Umělecké ateliéry ve čtvrti Père-Lachaise

hf

Pozoruhodný umělecký život se dá v Paříži pozorovat nejen v galeriích a muzeích, ale občas i přímo mezi samotnými umělci. Někteří z nich totiž otvírají své ateliéry jednou ročně pro veřejnost. Je to příležitost, jak se seznámit s jejich prací, ale také jak objevit jejich ateliéry, umístěné většinou na malebných zapadlých dvorcích, v běžně nepřístupných pasážích a průchodech nebo zadních traktech měšťanských domů a činžáků. Téměř vždy je to vzrušující výprava do neznámého světa.

Umělci se obvykle sdružují neformálně v rámci své čtvrti, často v těch lidovějších a tedy levnějších obvodech, jako je třeba 20., 19. nebo 14. (není to však pravidlo, zrovna minulý týden své ateliéry otevřeli i umělci z bohatého 6. obvodu), proto se Dny otevřených ateliérů většinou mění na poznávací výpravy jednotlivými čtvrtěmi, zapadlými periferiemi a polovičním venkovem.

V minulosti jsem sice pár takových prohlídek už absolvovala, ale ateliéry ve čtvrti, kam vás vezmu dnes, jsem před dvěma týdny viděla poprvé. Pořádalo je sdružení umělců ze čtvrti Père-Lachaise, která je jednou ze čtyř čtvrtí 20. obvodu, ale účastnili se i umělci z vedlejší čtvrti Charonne. Je to jedna z mých nejoblíbenějších částí Paříže, prošla jsem ji mnohokrát křížem krážem, a přesto mě tentokrát, kdy se mi otevřely i normálně zavřené domy a dvorky, znovu a znovu překvapovala, zvlášť když jsem předem netušila, co v nich najdu. Ulice, kterými jsem i tentokrát chodila, si můžete připomenout v mých dvou starých článcích TADY a TADY.

Umělci pojali tuto akci různými způsoby. Někdo měl svá díla vzorně pověšená na zdi i s cenovkami, jiný se tím neobtěžoval, opřel obrazy o zem nebo rozestavěl po nábytku, nechal mezi nimi návštěvníky procházet a nevšímal si jich. Na dalším dvorku jsem našla improvizovanou galerii a přímo do ateliéru se nesmělo. Jinde jsem v zanedbané zahradě bývalé továrničky, přeměněné na ateliér, narazila už v pět odpoledne na docela slušně rozjetý mejdan, na kterém se nedalo ani poznat, kdo je návštěva a kdo místní, a hned ve vedlejší ulici nás postarší paní malířka zvala až do svého načančaného obýváku. No a někde majitel v klidu pracoval a bylo mu úplně jedno, kdo mu leze pomalu až do kuchyně.

Za to sobotní odpoledne jsem stihla asi deset ateliérů. Ne všude mi připadalo vhodné fotit, někde si to majitel výslovně nepřál, jinde jsem zase fotit zapomněla. Dnešní galerie nebude ani tak o konkrétních umělcích a jejich dílech, vlastně jsem je ani moc nefotila, ale spíše jen o objevování ateliérů a zákoutí, procházka a náladový průřez toho, co vše se dá za jedno odpoledne vidět, projít a prožít.

Většina navštívených míst leží v uličkách, které přiléhají k jihovýchodní zdi hřbitova Père-Lachaise, nebo podél rue Saint-Blaise a rue des Vignoles.

Jedno z nejkrásnějších nově objevených míst, navíc tam, kde bych ho vůbec nečekala. Do ulice totiž vede jen průčelí moderní budovy. V její velké zahradě, sousedící s veřejným parkem nazývaným Jardin naturel, který představuje kousek syrové přírody v srdci rušné čtvrti, je v nízké cihlové budově několik ateliérů, včetně tohoto sochařského

Slepá ulička, kde tento ateliér leží, končí u vysoké kamenné zdi s bočním vchodem na hřbitov Père-Lachaise.

Další dvorek o uličku dál. I tady to byla nesmírná krása.

Ve stejné uličce – vchod, dvorek, labyrint chodeb v zadním traktu a potom rozlehlá přístavba, působící spíš jako divadelní sál než jako ateliér. Bohužel temný tak, že skoro nešel fotit

A tady jen dvorek, přeměněný na výstavní sál

Nejkrásnější z ateliérů, který jsem tentokrát viděla, leží přímo v rušné rue de Bagnolet. Musíte se ovšem proplést přes přední dvorky a zahrady, než najdete vzadu starou dřevěnou stavbu s velkými okny, celou ponořenou do zeleně. Krásu umocňovalo nízké světlo pozdního odpoledne. Ateliér byl vyfocený v plné kráse i na jednom z plakátů k této akci, proto se tady dveře netrhly.

Ateliér vpravo není v zeleni skoro vidět.

Přiznám se, že k večeru už jsem po odpočinku a aperitivu na place de la Réunion zapomněla fotit. Z mé oblíbené rue de Vignoles mám proto jen tyto fotky dole. Ateliér je sice umístěný v přízemí jedné z nových staveb, které nahradily před pár lety zbořenou kolmou uličku, ale přesto působil malebně a byl plný obrazů očí. Jen části lidské tváře, mezi obočím a nosem. V tom množství to vypadlo dost děsivě.

Další ateliér v poměrně nové budově kousek od kostela Saint-Germain-de-Charonne, kde by ho člověk vůbec nečekal, a přesto díky zeleni a rozlehlému dvoru působil víc než přitažlivě.

Pokud jsem vás navnadila na to, že pochod mezi uměleckými ateliéry může být zábavný, a pokud jste nebo budete v Paříži příští víkend, tj. 11. a 12. června, mám pro vás hned i tip na další podobnou akci. Pořádají ji umělci, sdružení ve skupině Lézarts de la Bièvre, kteří působí v 5. a 13. obvodu (a tedy ve čtvrtích, kudy dřív protékala dnes už zakrytá a zatrubněná říčka Bièvre). Na jejich stránkách najdete nejen další informace, ale také podrobnou mapku, co a kde se tam dá navštívit. Před pár lety jsem to tam také absolvovala a šla bych hned znovu. Nejvíc asi doporučuji trasu ve čtvrti Butte aux Cailles. Určitě se vám to bude líbit.