Nejkrásnější sochou vůbec je pro mě Katedrála, kterou vytvořil Auguste Rodin v roce 1908 původně pod názvem Archa úmluvy. Svůj dnešní název dostala až po roce 1914, ve kterém Rodin publikoval svoji knihu o francouzských katedrálách. Má podobu dvou propletených rukou z hrubě tesaného kamene, přičemž obě jsou pravé, aby bylo jasné, že jde o ruce dvou osob; kromě samotných rukou zde hraje roli i prázdný prostor mezi nimi.

Chodím se na ni dívat do Rodinova muzea a proto mě, samozřejmě, potěšilo, když jsem ji našla také na právě probíhající velké výstavě, která se koná v Grand Palais při příležitosti stého výročí sochařova úmrtí.

Výstava je propagována nejznámějším Rodinovým dílem, kterou je socha Myslitele. Na výstavě ji můžeme vidět nejen v sádrovém modelu v podobě, v jaké byla později odlita do bronzu, ale také v malém formátu tak, jak byla určená na vrcholek Brány pekel, kterou Rodin koncipoval jako vstupní portál do zamýšleného nového muzea dekorativního umění (které nakonec nebylo postaveno). I u ní došlo ke změně názvu oproti původnímu; představuje totiž Danta a Rodin ji nejdříve nazval Básník.

Další Rodinovo nesmrtelné dílo s názvem Polibek

Výstava představuje nejen velkou část Rodinova díla, často v málokdy zpřístupněné podobě, ale dokumentuje také vliv, který měl Auguste Rodin na další epochu moderního sochařství. Velká část expozice je věnována právě dílům, které byly, nebo mohly být, Rodinem ovlivněny. Najdeme zde proto i díla Rodinových současníků nebo žáků, jako byli Aristide Maillol nebo Antoine Bourdelle, ale také mnoho dalších pozdějších sochařů a malířů, včetně Picassa, Matisse nebo Giacomettiho.

Rodinovo torzo vedle Kráčejícího muže Alberta Giacomettiho.

Výstava připomíná také Rodinovu návštěvu Prahy v roce 1902, kterou zde popisuje celý jeden panel. Kromě bronzů Otakara Španiela, Otty Guttfreunda nebo Františka Simona je zde v jeho rámci představen i obraz s názvem Rodinova inspirace od Maxe Švabinského, který Rodin dostal při svém pražském pobytu darem od spolku Mánes.

V průběhu výstavy byl také představen nový film, který o Rodinovi natočil režisér Jacques Doillon a ve kterém hraje hlavní roli Vincent Lindon. Doufejme, že přijde i nám.

Pokud jedete do Paříže v několika příštích týdnech, nenechte si výstavu ujít. Je nejen možností vidět pohromadě velkou část Rodinova díla, ale současně i příležitostí prohlédnout si část nádherných secesních prostor Grand Palais.

Grand Palais
8. obvod, 3, avenue du Général Eisenhower
Otevřeno denně od 10 do 20 hod, ve středu, v pátek a v sobotu do 22 hod
Výstava se koná do 31. čevence 2017
Vstupné 14 eur, do 25 let 10 eur

Jak se tam dostat: metro Champs Elysées Clemenceau (linka 1 a 13)

Z výstav, o kterých jsem mluvila v dubnu TADY, jsem si v květnu dala skoro všechny a opravdu stojí za to. Dnes začneme Bourdellovým muzeem na Montparnassu, které se mi líbí kdykoliv, natož teď, když jsou krásné Bourdellovy sochy zkombinované s modely módního návrháře Cristobala Balenciagy. Jako téma je to sice trochu nezvyklé, ale působivé.

 

Bourdellovo muzeum bylo vybudováno v místech, kde stával jeho ateliér, a je věnováno jeho celoživotnímu dílu. Podrobně jsem psala o něm i o sochařově životě už před pěti lety TADY. Kromě nových výstavních prostor, soustředěných kolem malé zahrady lemované podloubím s arkádami z červených cihel, zde najdeme i jeho původní dřevěné ateliéry, obklopené druhou, zadní divoce rostoucí zahradou, připomínající, jak to v těchto místech Montparnassu kdysi vypadalo.

