Paříž pro pokročilé

Na Rue de l´Estrapade, ležící na dohled od Pathéonu, mě udivuje její název. „L´estrapade“ je druh mučení, které snad ani nemá český název. Zkrátka když člověka za ruce vytáhnou do výšky a pak ho prudce pustí dolů, aby se těsně nad zemí zastavil a ty ruce si vykloubil. Další možností bylo vytažení za ruce, svázané za zády (pamatujete na scénu ve filmu Goyovy přízraky, kde tak mučili Javiera Bardema jako proradného mnicha? To je přesně ono).

 

Jako název ulice se mi to ale vždycky zdálo poměrně nezvyklé a záhadné

 

Jako na mnoha jiných místech, i tady najdeme na fasádě „The Invaders“….

 

Domy v ulici jsou staré a půvabné. Haussmann naštěstí až sem nedošel…

 

Malý žlutý domeček s předzahrádkou a zeleným mřížovým plotem býval jednou z nejstarších pařížských pražíren kávy

 

Dům už sice k původnímu účelu neslouží, ale vývěsní štít pražírny tu zůstal

Když jsem si vývěsní štít fotila, dal se se mnou do řeči starý pán, kterého jsem tipovala tak na 75 let, a začal mi o historii domu vyprávět. Na moji poznámku, kolik toho ví, mi řekl: „Vždyť já v téhle čtvrti žiju už 95 let!“. Francouzské číslovky jsou záludné, tak jsem si to pro jistotu nechala zopakovat, ale ano, rozuměla jsem dobře. Dal mi několik zajímavých tipů na pozoruhodnosti v okolí a nakonec mě dorazil odborným komentářem k mému foťáku – a že si stejnou značku taky chce koupit, ale s objektivem s větším rozsahem ohniskové vzdálenosti, protože už se mu dva různé špatně vyměňují („To víte, už nemám tak pohyblivé prsty“). Že byl oblečený jako štramák, neměl hůl ani brýle a křepce odkráčel, to ani nemusím zdůrazňovat. To tedy „chapeau“, jak říkají Francouzi.

To je on, zepředu jsem si fotit netroufla

Jen o pár kroků dál stojí dům, kde žil jeden ze slavných Francouzů…

 

 

 

 

Ulice ústí na stejnojmenné náměstí s typickou pařížskou fontánkou. Údajně právě tady ve středověku stávalo mučící zařízení a proto ulice i náměstí dostaly tak děsuplné jméno.

 

Ulice nás zavede rovnou až na moje oblíbené náměstí – Place Contrescarpe.

Čtvrť Val de Grâce

Jak se tam dostat: RER Luxembourg

 

O Panthéonu, který se tyčí na jednom z malých vrcholků v 5. obvodu, najdete informace v každém i tom sebeútlejším průvodci, takže to tady vezmeme jen zkrátka.

O jeho stavbě rozhodl Ludvík XV. jako výraz poděkování za svoje uzdravení v roce 1744 a v kostele měly být uloženy ostatky sv. Geneviève, patronky Paříže. Stavba, svěřená architektu Soufflotovi, se ale protahovala, a po vypuknutí Francouzské revoluce bylo rozhodnuto, že nebude věnována původním účelům, ale stane se místem, kde budou uloženi „velcí muži Francie“, jako byl Mirabeau, Voltaire, Rousseau a další osobnosti francouzské historie. Jenže další roky přinesly další změny – v rytmu politických převratů se měnïl i účel budovy, ta se stala znovu kostelem, zasvěceným sv. Geneviève, znovu pohřebištěm velikánů, pak opět kostelem a v roce 1885, při příležitosti pohřbu Victora Huga, definitivně místem posledního odpočinku významných osobností. V kryptě najdeme téměř 70 hrobek, kromě výše jmenovaných tu leží například i Zola, Jaurès, Moulin, Malraux, Braille, Pierre Curie, Marie Curie Sklodowska a další.

