Pamětníci si možná vzpomenou, že na blogu řeč o mineralogickém muzeu už jednou byla. Nebylo to ovšem to dnešní, kam se teď podíváme, ale jiné, které stojí v Jardin des Plantes. A aby toho nebylo málo, tak Paříž má do třetice ještě další podobné muzeum, které najdeme v areálu univerzity Jussieu, ale to zas až někdy jindy. Dnes se vrátíme do École des Mines, kde od učeben a universitní knihovny vystoupáme po schodech přímo ke dveřím tohoto starého muzea.
Muzeum vznikalo postupně se založením a budováním samotné École des Mines jako sbírka kabinetu mineralogie. Oficiálně bylo založeno královským výnosem v roce 1783, ale k jeho systematizaci došlo až poté, co byl v roce 1794 jmenován kurátorem sbírek René Juste Haüy, jehož úkolem bylo „shromáždit sbírku, která bude zahrnovat veškeré minerální produkty na zeměkouli a především v Republice, které musí být uspořádány podle lokalit výskytu“. K velkému rozšíření muzea došlo hlavně poté, co se universita po svém působení v Savojsku přestěhovala definitivně do Paříže, kde pro svoje působení získala palác Vendôme, který pro ně poskytl dostatečné prostory.
Jak už jsem psala v minulém článku o samotné vysoké škole École des Mines, schodiště je obloženo drahými minerály a lemováno obrazy s motivy některých francouzských hor a pohoří, kterým vévodí na čelní stěně Mont Blanc, ale také některých lokalit v zahraničí, zkoumaných Francouzi v 19. století, jako byla například jeskyně Fingal na skotském ostrově Staffa. Na fotce nahoře je pod ním vidět ohromný nefrit, který přivezl ze Sibiře v roce 1847 jeden ze štědrých dárců muzea cestovatel a obchodník Jean-Pierre Alibert, který v Rusku objevil a zkoumal nejen ložisko tohoto druhu jadeitu, ale především ložiska grafitu a jejich možné využití (přestože měl tento grafit výbornou kvalitu a Alibert ho po krátkou dobu na Sibiři těžil a přes Vladivostok a Archangelsk dovážel po moři do Evropy především pro výrobce tužek Faber, z většího využití postupně sešlo právě kvůli vzdálenosti i kvůli místním problémům s těžbou).
Základem dnešních sbírek jsou původní universitní sbírky a četné dary vědců, badatelů a cestovatelů. Celá kolekce zahrnuje přes sto tisíc klasifikovaných exemplářů hornin, minerálů, zkamenělin, vyvřelin, meteoritů i drahokamů, a kromě toho také různé předměty, které jsou z nich vyrobeny, včetně – například – drahokamů z francouzských královských klenotů. Exponáty jsou vystaveny ve sto metrů dlouhé galerii, rozdělené do jednotlivých oddělení, z níž je výhled do Lucemburské zahrady.
Nahoře u jednoho z oken zakladatel René Juste Haüy, dole pak některé rozměrné exponáty, to vše s pohledem do zeleně Lucemburské zahrady.
Muzeum může být zajímavou zkušeností i pro ty, co se v „šutrologii“ příliš nevyžívají, a to nejen kvůli exponátům, mezi nimiž jsou i některé vysoce zajímavé exempláře, ale také proto, že nabízí možnost podívat se dovnitř jinak zapovězené prestižní vysoké školy, a v neposlední řadě i pro svoje prostory a neobvyklé výhledy do Lucemburské zahrady.
Musée de minéralogie, 6. obvod, 60 boulevard Saint Michel
https://www.musee.minesparis.psl.eu/Accueil/
Otevřeno:
úterý 10-12,30 hod a 13,30-18 hod, středa, čtvrtek, pátek 13,30-18 hod, sobota 10-12,30 hod a 14-17 hod. Zavřeno v pondělí, v neděli i o svátcích. V současné době je nutné si vstup předem rezervovat TADY.
Vstupné:
dospělí 6 eur, studenti 3 eur, děti do 12 let zdarma.
Paříž pro pokročilé 