Antoine Bourdelle byl žákem Augusta Rodina, v zahradě proto nechybí ani torzo, které svému učiteli vytvořil

Zahradě dominuje socha koně, která je jinak také součástí pomníku generála Alveara v Buenos Aires, který Bourdelle vytvořil na zakázku v roce 1913

Hérakles je jednou z nejznámějších Bourdellových soch

 

Krátkodobé výstavy se většinou konají v pravém křídle areálu, do něhož se prochází úzkou verandou. Tady také začíná expozice Balenciagových modelů, působivě zkombinovaných s Bourdellovými díly.

Všechny vystavené modely jsou v černé barvě, ostatně výstava sama o sobě se jmenuje Oeuvre en noir, Dílo v černé. Balenciaga se údajně černou barvou vracel do svého španělského dětství, kdy byl touto barvou oblečení obklopen. Výstava se skládá ze tří částí, ta první, která se z prostor krátkodobé výstavy přelévá i do ostatních sálů, se jmenuje „Silueta a objemy“, ta druhá Černá a světlo, a třetí Černá a barvy. O barvách tu ovšem nemůže být ani řeč, maximálně jde o kombinaci malé části bílé nebo světle růžové v podobě stužky, pásku, límce, drobné výšivky nebo vzorečku.

Kromě přehlídkových modelů jsou zde vystaveny i běžně nositelné a nošené šaty a kabáty, které Balenciaga zhotovoval pro své bohaté zákaznice. Všechny jsou klasické, střízlivé, elegantní a nadčasové – přestože pocházejí většinou z 50. let minulého století, velká část z nich by se dala nosit i dnes.

Výstavu v prostorách muzeu uspořádalo Musée Galliera, které se specializuje na uchovávání cenného, výjimečného a něčím významného oblečení. Mimochodem, v tomto muzeu se momentálně koná další zajímavá výstava, týkající se oblečení, na kterou se brzy taky podíváme.

Musée Bourdelle

15. obvod, 18 rue Antoine Bourdelle

 

Otevřeno úterý až neděle od 10 do 18 hod
Vstupné 11 eur, do 26 let zdarma. V době, kdy se nekonají žádné krátkodobé výstavy, je vstup do stálých sbírek zdarma.

Jak se tam dostat: metro Falguière (linka 12) nebo Montparnasse – Bienvenüe (linky 4, 6, 12 a 13)

 

 

 

Pokud jedete do Paříže s dětmi a už nevíte, jakou byste jim našli zábavu, zkuste je vzít na výstavu, která se koná ve Velké galerii evoluce v botanické zahradě Jardin des Plantes. Najdete tady nejen přehled snad všech existujících druhů medvědů s podrobným popisem jejich vzhledu, zvyků a života vůbec, ale pro děti také kreslené filmy a různé hry. V žádném případě to však není jen akce pro děti, pokud máte aspoň trochu rádi medvědy (a kdo nemá?), pobavíte a poučíte se tam také.

Nejde jen o přehlídku vycpaných zvířat, najdeme tady i spoustu dalších zajímavých věcí – fotografie, dokumentární filmy, různé popisky s informacemi a taky třeba i popis toho, čím se medvědí kostra liší od lidské, nebo pro ty úplně nejmenší koutek s výstavkou plyšových medvědů.

I když se člověk odpoutá od toho, že jde o vycpaná zvířata, v žádném případě se nedokáže odpoutat od obsahu té části výstavy, která ukazuje, k jakým účelům jsou medvědi také zneužíváni. Na fotce nahoře vidíme jedno čínské zařízení v Sečuánu, kde jsou medvědi na farmách chováni pro svoji žluč, které je v Číně i jiných asijských zemích připisována léčivá moc. Žluč je jim odebírána v narkóze injekční stříkačkou nebo hadičkou a je samozřejmé, že ve všech civilizovaných zemích je zakázaný nejen takový chov, ale i samotné přípravky, které se ze žluči vyrábějí.

