Manufacture des Gobelins – Manufaktura na gobelíny

hfkomentářů 5
Pokud budete mít po návštěvě malebné Rue Mouffetard ještě sílu na prohlídku nějaké památky, zkuste pokračovat od kostela Sv. Medarda ještě kousek po Avenue des Gobelins. Po několika minutách uvidíte po pravé straně krásně zrekonstruovanou budovu Manufaktury na gobelíny.
Když v roce 1443 přišel Jehan Gobelin z Remeše do Paříže, usadil se nejdříve v Rue Mouffetard, kde založil barvírnu vlny. Jeho šarlatově červená barva byla tak žádaná, že v krátké době zbohatl a mohl si postavit továrnu o něco níže, na břehu říčky Bièvre, kolem níž se tehdy začínaly soustředit malé barvírny a koželužny, které potřebovaly vodu na propírání a promývání svých výrobků (jak asi ta řeka musela vypadat?).
Potomci Gobelina udrželi barvírnu, která stejně jako později i celá čtvrť nesla jejich jméno, až do roku 1601, kdy ji prodali vlámským tkalcům, kteří zde z popudu krále Jindřicha IV. založili tkalcovnu koberců, které byly nazývány podle místa jejich vzniku „gobelíny“. V následujících letech se manufaktura díky podpoře Ludvíka XIV. stala „Královskou manufakturou gobelínů“, tkala koberce podle návrhů největších malířů té doby a její sláva trvala až do vypuknutí francouzské revoluce, kdy byla téměř zničena.
Její výrobu se sice v omezeném měřítku podařilo udržet, ale další ránu jí zasadila v roce 1871 Pařížská komuna, během níž byla jedna její část vypálena, a dále Haussmannova přestavba, která při stavbě bulváru ukrojila další její část.
Na začátku 20. století byla manufaktura zrekonstruována, výroba v ní obnovena a dodnes se v ní vyrábějí koberce – gobelíny – starými technikami a podle předloh těch nejlepších umělců.
42 avenue des Gobelins, 75013 Paris

Prohlídka manufaktury pouze s průvodcem, prohlídka galerie i bez průvodce
Vstupné: jen manufaktura 9 Euro, jen galerie 6 Euro, obojí dohromady 11 Euro
Otevřeno: galerie denně kromě pondělí 11 – 18 hod, každou poslední neděli v měsíci zdarma
prohlídka manufaktury úterý, středa, čtvrtek (kromě svátků) od 13.00 (délka cca 1,5 hod). Prodej vstupenek na prohlídku už od 11 hod po otevření galerie, omezený počet míst – lze rezervovat na www.fnac.com
Jak se tam dostat: metro Gobelins / bus 27, 47, 83, 9

Kde bydlel prezident Mitterrand?

hfkomentáře 3
Francouzský prezident François Mitterrand byl zvolený do prezidentského úřadu ve dvou sedmiletých funkčních obdobích a to v roce 1981 a 1988. Není nutné tady uvádět jeho životopis, jen bych přepisovala Wikipedii nebo podobné stránky. Na jeho životě je mi sympatická jedna věc – to, že se během celého svého prezidentského období odmítal přestěhovat ze svého domu blízko nábřeží Seiny. Určitě tím způsobil mnoho horkých chvil svým bodyguardům, ale líbí se mi, že se nevzdal svého způsobu života a nepodlehl luxusu, který mu mohla jeho funkce přinést. Dům, kde bydlel, není nijak honosný, naopak, působí úplně obyčejně. Najdete ho v úzké Rue de Bièvre v 5. obvodě.
 
 
 
 
 
 
V tomto obyčejném domě Mitterrand bydlel
 
 
 
 
 
 
Jak se tam dostat: metro Maubert Mutualité

Kolem Place l´Abbé Henocque

hfkomentáře 2
Rozpínavost betonových věžáků v jižní části 13. obvodu je občas přerušena nečekanými oázami klidu a malebnosti. Platí to i pro okolí place l´abbé Henocque až na samém okraji města, kde najdeme několik uliček s rodinnými domky, mezi kterými si připadáme spíš jako v Anglii, než ve Francii. Jsou to bývalé domky z dělnické kolonie, postavené na začátku minulého století. Mezi ulicemi des Peupliers, du Moulin-des-prés a Henri-Pape jsou domky dokonce stejné, protože se stavby musely držet předepsaných podmínek.
Většina uliček nese jména slavných francouzských lékařů.
 
