Paříž pro pokročilé

Vlastně jsem do té kavárny vešla jen ze zvědavosti. Je pojmenována po slavné francouzské herečce a leží v centru Paříže přímo v budově divadla, které dlouhé roky neslo její jméno – než bylo přejmenováno na banální „Městské divadlo“.

 

Na konci 19. století jí celá Paříž ležela u nohou a přezdívala jí „zlatý hlas“ nebo „božská“, ale když se Sarah Bernhardt, vlastním jménem Henriette Rosinne Bernard, narodila 22. října 1844 v Paříži, osud jí nic božského ani zlatého neuchystal. Matka prostitutka, otec je brzy opustil, vyrostla v Bretani, kam ji její matka odložila k vychovatelce. Později se vrátila do Paříže, na přímluvu jednoho matčina šlechtického přítele vystudovala konzervatoř a v roce 1862 se stává členkou Comédie française, odkud ji ovšem za čtyři roky vyhodili, protože zfackovala jednu z kolegyň. Proslavila se až ve svém následujícím angažmá v divadle Ódeon a v roce 1880 zakládá svoji vlastní divadelní společnost. Extravagantní a nezkrotná herečka triumfuje v mnoha divadelních hrách, v nichž hraje nejen ženské, ale i mužské role, a stává se miláčkem Paříže, hraje v Londýně, v Rusku i Americe. Právě v této době, kdy byla na vrcholu slávy, pro ni začíná pracovat neznámý český malíř Alfons Mucha, který si díky ní vybudoval reputaci a získal slávu.

V roce 1914 dostala řád Čestné legie a jen o rok později přišla kvůli gangréně v koleně o nohu. Hrála však dál, až do své smrti v roce 26. března 1923.

Její hrob můžete najít ve 44. oddělení na hřbitově Père-Lachaise.

 

Sarah byla dlouhá léta členkou a později i ředitelkou divadla Théâtre de la Renaissance (20, boulevard Saint-Martin). Od roku 1899 jí město pronajalo Théâtre de la Nation, které přejmenovala na Théâtre Sarah Bernhardt a které její jméno neslo – s krátkou přestávkou v době 2. světové váky, kdy bylo kvůli hereččině židovskému původu přejmenováno na Théâtre de la Cité – až do roku 1990, kdy dostalo dnešní název Théâtre de la Ville, Městské divadlo.

V divadle je dodnes zachovaná Sářina šatna, která bývá v době představení divákům přístupná (údajně je dnes tato prostorná rohová místnost s původním vybavením součástí foyer).

Mě nejvíc zajímalo, jestli kavárna odráží aspoň trochu dobu, v níž tato herečka žila a styl Art Nouveau, který byl tehdy v módě – a který pomáhal vytvářet i Alfons Mucha, který pro Sáru kreslil nejen proslulé plakáty, ale navrhoval i výpravu a dekorace pro její divadlo a dokonce i její oblečení, šperky, nábytek a nádobí. Odpověď je poměrně jednoduchá: neodráží. Kavárna není secesní a herečku a její dobu sice připomínají na zdech fotografie a plakáty – ale ani jeden Muchův.

A ještě Sarah Bernhardt jak ji viděl Mucha ve hře Dáma s kaméliemi:

Čtvrť Saint-Merri, 2 place du Châtelet

 

Jak se tam dostat: metro Châtelet