Bibliothèque Mazarine

Všichni známe od vidění doširoka roztažená symetrická křídla Francouzského institutu, nad jehož centrální částí se uprostřed klene výrazná kupole. Při pohledu od Pont des Arts působí budova mimořádně harmonicky a vytváří dojem elegance i důstojnosti – přesně takový, jaký byste od sídla francouzských akademií očekávali.

V prvním patře levého křídla je umístěna jedna z nejstarších a nejkrásnějších veřejných francouzských knihoven – Bibliothèque Mazarine, do které se dnes podíváme – a taky si řekneme o tom, jak je jednoduché ji navštívit.

Monumentální Institut de France, jehož je knihovna součástí, byl založen roku 1795 jako zastřešující organizace pěti akademií podporujících vědu, umění a humanitní obory. Od roku 1805 sídlí v bývalém komplexu Collège des Quatre-Nations – Koleje Čtyř národů – postaveném na konci 17. století podle návrhu slavného architekta Ludvíka XIV. Louise Le Vau. Původně tento palác sloužil jako vzdělávací instituce a i dnes je centrem intelektuálního života Francie, kde se konají zasedání akademií i slavnostní ceremoniály pod ikonickou kupolí.

Vstup z prvního nádvoří do Mazarinovy knihovny

Jak napovídá název, knihovna nese jméno kardinála Julese Mazarina, který začal v polovině 17. století budovat svoji rozsáhlou osobní knihovnu, kterou v roce 1643 otevřel učencům. Díky systematickému nakupování knih doma i v zahraničí se rychle stala jednou z největších sbírek rukopisů a vzácných tisků v Evropě. O velkou část sbírek však kardinál přišel během šlechtického povstání fronda, kdy musel v roce 1651 utéct z Paříže. Soud zkonfiskoval jeho majetek, přičemž obsah knihovny byl rozprodán. Když se po potlačení povstání mohl Mazarin v roce 1653 vrátit do Paříže, setkal se jen s malou částí své bývalé sbírky, kterou zachránil jeho bývalý knihovník, takže musel svou knižní sbírku budovat prakticky od začátku. Brzy však knihovna dosáhla své bývalé velikosti a slávy.

Před svou smrtí v roce 1661 rozhodl Mazarin o založení univerzitní koleje „Čtyř národů“, která měla, kromě jiného, pečovat i o jeho sbírku, kterou závětí koleji odkázal. Ke konci 18. století obsahovala knihovna již přes šedesát tisíc svazků. K jejímu dalšímu rozšíření přispěla paradoxně i Francouzská revoluce, během níž do fondu přešly sbírky zkonfiskovaných církevních i šlechtických knihoven. Díky tomu zaměření Mazarinovy knihovny pokrylo prakticky všechny vědní obory.

Atmosféra tohoto historického místa je jedinečná. Poté, co po točitém schodišti vystoupáte do prvního patra, dostanete se do čítárny, umístěné v sále, zalomeném do tvaru písmene L. Tento čtenářský sál připomíná svými bohatě zdobenými dřevěnými regály, řadami bust a historickým mobiliářem spíše muzeum než běžnou knihovnu. Funkce se ale nezměnila tolik, jak by se mohlo zdát – stejně jako v 17. století slouží i dnes především badatelům, studentům a všem, kdo hledají hlubší poznání minulosti.

Vstupní schodiště k čítárně
Pohled z přízemí přes atrium ke vstupu do knihovny

První nádvoří Francouzského institutu s pohledem na kupoli
Průhled prvním nádvořím k východu směrem na nábřeží, v pozadí Louvre

Spojení monumentální architektury, akademické tradice a jedné z nejstarších knihoven Evropy dělá z tohoto místa jeden z nejpůsobivějších zážitků v Paříži. Dobrou zprávou je, že tento historický poklad není uzavřen pro veřejnost. Bibliothèque Mazarine je přístupná zdarma v otevírací době (pondělí až sobota, 10 – 18 hod)), a to nejen pro studium, tak i pro individuální návštěvy a komentované prohlídky. Žádné velké davy dovnitř nepouštějí (proto není vstup povolen turistickým skupinám).

