Paříž pro pokročilé

K nedávnému povídání o historických levných lidových restauracích, kterým Francouzi říkají „bouillon“, přidávám dnes další místo, které by se vám mohlo líbit.

Móda „bouillonů“ běží v Paříži naplno a jen za poslední dobu jsem četla o otevření dalších dvou nových, které jsou podle dostupných fotografií stylizovány do historické podoby. Místo, na které se podíváme dnes, se ovšem nijak stylizovat nemusí, má totiž za sebou více než sto let existence, i když „bouillon“ jí její majitelé začali říkat teprve nedávno. Předtím to bylo vždy klasické bistro-brasserie.

Bouillon Julien leží v blízkosti takzvaných Grands Boulevards, velkých bulvárů, navíc dnes v nepříliš dobré oblasti, ale když ho v roce 1906 otvírali, bylo to úplně jinak. Tehdy byla jeho poloha ve čtvrti, ohraničené na severu dvěma velkými nádražími Gare du Nord a Gare de l´Est a na jihu historickými pařížskými branami Saint-Denis a Saint-Martin, výhodou. Kolem vyrůstaly nové moderní obytné bloky určené pro pařížskou smetánku, které postupně nahrazovaly staré venkovské paláce, které zde stávaly dříve. Současně tu vyrostlo i několik nových divadel a kaváren a nedaleko ležela propletená síť krytých pasáží, kam se lepší společnost stahovala za špatného počasí. Nová restaurace měla tedy všechny předpoklady pro velký úspěch.

Dnes je tady sice všechno jinak, ale přesto při pozorném procházení čtvrti tu minulost stále ještě najdete. Julien vám ji připomene už svým portálem a když vstoupíte dovnitř, i svojí podivuhodně zachovalou secesní krásou.

Interiér restaurace, který vidíte na fotkách, je z roku 2017 a od dnešního skutečného stavu se liší. Místo béžových stěn dnes uvidíte světle zelené, jak bylo v době secese typické. Původní barvu údajně zjistili při stavebním průzkumu před kompletní rekonstrukcí v roce 2018 a proto se k ní vrátili.

Dekorace interiéru jsou sice dílem nejlepších řemeslníků své doby, ale pro nás má jejich krása trochu hořkou příchuť. Tak schválně – taky byste řekli, že je to Alfons Mucha? Jeho styl, jeho vzory, jeho panó a jeho Médea?

Není to Mucha, ale obyčejná krádež. Brasserie Julien vznikala v době, kdy byla Muchova popularita na vrcholu, kdy byl hvězdou společnosti a kdy herečka Sarah Bernhardt, pro kterou pracoval, hrála v nedalekém divadle Théâtre de la Rennaissance své nejslavnější role ve hrách, pro které jí Mucha vytvářel plakáty. Brasserie Julien se proto svezla na módní vlně a najala výtvarníka, který Muchův styl okopíroval. Píše o tom ostatně i Jiří Mucha ve své knize Alfons Mucha:

„Někteří navrhovatelé se vůbec neostýchali a na skle, v mozaikách nebo tapetách jednoduše obkreslovali jeho panó. Stačilo změnit několik detailů a již šel návrh pod jejich jménem do masové výroby. Dobrý příklad bezostyšné adaptace je vidět v dnes slavné restauraci Julien, 16 rue du Faubourg St-Denis, jejíž zařízení se zázrakem zachovalo v původní čistotě. Stěny jsou vyzdobeny velkými majolikovými panó, podepsanými Tretzel, z nichž dva jsou jen nepatrně pozměněnými kopiemi Zimy a Léta ze čtyř ročních období a třetí plakátu pro Medeu. “ (Jiří Mucha: Alfons Mucha, Mladá fronta 1982)

Další Muchův motiv, připomínající slavný návrh klenotnictví Fouquet, na kterém hrají hlavní roli pávi. Tady je najdete u vstupu na toaletu (a pro zajímavost i její starosvětský interiér s pultíkem pro madame správcovou).

Zajímavou perličkou je u Juliena i prosklený strop – autorem malby na skle je totiž Charles Buffet, otec později slavného malíře Bernarda Buffeta.

Keramické prvky, dlažby a obklady vytvořil Hippolyte Boulenger, majitel slavné továrny na keramiku a mozaiky, který měl svůj pařížský závod hned za rohem (18 rue de Paradis). Jeho dům, na jehož zdech vytvořil vzorkovnu své secesní produkce, je dnes možné vidět a navštívit (dům dnes slouží pod názvem Le Manoir jako „strašidelný“ dům s expozicí o pařížských podivnostech, ale ty secesní keramické obrazy jsou vidět už u vchodu a v průjezdu).

Z původního nábytku se v restauraci zachoval jen secesní bar, který je dílem Louise Majorella. I on byl v době, kdy Julien vznikal, tím nejlepším, kdo v Paříži navrhoval a vyráběl nábytek, a to, co po něm dodnes zůstalo, je tak dobré, že jsou některé kusy nábytku vystaveny i v Musée d´Orsay.

Pokud se mě zeptáte na kuchyni, tak upřímně – nevím. Restaurace se v posledních letech přizpůsobila očekávání hostů „bouillonu“ a místo ústřic a foie gras zde najdete spíš pečená kuřata, choucroute, hovězí líčka nebo telecí hlavu. Ceny jsou velmi slušné, na to, jaká krása se tady předvádí. Na jídlo bych proto nijak zvlášť nesázela, ale interiér za to rozhodně stojí.

Bouillon Julien, 10. obvod, 16 rue du Faubourg Saint-Denis