Paříž pro pokročilé

Francouzské volby z minulého víkendu mi připomněly, že mám ještě fotky z loňské prohlídky Národního shromáždění, dolní komory francouzského parlamentu. Jeho sídlem je Bourbonský palác, kde je umístěn především velký jednací sál s knihovnou a zázemím pro poslance, který je funkčně propojen s vedlejším palácem Hôtel de Lassay, kde se nacházejí kanceláře předsedy Národního shromáždění a reprezentační prostory.

Průčelí Bourbonského paláce, lehce pootočené, aby bylo v ose protějšího pont de la Concorde, se se svým průčelím s dvanácti sloupy, které nesou trojúhelníkový fronton, na dálku přes place de la Concorde zrcadlí v protilehlém kostele Madeleine.

Toto průčelí je bohužel už delší dobu pod lešením (práce by měly být dokončeny právě v těchto týdnech). Se svou výzdobou je plné symboliky a určitě stojí za to si ho podrobně prohlédnout, takže jakmile ho po restaurování odkryjí, ukážu ho tady v některém z dalších článků. Teď se podíváme na opačnou stranu parlamentního areálu do rue de l´Université, kde se nachází hlavní vchod..

Jak Palais Bourbon, tak Hôtel de Lassay nechala postavit ve stejné době, tj. v letech 1722-1728, Marie-Louise, vévodkyně Bourbonská, legitimizovaná dcera Ludvíka XIV. a jeho milenky Madame de Montespan, přičemž v prvním paláci žila ona a v druhém její milenec, markýz de Lassay. Po její smrti přešel palác na Ludvíka XV., který ho prodal knížeti z Condé, jehož rodina později odkoupila i Hôtel de Lassay a vlastnila obě sídla až do Francouzské revoluce. Tehdy byly oba paláce vyvlastněny a i když rod Condé později získal paláce zpátky, směl nakládat jen s Hôtelem de Lassay, zatímco Palais Bourbon nuceně pronajímal státu, který zde mezitím po přestavbě zřídil svou poslaneckou sněmovnu. Definitivně pak oba paláce přešly na stát v roce 1827, respektive 1843. Od té doby zde nepřetržitě působí francouzští poslanci, ať už se jejich shromáždění v průběhu staletí a pěti republik jmenovalo jakkoliv.

Vstupní vestibul Palais Bourbon, z něhož se dostanete do předsálí jednacího sálu.

Sál byl vytvořen v roce 1798 pro tehdejší porevoluční dolní komoru Radu pěti set, předchůdkyni dnešního Národního shromáždění, která fungovala v době Direktoria mezi lety 1795-1799. Dnešní podobu získal po reorganizaci a přestavbě v letech 1827-1832.

Vyznačená trasa, která byla velmi dobře střežená, jak je vidět na fotkách, bohužel neumožňovala žádný volný pohyb návštěvníků, ani z ní nebyl celkový pohled na sál. Pohled na bohatě zdobené stěny, prosklenou kupoli sálu nebo dekorace ozdobného pásu nad poslaneckými křesly, je proto jen útržkový.

Podle starého zvyku sedí vždy nalevo od předsednické tribuny poslanci levice a napravo poslanci pravice. Poslanců je od roku 1986 celkem 577 a jsou voleni v dvoukolové volbě na dobu pěti let.

Z původní podoby sálu z doby Rady pěti set zůstalo zachováno jen křeslo s tribunou pro předsedu sněmovny, kterým byl tehdy Napoleonův mladší bratr Lucien Bonaparte. Křeslo je sice vyvýšené (Francouzi mu říkají „bidýlko“), ale je ve stejné výšce jako nejvyšší řada poslaneckých křesel, na znamení, že jsou si všichni poslanci bez ohledu na funkce rovni.

Křeslo navrhl malíř porevoluční doby Jacques-Louis David, známý zejména pro svůj obraz Zavražděný Marat, který právě v době Direktoria započal i svoji politickou kariéru. Mimochodem, obraz korunovace Napoleona císařem, který jsme viděli v článku o výstavě o katedrále Notre-Dame, je také jeho dílem.

