Těsně na hranici 18. a 17. obvodu, jižně od čtvrti Grandes-Carrières a přímo nad starými lomy, ze kterých se těžil sádrovec, se nachází náměstí s parčíkem, lemovaným dvěma uličkami. Parčík vznikl v roce 2003 na místě vybouraného bloku starých domků a obě slepé uličky, které ho lemují, mají kvůli tomu jen jednu řadu domů, zatímco druhou stranu tvoří plot parku. Park se jmenuje Square des Deux-Néthes, stejně jako ulička po jeho levé straně, do které se dnes podíváme. Na rozdíl od uličky vpravo, která byla kompletně zrekonstruovaná, byla tato ponechána v původním malebném stavu s mírně zchátralým půvabem.
Název uličky evokuje vzpomínku na francouzský department Deux-Néthes, vytvořený během anexe Rakouského Nizozemska v roce 1795, následně vrácený a rozdělený mezi Belgii a Nizozemsko během Pařížské smlouvy v roce 1814. Výraz Deux-Nèthe pak konkrétně odkazuje na belgickou řeku se dvěma přítoky, Petite Nèthe a Grande Nèthe, podle které byl tento departement tehdy pojmenován.
Venkovský půvab nízkých domků nás navrací do roku 1812, kdy tato místa, ležící těsně za tehdejšími hradbami, které vedly prostředkem nedalekého náměstí place de Clichy, na kterém stála celnice, kterou muselo procházet veškeré zboží, přivážené do Paříže, byla rozparcelovaná do dlouhých úzkých pruhů, na kterých vznikaly chudé dělnické kolonie. Bludiště úzkých uliček bylo díky své poloze, vzdálené od centra města, ušetřeno i před Haussmannovými rozsáhlými rekonstrukcemi. Skutečný rozvoj se v této čtvrti projevil až od 40. let 19. století, zejména s výstavbou hřbitova Montmartre a připojením předměstských obcí k Paříži v roce 1860, po kterém byly i zde budovány široké bulváry, jako je dnešní avenue de Clichy, do které tato ulička ústí.
Některé domky se mohou chlubit i luxusem maličké předzahrádky nebo dvorku
Pohled do parku, jehož plot tvoří pravou stranu uličky
Podobných uliček je ovšem v okolí víc. Některé byly pozdější výstavbou poničeny a zůstalo z nich jen torzo, jiné byly zachovány, zrekonstruovány a opraveny a jsou dnes před nezvanými návštěvníky uzavřeny branami, které v této tak trochu divoké čtvrti chrání jejich obyvatele před nezvanými návštěvníky. My se podíváme příště do sousedící Impasse de la Défense, kde jsem nedávno objevila novou zajímavou galerii s krásnou kavárnou.
Milovníci středověku si přijdou na své přímo v srdci Latinské čtvrti, kde najdou Muzeum středověku Musée de Cluny, které je zaměřené na období od Římské Galie až po počátky renesance. Vzniklo v roce 1843 spojením dvou architektonických památek – galsko-římských lázní z 1. století, zaniklých kolem 3. století, a pozdně gotického paláce opatů z Cluny, který byl na troskách lázní postavený v letech 1485 – 1510. Při založení muzea byla do zrekonstruovaných prostor umístěná sbírka, kterou stát tehdy zakoupil od archeologa Alexandra de Sommerard, znalce a sběratele umění.
Vstup do paláce, který býval před renovací také vstupem do muzea. Dnešní vstup najdete za rohem v rue de Sommerard.
Muzeum je zajímavé především sbírkami, které zahrnují přes dvacet tisíc předmětů, jako jsou obrazy, sochy, tapiserie, vitráže, iluminace, náboženské předměty a další umělecká díla, z nichž je v současné době vystavena jen asi desetina, ale stejně tak působivé jsou prostory, ve kterých jsou tyto sbírky rozmístěny – ať už jde o sály opatského paláce, nebo o podzemní prostory římských lázní, v nichž jsou vidět zbytky rozvodů vody, bazénů, fontán a jednotlivé sály lázní v různém stupni zachování. Nejzachovalejší částí je frigidárium – ochlazovací místnost s bazény, v níž je umístěná část sbírek, zatímco z kaldária a tepidária se zachovaly pouze částečně zdi, které jsou vidět i zvenčí z boulevardu Saint-Michel.