Navštívit lze i samotný Institut de France. Samostatně si můžete prohlédnout především slavný zasedací sál s kupolí, kde se konají nejvýznamnější ceremonie. Kromě toho jsou pořádány i komentované prohlídky, v jejichž rámci se dostanete i do reprezentačních prostor akademií a přitom také do knihovny.

Bibliothèque Mazarine, 6. obvod, 23 quai Conti

Návštěva knihovny: zdarma buď samostatně bez rezervace každý den od 10 do 18 hod, nebo komentované prohlídky většinou jednou měsíčně. Komentovanou prohlídku je nutno zarezervovat předem přes internet (na místě koupit nelze). Data jsou v uvedeném v odkazu.

Návštěva Institut de France: samostatně kupole vždy v sobotu mezi 12,30 – 16,30 hod, vstupné 5 euro, kupuje se jen přes stránku v odkazu. Komentované prohlídky každou sobotu v 10 a 16 hodin, vstupné 15 euro, opět je nutno koupit vstupenku předem jen přes stránky.

Olympijský koník

Pamatujete se na kovového koně, na kterém při zahájení pařížské olympiády v roce 2024 přicválal po Seině černý jezdec? Pojmenovali ho Zeus a pro svou futuristickou estetiku se stal jedním z nejvýraznějších symbolů Olympiády. Tato monumentální instalace, na které je zkombinován kov, světlo a pohyb, má symbolicky odkazovat na sílu, energii a současně, v rámci historie Olympiády, i na mytologii.

Po skončení ceremoniálu mechanický kůň nezmizel – naopak se vydal na pouť po Francii, kde byl vystavován ve veřejném prostoru a kde se rychle stal atrakcí pro místní i turisty. Na konci loňského roku se vrátil do Paříže a až do ledna 2027 si ho můžete prohlédnout zblízka před Muzeem umění a řemesel (Musée des Arts et Métiers).

Koně vytvořilo architektonické a designové studio Blam z Nantes ve spolupráci se společností Sanofi, globální farmaceutickou společností, zaměřenou na vývoj léků a vakcín, která byla jedním z partnerů her. Kůň je vyrobený převážně z hliníku a některé jeho části, hlavně hlava, byly vytištěny na 3D tiskárně. Hlava, hrudník a kopyta jsou potaženy plátkovým stříbrem. Při programování jeho pohybu byly využity studie filmového pohybu tak, aby měli diváci dojem, že kůň opravdu běží po vodě.

Zeus stojí v zahradě před muzeem, kam není potřeba vstupenka, a můžete si ho tak kdykoliv prohlédnout. Za návštěvu stojí i celé muzeum, pokud vás zajímá historický průřez lidskou vynalézavostí od historických vědeckých přístrojů přes první průmyslové stroje až po průkopnické dopravní prostředky. Na několika patrech bývalého kláštera jsou vystaveny originální modely, funkční prototypy i ikonické vynálezy, které formovaly moderní svět, a to v celé paletě vědeckých oborů od dopravy, komunikace, energie, mechaniky až po stavebnictví.

Pokud vás jedinečné technické objekty a vynálezy zas tak neberou, za návštěvu stojí aspoň bývalý kostel sv. Martina, je umístěný model Foucaultova kyvadla (ten další najdete v Panthéonu) a několik nejcennějších exponátů, včetně původního modelu sochy Svobody v poměru 1:16, který vytvořil v roce 1878 sochař Fréderique Auguste Bartholdi. Bronzový odlitek tohoto modelu sochy Svobody ze stejného roku stával dlouhé roky před muzeem právě na místě, které dnes obsadil Zeus, zatímco socha je dočasně na výletě ve Washingtonu, kde zdobí zahradu rezidence francouzského velvyslance.

Chór bývalého kostela sv. Martina s Foucaultovým kyvadlem

Pohled do lodi bývalého kostela se strukturou, nesoucí několik významných exponátů historických dopravních prostředků Model sochy Svobody vidíte na galerii uprostřed pod oknem.

Musée des Arts et Métiers, 3. obvod, 60 rue Réaumur

Ke koni je vstup zdarma během otvírací doby muzea (ale i mimo ni je dobře vidět přes plot). Do muzea se sice platí vstupné, ale dostanete se tam zdarma při prodloužené návštěvní době v pátek od 18 do 21 hodin.

