V seznamu slavných pařížských kaváren, ve kterých se psala historie francouzské kultury, mi tady na blogu zatím jedna chyběla. Byla to ta, ke které se vztahuje první polovina minulého století a hlavně 60. léta s existencialistickými filosofy, krásnými zpěvačkami s tajemstvím s očích, skrytých za dlouhou ofinou, rozhněvanými levicovými básníky a dramaticky se tvářícími zpěváky v černém roláku. Ti všichni se scházeli v kavárně, která dnes figuruje v tištěných průvodcích na čelném místě a která už dávno není plná francouzské avantgardy, ale spíš amerických a japonských turistů.
Café de Flore leží jen pár metrů od nejstaršího pařížského kostela Saint-Germain-des-Prés, který dominuje Latinské čtvrti, dávnému centru pařížských intelektuálů a umělců.
Kavárna vznikla už v 80. letech 19. století a jméno dostala podle sochy římské bohyně Flóry, jejíž socha stála naproti na druhé straně boulevardu Saint-Germain. Od samého začátku byla místem, kde se setkávali především spisovatelé, doba její největší slávy však přišla kolem roku 1913, kdy sem začal chodil pracovat Guillaume Apollinaire, který bydlel jen o pár domů dál. Za ním sem začali chodit jeho přátelé surrealisté v čele s André Bretonem a Louisem Aragonem.
Ve 30. letech je už Flore jedním z nejznámějších a nejoblíbenějším místem intelektuální a kulturní Paříže; kromě spisovatelů sem chodí i filosofové, malíři a sochaři, herci a zpěváci. V té době se tu začala také často objevovat dvojice, jejíž jméno je s historií kavárny pevně spojeno a která zde prakticky prožila celou dobu 2. světové války – Jean-Paul Sartre a Simône de Beauvoir. Ti sem chodili už ráno v devět, celé dopoledne zde pracovali, odpoledne se setkávali s dalšími slavnými i méně slavnými kolegy, s nimiž pokračovali v debatách i během celého večera. Kavárna v té době prý spíše než kavárnu připomínala diskusní klub, tvořený třemi skupinami – tzv. „Prévertovou partou“, „Sartrovou rodinou“ a „komunistickou skupinou“.
Simône de Beauvoir a Jean-Paul Sartre
Slavná dvojice ještě jednou, uprostřed Boris Vian a jeho žena Michelle
Po válce se Sartrův duch existencialismu rozšířil i na mladší generaci – v kavárně každodenně vysedával nad psaním Boris Vian, po svých koncertech sem chodila zpěvačka Juliette Gréco a mnoho dalších zvučných jmen té doby. Nesmíme také zapomenout na celou generaci „pařížských“ Američanů v čele s Trumanem Capotem a Ernestem Hemingwayem.
Ernest Hemingway
Nová vlna 60. let sem přinesla další známá jména, především ta herecká, jako Brigitte Bardot, Jean-Paul Belmondo, Alain Delon nebo Yves Montand. Kromě herců, malířů a sochařů (Dalí, Giacometti, César a další) do kavárny přicházely i nové hvězdy francouzské haute-couture – Yves Saint Laurent, Rochas, Givenchy, Lagerfeld, Paco Rabanne nebo Guy Laroche. Už tehdy se z kavárny pomalu stával mýtus, který se v následujících dvou desetiletích ještě více prohloubil. Pořád zde sice vysedávaly hvězdy francouzské kultury, přicházeli sem ovšem také snobové, kteří se rádi ohřáli v paprscích slávy těch talentovanějších a slavnějších.
Brigitte Bardot
A milé překvapení, podívejte, co jsem našla. Milan Kundera před Café de Flore v roce 1969
Dnes už ve Flore slavné hvězdy nepotkáváme, aspoň ne běžně. Historie kavárny je natolik známá, že sem turisté míří v zástupech a je skoro nemožné najít tady odpoledne místo. Café de Flore se tak stala jedním z těch předražených a snobských podniků, které jeho sláva připravila o ducha.
Na druhou stranu – pro nás pokročilé, co v Paříži chceme vidět všechno, co je jen možné, to jednou nebo dvakrát za to stojí, ať víme, jak vypadají slavná historická místa francouzské kultury. Navíc horká čokoláda je tady jedna z nejlepších v Paříži.
Paříž pro pokročilé 
2 komentáře: „Café de Flore“