 

 

Osmdesát tři metrů vysoká budova byla postavena na půdorysu řeckého kříže v neoklasickém slohu s vysokými římskými sloupy v průčelí a ohromnou kopulí

 

 

Štít kostela nese nápis „Velkým mužům vděčná vlast“

 

Tohle je to, co mě na celé stavbě baví nejvíc. Ani ne hrobka Victora Huga nebo zmenšený model budovy, umístěný uvnitř, ale hlavice ohromných korintských sloupů a zdobená horní část vstupu.

 

 

Výjevy na reliéfech znázorňují jak církevní tak i laické události, podle toho, jakému účelu byla budova právě věnována při jejich dokončování

 

 

Od vchodu Panthéonu si můžeme přiblížit Eifelovku, která nás láká z dálky přes domy

 

Panthéon

Čtvrť Sorbonne, Place du Panthéone

 

Jak se tam dostat: RER Luxembourg

Minule jsme při naší virtuální procházce podél Seiny na východním předměstí prošli Park Bercy a došli jsme až k nákupnímu centru Bercy Village. To leží na konci uličky, lemované starými sklepy na víno, která nese historický název podle vín z oblasti Saint-Émilion. Kamenné sklepy byly zrekonstruovány a přestavěny a vznikla tak příjemná promenáda mezi obchůdky, kavárnami a restauracemi, vedoucí k nákupnímu centru s kinem.

Tak tady to mám hodně ráda. Moc se mi líbí barevné zastínění chodníku. Ve starém dláždění tady zůstaly koleje jako připomínka doby, kdy tudy byly posunovány železniční cisterny s vínem. Na terasách kaváren se dobře sedí, okolí připomíná spíš venkov – a přitom je to jen pár stanic metrem z centra.

Bercy, Cour Saint-Émilion

Jak se tam dostat: Metro Cour Saint-Émilion

Když od knihovny François Mitterrand (viz můj článek TADY) přejdeme přes řeku po lávce Simône de Beauvoir (TADY), dostaneme se přímo k širokému schodišti, po jehož střední části stéká dolů voda jako po vodopádu. Schodiště nás přivede do parku Bercy, který byl vytvořen v letech 1993 – 1997 na místě dřívějších skladů vína, které se sem do Bercy dováželo po Seině loděmi – a později i kamiony – z venkovských vinařských oblastí.

 

 

 

Pod schody uvidíme jako první věc řadu 21 bronzových soch francouzského sochaře berberského původu Rachida Khimouna s názvem Děti světa. Sochy jsou oblečeny do typického oblečení pro ten který národ a vybaveny typickými rekvizitami (ne, české dítě v hnědých řádkových punčocháčích s hokejkou a tenisovou raketou v ruce tam není).

V pozadí vidíme modrou kovovou konstrukci sportovní haly Palais Omnisports. Ta v těchto místech byla postavena jako první v roce 1983 a s ní začala rekonstrukce celé oblasti.

 

Čtrnáctihektarový park se táhne podél nábřeží, od kterého je oddělen protihlukovou stěnou a stromořadím. Na plánku je vidět celá jeho rozloha.

Jak vidíme i podle plánku, park je rozdělen na tři části. Ta první s názvem Velká prérie, která leží nejblíže sportovní haly, je tvořena rozlehlými trávníky zastíněnými mohutnými stromy, plochami pro hry a skate parkem.

 

 

Pokračujeme-li dál, narazíme na zajímavou moderní budovu. Jejím autorem je architekt Frank Gehry (spoluautor pražského Tančícího domu), který ji postavil v roce 1994 pro Americké centrum. To se tady, stranou centra, moc neuchytilo a proto bylo v roce 2005 přeměněno na Francouzskou kinotéku.

 

Hned za ní začíná střední část parku, pojmenovaná po izraelském předsedovi vlády Jikchaku Rabinovi, zavražděném v roce 1995. Najdeme tady záhony s nejrůznějšími druhy květin, růžovou zahradu, zeleninové zahrádky, naučné zahrady a malou vinici.

 

 

Součástí střední části parku je i zahradnický domek, který dříve sloužil jako sídlo výběrčích daně z vína. Koleje před domkem byly zachovány ze starých dob, kdy se tudy posouvaly cisterny plné vína.

