Existují města, která člověk navštíví, pořídí pár fotografií, prohlédne si hlavní památky a po několika týdnech si už nedokáže vzpomenout, jak vypadá hlavní náměstí nebo čím je vlastně město významné. A pak jsou jiná místa, na která hned tak nezapomenete. Troyes, které může být zajímavým cílem jednodenního výletu z Paříže, patří přesně do té druhé kategorie.

Na první pohled působí nenápadně. Žádný ruch velkoměsta a davy turistů jako v Paříži. Jen klidné uličky, hrázděné domy, zvuk zvonů z kamenných kostelních věží a do toho vůně čerstvého pečiva. Jenže právě v tom spočívá kouzlo tohoto historického města v srdci Champagne.

Troyes ovšem není žádný skanzen. Je to živé město s duší, kde se minulost a současnost prolínají téměř na každém kroku. Jeho historie sahá hluboko do starověku. Oblast původně obýval galský kmen Tricasses, od jehož názvu vzniklo pozdější jméno města. Po příchodu Římanů se z Troyes stalo důležité regionální centrum na obchodních cestách spojujících sever a jih Galie. Město prosperovalo díky poloze na Seině i blízkosti významných cest vedoucích do dnešní Itálie a Německa. Po pádu Římské říše však přišla období nepokojů, nájezdů a úpadku. Troyes několikrát zpustošily války i požáry. Přesto město nikdy zcela neztratilo svůj význam.

Dnes sice působí Troyes poklidně, ale ve 12. a 13. století šlo o jedno z nejvýznamnějších obchodních center Evropy, kdy se město proslavilo svými slavnými trhy, které propojovaly severní a jižní Evropu. Champagneské trhy přiváděly do města kupce z celé Evropy – z Itálie, Flander i německých zemí. Obchodovalo se zde s hedvábím, kořením, vínem, kožešinami i drahými látkami a jinými luxusními výrobky. Právě zde se tehdy začaly rozvíjet první moderní finanční systémy. Směnky, úvěry a obchodní smlouvy používané v Troyes položily základy evropského bankovnictví. Říká se, že bohatství Troyes bylo ve středověku tak velké, že město dokázalo konkurovat některým královským centrům Francie. Bohatlo tehdy neuvěřitelně rychlým tempem – stavěly se nové kostely, kláštery i reprezentativní domy obchodníků. A to historické bohatství je tu pořád ještě vidět.

V roce 1524 postihl Troyes katastrofální požár, který zničil velkou část města. I přes velké ztráty a škody bylo město rychle obnoveno – a právě tehdy byly položeny základy dnešní podoby historického centra. Většina hrázděných domů pochází právě z 16. století. Město tehdy získalo charakteristickou renesanční podobu, kterou si uchovalo až do současnosti. Díky tomu také dnes působí jednotně a autenticky.

S Troyes je navíc spojena i jedna z nejzajímavějších kapitol evropských církevních dějin. Roku 1129 se zde konal významný koncil, během kterého byl oficiálně uznán řád templářů. Podle legend místních kronikářů se několik rytířů po nocích tajně scházelo v podzemních prostorách města, kde údajně ukrývali důležité dokumenty i části svých pokladů. Historické důkazy na to sice chybí, ale tajemné sklepy a podzemní chodby pod starým městem dodnes existují a dál podněcují fantazii návštěvníků. Někteří obyvatelé Troyes dokonce věří, že část templářského pokladu nikdy neopustila Champagne.

Mimořádně zachovalé historické jádro skrývá malá náměstíčka, úzké křivolaké uličky, plácky mezi starými domy, ale také nečekané výhledy na Seinu, která kolem města vytváří síť ramen, kanálů a menších vodních toků protékajících historickým centrem. Právě řeka hrála zásadní roli v rozvoji Troyes už od antiky a zejména ve středověku. Byla důležitou obchodní tepnou, po níž se přepravovalo zboží z oblasti Champagne dál do Francie. Díky Seině mohli obchodníci snadněji zásobovat slavné champagneské trhy, které město proslavily po celé Evropě. Kanály a vodní ramena zároveň sloužily řemeslníkům – zejména barvířům, koželuhům a textilním dílnám, pro které byla voda nezbytná.

Dodnes voda výrazně utváří atmosféru města. Menší mostky, nábřeží a klidná zákoutí podél kanálů dodávají Troyes téměř romantický charakter. V některých částech historického centra se hladina vody odráží v barevných hrázděných domech tak malebně, že město bývá někdy přirovnáváno k menší a klidnější verzi Benátek.

Dominantou města a nejvýznamnější památkou je katedrála Saint-Pierre-et-Saint-Paul de Troyes. Gotická stavba vznikala po několik staletí a její interiér patří k nejpůsobivějším ve Francii. Jen málokdo si ale všimne zvláštního detailu: katedrála má pouze jednu hlavní věž. Druhá nikdy nebyla dokončena. Podle místní legendy za to může ďábel. Když prý viděl, jak nádherná stavba roste, rozhodl se její dokončení překazit. Během jedné bouřlivé noci měl poškodit část konstrukce natolik, že druhá věž už nikdy nevznikla. Historici samozřejmě nabízejí prozaičtější vysvětlení – nedostatek financí.