Zatímco medvědí výstava je umístěná v suterénu, čeká vás ještě několik dalších pater stálé expozice Velké galerie evoluce. Podrobně jsme ji viděli TADY.

Grande Galerie de l´Évolution
5. obvod, 6 rue Geoffroy Saint-Hilaire

Otevřeno denně kromě úterý od 10 do 18 hod
Vstupné 9 Eur, děti a mládež do 26 let zdarma

Výstava trvá do 19. června 2017

O dvou výstavách malíře Bernarda Buffeta, které se na rozhraní loňského a letošního roku konají v Paříži, jsem se už zminovala v prosincovém článku TADY. Zatímco ta menší výstavě, která je pořádaná v Musée de Montmartre, zahrnuje především portréty, zátiší a obrazy Paříže, na druhé výstavě, která se koná v Muzeu moderního umění, najdeme v rámci retrospektivy malířova díla velký a podrobný výběr ze všech jeho malířských období.

Bernard Buffet se narodil 10. července 1928 a už v devatenácti letech měl první výstavu. Už tehdy od něj stát koupil první obraz a jeho úspěchy se začaly téměř okamžitě množit. Už tehdy si vybudoval svůj typický expresionistický styl, který se dá lehce rozpoznat podle ostrých hran a černých linií. Od svých dvaceti let hodně vystavoval a hodně prodával a tak to zůstalo po celý jeho život.

Buffet maloval v průběhu svého života celou řadu témat, od portrétů vlastních i cizích, přes zátiší, městskou krajinu, obrazy, inspirované Biblí, mytologií a literaturou, přes zvířata, cirkusové klauny, ale také hrůzy války a jiné děsivé obrazy. Zabýval se také ilustracemi a grafikou. Na výstavě je každé z těchto období bohatě zastoupeno a zdokumentováno a my si je tady jen ve stručnosti projdeme.

Zátiší, 1952

Akrobati, 1955

Hrůzy války: zastřelení, 1954

Obálka časpisu Stern, Muž roku: Mao, 1965

Ke konci svého života maloval Buffet fantaskní obrazy, mnohem pestřejší než ty z prvních období. Zachycoval na nich zvláštní scény, jako například bláznivé ženy nebo řadu hlav, stažených z kůže. S postupující nemocí (trpěl Parkinsonovou chorobou) byly jeho obrazy čím dál děsivější. Zemřel 4. října 1999.

Hlava stažená z kůže, 1964

Dantovo peklo, 1976

Kostel v Pontoise, 1976, jako důkaz, že Buffet nemaloval jen hrozivé předstady Dantova pekla

Bernard Buffet ve svém ateliéru v roce 1998 s obrazem Chobotnice

Muzeum moderního umění stojí za návštěvu samo o sobě. Jednak pro svoje sbírky, které jsou víc než bohaté a které vás vtáhnou a nejméně půl dne nepustí, ale také kvůli svému umístění – z jeho terasy, kde se hlavně v létě příjemně sedí pod slunečníky kavárny, je krásný výhled přímo na Eiffelovku, a art-déco výzdoba prostoru mezi muzeem a Seinou, kterému dominuje socha Apollóna, by stála za samostatnou prohlídku (ano, někdy ji udělám).

V tom velkém množství výstav a dalších kulturních akcí, které se v Paříži konají, tato výstava určitě stojí za to. Jediný problém je, že jsem s článkem trochu zaspala, protože výstava končí už tuto neděli. Tak aspoň ti, kteří jsou teď v Paříži, se na ni ještě rychle mohou vydat.

Musée des Arts modernes

16. obvod, 11 avenue du Président Wilson
otevřeno denně kromě pondělí a svátků od 10.00 do 18.00, ve čtvrtek do 21.00

vstup do stálých sbírek zdarma, krátkodobé výstavy 12 eur

www.mam.paris.fr

Jak se tam dostat: metro Alma-Marceau nebo Iéna (linka 9)

Bernard Buffet je jeden z mála francouzských malířů, který se narodil přímo na Montmartru. Přestože letos není žádné jeho výročí (narodil se v roce 1928 a zemřel v roce 1999), v Paříži se momentálně konají rovnou dvě jeho výstavy – ta hlavní v Muzeu moderního umění, které má ve sbírkách velkou kolekci jeho děl, ta o něco menší, ale pořád ještě dost bohatá, v Musée de Montmartre. To nám nabízí nejen průřez jeho tvorbou do samých začátků až do posledních let, uspořádaný podle námětů, které maloval, ale také spoustu fotografií a dokumentů z jeho života.

