hf – 100. stránka – Paříž pro pokročilé

Passage de la Boule Blanche – Pasáž U bílé koule

12.1.2011hfNapsat komentář

Čtvrť, která leží za Place de la Bastille a jejíž páteří je Rue du Faubourg de Saint-Antoine, je plná překvapivých zákoutí, dvorků, pasáží a průchodů, které vznikly většinou v době, kdy se v této čtvrti rozvíjela výroba nábytku a umělecká truhlářství. Ještě dnes tu existuje spousta malých dílen, které vyrábějí zakázkový nábytek nebo opravují starožitnosti, stejně jako různá čalounictví, dekoratérská studia a obchody s všemožnými potřebami pro tyto obory. Jedním z půvabných koutů v této čtvrti je i dům, kterým prochází Passage de la Boule Blanche – Pasáž u bílé koule. Vlastně by to byl jen obyčejný osmdesát metrů dlouhý průchozí dvorek, je ovšem po pařížsku zkrášlený rostlinami v truhlících a květináčích a zajímavými předměty. Pasáž nese název podle domu, kterým vede, a její vytvoření bylo povoleno dekretem Královské rady už z 5. června 1700!

Čtvrť Quinze-vingts, 50 rue du Faubourg Saint Antoine nebo 47 rue de Charenton

Jak se tam dostat: Metro Bastille nebo Ledru Rollin

Dům, kde bydlel Vincent

10.1.2011hfkomentáře 3

Vincent Van Gogh bydlel a maloval v Paříži na mnoha místech. O některých je to známo, o některých ne, ale jenom jedno z těchto míst nese pamětní desku. Je to dům, kde bydlel Vincentův bratr Théo, u kterého Vincent žil určitou dobu po svém prvním příjezdu do Paříže. Ten nenápadný dům stojí na Montmartru v Rue Lepic 54.

Vincent a Théo bydleli ve třetím patře tohoto domu. Bohužel jsem nikde nenašla informaci o tom, jestli je byt teď normálně obývaný nájemníky. Možná jsou to ta okna se zavřenými okenicemi?

„V tomto domě žil Vincent Van Gogh u svého bratra Théa od roku 1886 do roku 1888.“

V amsterdamském Rijkmuseu visí tyto dva Vincentovy obrazy z roku 1887, oba s názvem Okno Vincentova pokoje.

Obě plátna Vincent údajně namaloval z okna svého pokoje ve třetím patře domu. Tento všeobecně uváděný omyl, který figuruje i na popisce v Rijksmuseu, vyvrací ve svém článku znalec Van Goghova díla p. Bernard Vassor na stránkách Asociace Autour du Père Tanguy, která se zabývá odkazem umělců, kteří žili na Montmartru (www.autourduperetanguy.blogspirit.com).

Podle něj v tomto maličkém bytě vedla na ulici pouze okna obývacího pokoje a pokoje, který patřil Théovi, zatímco Vincentův pokoj, do kterého se chodilo přes ten Théův, měl okna do dvora. Vincent tedy nemaloval obrazy ze svého pokoje, ale pravděpodobně jeden z obývacího pokoje a druhý z Théova (na obrazech se skutečně mění úhel pohledu, když srovnáme postavení věží uprostřed obou obrazů). Jen pro zajímavost, p. Vassor vyvrací i další omyl, a totiž ten, že věže na obrazech jsou věže Notre-Dame. Srovnáním s mapou p. Vassor zjistil, že z tohoto úhlu Notre-Dame vidět není, a podle něj šlo o věže výstavního pavilonu z roku 1878 na Trocaderu, zbouraného v roce 1933.

Samozřejmě jsem okamžitě popadla mapu Paříže a vše si ověřila, je to pravda, z okna domu na Rue Lepic by katedrála Notre-Dame mohla být vidět jedině snad s periskopem. A ani ten by nám dnes nebyl nic platný, protože po zastavění nižší části Montmartru dnes výhled ze stejných oken vypadá takto:

Fotografie převzatá ze stránek www.autourduperetanguy.blogspirit.com

Montmartre, 54 Rue Lepic

Jak se tam dostat: Metro Abbesses nebo Blanche

Fontána Medicejských – Fontaine des Medicis

8.1.2011hfNapsat komentář

Ohromný bazén u vstupu do Lucemburské zahrady od divadla Odéon se nedá přehlédnout. Velká vodní plocha a nádherná výzdoba tohoto romantického koutu spolehlivě přiláká každého kolemjdoucího.

