Paříž pro pokročilé

Přímo v centru srdci Paříže na poloviční cestě mezi Invalidovnou a montparnasským nádražím leží Národní ústav pro mladé slepce, který je dnes místem plným historie. Při svém založení v roce 1785 byl první školou na světě, určenou pro nevidomé a slabozraké.

Od samého počátku historie ústavu byla kromě zraku vždy nezbytnou součástí výuky i péče o sluch. Proto je s ní pevně spjata hudba. Každý z žáků, kterých je sem každoročně přijímáno kolem sto sedmdesáti, má kromě běžného základního a středoškolského vzdělání i možnost vyučit se ladičem pian, naučit se hrát na nějaký hudební nástroj nebo se stát se členem jazzového orchestru či pěveckého sboru. V rámci dnů otevřených dveří, například při příležitosti Dnů evropského dědictví, se tito hudebníci pak představují návštěvníkům..

Ústav byl založen Valentinem Haüyem, který současně navrhl první školní a učební model přizpůsobený lidem se zrakovým postižením. Trvalo však až do roku 1843, než se podařilo prosadit, aby stát financoval výstavbu budov, přizpůsobených speciálním potřebám žáků, kam se ústav následně přestěhoval v roce 1844. Do té doby vystřídal několik sídel po celém centru města, především jako součást nemocnic nebo klášterů.

Některé z částí sídla ústavu, především jeho průčelí a výzdoba kaple, jsou od roku 1984 zapsány na seznamu historických památek. Rozlehlý a prosvětlený prostor dnes už odsvěcené kaple slouží jako koncertní sál a často bývá také pronajímán pro natáčení filmů a nejrůznějších pořadů.

Historie ústavu je pevně spjata se jménem Louise Braillea (1809-1852), který tady nejdříve vystudoval a později se zde stal profesorem. Právě tady vynalezl svoje slepecké písmo, ve kterém je každé písmeno představováno souborem vyvýšených bodů, uspořádaných na šestibodové matici, které nevidomí rozeznávají a čtou svými prsty. Do té doby se nevidomí učili číst podle knih, v nichž byly v papíře plasticky vyražena běžná písmena, jen o něco zvětšená. Kromě značných nákladů na výrobu knih to bylo pro čtení nepraktické, proto byl Braillův vynález písma následně přijat po celém světě a uznán jako systém zápisu textu pro nevidomé.

V ústavu je Louis Braille několikrát fyzicky připomínán, kromě jiného i svou bystou, umístěnou na čestném místě na schodišti

Při Dnech evropského dědictví žáci a učitelé prezentují nejen prostory školy, ale také způsob výuky. Jsou zde k vidění, kromě mnoha dalších speciálních pomůcek, například i modely hlavních pařížských památek, včetně Louvru nebo Eiffelovky, které se nevidomí učí poznávat hmatem. Na plastickém plánu Paříže pak poznávají, kde tyto památky stojí.

Součástí rozvrhu je i výuka soužití a práce se slepeckým vodícím psem. Škola spolupracuje při jejich výcviku, který začíná už ve čtyřech měsících štěněte. Některé z nich jsme mohli i s ukázkami výcviku vidět, pokud si ale někdo představoval, že si ty roztomilé chlupaté kuličky pomazlí, tak byl rychle vyveden z omylu – na pejsky ve výcviku se sahat a dokonce ani mluvit nesmí a od svého psího dětství podléhají striktnímu režimu.

Studenti mají k dispozici i mírně zanedbanou zahradu, která tady v centru, na křižovatce boulevardu des Invalides a rue de Sèvres, vytváří nečekanou zelenou oázu.

Nahoře je průčelí ústavu tak, jak je vidět z boulevardu des Invalides. Na vstupním dvoře stojí socha zakladatele Valentina Haüye, který během své pracovní kariéry založil, kromě této pařížské školy, i další ústavy pro mladé nevidomé v Petrohradě a Berlíně, kde postupně žil a působil jako učitel.

Institut National Des Jeunes Aveugles, 7. obvod, 56 boulevard des Invalides