Právě na tuto druhou výstavu s názvem Intimement (Intimně) se dnes spolu podíváme. 

Bernard Buffet maloval širokou škálu témat – od portrétů a figur přes zátiší, květiny, krajiny a město (hlavně Paříž), náboženské motivy, až po návrhy divadelních dekorací a ilustrace knih.

 

Pokročilí znalci Paříže určitě poznají nahoře růžový domek na rohu rue Abrevoir, dole Moulin de la Galette a úplně dole place des Vosges

Z výstavy v Muzeu moderního umění zatím jen fotografie plakátu jako pozvánka, kdybyste se tam chtěli vypravit. Na obsah dojde jindy.

 

Výstava je v Musée de Montmartre umístěná v nově zrekonstruované budově, jejíž součástí je i byt s ateliérem, v němž žila modelka a malířka Susanne Valadon a její syn Maurice Utrillo. Od loňského otevření ateliéru jsem tady byla tolikrát, že bych si tady už mohla nechat bačkory (a možná i kartáček na zuby). Celé muzeum, včetně původní staré budovy se stálou expozicí o montmartreské bohémě, je pro mě srdeční záležitost, stejně jako tři Renoirovy zahrady, uprostřed kterých budovy stojí, a také poslední montmartreský vinohrad, se kterým sousedí. 

 

Výstava je otevřená do 3. března 2017, expozice v Muzeu moderního umění do 26. února 2017. 

Musée de Montmartre
18. obvod, 12 rue Cortot

 

Otevřeno denně 10 – 18 hod (v letní sezóně do 19 hod)

Vstupné 11 eur (platí do všech prostor muzea) 

Jak se tam dostat: metro Lamarck Caulaincourt (linka 12)

 

 

Ti, kdo sledují blog i na Facebooku, už pár fotek ze zahrady Rodinova muzea viděli. Dnes se podíváme na další, kterými chci toto svoje oblíbené muzeum připomenout. Zároveň to může být tip pro ty, kdo až zas tak moc muzea nemusí, ale přece jen něco vidět chtějí. Navíc tato zahrada za to opravdu stojí. V mimořádně romantickém prostředí jsou tady rozmístěny ty nejdůležitější Rodinovy sochy, které si tak můžete prohlédnout třeba jen při návštěvě kavárny, která je taky součástí zahrady. Pokud se přitom trefíte do slunečného podzimního všedního dne, kdy jste v zahradě skoro sami, bude to určitě jeden z nejpříjemnějších pařížských zážitků.

Rodinovo muzeum sídlí v rokokovém paláci Biron z roku 1732, ve kterém se od jeho postavení bohatým finančníkem de Moras vystřídala celá řada dalších majitelů. Od roku 1820 zde sídlila náboženská společnost Srdce Ježíšova, která tady zřídila vzdělávací ústav pro dívky. Společnost byla v roce 1904 rozpuštěna a musela dům opustit. Do uvolněných prostor se nastěhovali umělci – bydlel zde například spisovatel Jean Cocteau, malíř Henri Matisse, tanečnice Isadora Duncanová nebo spisovatel Reiner Maria Rilke, díky kterému toto místo objevil i Auguste Rodin. Ten se se svým ateliérem nastěhoval do přízemních prostor s východem na terasu a později, když se kvůli plánovanému prodeji paláce všichni ostatní odstěhovali, zůstal zde sám. Odmítl dům opustit a nabídl státu, že mu odkáže celou svoji pozůstalost a sbírky, pokud palác odkoupí a zřídí v něm jeho muzeum. To se nakonec stalo a muzeum bylo otevřeno už v roce 1919, dva roky po sochařově smrti.

