Výstava Gertrude Stein a Pablo Picasso

V roce 1905 přijíždí do Paříže třicetiletá americká dívka židovského původu Gertrude. Hodlá se tam usadit a stát se spisovatelkou a básnířkou, jako mnoho dalších Američanů v té době. Téměř ihned po svém příjezdu zapadne do prostředí pařížské bohémy, kde se seznámí s mladým španělským malířem, který přišel do Paříže už o čtyři roky dřív a ne a ne se prosadit. Gertrude Stein a Pablo Picasso si ihned porozumí – spojuje je nejen pocit vyloučenosti, vyplývající z jejich postavení cizinců a slabé znalosti francouzštiny, stejný smysl pro humor, fascinace moderní malbou, především obrazy Paula Cézanna, ale hlavně hledání umělecké svobody při své tvorbě. Jejich přátelství přežilo těžké začátky, kdy se navzájem podporovali, a vydrželo i v dalších letech, kdy se oba dva, každý ve svém oboru, dočkali ocenění a slávy. Současně se stali i ústředními postavami nového uměleckého směru – kubismu, jehož výtvarný i literární jazyk zformovali a prosadili.

Gertrude Stein se svým portrétem, který namaloval Pablo Picasso. Podle legendy se jejich přátelství upevnilo právě při pózování k tomuto plátnu, které si vyžádalo přes devadesát sezení. Foto Man Ray, 1922.

Výstava v Musée du Luxembourg, uspořádaná při příležitosti padesáti let od Picassova úmrtí, je věnována legendárnímu přátelství, které obě ikonické osobnosti spojovalo. Nese název Vynález jazyka – míní se tím umělecký jazyk, vycházející z otázek kolem subjektivního vnímání reality, osvobozeného od jakýchkoliv kudrlinek a podpůrného vyprávění, který oba prosazovali a rozvíjeli – Picasso zjednodušováním forem v malbě a Gertrude Stein zvukovým, lexikálním a syntaktickým opakováním, na kterém založila své psaní. Výstava současně zkoumá vliv kubismu na další umělecká hnutí a směry a jeho hlavní představitele, především ty americké. Je proto rozdělena do dvou částí – ta první, s názvem Pařížský okamžik, dokumentuje dílo Gertrudy Stein a její cestu k Picassovým obrazům a sochám, zatímco druhá část, nazvaná Americký okamžik, představuje následníky tohoto uměleckého dialogu od postkubismu až do dnešní doby. Kromě několika Picassových děl, fotografií, Gertrudiných rukopisů a dokumentů je zde proto z tohoto pohledu představen i Henri Matisse, Juan Gris, Marcel Duchamp, Jasper Johns, Andy Warhol, Bruce Nauman, Joseph Kosuth a další umělci následujících generací. Úvodní malba však představuje Cézannovo zátiší, jako připomínku toho, z čeho oba umělci ve svých pařížských začátcích vycházeli.