Za vytvoření fontány vděčí Paříž Marii Medicejské. Když se v roce 1610 stala regentkou teprve devítiletého krále Ludvíka XIII. poté, co byl její manžel, král Jindřich IV., zavražděn, rozhodla se, že si nechá postavit palác, který jí bude připomínat dětství v rodné Florencii. Podle vzoru florentského paláce Pitti se zahradami Boboli nechala na levém břehu Paříže postavit palác Medici, který se měl stát jejím útočištěm.

V roce 1630 požádala florentského architekta Tommasa Franciniho, aby jí v zahradě vytvořil tehdy módní grottu – umělou jeskyni. Tak vznikla 12 metrů široká a 14 metrů vysoká umělá zeď, jejímž úkolem bylo, kromě jiného, rovněž maskovat přilehlou Rue d´Enfer – Pekelnou ulici, která svému názvu nezůstávala nic dlužná. Zeď byla rozdělena čtyřmi zdobenými toskánskými sloupy do tří výklenků. Byla korunována ohromným frontonem, na kterém se nacházel štít, nesoucí erby Francie a rodu Medicejských. Vedle něj dvě alegorické ležící postavy, jejichž vytvoření královna zadala francouzskému sochaři Pierru Biardovi, představovaly řeky Rhônu a Seinu. Po obou stranách jeskyně se táhla kamenná zídka s falešnými arkádami.

Grotta v Lucemburské zahradě v 17. století

Poté, co byla Marie Medicejská intrikami kardinála Richelieua zbavena svého vlivu a nakonec uvězněna, byl její palác i se zahradou přejmenován na Lucemburský – a to mu zůstalo dodnes.

Po francouzské revoluci se Lucemburský palác stal sídlem Senátu a bylo nutné jej i se zahradou zrekonstruovat. Rekonstrukcí byl v roce 1799 pověřen architekt Chalgrin, který nechal na grotě opravit poškozené sochy řek, umístil do prostředního výklenku malou mramorovou sošku Venuše a přeměnil ji na fontánu. Samozřejmě z ní byl odstraněn i královský a medicejský znak a koruna.

Další důležitou rekonstrukcí prošla fontána v druhé polovině 19. století, kdy v rámci Haussmannovy přestavby Paříže byla v blízkosti Senátu proražena Rue Médicis. Kvůli tomu bylo ubouráno levé křídlo paláce a zahrada byla zmenšena (proto dnes na mapě vypadá tak nesymetricky). Přestože všechny tyto práce vyvolaly vlnu protestů a samotný Senát předložil svůj vlastní projekt, nakonec byly provedeny přesně podle Haussmannových plánů. Ty se dotkly i fontány, která musela být rozebrána a kámen po kameni přestěhována o třicet metrů blíže k paláci. Při té příležitosti byl vytvořen rozlehlý bazén, dlouhý padesát metrů a zdobený vázami, který známe dnes, a byla vysázena platanová alej, která fontánu lemuje. Nově byly vyzdobeny i výklenky fontány. Sochař August Louis Ottin umístil v roce 1866 do největšího prostředního výklenku mramorové sousoší pastýře Acise a nymfy Galethey, sledovaných bronzovým kyklopem Polyphemem, který na skále nad nimi napřahuje ruku s kamenem, kterým chce pastýře zabít. V postranních výklencích jsou umístěny sochy fauna Pana a bohyně Diany. Na fontánu byl opět vrácen erb s korunou.

Štít s erby francouzských králů (lilie) a rodu Medicejských, nad ním královská koruna, po straně alegorie Rhôny a Seiny

Platanovou alej kolem fontány tu najdeme ještě dnes

V roce 1861 byla také vytvořena jižní strana fontány, kam byl umístěn basreliéf, představující Lédu a Jupitera, proměněného na labuť, který byl v roce 1807 vytvořen sochařem Achillem Valois pro fontánu v blízké Rue de Vaugirard, zničenou při výstavbě Rue de Rennes (zase ten baron Haussmann!). Nová jižní fasáda nese polokupoli a fronton se dvěma najádami od sochaře Klagmanna.