 

Zahrada je rozdělena na dvě části – v té přední jsou rozmístěna ta nejslavnější díla jako Myslitel, Brána pekel nebo Občané z Calais, v té větší zadní najdeme kromě dalších slavných děl i některé sochařské studie. Dohromady nám zahrada dá kompletní přehled o Rodinově práci.

 

 

 

Brána pekel

 

 

 

Občané z Calais

 

Hlavní průčelí

 

 

Zahradní průčelí

 

Jak nám potvrdí indiskrétní pohled oknem, některá z děl v muzeu najdeme v několikaterém provedení – jednak jako sádrovou studii uvnitř budovy, jednak jako bronzovou sochu uprostřed zahrady a občas ještě jako součást sousoší.

 

 

 

 

Zahrada je ovšem zajímavá i sama o sobě pro svoji úpravu a výhledy na okolní památky 

V hlavní budově jsou vystaveny stálé sbírky, zatimco v bývalé kapli probíhají pravidelné krátkodobé výstavy. Ta současná, která trvá až do 22. ledna 2017, se týká Rodinova pojetí pekla a je inspirována, samozřejmě, jeho monumentální Branou pekel, odkazující na Danta a jeho Božskou komedii.

 

7. obvod, 77 rue de Varenne

 

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 17,45 hod

Vstupné 10 eur, pouze do zahrady 4 eur

Do 18 let vstup zdarma do všech prostor, do 25 let jen do stálých sbírek a zahrady

Od října do března zdarma první neděli v měsíci pro všechny

 

 

 

Jak se tam dostat: metro Varenne

O zajímavé budově sídla francouzské komunistické strany jsem tady v minulosti sice už psala, viděli jsme ji však tehdy jen zvenku. Jejím autorem je slavný brazilský architekt Oscar Niemeyer, autor koncepce hlavního brazilského města Brasilia a spousty dalších významných budov nejen v Latinské Americe, ale v celém světě. Jako silně levicově orientovaný navrhl na objednávku sídlo pro francouzské komunisty, které leží v 19. obvodu nedaleko kanálu Saint-Martin a svými netypickými křivkami vzbuzuje zájem.
Hlavní budova má tvar písmene S a její průčelí, které je tvořeno kouřovým skly, slouží jako pozadí pro bílou kupoli, která před ní vystupuje ze země na povrch. Pod ní se skrývají podzemní prostory, ve kterých je umístěný hlavní zasedací sál. Na rozdíl od hlavní budovy, která byla otevřená v roce 1971, zasedací sál byl dokončený až v roce 1980.

Od roku 2007 je budova zapsána na seznamu památek. 

V rámci Dnů evropského dědictví a při příležitosti krátkodobých výstav je obvykle možné budovu navštívit; to jsem sice měla už dávno v plánu, ale ještě nikdy to nevyšlo. Proto jsem uvítala současnou výstavu fotografií urbexu, která se koná v předsálí zasedacího sálu.
Slovem urbex jsou označovány fotografie zajímavých opuštěných míst, zdevastovaných a často vybydlených. Cennější jsou ovšem ty, na kterých běžel čas v místech, která zdánlivě vypadají jako opuštěná před pár dny a kde zůstaly zachovány prvky dřívějšího života.
Právě takové fotografie nafotili američtí fotografové na různých místech v Evropě – jedná se především o různá místa v Itálii, Francii, Belgii, Německu nebo Polsku – zámečky, kostely, kaple, ale také továrny nebo stadiony, hřiště či zábavní parky.

Už jenom ty fotografie, které jsou tady prezentovány v hodně velkých formátech, aby ta destrukce opravdu vynikla, stojí za to. 

 

Stejně jako u některých dalších výstav, i tady ovšem dostaneme balení 1 + 1 zdarma. Tím, co tady najdeme zdarma, je možnost prohlídky zasedacího sálu komunistického sídla. Ten vystupuje uprostřed předsálí jako obrovský řopík, jehož zakulacený vrcholek vykukuje venku před budovou nad terén.

