Název článku dnes nechávám ve francouzštině, je to totiž oficiální název nové galerie, která byla otevřena v Paříži 22. května letošního roku a která se stala skutečnou událostí v pařížském kulturním životě. Návštěvníci byli zvědaví na nově zrestaurovanou budovu bývalé Obchodní burzy, přeměněnou na výstavní prostory, ale také na díla, která shromáždil za padesát let své činnosti významný francouzský sběratel umění François Pinault.
Budova burzy o kruhovém půdorysu, překrytá částečně prosklenou kupolí, byla postavena v roce 1763 na místě bývalého paláce Soissons, založeného ve 13. století, jehož nejvýznamnější obyvatelkou se na konci 16. století stala Kateřina Medicejská, matka hned tří po sobě rychle následujících francouzských králů – Františka II., Karla IX. a Jindřicha III.
Původní palác Soisson byla sice zcela zlikvidován, jedna jeho část však zůstala přece jen zachována až do dnešních dnů. Za zadní stěnou směrem k parku, který budovu dělí od Les Halles, stojí jako poslední pozůstatek a památka na Kateřinu Medicejskou štíhlý kanelovaný sloup s kovovou konstrukcí na vrcholku, který býval tajnými dveřmi propojen přímo s palácem. Královna matka ho nechala postavit v roce 1574 architektem Jeanem Bullantem jako astronomickou věž (údajně na ni sama často chodila se svým astronomem, kterého si pozvala ze své rodné Itálie). Sloup čněl nad Paříží a měl připomínat Pařížanům stále existující moc královny matky i po smrti jejího manžela, krále Jindřicha II. (zemřel v roce 1559 v turnaji, kdy mu dřevec protivníka vnikl pod hledí a okem mu pronikl až do mozku). Při stavbě burzy byl sloup zachován a zakomponován do celku.
V nové budově, postavené na místě bývalého královského paláce v roce 1763, vznikla obilná burza. Tomuto účelu sloužila více než sto let až do roku 1873. Současná nová rekonstrukce zachovala a obnovila, kromě jiného, i místnosti v posledním patře, které dříve sloužily jako skladiště obilí, a kde jsou dnes výstavní prostory.
V roce 1889 byla budova přestavěna na Obchodní burzu, která sloužila k obchodování velkých položek místních plodin (obilí, brambory, řepka, sója), ale také zboží, dováženého z ciziny, jako káva, kakao nebo cukr, a to prakticky až do konce 90. let minulého století, kdy burzovní systém přešel postupně od prezenčního vyvolávání k elektronickým dražbám. V následujících letech pak budova sloužila jako sídlo Obchodní a průmyslové komory a také k příležitostným účelům, např. k výstavám nebo jako volební místnosti. Po roce 2000 zde však veškerá činnost zcela ustala kvůli špatnému stavu celého objektu, především kvůli problémům s bakterií legionely v zastaralé klimatizaci.
V roce 2016 odkoupila budovu burzy, která byla do té doby v soukromých rukou, pařížská radnice, která uzavřela pronájem na dobu padesáti let se sběratelem umění Françoisem Pinaultem. Následně byly zahájeny restaurátorské a renovační práce na přeměně burzy na galerii, které byly náročné nejen z důvodu změny účelu a dispozice při zachování původní podoby, ale především kvůli nutnosti zasahovat na všech jejích částech.
Kromě pečlivého zrestaurování starých částí byl do centrální okrouhlé haly vsazen prstenec z pohledového betonu, který zde tvoří rotundu a pod devět metrů vysokou kupolí tak vizuálně odděluje historické části od nového ústředního výstavního prostoru.
Sbírka Françoise Pinaulta dnes obsahuje deset tisíc uměleckých děl, které sběratel shromáždil od roku 1960. Je v ní zastoupeno 350 umělců všech generací, pocházejících z mnoha zemí. Obsahuje kompletní přehled moderního umění, a to malby, sochy, fotografie, audiovizuální díla a různé instalace a performance, které budou postupně představovány prostřednictvím proměňujících se výstav a uměleckých programů, jako k tomu ostatně dochází i v prvních dvou výstavních sídlech, které Pinault využívá v Benátkách v Palazzo Grassi a v Punta della Dogana.
Pro otevření Obchodní burzy byl zvolen švýcarský umělec Urs Fischer, který speciálně pro tuto příležitost vytvořil díla z vosku, na kterých (a ve kterých) hoří svíce, takže s tím, jak se vosk postupně rozpouští, mizí den po dni i samotné dílo. Hlavní vosková socha, která dominuje prostoru, je kopií Giambolognova Únosu Sabinky. Iluze mramoru, včetně soklu, je dokonalá. Já jsem dílo zastihla v červnu ještě skoro celé, dnes už, podle fotografií, které jsem viděla, zmizela pod plamenem celá horní část Sabinky i část hlavy únosce.
I tento chlapík je z vosku. Ten vpravo tedy.
Centrální rotunda je propojena s vyššími patry nejen původními klasickými schodišti, ale také moderními vestavěnými, které vedou vzhůru podél rotundy a které umožňují nejen přístup do výše položených výstavních sálů, ale také na samotný vrchol betonové zdi, odkud máme výhled do všech stran budovy a také na nástropní malbu.
Dominantou staré části je kamenné dvojité točité schodiště s tepaným zábradlím, ozvláštněné moderním svítidlem.
V přízemí zůstala zachovaná okna úředních přepážek. Některé z původních vitrín dnes slouží jako výstavní. Kromě Urse Fischera jsou v Bourse de Commerce vystavována díla dalších méně známých autorů, ať už jde o obrazy, fotografie nebo instalace. Všechny expozice zde zůstávají zhruba do poloviny ledna, kdy dojde k jejich prvnímu obměnění.
Z některých oken v horním patře se nám naskytnou neobvyklé výhledy na hlavní osu parku u Les Halles a na Centre Pompidou, nebo na sousední kostel Saint-Eustache.
Bouse de Commerce, 1. obvod, 2 rue de Viarmes, www.pinaultcollection.com
Otevřeno denně kromě úterý od 11 do 19 hod, v pátek do 21 hod. Je vyžadováno předložení covid passu.
Vstupné 14 eur, do 26 let (nebo i starší studenti) 10 eur, první sobotu v měsíci od 17 do 21 hod zdarma.
Rezervace povinná TADY, a to i při vstupu zdarma.
Jak se tam dostat: metro linka 4 – Châtelet-Les Halles nebo linka 1 – Louvre-Rivoli
Paříž pro pokročilé 