Není to zrovna blízko centra. Vlastně je to dost daleko a navíc přímo sem ani nejezdí metro. Přesto rue Saint-Blaise ve čtvrti Charonne ve 20. obvodu patří podle mě mezi nejhezčí v Paříži a je jednou z mých nejoblíbenějších, i když se její venkovský ráz v posledních letech změnil a obyčejné obchody a bistra jsou postupně nahrazovány módními galeriemi, sushi restauracemi a krámky se suvenýry. Ulice vede z mírného kopečku, na jehož vrcholku stojí kostel Saint-Germain-de-Charonne, na který se dnes podíváme blíž.
Čtvrť Charonne jsme tady už několikrát také viděli, naposled, myslím, v rámci velké procházky po 20. obvodu, která začínala právě na horním konci rue Saint-Blaise přímo před kostelem.
Kostel svatého Germaina, který býval farním kostelem staré vesnice Charonne ještě předtím, než se v roce 1860 připojila k Paříži, má dlouhou historii. Podle pověsti potkal svatý Germain v roce 430 ve vesnici Charonne prostou dívku z Nanterre, ze které se později stala patronka Paříže svatá Geneviève. Jako upomínku na tuto událost si obyvatelé vesnice postavili malou románskou oratoř, na jejímž místě byl v 11. století postaven gotický kostelík, zasvěcený právě svatému Germainovi.
Zbytky tohoto kostela byly později v 15. a 16. století harmonicky začleněny do nově rozšířeného farního kostela vesnice Charonne. Ten je v podstatě zmenšenou kopií mnohem známějšího kostela Saint-Germain-des-Prés v 6. obvodu, na rozdíl od něj má však na věži nejen ručičkové hodiny, ale také sluneční.
Kostel stojí na vysokém kamenném podstavci – byl totiž postaven ve svahu na jílovité půdě a v průběhu staletí ujížděl dolů. Poslední sanace proběhla před zhruba deseti lety.
Zatímco gotické klenby a sloupy pocházejí z doby stavby kostela kolem roku 1460, oltáře a výzdoba byly přidány v 19. století. Vitrážová okna jsou ještě mladší – byla vytvořena až mezi lety 1950-1958. Křtitelnice se sochou svatého Jana Křtitele se zdviženou rukou zde pak byla umístěna teprve nedávno při úpravě prostoru, vyhrazeného pro křty.
Kromě svého starého původu má kostel ještě jednu zvláštnost. Jako jeden z posledních dvou pařížských kostelů (tím druhým je Saint-Pierre na Montmartru) má stále svůj hřbitov – u ostatních kostelů byly postupně rušeny poté, co bylo zakázáno pohřbívání uvnitř městských hradeb. I tento hřbitov byl původně, jakmile se v roce 1860 obec stala součástí Paříže, uzavřen, ale unikl zrušení a později ho znovu otevřeli. Pohřbívá se na něm proto dodnes, i když získat zde místo je prý velmi obtížné a drahé.
Hřbitov je maličký a vlastně tady není pohřben skoro nikdo známý, jen u zdi kostela leží ve společném hrobě několik komunardů, padlých v květnu 1871 v posledních dnech bojů, které se ve svém závěru přenesly nedaleko odtud ke hřbitovu Père-Lachaise. Nejznámějším z neznámých je zřejmě François-Eloy Bègue, řečený Magloire (1750-1837), excentrická osobnost a známý opilec, který byl sekretářem Robespierra a jen o vlásek unikl tomu, aby byl společně s ním v roce 1794 popraven. Později zbohatl a usadil se v Charonne, kde si čtyři roky před svou smrtí zakoupil hrob a nechal si vybudovat mohutný pomník. Jeho socha v nadživotní velikosti, korunovaná třírohým kloboukem, nás na hřbitově provází pohledem skoro do všech koutů.
Église Saint-Germain-de-Charonne, 20. obvod, 4 place Saint-Blaise
Jak se tam dostat: metro – linka 3 Porte de Bagnolet nebo linka 2 Alexandre Dumas, od obou stanic je to kousek pěšky, eventuálně autobus 76 ze Châtelet, stanice Pyrenées-Bagnolet
Paříž pro pokročilé 