Jak se tam dostat: Metro Luxembourg

La Cité des Fusains – Brslenové městečko

5.1.2011hfNapsat komentář

V blízkosti montmartreského hřbitova se skrývá mnoho slepých uliček a pasáží, ve kterých měli a dodnes mají ateliéry malíři a sochaři. Jedním z nejhezčích míst je i La Cité des Fusains, Brslenové městečko (název může být trochu zavádějící, le fusain ve francouzštině znamená kromě brslenu i uhel na kreslení, těžko říci, který ze dvou významů v tomto případě platí).

Z ulice uvidíte jen nízký domek s vínově červeným hrázděním a umně vyvedeným názvem Les Fusains.

Za dveřmi vede chodba do spleti nízkých pavilónů, zasazených do zeleně, které byly postaveny v roce 1898 z materiálu, pocházejícího ze zbourané světové výstavy v roce 1889. Malebnost podtrhuje ještě to, že všechny dřevěné prvky jsou natřeny bordó červenou, že jsou ovinuty divoce rostoucí zelení a že v uličkách jsou vystavena sochařská díla umělců, kteří zde žijí a pracují. Kdysi tady nějakou dobu měl ateliér August Renoir, André Derain, Pierre Bonnard i Henri Toulouse-Lautrec, později Max Ernst a Joan Miró, žil tady i básník Paul Eluard. Vesnička je památkově chráněná a je zakázáno na ní cokoliv měnit, ať už stavebně, barevně či výzdobou.

Vesnička vyplňuje téměř celý vnitroblok mezi Rue Tourlaque a Rue Steinlein. Bohužel místo není veřejně přístupné, dovnitř se dá dostat jen s velkým štěstím – nebo s některým z místních obyvatel. Částečně lze něco zahlédnout i z druhé strany z Rue Steinlein.

Další možností je pronajmout si tady apartmán při pobytu v Paříži. Byt pro 4 lidi pro krátkodobý pobyt najdete třeba tady: http://parisapart.nerim.net/appart.htm#

Montmartre, 22 Rue Tourlaque

Jak se tam dostat: Metro Blanche nebo Lamarck Caulaincourt

Pasáž Jouffroy

4.1.201127.11.2022hf1 komentář

Pasáž Jouffroy je dvojčetem pasáže Verdeau. Obě dvě byly postaveny v roce 1846 ve stejném stylu stejnou dvojicí stavitelů Jouffroy – Verdeau, kteří pasážím dali svá jména. O stavbě pasáže Jouffroy bylo rozhodnuto údajně proto, aby ulehčila provozu v pasáži Panoramas, která měla ohromný úspěch (pasáže tehdy představovaly mondénní místo setkávání a chránily před blátem a prachem ulice). Proto byl vchod do pasáže situován z Boulevardu Montmartre přímo naproti pasáže Panoramas.

Pasáž Jouffroy je dlouhá 140 metrů a spojuje Rue de la Grange Batalière s Boulevardem Montmartre, jedním z tak zvaných „velkých“ bulvárů. Byla to první pasáž, postavená výhradně z kovu a skla, pouze dekorace byly dřevěné. Byla to rovněž první pasáž, vytápěná podlahou. V první části, která je jakýmsi pokračováním pasáže Verdeau, s níž sousedí jen přes ulici, najdete antikvariáty a obchody s uměním, především grafikou, obrazy a starými tisky a pohlednicemi, zatímco druhá, širší část, která vás přibližuje k „velkým bulvárům“, nabízí i cukrárny, kavárničky a restaurace. V této části najdete i slavné Musée Grévin, které nejdříve, po postavení pasáže, bylo tanečním sálem, poté loutkovým divadlem, koncertní kavárnou a až v roce 1882 byly prostory přeměněny na muzeum voskových figurín. Najdete v něm přes 300 figurín a různé slavné scény z francouzské i světové historie. Hlavní vchod do muzea ovšem není z pasáže, ale přímo z Boulevardu Montmartre.

Vstup z Rue de la Grange-Batelière

Tam, kde se pasáž ve dvojitém pravém úhlu láme k Musée Grévin, stála na schodech tato krásná Japonka a zpívala pro skupinu turistů operetní melodii.