Uvnitř je sál pokryt tisíci bílých plastových lístků, které visí ze zdí a rozptylují světlo. Sedadla jsou uspořádána do oblouků a orientována k pódiu se stolem, potaženým – jak jinak – červeným plátnem. Celý sál je jinak strohý, nenajdeme tady žádnou jinou výzdobu. 

Výstava trvá do 18. prosince 2016. Pokud plánujete předvánoční výlet do Paříže, mohlo by to být zajímavé oživení vaší cesty, společně s romantikou uliček kolem kanálu Saint-Martin.

 

Otevřeno denně od 12 do 18 hod

Vstup zdarma 

19. obvod, 2 place du Colonel Fabien

Jak se tam dostat: metro Colonel-Fabien (linka 2)

Všechny texty, které pojednávají o muzeu, věnovaném malíři Gustavu Moreau, začínají fotografií schodiště, které spojuje obě patra jeho ateliéru. Ani já nebudu výjimkou, protože to schodiště je prostě nádhera. 

Ještě než se podíváme na obrazy a na ateliér a dům celkově, zastavíme se na chvilku u osobnosti Gustava Moreaua. Přestože žil v letech 1826 – 1895, a tedy v době zrodu impresionismu, nepatřil (také kvůli svému původu a dědictví, které získal) mezi ty chudé progresivní malíře, kteří třeli bídu s nouzí a nikdo od nich nich nekupoval. Naopak, byl téměř od samých svých začátků uznávaný a vystavoval na oficiálních salonech. Zdatný kreslíř a malíř patřil mezi symbolisty, maloval biblické a antické mytologické náměty a jeho akademický styl dosáhl poměrně brzy úspěchu, a to i finančního, jak o tom svědčí jeho dům s rozlehlým dvoupatrovým ateliérem v módní čtvrti Nouvelle Athène, ve kterém je dnes jeho muzeum.

Při návštěvě muzea se připravte na pořádnou dávku malířského umění, visí zde totiž ohromný soubor pláten, ze kterých můžeme Moreauův styl podrobně poznat.

 

 

 

V celém té rozsáhlé sbírce obrazů nás pravděpodobně překvapí, že velká většina z nich není dokončena. U některých si toho možná ani nevšimneme, jinde nás to uhodí přímo do očí. Pro diváka je to skvělé proto, že může krok za krokem sledovat, jak malíř postupoval.

Dole na stojanu vidéme vpravo hrubý podklad pro obraz Galathey. Vypadá vlastně skoro impresionisticky – pár barevných skvrn, ze kterých vystupuje tělo (tedy budoucí tělo) bohyně Galathey. Na takový hrubý podklad si potom nakreslil (a někdy zřejmě i nanesl pomocí šablon, jak je vidět u některých ornamentů) podrobné motivy obrazu, podle nichž potom maloval. Dole na dalších fotkách je to vidět. 

Samozřejmě nechybí ani dokončené obrazy, jako třeba toto velké plátno na téma antického příběhu o Jupiterovi a Semelé. Dole podrobně, aby bylo vidět, jak se vypořádal se všemi ornamenty.

A ještě slavný obraz Prométhea, za který dostal Moreau v roce 1869 zlatou medaili na oficiálním salonu (ale také sklidil kritiku odborníků a proto ho později už nevystavoval)

Zatímco ateliér, který jsme viděli, zabírá druhé a třetí patro, propojené schodištěm, v prvním patře najdeme Moreauův byt. I ten je plný obrazů, kreseb a jiných uměleckých předmětů (ne, prach bych tady rozhodně nechtěla utírat)

Muzeum má za sebou nedávnou rekonstrukci a určitě stojí za návštěvu nejen pro milovníky výtvarného umění, ale třeba i pro ty, které zajímá, jak vypadalo bydlení lepších vrstev v 19. století.

 

8. obvod, 14 rue de La Rochefoucauld 

Otevřeno denně kromě úterý od 10 do 17,15 hod (v pondělí, středu a čtvrtek s přestávkou od 12,45 do 14 hod)

Vstupné 6 eur, snížené 4 eur, do 26 let zdarma. Každou první neděli v měsíci vstup zdarma. 