Nad křeslem předsedy visí cenná tapiserie z konce 17. století s názvem Athénská škola, inspirovaná stejnojmenným Raffaelovým obrazem, který visí ve Vatikánu. Její rozměry jsou impozantní, devět krát pět metrů, a je vytvořena z vlny, hedvábí a zlatých nití. Nedávno prošla důkladným restaurováním v Národním mobiliáři, který je jejím vlastníkem a sem ji pouze zapůjčil.

K zasedacímu sálu přiléhá několik jednacích salónů a sálů pro poslance a předsálí knihovny, kde najdete, kromě jiného, například i sbírku historických byst Marianny, která je od roku 1792 symbolem francouzské svobody.

Bysta je součástí slavnostních prostor všech francouzských radnic a některých dalších veřejných prostor. Zajímavé je, že její podoba nikdy nebyla kodifikována a že každý tvůrce ji může vypodobnit jak sám chce, jen v roce 1871 prezident republiky rozhodl, že už nesmí mít na hlavě revoluční frygickou čapku. V posledních desetiletích se stalo zvykem, že modelem k aktuální podobě vždy sedí některá herečka nebo jiná momentálně slavná žena (v minulosti například Brigitte Bardot, Catherine Deneuve nebo Mireille Mathieu).

Tím nejkrásnějším prostorem celého areálu je zde pravděpodobně knihovna. Byla přistavěna k paláci v roce 1834 na místě několika dřívějších dvorů a zahrady. Vznikl tak ohromný prostor dlouhý 42 metrů, široký 10 metrů a vysoký 14 metrů, zaklenutý dvěma kupolemi. Malířskou výzdobou byl pověřen Eugène Delacroix, kterému práce trvaly devět let, především proto, že současně pracoval i na výzdobě Senátu v Lucemburském paláci (a také proto, že mohl malovat jen tehdy, když poslanci nezasedali).

Fond knihovny, uchovávaný v podzemním depozitáři pod čestným dvorem, byl v porevolučních letech orientován nejen na svazky, potřebné pro práci poslanců, ale také na záchranu cenných historických knih z bývalého církevního vlastnictví a z majetku emigrantů. V roce 1834 měla knihovna při svém stěhování do nových prostor šedesát tisíc svazků. Dnes už je doplňována pouze literaturou, sloužící pro práci zákonodárců, a přesto zabírá osmnáct kilometrů regálů.

Zatímco prostory Palais Bourbon slouží k přímé práci poslanců, Hôtel de Lassay má spíše reprezentační charakter. Po přestavbě v roce 1843, kdy byl zvýšen o jedno patro a kdy zde byl vybudován rozlehlý slavnostní sál, jsou obě budovy stavebně propojeny. Sál má typickou bohatou dekoraci ve stylu Druhého císařství a na jižní straně je po celé jeho délce umístěna galerie, v níž jsou dnes zavěšeny cenné tapiserie.

Sál s průhledy do galerie s tapiseriemi

V sále nechybí ani informační panel o aktuálním hlasování v zasedacím sále

Nejvýznamnější částí Hôtelu de Lassay je kancelář předsedy Národního shromáždění, umístěná v největším salónu. Doplňuje ji několik dalších salónků a předsálí, které slouží nejen k úřadování, ale především k reprezentačním jednáním a k přijímání zahraničních návštěv.

Celou návštěvu areálu pak završila prohlídka zahrady, umístěné mezi Hôtelem de Lassay a nábřežím a rozložené kolem bazénku s vodotryskem.

Assemblée nationale, 7. obvod, 126 rue de l´Université

Prohlídky pro veřejnost jsou možné jen ve Dnech evropského dědictví. Francouzi mají navíc tu výhodu, že mohou kontaktovat svého poslance a domluvit si s ním skupinovou prohlídku.