Paříž pro pokročilé

Musée d’Orsay je se svými sbírkami umělecké moderny druhé poloviny 19. století a začátku 20. století natolik známé, že je až skoro zbytečné zabývatse jeho historií. Míří tam každý turista, který přijede do Paříže, a rozhodně to není místo „pro pokročilé“, ale spíš pro ryzí začátečníky. Přesto stojí za to ho znovu a znovu navštěvovat, protože sbírky jsou natolik rozsáhlé, že jedna návštěva, ta první a iniciační, rozhodně nestačí. Konec konců i ten, kdo má muzeum prohlédnuté do posledního obrázku v každém zastrčeném koutě, si tam přijde na své na krátkodobých tématických výstavách, které muzeum v posledních letech s velkým úspěchem pořádá a jejichž kvalita čím dál víc roste.

Po loňské výstavě Celníka Rousseaua, která sklidila velký úspěch (a na jejíž koncepci navázala i ta nedávno skončená pražská), v muzeu momentálně probíhá expozice méně známého impressionisty Frédérica Bazilla (méně známého zřejmě jen proto, že zemřel ve věku pouhých 28 let v roce 1870). Tato výstava končí za měsíc, 5. března, a už od 14. března se otvírá další s názvem Za hvězdami – Mystická krajina od Moneta po Kandinského. Trvá až do 25. června a slibuje také zajímavý zážitek.

O tom, že muzeum vzniklo z původního secesního nádraží, postaveného v letech 1898 až 1900 architektem Victorem Laloux, původně určeného k demolici, ale osvíceně zachráněného v době vlády prezidenta Giscarda d’Estaign, se také píše v každém průvodci. Rekonstrukce byla svěřena italské architektce Gae Aulenti, která tady odvedla skvělou práci. Muzeum se pro návštěvníky otevřelo v roce 1986 a okamžitě se stalo jedním z nejnavštěvovanějších nejen v Paříži, ale i v celé Francii.

Co už knihy pro turisty většinou nezmiňují, je okolí muzea, kde najdeme soubor zajímavých soch. Právě na ně se dnes podíváme spolu.

 

Přímo na ploše před muzeem nás zaujmou ohromné sochy zvířat – slona, koně a nosorožce – které byly ještě společně se sochou býka vytvořeny pro Světovou výstavu v roce 1878. Tehdy byly umístěny v zahradě Trocadéra, kde zůstaly až do roku 1935, kdy byl původní palác Trocadéro zbořen a na jeho místě byl postaven dnešní palác Chaillot. Sochy tehdy kvůli stavbě opustily svoje místo u bazénku a přestěhovaly se na nové místo. Zatímco býk si to namířil před arénu do města Nîmes, ostatní sice zůstaly v Paříži, ale skončily na předměstí u Porte de Saint-Cloud. Až teprve v polovině 80. let minulého století byly přemístěny sem před muzeum.

Každá ze soch má jiného autora – zatímco slon je dílem Emmanuela Fremieta, koně vytvořil Pierre-Louis Rouillard a nosorožce Alfred Jacquemart. Není pochyb o tom, že tady před muzeem jim to sluší mnohem víc, než na rušném náměstí na předměstí.

 

Litinové sochy, které lemují náměstí před muzeem kolmo ke vstupním prostorám, byly také objednány při příležitosti světové výstavy v roce 1878, kdy zdobily terasu prvního paláce Trocadéro. Představují jednotlivé kontinenty – zleva Evropa, kterou vytvořil sochař Alexandre Schoenewerk, za ní Asie (Alexandre Falquière), Afrika (Eugène Delaplanche), Severní Amerika (Ernest Hiolle), Jižní Amerika (Aimé Millet) a Oceánie (Mathurin Moreau). Sem před muzeum byly přeneseny v roce 1986.

 

Zadní strana muzea je zcela hladká, bez zbytečných okras. V úzké rue de Lille, do které vede, by si jich stejně nikdo nevšiml. Fasádu tak člení jen řada úzkých balkonků na úrovni druhého podlaží.

 

 

U služebního východu, který vede do budovy zhruba uprostřed zadní strany stavby, stojí dvě štíhlé postavy, jedna mužská a jedna ženská. Jejich autorem je Rodinův žák Antoine Bourdelle, který je vytvořil v roce 1920 jako zkušební bronzy pro sochy, určené na památník generála Alveara v Buenos Aires, kam byly instalovány v roce 1925. Ženská postava představuje Vítězství, ta mužská zase Sílu vůle.

Jak se tam dostat: metro Solférino (linka 12), RER C Musée d´Orsay