 

Koleje jako připomínku starých časů najdeme i v dalších částech parku, stejně jako původní starou dlažbu

 

Parkem pokračujeme dál kolem bazénu s arkádami až k lávce nad rue Joseph Kessel, která nás přivede do třetí části parku nazvané Romantická zahrada

 

Tady na nás čeká zasněný dům s bílými okenicemi (dříve sídlo hlídače skladů), rákosím obrostlé rybníčky s kachnami a lekníny, písečné duny a další malebná zákoutí s korsickými borovicemi i libanonskými cedry

 

 

 

Z romantiky rovnou do symbolu spotřebitelské kultury – nákupního centra Bercy Village. Že to nemusí být jen sklo, beton a tupá architektura, se přesvědčíme hned příště.

 

Jak se tam dostat: Metro Bercy nebo Cour Saint-Émilion

Pro milovníky secese tady mám další dům Hectora Guimarda, ležící jen pár metrů od Castel Béranger, o kterém jsme mluvili minule. Je to Hôtel Mezzara, který je sice méně honosný než Castel Béranger, ale stejně cenný. Byl postaven v letech 1910 – 11 pro bohatého benátského výrobce textilu a především krajek. Dnes je dům součástí lycea, ležícího hned za rohem.

 

 

 

Čtvrť Auteil, 60 rue la Fontaine

Jak se tam dostat: Metro Michel Ange Auteil nebo Jasmin

 

Tip: Pokud by vás zajímaly další Guimardovy secesní stavby, v okolí jich najdete ještě mnohem více. Namátkou třeba:

– stanice metra Porte-Dauphine, společně se stanicí Abbesses poslední dvě originální z let 1900-1904, které v Paříži zbyly

– vlastní Guimardův dům s ateliérem, 12 avenue Mozart

– Villa Jassedé, 41 rue Chardon-Lagache

– dům Jassedé, 142 avenue de Versailles

– stará škola Sacré-Coeur, 9 avenue de la Fillière

– rohový obytný dům, 17 rue La Fontaine (se zachovalým secesním interiérem kavárny Café Antoine)

– domy v rue Agar

Pokud máte rádi secesní architekturu, budete z tohoto domu pravděpodobně nadšeni. Není to žádný hrad nebo zámek, jak by napovídal jeho název, ale skoro úplně obyčejný činžák. Je dílem hlavního představitele secesního stylu v Paříži, architekta Hectora Guimarda (1867-1942), který vytvořil mimo jiné i známé secesní vstupy do metra a další městský mobiliář.
Castel Béranger byl postaven v letech 1895-1897 jako nájemní dům s levnými byty pro dělníky. Skládá se ze tří domů, uspořádaných do tvaru písmene U, s vnitřním dvorem, s celkem 36 byty o malé rozloze. Od roku 1992 je památkově chráněn.

 

 

 

 

 

 

Guimardova fasáda domu zvítězila v soutěži o nejkrásnější fasádu v Paříži v letech 1897-98

 

Příště se podíváme na další Guimardovy stavby v okolí.

Čtvrť Auteil, 16 Rue la Fontaine

Jak se tam dostat: Metro Michel Ange Auteil nebo Jasmin

 

Minule jsme se vrátili k parku Georgese Brassense a dnes tam ještě zůstaneme. Jen kousek od něj leží ulička, kde tento slavný zpěvák bydlel v druhé polovině svého života (zatímco část té první strávil v nedaleké Impasse Florimond, jak jsme viděli TADY). Pokud se náhodou dostanete na jih 15. obvodu, nenechte si rue Santos-Dumont ujít. Dělnické domky tady byly postavené ve stejném stylu už na začátku 19. století a dnes tvoří jeden z nejhezčích koutů Paříže, které znám.

 

 

 

Georges Brassens žil tady, v čísle 42

 

 

 

Ulička po chvíli zatáčí doprava, zatímco doleva vede pitoreskní Villa Santos-Dumont. Jsem si jistá, že se vám tam bude líbit.

 

 

 

 

 

 

Kolem malované zdi se dostaneme zpět do Rue Santos-Dumont…

 

 

.. kde můžeme obdivovat kouzelné staré domy, které jsou tak… pařížské!