Place l´Abbé Henocque
 
Rue Dieulafoy
 
 
Rue Dieulafoy
 
 
 
Place Jean Delay
Rue Henri Pape
Square des Peupliers
 
 
 
Square des Peupliers

Square des Peupliers
Jak se tam dostat: autobus 57 Rue Tolbiac nebo Peupliers

Cité florale – Květinové město

hfNapsat komentář
Názvy uliček v Cité florale připomínají pražské Zahradní město – nechybí Svlačcová, Kosatcová, Mimózová, Vistáriová, Orchidejová a další květinové ulice. Malá čtvrt malebných domečků, schoulených mezi betonovými činžáky 13. obvodu v blízkosti Univerzitního města, vznikla v roce 1928 na trojúhelníkovém pozemku, louce, která bývala pravidelně zaplavována říčkou Bièvre. Proto na něm nesměly být postaveny vysoké činžovní domy, ale jen malé rodinné domky.
Jak se tam dostat: od metra je to daleko, nejlepší je autobus 67, stanice Place de Rungis

Canal Saint-Martin

hf1 komentář
 

O vybudování vodního kanálu, který dnes protéká 10. a 11. obvodem, rozhodl už Napoleon Bonaparte v roce 1802. Toto téměř pět kilometrů dlouhé vodní dílo, které spojuje Seinu s dalšími kanály na severu města, bylo pak vybudováno v průběhu dalších dvaceti let. Sloužilo především k přivádění pitné vody do centra města, ale později také k dopravě zboží v těchto průmyslových čtvrtích.

Kanál cestou překonává devět zdymadel a klene se nad ním množství mostů, včetně dvou otočných. Dnes však po něm plují už jen výletní lodě. Přestože je jeho okolí stále rušné a nábřeží jsou lemována vysokými domy, jsou jeho břehy vyhledávány pro odpočinek, procházky a pikniky.

V Hôtelu du Nord, který stojí u jednoho ze zdymadel, natočil v roce 1938 režisér Marcel Carné stejnojmenný film

Jak se tam dostat: Metro République

Rue Mouffetard

hfkomentářů 8
Rue Mouffetard jsem objevila díky knihám a článkům Jana Šmída, bývalého zpravodaje Čs. rozhlasu v Paříži, který o ní nadšeně a s láskou píše. Jakmile jsem ji před několika lety poprvé navštívila, propadla jsem stejnému nadšení i já. Je to další část Paříže, jakou mám ráda, bez vysokých Haussmannových činžáků, s nízkými středověkými domy a úzkými uličkami, s krámky, přetékajícími na chodník a místními pitoreskními postavičkami, bohužel dnes už příliš promísenými turisty.
Za Panthéonem vychází ulička z Place de la Contrescarpe, místa, kde kdysi žil a tvořil Hemigway a kde v padesátých letech vystupoval Georges Brassens. Tehdy to bývala téměř venkovská náves, dnes se tam v turistické sezóně málem nedá projít… Rue Mouffetard, která se odtud vine dolů, je ve své spodní části pěší zónou a končí na náměstíčku u kostela Sv. Medarda. Běžně tu bývají trhy, ale pokud sem zabrousíte v neděli odpoledne, čeká tady na vás překvapení – na náměstí hraje malý orchestr staré pařížské písničky, zpěvačky se střídají ve zpěvu a rozdávají listy s textem, aby se diváci mohli přidat. Ti odvážnější na náměstí tancují. Dokážu tady vydržet celé odpoledne.
Contr1
Place de la Contrescarpe je v létě plná turistů…
Mouf1
… zatímco brzy na jaře tady najdete převážně jen starousedlíky.
Mouf2
Výhled z mé oblíbené kavárny na Place de la Contrescarpe
Mouf4
Mouf5
Mouf6

Mouf7

Mouf8
Mouf9
Mouf10
Mouf11
Mouf12
Mouf14
Mouf17
Mouf18
Mouf19
Mouf20
Mouf21
Mouf22
Mouf23
Mouf24
Kostel Sv. Medarda
Mouf26
Mouf27
Mouf28
Mouf29
Mouf30
Mouf31
Jak se tam dostat: Metro Monge nebo Censier Daubenton

Atelier Eugène Delacroix

hfkomentáře 2
Jen kousek od kostela Saint-Germain-des-Prés leží malebné náměstíčko Place Fürstemberg. Na něm najdeme dům s ateliérem, který obýval a kde tvořil jeden z největších francouzských malířů 19. století, Eugène Delacroix. Do domu s ateliérem blízko kostela St. Sulpice, který v té době dekoroval, se nastěhoval na sklonku svého života v roce 1857, kdy už byl nemocný a nedokázal docházet ze svého původního vzdáleného ateliéru. 13. srpna 1863 zde také zemřel. Po jeho smrti se v domě vystřídalo několik jiných nájemníků, až ve 20. letech 20. století domu i s ateliérem hrozila demolice. Několik francouzských malířů (např. Paul Signac), historiků a milovníků umění se spojilo za jeho záchranu, založilo Společnost Eugèna Delacroixe a podařilo se jim dům zachránit. Společnost v domě pořádala různé výstavy, koncerty a kulturní akce a to až do roku 1954, kdy ho darovala státu, který v něm zřídil Národní muzeum Eugèna Delaroixe.
Muzeum, kde je vystavena část původního mobiliáře a některá Delacroixova díla, určitě stojí za návštěvu, stejně jako uličky v jeho okolí.



