Zednáři a jejich tajemná organizace, plná symbolů, obřadů a rituálů, patří mezi nejzáhadnější a nejméně známé společenské skupiny, kolem kterých panuje spousta dohadů, mýtů a pověr. Současně se jim přičítá až nadpřirozený vliv a schopnosti a jsou předmětem nejrůznějších konspiračních teorií. Proto jsem přivítala možnost navštívit pařížskou zednářskou lóži a aspoň částečně nahlédnout za tajuplnou oponu, kterou je v tomto případě zcela prozaická a moderní fasáda s jednoduchým a na první pohled téměř neviditelným nápisem Grand Orient de France, nad kterou vlaje francouzská a unijní vlajka.
Kdybych se tady měla ponořit do historie svobodného zednářství, asi by to nebralo konce. Je tak dlouhá a složitá, že se nedá jen tak jednoduše shrnout. Navíc se i mezi samotnými zednáři říká, že historií je tolik, kolik je zednářských lóží. Každá z nich svůj původ vztahuje k jinému bodu a do jiné doby. Každopádně svobodné zednářství velmi dbá nejen na svůj doložený historický původ, ale také na ten legendární a symbolický, který umisťuje zrození zednářství až do počátků samotného zednictví, to znamená schopnosti a umění stavět. Je pro ně proto přirozené klást tento původ do doby Adama nebo do doby stavby Noemovy archy a nejčastěji do okamžiku stavby Šalamounova chrámu nebo dokonce egyptských pyramid.
Zmínky o zednářství pak provázejí celou historii našeho letopočtu, přes cechy anglických zedníků kolem 13. století, působící údajně v rámci odkazu otců geometrie Euklida a Pythagora, přes domnělou účast templářů a spojení zednářů s křižáky, až po stavitele katedrál. První skutečné lóže moderních svobodných zednářů, odlišné od cechů operativních zedníků, se objevily v 17. století ve Skotsku a následně pak i v Anglii. První pařížská lóže byla založena v roce 1725 právě pod vlivem anglických exulantů.
Grand Orient de France (přičemž výraz „Orient“ v tomto případě znamená „Lóže“) byla založena v roce 1894 a od samého začátku pracuje téměř výhradně podle starodávného skotského ritu. Podle svých deklarací je Velká lóže Francie právní institucí, řídící se nejen zákony státu, ale také pravidly, spočívajícími na všeobecném volebním právu a na demokratickém principu, který platí pro všechny její struktury. Její motto Svoboda, rovnost, bratrství je záměrně téměř totožné s heslem Francouzské republiky.
V sídle Velké lóže Francie je sdruženo dvacet jedna chrámů, ve kterých se podle přesně stanovených pravidel a rituálů konají setkání členů. Chrámem, nazývaným taky templem, je tady myšlena místnost, vybavená nejen sedadly pro členy, ale také hlavním křeslem pro velmistra, který zasedáním předsedá, a stolků pro ceremoniáře a znalce. Chrámy nemají jednotné vybavení a výzdobu, takže zde najdeme vše od strohého stylu až po téměř divadelní dekorace. Nikdy však nechybí většina známých zednářských symbolů – vševidoucí oko, Slunce a Měsíc, hvězda, Bible, úhelník a kružítko, kladívko a zednická lžíce, pyramida, dva sloupy nebo dokonce lebka. My jsme v celém areálu navštívili z jednadvaceti chrámů asi deset, od nejjednoduššího a nejcivilnějšího až po ten nejhonosnější a nejsvátečnější, ve kterém se konají nejdůležitější zasedání a který je vidět na horní fotografii. Na dalších fotkách jsou pak zobrazeny další z chrámů.
Po celém rozlehlém areálu nás provázel jeden ze členů, mladý muž, který nedávno prošel celým iniciačním procesem a který nám poutavě povídal nejen o své cestě k zednářství a následně do zednářské lóže, ale také o tom, jak organizace funguje, jak probíhají zasedání a v čem spočívá práce zednářů, kteří podle něj pečlivě budují svoji cestu k poznání, založenou na obohacování se jinakostí ostatních, ale také na republikánských ideálech a principech a na solidaritě. Lóže je podle něj místem nejen úvah, reflexí, diskusí a debat, ale také společenské, duchovní a politické jinakosti a odlišnosti.
Zatímco chrámy jsou rozmístěny v chodbách vyšších pater, celé přízemí budovy je věnováno Muzeu svobodného zednářství. Bylo založeno v roce 1889 a i když bylo v době německé okupace Paříže téměř celé vybrakováno, zednáři ho znovu otevřeli v roce 1973, od kdy postupně rekonstruují jeho sbírky. Od roku 2003 nese označení Musée de France, které vydává ministerstvo kultury.
Ambicí Muzea svobodného zednářského je vydávat svědectví o zednářském vlivu na vývoj společnosti. Je zde proto vysvětlena důležitost zednářské práce a také ikonografie a význam předmětů, dochovaných v průběhu času. Najdeme tady nejen model typického interiéru chrámu s podrobným vysvětlením jeho funkcí a fungování, ale i další nábytek, dekorace a rituální předměty, které patřily lóžím a jednotlivým zednářům. Je zde uložena také velká sbírka pečetí, šperků, medailí, porcelánu se zednářskými symboly, obrazů a osobních předmětů, jako jsou hodinky a tabatěrky, dále velké množství rukopisů, patentů, rytin, architektonických knih a fotografií.
Nahoře a dole některé z předmětů, spojených se zednářskými tradicemi a symboly. Zajímavá je i sbírka rukavic nebo zástěr, které nosí zednáři při svých obřadech (vpravo nahoře nebo úplně dole), včetně zástěry Voltaira nebo Jerôma Bonaparta (Napoleonova mladšího bratra). Stejně jako ostatní zednářské předměty, i zástěry se řídí podrobnými pravidly, kdy úrovni zednáře náleží jiný druh materiálu a jiný druh barvy lemování a stužek.
Jedním z nejcennějších a nejzajímavějších exemplářů je i zakládací listina Svobodných zednářů z roku 1725.
Muzeum je běžně přístupné, na rozdíl od samotné Velké lóže, kde je nutno se předem objednat na komentovanou prohlídku. Ty se konají vždy v sobotu ve 14.30 a v 16 hod nebo v neděli ve 14.30 hod. Zapsat na prohlídku se můžete TADY.
Musée de la franc-maçonnerie
Siège du Grand Orient de France
9. obvod, 16 rue Cadet
Otevřeno:
Muzeum je otevřeno v úterý až pátek 10 – 13 hod a 14-18 hod, v sobotu 10 – 13 hod a 14-19 hod, v neděli 10 – 12,30 hod a 14-18 hod.
Vstupné:
7 Eur, do 26 let a nad 60 let 5 eur, do 18 let zdarma. Máte-li objednanou i komentovanou prohlídku, zaplatíte navíc ještě 7 eur (nad 12 let).
Paříž pro pokročilé 