Jen pár desítek metrů severně od známého náměstí place des Vosges běží ulička rue Saint Gilles, jejíž trasa byla načrtnuta už v době Ludvíka XIII., když zde zakládal tehdejší place Royale. Mnohé z elegantních historických budov se za staletí příliš nezměnily, jiné se sice proměnily, ale získaly nový půvab. Jedním z těchto míst je dům číslo 12, uzavřený mohutnými šedými vraty v kamenném průčelí. Poté, co překonáte digikód, což není tak obtížné, protože uvnitř sídlí spousta firem a pořád někdo chodí tam a zpět, se před vámi otevře rozlehlý malebný dvůr, který s sebou nese legendu o bohatém paláci, který na jeho konci stával a který býval v 17. století sídlem vyslanců Benátské republiky. Z této staré historie však zůstalo jen pojmenování – palác Serenissimy byl zbořen po roce 1804, kdy celý areál zakoupili dva podnikatelé, kteří na jeho místě vybudovali industriální prostory s řemeslnými dílnami a malými domky pro dělníky. Ze vznešeného benátského dvora se tak stal typický industriální dvůr, kam se údajně během tak zvaného „krvavého týdne“, který následoval po pádu pařížské Komuny, uchýlil malíř Gustave Courbet, aby se zde skryl před pronásledováním; to mu ovšem nepomohlo a stejně byl zatčen.
Jako mnoho podobných průmyslových dvorů i tento v průběhu času zchátral a stejně jako mnohé jiné, i tyto prostory už měly svoji budoucnost nalinkovanou, když je na počátku 90. let minulého století zakoupila jedna z velkých francouzských bank, přes niž se dostaly do rukou developera. Ten ho vzhledem ke špatnému stavu celého areálu hodlal zbořit a postavit zde nové byty. V tom okamžiku se však stalo to, co by u nás bylo nemyslitelné – na základě mohutných intervencí sdružení místních obyvatel, společně s organizacemi, které se zabývají ubytováním znevýhodněných osob, se podařilo přesvědčit radnici místního obvodu, aby bourání zakázala; radnice však dokázala ještě víc a dvůr odkoupila. S ohledem na historii pak celý areál nechala citlivě přestavět a vybudovat zde sociální bydlení, společně s obchodními prostory a dílnami.
Duch chudého průmyslového dvora už dávno vyvanul, stejně jako vzpomínka na vyslance Benátské republiky, po nichž zde zůstal aspoň název, podařilo se však zabránit deformaci historické ulice (která tomu v jiných místech stejně neunikla) a zachránit aspoň jeden ze starých malebných koutů.
Z mnoha dílen, které zde sídlí, nás na dvoře bude zajímat nejvíc podlouhlá stavba po levé straně – sídlí zde totiž slavná Galerie Polka, zaměřená na fotografii, a to na té nejvyšší úrovni. K vidění zde bývají esa světové fotografie – momentálně je to až do 2. září Joel Meyerowitz, slavný americký fotoreportér a street fotograf, který už mnoho desetiletí dokumentuje dění ve Spojených Státech i jinde ve světě – byl například jediným fotografem, který dostal svolení, aby zdokumentoval Ground Zero v New Yorku po atentátech z 11. září 2001. V minulosti jsem zde však viděla i fotky jiných světoznámých fotografů, jako je třeba Sebastiao Salgado, Bruce Gilden, Steve McCurry nebo Marc Riboud.
Kromě tohoto sídla má galerie i svůj obchod se vstupem přímo z rue Saint_Gilles – tam je obvykle začátek výstavy a také prostor, kde jsou vystaveny fotografie dalších umělců, které si zde i můžete zakoupit (bohužel to nebývá zrovna levná záležitost). Teď jsou zde, kromě jiného, k vidění i fotky Elliota Erwitta, který má v současné době až do 24. září v Paříži v Musée Maillol také svoji autorskou výstavu.
A ještě jeden bonus navíc – hned za rohem leží Square Saint-Gilles du Grand Veneur – jedna z těch skrytých zahrad, o kterých jsem psala nedávno.
Cour de Venise, 3. obvod, 12 rue Saint-Gilles
Galerie Polka, otevřeno úterý až sobota 11-19 hod, vstup zdarma
Paříž pro pokročilé 