Vstup do muzea
 
 
Vstupní schodiště nahoře s bustou Eugèna Delacroix z patinované sádry, kterou vytvořil v roce 1890 sochař Jules Dalou
 
 

Muzeum se skládá ze dvou částí – původní obytná budova, ve které jsou dnes vystavena drobnější díla, listiny a další památky na malíře, a ze zahradního ateliéru, ke kterému se sestupuje po schodišti.

 
 
 

Některá z Delacroixových děl

 
Malířova originální paleta

 

 

 

Ateliér
 
Ateliér ze zahrady, vpravo obytná část
 
 
Zahrada byla zrekonstruována podle původního návrhu, který Delacroix sám vypracoval poté, co se sem přestěhoval
 
 
 
 
 

Náměstí, na kterém ateliér stojí, je jedním z nejmenších a také nejkrásnějších v Paříži. Vlastně je to oficiálně jen ulice, jenže stejně všichni používají název „place“.

 

Musée national Eugène Delacrois, 6. obvod, 6 rue de Furstemberg

Vstupné: 5 Euro, zdarma každou první neděli v měsíci a 14. července
Otevřeno: denně kromě úterý 9,30-11,30 a 13,00-17 hod
 
 
Jak se tam dostat: Metro St. Germain des Prés nebo Mabillon

Opera Garnier

hfNapsat komentář
Ano, já vím, že jsem psala, že sem nebudu uvádět turistické atrakce. Opera Garnier se svojí centrální polohou a mohutností mezi takové profláknuté památky sice patří, ale protože je její interiér i exteriér natolik kýčovitě krásný, určitě tady má taky svoje místo.
Základní kámen Opery byl položen po dlouhých diskuzích a přípravách v roce 1862, slavnostně otevřena byla Opera v roce 1875, tedy v době Druhého císařství. Stavbu navrhl architekt Charles Garnier, po němž nese jméno. Architektonický styl je typický pro dobu Napoleona III. Fasáda je zdobena mnoha zajímavými sochami, k nejznámějším z nich patří socha Tanec podle J. B. Carpeauxe (originál je vystaven v muzeu d´Orsay, na fasádě je kopie od P. Belmonda). Vnitřní výzdoba je velmi bohatá, zlacení, nástěnné malby, štuky, sochy, obrazy. Veliký křišťálový lustr váží šest tun. Strop Opery vyzdobil v roce 1964 Marc Chagall.
Do hlediště se vejde 2200 diváků, jeviště je relativně dost velké, vejde se sem až 450 účinkujících. Velké Foyer, které je možné během prohlídky Opery navštívit, je dekorováno mramorem v několika barvách. Součástí prohlídky Opery je i malé muzeum s bustami slavných hudebníků a s kostýmy z některých význačných představení a knihovna.
K tomu, abyste Operu navštívili, není zapotřebí vstupenka na představení (těžko se shání, stojí se na ně fronty a cena slušné vstupenky se pohybuje od 100 do 180 Euro). Téměř každý den v době od 10 do 17 hodin, s výjimkou mimořádných událostí, je možné si Operu volně prohlédnout. Vstup je z Rue Scribe.
Průčelí Opery
Monumentální schodiště do prvního patra

První patro

Knihovna Opery
Pohled do hlediště

Strop, který navrhl Marc Chagall

Vstupné: 9 Euro
Otevřeno: denně od 9 do 17 hod
Jak se tam dostat: Metro Opéra

Tour Montparnasse

hfkomentáře 2
Rozhodně si nemyslím, že by věžák Montparnasse patřil mezi pařížské památky. Je hrozný, stejně jako nákupní centrum pod ním. Postavený byl v letech 1969 – 1972 a až do roku 1990 to byla se svými 210 metry a 58 patry nejvyšší kancelářská budova v Evropě
Pokud byste se ale do blízkosti montparnaského věžáku dostali a máte rádi vyhlídky, stojí za to vyjet až nahoru a rozhlédnout se po Paříži z jiného úhlu než jen z Eiffelovky. Navíc v něm jezdí nejrychlejší výtah v Evropě, který zdolá všech 58 pater za 36 vteřin.
20101026_257
Tour Montparnasse z Lucemburské zahrady


Výhled na Tour Eiffel a École Militaire, v pozadí La Défense

Ta široká ulice vpravo je Rue de Rennes, vedoucí ke kostelu St. Germain des Prés. V pozadí,
bohužel za světelnými odrazy od skla, je vidět Louvre a obrysy Sacré Coeur


Pohled na Montparnasský hřbitov



Lucemburská zahrada
Jak se tam dostat: Metro Montparnasse Bienvenüe