 

Jak se tam dostat: metro Trinité nebo Saint-Georges (linka 12)

 

 

 

 

Na jižní straně botanické zahrady Jardin des Plantes stojí rozlehlá budova, ve které jsou uchovávány sbírky bývalého muzea zoologie. To bylo na začátku 90. let minulého století přestavěno a v roce 1994 zde byla v rámci Muzea přírodní histoire vytvořena Velká galerie evoluce s obrovským otevřeným prostorem, ve kterém jsou vystaveny nejrůznější zvířecí druhy (vycpané, samozřejmě). Kromě toho muzeum na několika patrech nabízí další trvalé výstavy, od sbírek brouků až po velké ryby, hlavonožce a kytovce v podzemí.

Muzem je vytvořeno především pro děti, takže pokud s sebou do Paříže berete i svoje potomky, může to být jeden z vašich cílů o deštivém dni (pokud jedete bez dětí a chcete něco v klidu vidět, snažte se vyhnout víkendu a školním prázdninám, bývá tam opravdu plno).

 

Na místě dnešní budovy muzea stával od doby Ludvíka XIV. zámeček, který tady, v jím založené botanické zahradě, nechal král postavit pro ředitelství zahrady a první zoologické sbírky. Z těch bylo v době po francouzské revoluci vytvořeno Konventem v roce 1893 první Národní muzeum přírodní historie. Sbírky se stále rozrůstaly a když jim před koncem 19. století byly prostory malé, bylo rozhodnuto o stržení zámečku a postavení nové budovy muzea. Navrhl a postavil ho v roce 1889 slavný architekt Louis-Jules André, který vytvořil ohromnou kovovou konstrukci s prosklenou střechou, která do sbírek vpouštěla denní světlo. Budova sloužila až do 60. let minulého století, kdy kvůli špatnému stavu muzeum zavřeli. Rekonstrukce byla zahájena až v 90. letech a novou podobu muzea otevřel v roce 1994 tehdejší prezident Mitterrand. Dnešní podoba pochází z poslední rekonstrukce, dokončené v roce 2014.

Pohled do hlavního prostoru bere dech – kovová konstrukce s třípatrovými bočními galeriemi a vestavěnými schodišti je prostě krásná. Jediným problémem, zvlášť pro fotografy, je tma, která tady vládne. V některých bočních galeriích je taková, že se fotoaparát prostě nemá čeho chytit a stávkuje. Ale i tak to stojí za to.

Hned u vchodu upoutá ohromná kostra nějakého prastarého ještěra – je tak velká, že se do záběru celá nemůže vejít

Kromě nejrůznějších zvířat, která známe ze zoologické zahrady, je zde vystaven i vzácný tasmánský čert

A protože jsme v galerii evoluce, nesmí chybět, samozřejmě, ani první francouzské vydání Darwinovy knihy O vzniku druhů přírodním výběrem

V Jardin des Plantes je toho k vidění ovšem ještě mnohem víc. S dětmi můžete navštívit malou zoologickou zahradu, podívat se do rozlehlých skleníků, pro ty větší může být zajímavé Muzeum mineralogie nebo Botanické muzeum (tam všude se postupně spolu také podíváme). No a velcí, ti si přijdou na své také při procházce mezi krásně kvetoucími záhony.

Grande Galerie de l´Évolution
5. obvod, 6 rue Geoffroy Saint-Hilaire

Otevřeno denně kromě úterý od 10 do 18 hod
Vstupné 9 Eur, děti a mládež do 26 let zdarma

Vstupenka opravňuje ke slevě při vstupu do jednoho z dalších muzeí v Jardin des Plantes

 