Pařížské výstavy letošního jara a léta

Pařížští kurátoři připravili opět spoustu zajímavých výstav a způsobili nám tak problém s tím, co všechno se dá stihnout a co oželet. V posledních týdnech jsem vyzkoušela několik z těch nejzajímavějších akcí a všechny mohu doporučit. Na ty nejvýraznější se teď podíváme.

Auguste Renoir v Musée d´Orsay

Musée d´Orsay připravilo na letošní jaro a část léta mimořádnou „renoairovskou sezónu“, která není jen klasickou retrospektivou, ale promyšleným dvojprogramem – dvě paralelní výstavy ukazují Augusta Renoira z odlišných úhlů – jako malíře i jako analytického kreslíře, jehož dílo je mnohem komplexnější, než jak je často vnímáno.

První výstava je nazvaná Renoir et l´amour a představuje přibližně padesát pláten z let 1865 – 1885, včetně těch nejznámějších a nejikonických, které zobrazují scény z pařížského života – tančírny, kavárny nebo výlety k řece, které Renoir přetváří ze všedních každodenních obrazů na monumentální zobrazení sociálních vztahů.

Druhá výstava Renoir dessinateur, která se koná jen o několik muzejních sálů vedle, představuje Renoira jako kreslíře. Přibližně stovka kreseb, skic a studií, provedených nejen tužkou, uhlem nebo rudkou, ale také pastelem a akvarelem, odhaluje méně známou stránku jeho tvorby: důraz na linii, konstrukci a dlouhodobé studium figury a ukazuje řemeslnou stránku Renoirova umění. Velká část vystavených děl tvoří přípravné kresby k jeho obrazům nebo analytické studie zobrazení lidského těla. Obě výstavy tak umožňují přímé porovnání přípravných prací s konečným výsledkem.

Myslím, že nic hezčího pro milovníky impresionistů letos v Paříži už k vidění nebude – jedině snad kromě připravované podzimní Monetovy výstavy v Oranžerii.

Do 19. července, resp. do 5. července 2026. Kvůli dlouhým frontám doporučuji koupit vstupenky předem přes internet, nebo využít čtvrteční večerní otvírací dobu do 21,45 hod. Když přijdete v 18 hodin. jednak máte vstupenku za 10 eur místo 14, ale hlavně se dovnitř dostanete dřív než během dne a kolem 20 hod už jsou sály mnohem prázdnější. Vstupenka platí do celého muzea, nejen na tyto dvě výstavy.

7. obvod, Esplanade Valéry Giscard d´Estaing

Autoportrét z roku 1875, kdy bylo Renoirovi 34 let

Přípravná kresba k obrazu Tanec na vesnici a konečný obraz z roku 1883

Henry Rousseau v Oranžerii

Naivní malby Celníka Rousseaua jsou prezentovány v Oranžerii na výstavě s názvem Henri Rousseau – l´ambition de la peinture z pohledu ambice malíře, který se snažil prosadit na pařížské scéně konce 19. století. Výstava sleduje jeho kariéru od rozhodnutí opustit zaměstnání celníka až po promyšlené budování umělecké identity – včetně autoportrétů, zakázek i účasti na Salonu nezávislých, a zdůrazňuje jeho vztah k trhu a sběratelům, kteří se stali spolutvůrci jeho posmrtného uznání.

Do 20. července, opět doporučuji koupit vstupenky předem přes internet, já jsem bez vstupenky čekala ráno před otevřením ve frontě přes hodinu.

1. obvod, Jardin des Tuileries, Place de la Concorde

Výstava se otvírá obrazem s názvem Já, portrét, krajina z roku 1890, zapůjčeným z Národní galerie v Praze

Henri Matisse v Grand Palais

Výstavu s názvem Matisse: 1841-1954 jsem ještě neviděla, tak jen přidávám upoutávku ze stránek Grand Palais. Výstava představuje poslední roky kariéry Henriho Matisse v letech 1941 až 1954 prostřednictvím více než 300 děl ze sbírky Centre Pompidou a z významných mezinárodních zápůjček, a odhaluje multidisciplinární povahu jeho tvorby v tomto období. Kromě pláten a vystřihovaných koláží jsou zde k vidění jeho kresby, návrhy vitráží, ilustrované knihy a textilie, spadající do posledních deseti let jeho života.