Pohled z malé terasy, vybudované nad pozůstatky římských lázní, směrem k boulevardu Saint-Michel
V letech 2015–2022 proběhla rozsáhlá modernizace muzea s cílem zlepšit přístupnost, provozní zázemí, vstupní části, způsob prezentace sbírek a návštěvnickou trasu. Byla postavena nová vstupní budova, která zahrnuje nejen prostory pokladny, ale také knihkupectví, obchod se suvenýry, šatny, a také prostory pro vzdělávací programy a pro správu sbírek. Muzeum znovu otevřelo v květnu 2022 při příležitosti Muzejní noci (a já jsem tam nemohla chybět).
Nádvoří paláce, přes které se dříve vstupovalo do muzea. Dnes vám sem přivede návštěvnická trasa.
Jako maniak přes sluneční hodiny neodolám, abych nezdůraznila tento krásný exemplář z roku 1674, umístěný na zdi hned u bývalého hlavního vchodu
Vstup do muzea z rue du Sommerard
Muzeum je natolik rozsáhlé a sbírky tak doširoka historicky rozložené, že je potřeba udělat si na ně dost času. Nedokážu tady vyjmenovat ani část všech skupin exponátů, ty si musí každý objevit sám, a proto se zaměřím hlavně na ty nejcennější.
Jedním z nejzajímavějších celků je takzvaná galerie králů, pocházející z katedrály Notre-Dame, kde je na průčelí mezi portálem a rozetou umístěno dvacet osm soch judských králů. Sochy byly v roce 1793 sans-culotty interpretovány jako genealogie francouzských králů a proto jim srazili hlavy a sochy pohodili za hradbami města. V roce 1977 bylo dvacet jedna hlav objeveno při rekonstrukci paláce Moreau v 9. obvodu a protože na katedrálu byly v 19. století umístěny kopie, skončily originály poškozených hlav králů zde v muzeu.
Sochy judských králů na průčelí katedrály Notre-Dame
Kamenná těla soch pocházejí z různých částí fasády katedrály Notre-Dame. Většina soch je datována do první poloviny 13. století.
Několik původních prvků, pocházejících ze Sainte-Chapelle, které byly nalezeny až po její renovaci v 19. století, takže už nemohly být využity přímo v kapli, ale byly umístěny sem do muzea
Katedrála v Troyes nedaleko Paříže je proslavená svými vitrážemi a slavnou školou na jejich tvorbu. Právě z ní pocházejí některé exponáty, umístěné v jednom ze sálu muzea.
Slavná tapiserie Dáma s jednorožcem, Vlámsko, 15. století
Po renovaci muzea se samostatného sálu dočkal soubor tapiserií s tématem Dámy s jednorožcem. Jde o šest nadrozměrných tapiserií z přelomu 15. a 16. století (jednotlivá díla měří cca 311‑377 cm na výšku a cca 290‑473 cm na šířku, podle konkrétní tapiserie). Pocházejí z hradu Boussac v regionu Creuse, kde byly objeveny v roce 1841, odkud je ve velmi špatném stavu, způsobeném vlhkostí a plísní, odkoupil Alexandre du Sommerard přímo pro vznikající muzeum.
Pět tapisérií zobrazuje pět smyslů: sluch, chuť, čich, hmat a zrak. Každá z nich vyobrazuje šlechtickou dámu, často v akci symbolizující daný smysl, například zrak je vyjádřený tím, že drží zrcadlo, chuť zase tím, že něco ochutnává a podobně. Šestá tapiserie, ta, kterou vidíte nahoře, má záhadný název „À mon seul désir“ – „Podle mého jediného přání“ (nebo touhy?) a její význam je nejméně jasný a nejdiskutovanější. Tato tapisérie se trochu liší tématem – dámu vidíme u stanu, s nápisem „À mon seul désir“, u kterého dáma ukládá své šperky do truhlice (podle jiného výkladu si je ovšem z truhlice bere, můžete si vybrat, co se vám líbí víc).
Detail tapisérie, vyjadřující chuť – dáma si bere z misky, kterou drží služebná, nějakou sladkost
Zobrazení hmatu – dáma drží jednou rukou praporec, druhou rukou se dotýká rohu jednorožce
Celý soubor se vyznačuje stejnými modrými, žlutými a purpurovými barvami na cihlově červeném podkladu, na kterém je hlavní motiv dámy a jednorožce doplněn dalšími zvířaty, především velkým bílým lvem a množstvím drobných živočichů, bohatým květinovým pozadím a množstvím rostlin a květin.