 

Konec ulice, ústící do Rue De Vouille

Jak se tam dostat: Metro Porte de Vanves

Jednou ze zajímavostí 15. obvodu, proslulou po celé Paříži, je trh se starými knihami, který se koná každou sobotu a neděli v parku Georgese Brassense (o parku více můj článek TADY). V parku, který byl vytvořen na místě rozlehlých starých jatek, zrušených v roce 1966, zůstaly zachovány přístřešky, které sloužívaly jako koňský trh. Právě tam se dnes o víkendu shromažďují pařížští antikváři a s nimi všichni, kteří mají rádi staré knihy. Najdete tady vše – od levných kapesních detektivek, přes knihy pro děti, cestopisy, staré romány a knihy o umění, až po drahé bibliofilie.

Zákazníci vybírají, prodavači uprostřed toho nerušeně a nevzrušeně obědvají

Toho Utrilla bych bývala tak chtěla! A k tomu ještě další a další knížky, které jsem si vybrala. Jenže bych se s nimi potom musela tahat celý den po Paříži a co horšího, nakonec i v kufru do Prahy, tak jsem to vzdala a nekoupila nic.

Le marché du livre ancien et d´occasion

Čtvrť Saint-Lambert, 104 Rue Brancion

Otevřeno celý rok v sobotu a v neděli od 10 do 18 hod

Jak se tam dostat: Metro Convention nebo Porte de Vanves

Přímo za kostelem Saint-Gervais a Saint-Protais najdeme malebné náměstíčko, které je až kýčovitě obklopené obchody se starými barevnými výlohami, malými restauracemi s terasami s venkovním posezením, kamennými schody a domy, porostlými zelení. Přesně tak, jak to mám v Paříži ráda.

Na rohu, až téměř u nábřeží, najdeme jednu z nejkrásnějších pařížských restaurací Chez Julien, jejíž historie sahá až do 19. století.

Na průčelí restaurace jsou zavěšeny mříže z roku 1820, které byly v té době součástí předchozího hostince U bílého holoubka. Mříže jsou ukončeny zlatými šiškami, na rohu kolem vstupních dveří jsou vytvořeny sloupy s jónskými hlavicemi a na mřížích sedí holoubci.
62, Rue de l´Hôtel de Ville

Stavba tohoto zajímavého kostela, ležícího jen kousek od pařížské radnice, který je nejstarším pařížským kostelem na pravém břehu Seiny, byla zahájena už v roce 1494 a trvala celých sto padesát let. Interiér kostela je proto pozdně gotický, zatímco fasáda je inspirována francouzským klasicismem.

Nádherná vitrážová okna, kterými je kostel pověstný, pocházejí částečně ze 16. a částečně ze 17. století

Kromě starých vitráží najdeme v kostele i moderní a dokonce i abstraktní, které byly vytvořeny až v druhé polovině 20. století. Kostel byl totiž poškozený během 1. světové války, kdy jeho střechu prorazil německý šrapnel, který v kostele zabil 88 a zranil 68 lidí, kteří se tam schovávali.

Snímání z kříže

V takzvané „Zlaté kapli“ najdeme dřevěné obložení s malbami z doby Ludvíka XIII.

V centru Paříže, zvláště v těch luxusnějších čtvrtích, vidí člověk téměř na každém kroku ubožáky, kteří sedí nebo leží na zemí a prosí o almužnu. Tato paní, sedící před vchodem do kostela, mě ale dostala tak, že jsem jí neváhala přispět. Nikdo moc nechodil, tak si jednoduše četla.

Rozsáhlé vlastnictví kostela zahrnovalo v minulosti i domy, stojící v přilehlé Rue Francois Miron. Ty, které vidíme na fotografii, byly postaveny v letech 1733 – 1734 na místě dřívějších středověkých domů. V pozadí vidíme věž kostela, v popředí malý trh, který se tady v Rue Francois Miron koná.

Tip: v kostele se nacházejí nejstarší pařížské varhany z roku 1601. Hrávali na ně i členové muzikantského rodu Couperinových.

Čtvrť Saint-Gervais, Place Saint-Gervais

Jak se tam dostat: Metro Hôtel de Ville nebo Pont Marie