Pokud vstoupíte do katedrály ve chvíli, kdy svítí slunce, na první pohled vás zaujmou pestré odrazy světla na kamenném zdivu. Tu fascinující světelnou hru zde vytvářejí barevné vitráže, kterými je město proslulé a kterými se dodnes pyšní nejen katedrála, ale i další místní kostely. Vitráže v Troyes jsou výjimečné nejen kvalitou, ale i množstvím a stupněm zachovalosti. Je až k neuvěření, že přežily nejen náboženské války, Francouzskou revoluci a velké požáry, ale také dvě světové války. Během válek byla mnohá okna demontována a ukryta na bezpečných místech. Díky tomu historici umění často označují město za jednu z nejvýznamnějších „metropolí vitráží“ ve Francii.

Některé z významných vitráží najdete vystavené i v pařížském Musée de Cluny – a samozřejmě také v místním Cité du Vitrail – muzeu, věnovanému umění vitráží. Sídlí v bývalém historickém špitálu Hôtel-Dieu-le-Comte. Expozice působí téměř magicky – barevné světlo pronikající sklem vytváří proměnlivou atmosféru a umožňuje vnímat vitráže nejen jako historické artefakty, ale především jako živé umění pracující se světlem. Muzeum zároveň vysvětluje i techniky výroby skla, symboliku barev i duchovní význam vitráží ve středověké společnosti. V dobře zpracované expozici jsou některá vitrážová okna zavěšena samostatně v prostoru, takže se dají zblízka obdivovat i detaily malby, olověných spojů i jemnost řemeslného zpracování, což v kostelních oknech zůstává skryté vysoko nad hlavou návštěvníků.

Jen několik minut chůze od Cité du Vitrail a od katedrály stojí bazilika Saint-Urbain de Troyes. Na rozdíl od monumentální katedrály působí téměř lehce a vzdušně. Obrovská okna a jemná gotická konstrukce vytvářejí neobvykle světlý interiér. I zde paprsky pronikající skrze vitrážová okna vytvářejí na kamenných zdech modré, červené a zlaté odlesky.

Kostel nechal postavit papež Urban IV., který se v Troyes narodil jako syn ševce. Místní rádi připomínají, že jde o důkaz, že i z malého provinčního města mohl ve středověku vyrůst papež.

Mezi oběma významnými chrámy leží nestarší historické jádro města a rozhodně stojí za to se ztratit v jeho uličkách a obdivovat autentické zapadlé kouty. Jedním z nejfotografovanějších míst je uzounká Ruelle du Chat – Kočičí ulička, s bizarně nakloněnými hrázděnými domy, údajně jedna z nejstarších ve městě, kde si návštěvník naplno uvědomí historii a atmosféru středověkého Troyes. Ulička nás přivede ke kostelu Sainte-Madeleine, který je dalším chrámem, kam stojí za to se podívat.

Église Sainte-Madeleine je jedním z nejstarších a nejpůvabnějších kostelů v Troyes, i když zde zůstává ve stínu slavnější katedrály. Jeho počátky sahají už do 12. století, i když dnešní podoba vznikala postupně během několika dalších staletí. Kostel tak představuje zajímavou směs románských základů, gotiky i pozdějších renesančních úprav.

Zvenčí působí poměrně nenápadně, ale interiér patří k nejkrásnějším v celém Troyes. Prostor je elegantní, světlý a překvapivě intimní. Návštěvníky zde okamžitě zaujmou jemné vitráže, bohatě zdobené sloupy a mimořádně harmonická atmosféra, která se výrazně liší od monumentality místní katedrály. Největším pokladem kostela je však vzácná chrámová přepážka – lektorium – oddělující hlavní část chrámu od kněžiště. Připomíná jemnou krajku vytesanou do kamene. Bohatá dekorace, drobné ornamenty, postavy světců a neuvěřitelně detailní kamenická práce ukazují mimořádnou zručnost tehdejších sochařů. Toto mistrovské dílo patří k nejkrásnějším dochovaným ve Francii. Podobných lektorií se totiž ve Francii dochovalo jen velmi málo – většina jich byla odstraněna během liturgických úprav kostelů po Tridentském koncilu v roce 1545.

Možná si vybavíte podobnou přepážku v pařížském kostele Saint-Ětienne du Mont, který je v Paříži jediným, kde toto lektorium zůstalo zachováno. O to cennější je to v Troyes, kde se zachovalo téměř v původní podobě. Právě proto bývá kostel Sainte-Madeleine považován za jeden z nejvýznamnějších kostelů města – a pro mnohé milovníky umění dokonce za jeho největší skrytý poklad.

Jako by toho bylo málo, je historie, architektura a atmosféra starého města navíc doplněna i historií šampaňského vína. Přestože nejznámější vinařské domy této oblasti leží spíše severněji kolem Remeše a Épernay, Troyes je i přesto vstupní branou do jižní části Champagne, zejména do oblasti Côte des Bar, kde údajně vznikají některá z nejzajímavějších a stále více ceněných champagne. Místní restaurace a vinotéky nabízejí široký výběr a s etiketami šampaňského se setkáte za mnoha výlohami na hlavních ulicích. Koneckonců se říká (a je to vidět i dole na přiložené mapě), že samotné historické centrum má tvar zátky šampaňského.

Osobně však s touto vinnou oblastí místní historie zkušenost nemám, bublinky mi moc nechutnají. V tomto bodu je objevování města a jeho okolí plně na vás. Já jsem se spokojila jen s dobrým jídlem a procházkami v okouzlujících uličkách a podél Seiny.

Jak se tam dostat: vlakem z Gare de l´Est