Paříž pro pokročilé

Jeden z nejznámějších pařížských podniků najdete ve všech průvodcích (i tady blogu už jednou byla krátká zmínka). Turisté kolem ní procházejí s fotoaparátem v pohotovosti a ti zasvěcení s leskem v oku – je to totiž ta úplně nejstarší restaurace v Paříži vůbec a má tak dlouhou a bohatou historii, že ji prostě nemůžete minout.

Její historie sahá až do druhé poloviny 17. století, kdy ze sicilského Palerma přijíždí do Paříže jistý Francesco Procopio dei Coltelli. Po pár letech, kdy pracuje jako číšník, se postaví na vlastní nohy a na adrese rue des Fossés Saint-Germain, v blízkosti původního sídla divadla Ancienne Comédie Française, otvírá kavárnu, která nese jeho pofrancouzštěné jméno Procope. Blízkost divadla, odkud do kavárny proudí davy návštěvníků, výborná káva, která v té době byla v Evropě pořád ještě novinkou, a především recept na sorbet, který si přivezl z rodné Sicílie a který Paříži dovoluje ochutnat nezvyklou mraženou pochoutku, dělají z jeho kavárny jedno z nejvyhledávanějších míst ve městě.
Kavárna sídlí na stejném místě dodnes, přestože změnila adresu – původní název rue des Fossés Saint-Germain, připomínající, že ulice vede místem, kde dřív býval příkop městských hradeb, byla později přejmenovaná na rue de l´Ancienne Comédie právě podle divadla, které zde sídlilo.

 

Přestože byla kavárna už brzy po založení vyhledávaným a známým místem, doba její největší slávy měla teprve přijít. Stalo se tak v 18. století, kdy se zde začali scházet Osvícenci v čele s Voltairem a Rousseauem a také tak zvaní encyklopedisté, tedy ti, kteří pod Diderotovým vedením pracovali na sepisování sedmnáctisvazkové Encyklopedie.

Jedním z častých návštěvníků byl i jeden ze zakladatelů Spojených států Benjamin Franklin, který v průběhu svého pařížského pobytu prý právě zde sepsal svůj návrh americké ústavy.

Kavárna se stala také jedním z ústředních center Francouzské revoluce. Scházel se tu Robespierre s Dantonem a Maratem (konec konců, Danton bydlel v průchodu, do nějž vede zadní vchod restaurace, a Marat v něm tiskl svoje noviny Přítel lidu). V kavárně, která byla po dobu revoluce přejmenovaná na Zoppi, se scházeli Jakobíni a také Klub kordeliérů, který zasedal nedaleko kavárny v bývalém františkánském klášteře. Rozhodovalo se zde zkrátka o závažných otázkách politického života.
Jistě uznáte, že něco takového musí hyperaktivní pařížská blogerka prostě vidět zblízka.

 

Stručnou historii tohoto místa připomíná i kulatá pamětní deska na fasádě (mimochodem památkově chráněné) vedle hlavního vchodu do kavárny

Kavárna, která se v průběhu času stala drahou restaurací, se dnes rozkládá na třech patrech. Skládá se z několika hlavních sálů a bezpočtu malých salonků a je plná připomínek své bohaté historie. Na stěnách visí zarámované dokumenty i fotografie a obrazy s podobiznami revolucionářů a slavných spisovatelů. V zasklených vitrínách leží knihy a dokumenty, připomínající známé hosty. Kromě toho je tu vystavený Voltairův mramorový stůl nebo také Napoleonův dvourohý klobouk (ani jedno bohužel nemám vyfocené, obojí je v místech, kde bylo hodně plno a nešlo tam fotit). Nahoře můžete aspoň vidět umístění Voltairovy bysty nad zrcadlem v největším sále v druhém patře.

Ani „Dámy a Páni“, ani „Muži a Ženy“, ale „Občané a Občanky“

 

Na vyfocení výborného jídla jsem si vzpomněla až bylo po všem, tak aspoň dezerty, které mě taky nadchly (a moje café gourmand se všemi těmi drobnostmi kolem bylo nad moje síly)

Pokud budete v Paříži hledat pravou tradiční francouzskou kuchyni, jste tady na správném místě. I když to není zrovna levná restaurace, polední menu se zde dá pořídit za vcelku rozumnou cenu už kolem 20 eur.

6. obvod, 13 rue de l´Ancienne Comédie nebo Cours du Commerce Saint-André

 

Jak se tam dostat: metro Odéon (linka 4 a 10)