Klenba bývalé kaple opatství
Retábl s motivem Ukřižování Krista, konkrétně scény Nesení kříže, Ukládání do hrobu a Zmrtvýchvstání. Dílo pochází z poloviny 14. století, pravděpodobně z opatského kostela v Saint-Denis nebo z pařížského kostela Saint-Gervais
Jak vidíte, Musée de Cluny je jedinečné místo, kde je představen středověk v celé své bohatosti. Spojení antické římské architektury s gotickým palácem vytváří fascinující pozadí pro jednu z nejvýznamnějších sbírek středověkého umění v Evropě. Pokud vás láká tajemná krása středověku, Cluny by rozhodně na vaší pařížské trase nemělo chybět .
Musée national du Moyen Âge
5. obvod, 28 rue de Sommerard Otevřeno denně kromě pondělí od 9.15 do 18.15 hod
Z rue Vieille du Temple vybíhá v její první polovině poblíž rue de Rivoli uzounká slepá ulička, vroubená starými obchody, kavárnami a restauracemi. Je plná zeleně a přitáhne pohled kolemjdoucího turisty od prvního okamžiku.
Slovo „trésor“ – poklad – v názvu uličky pochází od skutečného pokladu, který byl nalezený při bourání paláce – šlo o velký hrnec, zakopaný v zahradě, který byl naplněný mincemi z doby Karla V. a Jana II.
Ulička vznikla na konci 19. století na místě paláce Hôtel del l´Effiat – Le Peletier. Dům se dvorem a zahradou, pocházející ze středověku, prošel během století mnoha úpravami a často měnil majitele, až se z něj v 19. století stal nájemní dům s padesáti nájemníky a několika obchody a dílnami. Poslední majitel, kterým byla tzv. pozemková společnost (dnes bychom řekli developerská), ho v roce 1882 nechal zbourat, rozparceloval rozlehlý pozemek a s ohledem na jeho velikost nechal vystavět tuto uličku s osmi domy na každé straně (aby se tam vešlo víc domů a tím i víc plochy, na které se dalo vydělat, samozřejmě).
Basreliéfy z fasády původního paláce jsou dnes umístěny v Louvru, jeho fotografie těsně před zbouráním najdeme zase v Musée Carnavalet nebo v Historické knihovně.
Uličku uzavírá mohutná zeď se zabudovanou starou fontánou, která místu dodává na malebnosti. Když se pozorně podíváte na fotografii, uvidíte ve výšce ve zdi zakrytý otvor – tam si před časem nájemník domu za zdí z ničeho nic proboural okno, které navíc opatřil mřížemi, které silně připomínaly vězeňské okénko (přesvědčit se o tom můžete TADY). Pod tlakem úřadů a hlavně památkářů ho musel zakrýt, ale k zazdění ho zatím nikdo ještě nedokázal přinutit.
Dvířky po pravé straně fontány se dá údajně projít přes dvory do kolmé rue des Écouffes. Píšu údajně, protože jsem ještě neměla příležitost to prozkoumat – ani jednou jsem ta dvířka ještě nenašla otevřená.
V rue du Trésor sice leží několik bister a kaváren, ze kterých stojí za zdůraznění hlavně Les Philosophes hned na rohu uličky, ale přesto vás chci upozornit ještě na další dvě. Hned za rohem v rue Vieille du Temple leží naproti sobě dva autentické podniky, které pamatují Paříž dávných let. Ta se zelenými výlohami se jmenuje Au petit fer à cheval. Důvod názvu je jasný na první pohled – je to kvůli jeho barovému pultu ve tvaru podkovy. Historické bistro má kromě starého zinkového baru i další zachovalé původní vybavení – mozaikovou podlahu, barové židle, potažené červenou koženkou, secesní lustr, nádražní hodiny ve výšce nad pultem, telefon z 50. let a baterii lahví s nejrůznějším alkoholem. Podnik pro sotva dvacet lidí nabízí jednoduchou a typickou francouzskou kuchyni, od cibulačky až po konfitovanou kachnu.
Naproti tomu La belle Hortense na opačné straně ulice se pyšní názvem „cave – bar littéraire“, který přesně vystihuje její zaměření. Zatímco v přední části u barového pultu můžete ochutnávat vína z místní nabídky, v zadní části se ocitnete mezi regály s knihami. Kromě toho zde můžete často objevit i komorní výstavy, nejčastěji fotografií.
Bistro Au petit fér à cheval
Vinárna La belle Hortense s výstavou americko-francouzského fotografa Petera Turnleyho, kterému v těchto dnech vychází kniha fotografií, která shrnuje jeho padesátiletý pobyt v tomto městě. 31 rue Vieille du Temple.
Paříž pro pokročilé 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.