměnil je na svoji osobní knihovnu. Na jejích základech později vyrostl právě tento i na poměry Montmartru zvláštní dům.

Dům, kterému se také říká Castel Eymonaud, postavil v letech 1892 – 1897 architekt Joseph-Charles de Montarnal pro Ernesta Eymonauda, výrobce kopií starožitného nábytku, uměleckého truhláře a sochaře, tvořícího ze dřeva. Ten pojal svůj dům jako prezentaci svých prací a vyzdobil ho mnoha dřevěnými vyřezávanými prvky. V letech 1900 a 1910 byl dům rozšířen o další křídlo, do kterého Eymonaud umístil svoji výrobu.

Dům je zapsán na seznamu památek, zvlášť hezké je prý vnitřní schodiště. Je otevřen pro veřejnost v červenci, srpnu a první dva týdny v září, od pondělí do pátku od 10 do 16 hod, ve svátky je zavřeno. Vstup zdarma.

Montmartre, Impasse Marie Blanche

Jak se tam dostat: Metro Blanche

Galerie Vivienne

3.3.201127.11.2022hfkomentáře 3

Jednou z nejkrásnějších pasáží v Paříži je Galerie Vivienne v blízkosti zahrady Královského paláce. Je také jednou z nejstarších, byla postavena už v roce 1823 v neo-klasicistním tzv. pompejském stylu podle návrhu architekta Françoise Jeana Delannoy. Pasáže nechal postavit notář Marchoux, po němž nesla krátce název Galerie Marchoux, ten byl však brzy změněn na Galerie Vivienne. Bohatě zdobená galerie, plná mozaik, soch a maleb, vždy těžila ze svého exkluzivního umístění mezi Královským palácem a pařížskou burzou. Byla plná luxusních obchodů a restaurací a až do konce Druhého císařství (1870) byla centrem společenského života. Po Haussmannově přestavbě Paříže a přesunu společenského života a luxusních butiků na tzv. Velké bulváry a na Champs Elysées začala pasáž upadat, nikdy však zcela nezchátrala. Po rekonstrukci v šedesátých letech se stala důležitou součástí francouzských památek (od roku 1974 je památkově chráněná) a znovu se v ní začaly koncentrovat zajímavé obchody s módou (najdete tu např. boutique Kenzo), uměleckými předměty, vinotéky, cukrárny, kavárny a restaurace i antikvariáty.

Vchod do galerie z Rue des Petits Champs

Pasáž je dlouhá 176 m a široká 3 m. Nádherné geometrické mozaiky a terrazzo na podlaze (které by si zasloužily rekonstrukci) vytvořili Italové Facchino a Mazzioli. Její umělecká štuková výzdoba je inspirována symboly úspěchu (vavřínové věnce, snopy obilí a palmové větve), bohatství (rohy hojnosti) a obchodu (Merkurova hůl).

Galerie Vivienne, 2. obvod, čtvrť Bourse, vchody z 4 rue des Petits Champs, 5-7 rue de la Banque a 6 rue Vivienne

Jak se tam dostat: Metro Bourse