Paříž pro pokročilé

Přestože je fotek nově zabaleného Vítězného oblouku plný instagram i facebook, neodpustím si aspoň krátký článek. Jde totiž o událost, na kterou, aspoň podle komentářů pod články na francouzském internetu, má velká část francouzské veřejnosti negativní názor, ale všichni se tam stejně hned vypravili, aby ho viděli na vlastní oči.

Projekt připravil francouzsko-bulgarský umělec Christo Javacheff se svojí francouzskou ženou Jeanne-Claude ještě před tím, než Jeanne-Claude v roce 2009 zemřela, ale realizace se kvůli náročnosti začala připravovat až o deset let později. Christo mezitím prováděl složité přípravy a výpočty, a to jak pokud jde o materiály, tak o samotný Vítězný oblouk. Nechal si dokonce postavit jeho maketu v měřítku 1:2 (ano, tak obrovskou) a na ní si realizaci vyzkoušel, především s ohledem na působení větru.

Kvůli coroně však bylo uskutečnění odloženo a Christo, který zemřel v květnu 2020, se ho nakonec nedožil. Projekt dokončil jeho synovec Vladimír, který s ním od roku 2009 spolupracoval.

Projekt byl po dvou měsících přípravných prací inaugurován v sobotu 18. září a zůstane na místě do 3. října. Po celou dobu bude z okolního náměstí place de l’Étoile sveden provoz, aby se lidé mohli k oblouku přiblížit, prohlédnout si ho a osahat.

Svými barvami má projekt připomínat francouzskou trikolóru, ale také zinkové pařížské střechy. Na jeho přípravě a zabalení do 25 000 m2 stříbřitě modravé plachty, pokryté aluminiovým nátěrem a převázané třemi kilometry červené šňůry, pracovalo tisíc lidí, od projektantů, kteří připravovali kovové konstrukce, chránící sochařské prvky na oblouku, až po padesát horolezců, kteří v posledních dnech rozvinuli osm metrů široké role látky, vážící dohromady přes tunu, a připevnili je na oblouk podle projektu. Časové náročnosti a množství lidí odpovídají i náklady ve výši 14 milionů euro, které byly uhrazeny výhradně samofinancováním z Nadace Christa a Jeanne-Claude. Francouze tak celá věc nestála ani euro.

Christo Javacheff emigroval do Francie z Bulharska ve svých třiadvaceti letech v roce 1958 a poté, co zde vystudoval akademii, se živil nejdříve příležitostnými výtvarnými pracemi. Se stejně starou Jeanne-Claude pak spolupracovali na všech projektech, ať už to bylo podobné zabalení pařížského mostu Pont Neuf v roce 1985, berlínského Reichstagu v roce 1995, nebo podobné projekty v USA. O Vítězném oblouku údajně uvažovali už v 60. letech, ale tehdy to vypadalo spíš jako utopie. O to větší škoda je, že se této realizace ani jeden z nich nedožil.