Na této mapce je vidět umístění obou pasáží:

Passage Jouffroy

Začátek: 9 Rue de la Grange Batelière

Konec:10 Boulevard Montmartre

Jak se tam dostat: Metro Grands Boulevards

Pasáž Verdeau

3.1.201127.11.2022hfkomentáře 2

Pokud půjdete za špatného počasí z Montmartru směrem do centra, můžete se před deštěm skrýt v celé řadě pasáží, které v tomto směru probíhají. O pasáži Panoramas jsem tady už psala, další z nich, nacházející se v mondénním 9. obvodu, je pasáž Verdeau, která spojuje Rue du Faubourg Montmartre s úzkou ulicí Rue de la Grange Batelière. Najdete v ní především staré knihy a známky, obrazy, grafiky a další umělecké předměty a samozřejmě kavárničky, restaurace a čajovny. Některé antikvariáty sídlí na stejném místě už od začátku 20. století.

Pasáž z roku 1847 je pojmenovaná po jednom ze svých stavitelů, je dlouhá 75 metrů a široká necelé 4 metry. Ve srovnání s dalšími pasážemi v okolí je nejsvětlejší a má nejvyšší zastřešení. Její neoklasicistní vzhled zůstal prakticky nezměněný od samého počátku a určitě stojí za návštěvu.

20101027_426

Vstup z Rue du Faubourg Montmartre

Passage Verdeau

Začátek: 6, Rue du Faubourg Montmartre

Konec: 31, Rue de la Grange-Batelière

Jak se tam dostat: Metro Le Peletier nebo Grands Boulevards

Je t´aime

1.1.2011hfNapsat komentář

Tuto francouzskou větu zná na světě snad každý. Do Nového roku 2011 vám přeji, abyste ji slýchali co nejčastěji – v jakémkoliv jazyce budete chtít – ale hlavně od těch, od kterých ji slyšet chcete – a abyste ji také často mohli říkat.

Současně vás pozvu na místo, kde ji najdete napsanou nesčíslněkrát a ve všech světových jazycích. Stačí dojet metrem na Montmartre, vystoupit na Place des Abbesses a vejít do malého parčíku přímo u metra. Už z dálky uvidíte na zdi domu připevněnou velkou tmavěmodrou desku s bílými nápisy. Na ní je v 311 jazycích napsáno „Miluji tě“.

Nápad na vytvoření zdi s milostným vyznáním v mnoha jazycích dostal hudebník Fréderic Baron, který shromáždil nápisy nejprve na papíře – od roku 1992 obcházel své cizojazyčné známé, později požádal o spolupráci další cizince i cizí velvyslanecví v Paříži. Nakonec se v roce 1997 obrátil na specialistku na kaligrafii Claire Kito, která nápisy převedla do konečné podoby. Červené plošky představují částice rozbitého srdce.

Zeď Je t´aime byla instalována v roce 2000. Skládá se z 612 emailových tabulek ve formátu 21 x 29,7 cm, celková plocha je 40m² (10×4 m). Další informace najdete na www.lesjetaime.com

Chvíli dá práci, než vyznání najdete i v češtině – ale je tam

Pohled na parčík

Každý rok v říjnu, v rámci vinobraní na Montmartru, se v parčíku koná zvláštní slavnost – ceremoniál Nepožádání o ruku – Les non-demandes en mariage.

V parčíku se setkají předem přihlášené dvojice, které si před starostou slíbí, že se nikdy nevezmou a zůstanou navždy snoubenci – a jako takoví jsou oficiálně zaregistrováni. Všem z nich potom montmartreská radnice nabídne u této zdi hostinu, skládající se z ústřic a bílého vína. V loňském roce navíc měly všechny přihlášené dvojice možnost nechat si na hlavě zdarma vytvořit podivuhodné vlasové kreace, nabízené jedním místním kadeřnictvím. Všichni „nenovomanželé“ se potom společně vyfotografují a poté následuje společný tanec přímo na náměstí des Abbesses.

Bláznivý ceremoniál byl zavedený v roce 2007 starostou 18. obvodu jako pocta zpěváku Georgesi Brassensovi, který svoji kariéru začínal na Montmartru v kabaretu zpěvačky Patachou. Jeho stejnojmenná píseň, tedy La non-demande en mariage – Nepožádání o ruku – je jednou z jeho nejslavnějších.

Záběry z loňské slavnosti, kde jedna z dvojic slavnostně slibuje starostovi 18. obvodu, že se nikdy navzájem nepožádá o ruku:

Georges Brassens a jeho píseň i s textem:

Georges Brassens, 1966
LA NON-DEMANDE EN MARIAGE

Ma mie, de grâce, ne mettons
Pas sous la gorge à Cupidon
Sa propre flèche,
Tant d’amoureux l’ont essayé
Qui, de leur bonheur, ont payé
Ce sacrilège…