Uprostřed kruhového objezdu druhého největšího náměstí ve 12. obvodu, kam se dnes podíváme, stojí na průsečíku sedmi ulic velká kašna, nazývaná Lví fontána. Skládá se z okrouhlého bazénu a tří nad sebou položených nádrží. Bazén je lemován řadou osmi bronzových lvů, podle kterých dostala fontána název.
Fontánu navrhl Gabriel Davioud, slavný architekt doby Napoleona III., a i když její stavba začala v roce 1869, zpozdila ji franko-pruská válka v roce 1870 a boje Pařížské komuny hned v následujícím roce, takže byla dokončena až v roce 1874. Jejím původním místem však nebylo toto náměstí, ale tehdejší place du Château d´Eau, dnešní place de la République, odkud byla právě sem do dvanáctky přemístěna v roce 1880 poté, co na place de la République její místo zabral monumentální Pomník republiky.
Při pohledu od severu uvidíme, že za fontánou vykukuje mezi stromy avenue Daumesnil zvláštní cihlová věž s černým vrcholkem. Jde o kostel sv. Ducha, postavený v roce 1928. Architekt Paul Tournon se inspiroval byzantskými kostely a hlavně starověkým chrámem Hagia Sofia v Konstantinopoli. Kostel je postaven výhradně z železobetonu, který je z venkovní strany obložen červenými cihlami. Čtvercová loď je překlenutá kupolí o průměru 22 metrů a výšce 33 metrů. V interiéru je zachován surový beton, který časem ještě více ztmavl, takže je uvnitř hodně temno (věřte, že fotky z interiéru jsem musela hodně zesvětlovat). Připomíná to tak trochu bunkr a je to škoda, protože tím úplně zaniknou zajímavé moderní fresky a mozaiky s tématy sestoupení Ducha svatého na apoštoly.
Jen kousek od náměstí probíhá Promenade plantée, zelená stezka, vybudovaná v místech, kudy dřív vedla Východní železnice k nádraží Bastille, na jehož místě na place de la Bastille dnes stojí moderní budova Opery. Promenáda vede ve své první části na nadzemním koridoru, neseném oblouky, a do roviny s ulicí se dostává až na úrovni parku Jardin de Reuilly. V blízkosti place Félix Éboué se uprostřed nově vybudované moderní čtvrti noří do podzemního tunelu, z něhož o něco později vychází do kaňonu pod úrovní země, a míří dál až k Porte de Vincennes. Je to ta nejzelenější a nejdivočejší část této promenády a určitě stojí za to si ji projít až do konce.
Trať staré železnice nám připomene i bývalé nádraží Reuilly na avenue Daumesnil. Typickou nádražní budovu z poloviny 19. století, jakých v té době vyrostla na železnici v okrajových částech Paříže celá řada, naštěstí po zrušení trati v roce 1983 zachovali a později přeměnili na společenský dům, kde se dnes konají kulturní a vzdělávací akce.
Pokud bychom se vydali z náměstí severně po rue de Picpus, narazíme na tajný hřbitov – tajný nejen proto, že je sice označený, ale po pohledu branou dovnitř žádné hroby nevidíme, ale především historicky. Hřbitov Picpus byl tajný především v době svého vzniku – po Francouzské revoluci, v době největšího běsnění Teroru, tady byli potají pohřbívání příslušníci kléru a šlechty, kteří byli po desítkách popravování na nedalekém náměstí place du Trône Renversé, které dnes známe jako place de la Nation. Poté, co tato temná kapitola ve francouzských dějinách skončila, zahradu, ve které byl hřbitov vybudován, odkoupily rodiny, jejichž příslušníci tady byli pohřbeni. Hřbitov je soukromý, ale je veřejnosti otevřen. Dodnes slouží k pohřbívání, ovšem jen pro členy rodin, kteří zda mají hrob některého předka. Z tohoto důvodu zde směl být pohřben i slavný generál La Fayette – ne za své zásluhy, ale proto, že zde leží předci jeho ženy.
Place Félix Éboué sice nepatří mezi centrální turistické cíle (možná naštěstí), ale najdete kolem něj běžný život obyčejné čtvrti. Navíc v současné době radnice 12. obvodu připravuje projekt přestavby, revitalizace a zazelenění náměstí, takže obraz rozlehlého asfaltového prostranství, jaký dnes můžeme vidět třeba i na street view na Google mapách, bude brzy minulostí. Vzhledem k tomu, že předchozí pařížské projekty podobných revitalizací na hlavních velkých náměstích (např. place de la Bastille, place de la Nation, place de l´Italie) dopadly nad očekávání dobře, jsem opravdu zvědavá, jak se to podaří tady.
Paříž pro pokročilé 