Do 26. července, vstupenky předem TADY.

8. obvod, 25 avenue du Général Eisenhower

Alexander Calder ve Fondation Louis Vuitton

Velká retrospektiva Alexandera Caldera s názvem Calder: Rêver en équilibre bude zahájena zítra a moc se na ni těším. Bude to přehlídka jeho ikonických mobilních objektů, ale zároveň také komplexní pohled na umělce, který se pokusil proměnit samotnou definici sochařství. Současně budou v rozlehlých prostorách Nadace Louis Vuitton vystavena i díla Calderových přátel – Jeana Arpa, Pieta Mondriana, Paula Klee, Pabla Picassa a dalších členů avantgardních uměleckých hnutí, a třicet pět fotografií od některých z nejvýznamnějších fotografů 20. století (mimo jiné Henri Cartier-Bresson, André Kertész, Gordon Parks, Man Ray, Irving Penn a Agnès Varda).

Do 16. srpna 2026.

16. obvod, 8 avenue Mahatma Gandhi

Martin Parr v Jeu de Paume

Nedávno zesnulému britskému fotografovi Martinu Parrovi uspořádali v Paříži velkou výstavu, která je přehlídkou jeho nejslavnějších fotografických cyklů. Nečekejte krásné obrázky – Parr je drsný kritik výrazných sociálních jevů a civilizace všeobecně a jsou pro něj typické ostře barevné motivy, zaměřené na témata, spojená s masovou turistikou a volným časem, kulturou spotřeby, nákupy nebo přehnaným využitím technologií. Fotky jsou na první pohled zábavné, na ten druhý znepokojivé až místy děsivé.

Do 24. května 2026.

1. obvod, 1 place de la Concorde (Jardin des Tuilleries)

    Sebastião Salgado v Hôtel de Ville a v Galerii Polka

    Druhá fotovýstava, kterou doporučuji, je proti Parrovi úplně jiné kafe. Brazilský fotograf, žijící v posledních letech až do své loňské smrti v Paříži, nabízí monumentální pohled na svět skrze fotografii jako estetický i etický nástroj, a to především díky jeho velkoformátovým sériím Genesis a Amazonia. Expozice staví na kontrastu mezi dvěma polohami Salgadovy tvorby – na jedné straně jsou to snímky nedotčené přírody – pralesy, řeky, zvířata a domorodé komunity zachycené v cyklu Amazonia, zatímco na straně druhé se v cyklu Genesis připomíná i Salgadův dlouhodobý zájem o člověka v extrémních podmínkách – při práci, migraci a sociální nerovnosti. Jeho snímky jsou zásadně černobílé, s monumentální kompozicí a ostrým kontrastem. Kromě výše uvedených dvou cyklů jsou na výstavě představeny i ukázky z poslední série, zobrazující Paříž, kterou vytvořil těsně před svou smrtí na základě prosby pařížské radnice.

    Výstava na pařížské radnici trvá do 30. května, vstup je zdarma, ale s povinnou rezervací předem přes internet. O výstavu je velký zájem, takže doporučuji rezervovat nejméně týden předem. Pokud byste se na výstavu nedostali, tak některé z fotografií jsou vystavené i na plotě radnice podél rue de Rivoli.

    Hôtel de Ville, 4. obvod, 3 rue de Lobau (ze zadní strany Hôtel de Ville)

    Salgadovy fotky Paříže jsou k vidění i v Galerii Polka, která ho zastupuje. Je jich zde víc, než na radnici, a jsou všechny úžasné. Všech třicet snímků si můžete prohlédnout i na stránkách galerie TADY.

    Do 16. května 2026.

    Cour de Venise, 3. obvod, 12 rue Saint-Gilles (pozor, na této adrese leží obchod, kde bývají také miniaturní výstavy. Samotná galerie se nachází ve dvoře za šedými vraty, u kterých je nutné zazvonit). Vstup zdarma.

    Cour de Venise, Galerie Polka je na této fotce vlevo