Restaurace Bouillon Racine

Na konci 19. a začátku 20. století začaly v Paříži hromadně růst lidové restaurace – brasserie. Původně šlo o restaurace s velmi nízkými cenami, které dovolovaly i chudším lidem, aby si při práci ve městě mohli dát teplé jídlo. První taková brasserie vznikla v 60. letech 19. století v blízkosti tržnice Les Halles, kde se jeden z řezníků rozhodl zužitkovat neprodejné odřezky nekvalitního hovězího masa. Místo aby je vyhazoval, začal z nich vařit hustý vývar – bouillon, česky prostě bujón, který prodával zaměstnancům tržnice a okolních obchodů. Od názvu podávaného jídla pak byl už jen krok k názvu celého podniku.

Nápad se okamžitě uchytil a velkou rychlostí začaly okamžitě růst další a další bouillony. Na přelomu 19. a 20. století už jich bylo v Paříži přes dvě stě padesát a objevovaly se stále nové. Doba pařížské secese, do které se rodily, se podepsala na jejich vzhledu, který byl čím dál krásnější, sofistikovanější a luxusnější. Spolu s tím se měnila i struktura zákazníků – obyčejné řemeslníky a švadlenky začala nahrazovat střední a vyšší společenská třída.

Měnící se doba první poloviny 20. století přinesla úpadek bouillonů. Jen několik z těch skutečně původních přežilo následné zavírání, prodeje, rekonstrukce a změny. Zánik bouillonů pak pokračoval i v poválečných letech. Předcovidová turistická doba však s sebou přinesla módu typických a autentických pařížských restaurací a tedy i bouillonů, takže se objevilo i několik nových, zrekonstruovaných podle starých tradic, které však na krásu trochu rezignovaly a důležitý je tam spíš počet míst pro turistické skupiny.

Dodnes se však můžeme podívat do několika přeživších původních bouillonů se starou secesní výzdobou. Tím snad nejznámějším je Bouillon Chartier v rue Montmartre. Je skutečně levný, doposud (rádoby) lidový a rozhodně nejnavštěvovanější, ovšem ne nejkrásnější. Stejné jméno Chartier najdeme i na vývěsním štítu jeho bývalé pobočky na levém břehu Seiny, která naopak doslova oslní krásou. Jmenuje se Bouillon Racine a právě tam se spolu dnes podíváme.

Bouillon Racine si ve stejnojmenné ulici otevřeli bratři Chartierové v roce 1906, původně pro skromné a chudé zákazníky, ale nádherný interiér začal rychle přitahovat i buržoasii.

Po 2. světové válce se z něj stala závodní jídelna pro zaměstnance nedaleké Sorbonny a pod secesním obložením se usídlily obyčejné umakartové stoly. V roce 1995 byl už stav restaurace tak žalostný, že vyžadoval kompletní rekonstrukci. Nový majitel zrestauroval nejen zelené dřevěné obložení, ale i malby, štuky, zrcadla a další secesní výzdobu. Po znovuotevření byl bouillon zapsán na seznam památkově chráněných objektů.

Nádheře dnes ovšem odpovídají i ceny – dávno už to není levné místo pro chudinu. Jídelní lístek odpovídá vzhledu i umístění restaurace, nicméně polední menu tady pořídíte za přijatelnou cenu od 18 euro.

Malované panely a majolikové obklady s květinovými vzory nám připomenou Muchovy plakáty. A skutečně tu na čestných místech na stěnách najdeme některá jeho více či méně známá díla. Shodou okolností nás číšníci usadili zrovna pod plakát s českým textem, který zval na výstavu v Chrudimi.