Paříž pro pokročilé

Dalším z paláců ve čtvrti Saint-Germain, které jsou dnes sídlem ministerstva, je honosný Hôtel de Castries. Nechal si ho postavit na konci 17. století pán z Nogent, jehož jméno palác nesl až do jeho smrti v roce 1708, kdy ho vdova prodala markýzi de Castries. V rukou této rodiny pak zůstal palác až do konce 19. století.

Dnešní podoba pochází z let 1842-1866, kdy došlo k přestavbě a k rozšíření zahrady. V roce 1946 se palác dostal do vlastnictví státu. V průběhu následujících let v něm pak sídlilo několik různých ministerstev. Od roku 2017 je sídlem ministerstva s předlouhým názvem, který by se dal přeložit jako Ministerstvo pro územní soudržnost a pro vztahy s územními celky. Podle svých internetových stránek se ministerstvo zabývá nejen politikou územní soudržnosti, urbanistikou a pozemkovým rozvojem, ale také politikou bydlení a odstraňováním sociálních nerovností, marginalizace a vyloučení. Tato náplň ministerstvu vynesla v roce 2017 demonstrace ze strany organizací pro přijímání migrantů a také posprejovanou uliční zeď.

„Problémem“ všech těchto nádherných paláců je to, že jsou z ulice prakticky neviditelné. Jejich struktura téměř vždy předpokládá směrem do ulice vysokou zeď s neprodyšně uzavřenými vraty, za kterou leží dvůr a teprve z něj se vchází do samotného paláce. Ten nejhezčí pohled je však vždy až ze zahrady. Chodec, který kráčí po ulici, si proto většinou nedokáže představit, jaká krása se za zdí skrývá.

Čestné schodiště z roku 1851 má tepané zábradlí v rokokovém stylu, jaké najdeme v mnoha dalších budovách ze stejné doby, stejně jako mohutný zavěšený lustr z kovu a skla.

Pracovna ministra v tzv. modrém salónu. Rokokové obložení zdí v bílo-zlatém vzoru, mramorový krb a pozlacená svítidla z ní dělají nejkrásnější místnost v celém paláci.

Ministr má na krbu nejen kohouta v barvách trikolóry jako symbol státu, ale také knihu fotografií slavného fotografa Raymonda Depardona (když mi před časem tento osmdesátiletý pán olajkoval fotku na Instagramu, málem jsem z toho nemohla ani usnout).

Červený salón, který slouží jako zasedací místnost, má sice střízlivější obložení stěn, ale za to cenné rokokové zrcadlo z 18. století se zdobením z plátkového zlata a křišťálové lustry. Salón nabízí výhled do nevelké zahrady s bazénkem a vodotryskem.

Hôtel de Castries, 7. obvod, 72 rue de Varenne

Palác bývá zpřístupněný během Dnů evropského dědictví.