Dnes se podíváme na místo, kam se návštěvníci dostanou jen dvakrát za rok – jednak v září při Dnech evropského dědictví a potom v této době, mezi Vánoci a Třemi králi. Toto zvláštní muzeum najdeme na břehu Seiny ve čtvrti Bercy, na místě, kde dříve ve velkých halách sídlily sklady vína. To se do Paříže dopravovalo loďmi, které byly právě tady vykládány a víno v obrovských sudech bylo po kolejích dopravováno do jednotlivých hal, kde se stáčelo a prodávalo do obchodů a restaurací. Tento svět už dávno zanikl a dříve zanedbané místo bylo v 80. letech minulého století zrekonstruováno na rozlehlý park. Jedna část kamenných hal zůstala zachována a sídlí v nich malé nákupní centrum s mnoha kavárnami a restauracemi, doplněná moderní budovou nového kina. V další části těchto hal bylo založeno muzeum, které shromáždilo zařízení lidových poutí z let 1850 až 1950, hlavně kolotoče, houpačky, střelnice a různé další hry.

 

Muzeum je rozděleno na pět částí. Tou první a nejvýznamnější jsou právě kolotoče, tou druhou je takzvané Kouzelné divadlo, kde se konají představení kouzelníků nebo žonglérů, zatím co třetí část s názvem Benátský salon připomíná karnevaly. Čtvrtou částí s názvem Magic Mirror je kulatý dřevěný pavilon, který ukazuje, jak také vypadaly tančírny ve 20. letech minulého století. Pátou částí je Zelená zahrada, vánočně vyzdobený prostor mezi halami.

Sbírka kolotočů je nejzajímavější a nejdůležitější částí muzea. I když jsou kolotoče staré a cenné, všechny jsou funkční a na všech se můžete svézt – pokud si ovšem vystojíte frontu. Kolotoč nahoře je šlapací a pohánějí ho sami účastníci vlastníma nohama.
Všechny části muzea mají ovšem pro fotografy velkou nevýhodu, a tou je šero, místy až tma, ze které se vynořují ostře svítící reflektory. Moc slušných fotek se tam udělat proto nedá.

Další zajímavou částí jsou různé hry, spočívající v nejrůznějších způsobech pohánění figurek, nejčastěji plechových, které spolu závodí. Do cíle tak svými hody míčkem nebo žetonem můžete dostat třeba jezdecké koně, chrty nebo číšníky s lahvemi a skleničkami na podnose.

„Divadlo kouzel“ hraje několikrát denně, hlavně pro děti. My jsem tady viděli něco, co velmi silně připomínalo naše černé divadlo.

A protože jsme na pouti, nesmí chybět ani tradiční pochoutky – kromě cukrové vaty jsou to třeba jablka v cukrové polevě nebo klobásky.

Ve slavnostně a pouťově a karnevalově vyzdobené venkovní zahradě, místy zahalené do tajuplného kouře, se konají divadelní představení plná kouzel a magie. Velká loutka, která byla hlavním představitelem toho, které jsme viděli my, naháněla strach dětem a bavila dospělé. Mně se tady nejvíc líbili houslisté, kteří spolu sváděli hudební souboj a do svého boje vkládali všechno, včetně vlastního života.

V Magic mirroir, zařízeném jako kavárna, si můžete nejen odpočinout u skleničky nebo kávy, ale také si prohlédnout staré flašinety a podobná zařízení, nebo si zatancovat na tanečním parketu.

Venkovní kolotoče na pozadí moderních kancelářských budov, které toto místo obklíčily z východní strany, působí trochu bizarně, ale děti je milují

Pokud jedete do Paříže na Silvestra, a zvlášť s dětmi, může být toto muzeum dobrou volbou, jak strávit sváteční zimní den. Z vlastní zkušenosti doporučuji raději dopoledne, odpoledne tam bývá až příliš lidí (a dětského jekotu). Na rozdíl od předchozích let v letošním roce zavedli systém povinných rezervací on-line, najdete je TADY.

V těsném sousedství muzea najdete Cour Saint-Emilion a můžete se projít v parku a vychutnat si všechny jeho atrakce (TADY nebo TADY).

 

Musée des Arts Forains

12. obvod, 53 avenue des Terroirs de France

 

Letos je otevřeno od 20. prosince 2015 do 3. ledna 2016
Vstupné dospělí 16 eur, děti do 4 let zdarma, do 11 let 8 eur

 

Jak se tam dostat: metro Cour Saint-Emilion (linka 14)