Paříž pro pokročilé

Paříž sice nedávno navštívil jeden oblíbený a slavný herecký Leonardo, ale o něm dnes řeč nebude. K tomu Leonardovi, o kterém chci dnes mluvit, se musíme vrátit zpět o pět set let. Jde, samozřejmě, o Leonarda da Vinciho. Právě jeho se týká výstava, kterou je v těchto dnech možné vidět na italské ambasádě v Paříži. 

Nebudu zapírat, že velkým lákadlem pro mě byla především samotná budova. Ambasáda sídlí v paláci Boisgelin v noblesní rue de Varenne, poseté starými historickými paláci, včetně paláce Matignon, ve kterém má své sídlo předsednictvo vlády, a jen přes ulici od Italského kulturního centra, které jsme už viděli TADY.

 

 

Palác byl postaven v roce 1732 a jako většina podobných šlechtických sídel se za dobu své existence dočkal celé řady prodejů, převodů, přestaveb a rekonstrukcí. Svůj dnešní název si nese od druhé poloviny 18. století, kdy ho až do revoluce v roce 1789 vlastnil arcibiskup de Boisgelin z Aix-en-Provence.

Italský stát ho pro svoji ambasádu získal v roce 1938 v rámci dědického nájmu za poskytnutí paláce Farnese v Římě pro sídlo francouzské ambasády. 

Interiér ambasády není možné běžně navštívit, ale právě v tyto dny jsou díky zmíněné výstavě otevřeny její reprezentační salóny. Tématem výstavy je pobyt Leonarda Da Vinciho ve Francii na sklonku jeho života (Leonardo přišel do Francie v roce 1516 a zemřel v květnu 1519 na zámku Clos-Lucé u Amboise, údajně v náručí krále Františka I., pro kterého pracoval).

Jean-Dominique Ingrès: Poslední Leonardovo vydechnutí v náruči Františka I. Obraz, zapůjčený z pařížského Petit Palais, je zde také vystavený.

Samozřejmě z nejrůznějších důvodů, hlavně bezpečnostních a finančních, nebylo možné na výstavu zapůjčit Leonardova díla. Je tady proto vystavena jen jedna jeho malá kresba rudkou a kromě toho několik pláten jeho žáků a přátel. Z dokumentace můžeme sledovat jeho cestu a pobyt ve Francii od okamžiku, kdy v roce 1516 překročil Alpy, až do jeho smrti. 

Leonardo da Vinci: La Scapigliata (Rozcuchaná) je největším lákadlem výstavy. Obraz je zapůjčený z Národního muzea v italské Parmě a jeho vznik a model není jasný. Jde pravděpodobně o nedokončený portrét šlechtičny možná z doby kolem roku 1501. 

Gian Giacomo Caprotto, řečený Salai: Kristus. Salai byl Leonardovým žákem a navštívil ho během jeho pobytu ve Francii. Kromě toho Leonarda po celou dobu jeho francouzského pobytu doprovázel jeho nejoblíbenější žák Francesco Melzi, jehož několik děl je na výstavě také vystavených.

Můžeme si zde kromě toho prohlédnout i další dokumentaci, která dosvědčuje Leonardovy cesty po Francii a jeho pobyt na různých místech, než se definitivně usadil v Clos-Lucé.

Podle textů, které výstavu doprovázejí, Leonardo právě při příležitosti této své cesty přivezl do Francie svoje tři slavná díla, která jsou dnes vystavena v Louvru: Monu Lisu, Svatou Annu a Svatého Jana Křtitele. Dosvědčuje to údajně text kardinála aragonského, kterému Leonardo tyto obrazy osobně ukázal v roce 1517.

Dva z obrazů Francesca Melziho

Velkou přidanou hodnotou je samozřejmě možnost prohlédnout si aspoň část nádherných prostor velvyslanectví. Při výstavě jsou zpřístupněny tři salóny a původní velké divadlo se zachovaným pódiem a krásnou zrcadlovou stěnou.

Výstava trvá do 20. listopadu 2016 a je otevřená denně od 11 do 17 hodin, vstup je zdarma.

 

7. obvod, 47 rue de Varenne