Paříž pro pokročilé

Gerberoy je malebné městečko ležící v severní Francii v kraji Pikardie, přibližně sto kilometrů severozápadně od Paříže a něco přes dvacet kilometrů od Beauvais, které jsme viděli minule. S necelou stovkou obyvatel patří mezi nejmenší francouzská města, ale svou atmosférou a půvabem dalece předčí mnohá větší města. Je právem zařazeno do oficiálního celofrancouzského přehledu nejkrásnějších vesnic – „Les Plus Beaux Villages de France“.

Tato středověká perla má bohatou historii sahající až do 11. století. V minulosti hrála důležitou roli díky své strategické poloze a byla dějištěm mnoha bitev, zejména během stoleté války mezi Francií a Anglií. Její válečnou minulost dodnes připomínají pozůstatky městských hradeb a kamenné věže .

Už při první procházce vás uchvátí úzké dlážděné uličky, staré hrázděné domy s pestrými okenicemi a především záplava květin, hlavně růží, které tu rostou snad na každé zdi. Není divu, že si Gerberoy vysloužilo přezdívku „Město růží“ nebo „Rozkvetlé město“. Každý rok v červnu tady probíhá slavnost růží – tradiční akce, která sem přivede stovky návštěvníků (a udělá z tichého města cirkus).

K velkému znovuzrození městečka došlo na začátku 20. století, kdy se sem přistěhoval francouzský malíř Henri Le Sidaner. Okouzlilo ho natolik, že si zde vytvořil vlastní umělecký ráj – dům a zahrady, inspirované pařížskými i benátskými scenériemi. To on vymyslel, aby si všichni obyvatelé vysadili před své domy popínavé růže a tak trochu soutěžili o to, kdo je bude mít hezčí. Jeho přítomnost navíc přilákala i další umělce a Gerberoy se tehdy stalo kulturním centrem a tichým útočištěm pro všechny, kdo hledali krásu a klid.

Jeho nádherné zahrady jsou dnes přístupné – bohužel však ve všední den, kdy jsem tam byla, byly zrovna zavřené, takže si je můžeme prohlédnut jen na předchozím odkazu a tady se spokojit jen s celkovými pohledy na městečko. I ty však napovídají, že rozhodně stojí za to se sem vypravit.

Za zmínku stojí také okolní krajina, kterou cestou sem projíždíme. O Pikardii se říká, že je věčně zelená, ale skutečnost překonává její pověst. Dlouhé zelené lány, občas prokládané žlutými pruhy řepky nebo fialovým jetelem, jsou zarámované skupinami kvetoucích keřů a vysokými stromy, pod kterými protékají potůčky. Vesničky jsou postaveny z béžového kamene a cihel, domy mají pestré hrázdění a barevné okenice a kostelíky jsou zakončeny špičatými věžemi jako na horách. Kolem nich se na každém druhém kopečku pasou koně a krávy. Ráj na zemi.

Gerberoy je vyhledávaným cílem milovníků umění, historie, přírody a romantiky. Bohužel až příliš. I tady už turistika napáchala škody – skoro každý druhý dům je přeměněný na penzion, hotel nebo restauraci. Doporučuji proto vyhnout se víkendům, nebo, nedej bože, nějakým tradičním slavnostem.

Turistiku naštěstí tak trochu brzdí potíže s místní dopravou. Návštěvníci sice většinou přijíždějí autem, ale pokud jste ve Francii bez něj, je to trochu problém. Existuje sice autobusové spojení s Beauvais, ale to slouží především pro ty, kdo dojíždějí za prací nebo do školy. Jezdí proto jen brzy ráno z Gerberoy do Beauvais a večer nazpět. Opačně nic, s výjimkou středy, kdy z Beauvais jede do Gerberoy autobus kolem jedné hodiny. Nazpět však nejede nic, musí se proto pěšky přes les a pole do dva kilometry vzdáleného Songeons, odkud se dá do Beauvais vrátit. Ta procházka však není tak dlouhá a složitá a výhled do šťavnatě zelené krajiny vám ji zpestří a vylepší. A koneckonců, i to Songeon je roztomile starodávné.

Pokud by se někdo rozhodl, že se tam i přes překážky vydá autobusem, napište mi o podrobné informace.

P