Paříž pro pokročilé

Zámek Rambouillet se letos v létě otevřel pro veřejnost po dvouletém restaurování. Mohla bych napsat, že proto září novotou, to by však u památky se středověkým původem asi nebylo nejvhodnější, takže se spokojím s tím, že řeknu, že ho restaurátorské práce vybrousily do té nejlepší podoby.

Původ zámku sahá až do poloviny 14. století do doby vlády Karla V., kdy si ho nechal postavit královský soudní rada Jean Bernier. Jako většina tehdejších šlechtických domů na venkově, i Bernierovo sídlo mělo na základě výnosu krále Františka I. podobu opravdového opevněného zámku s vodními příkopy, hradbami a mohutnými věžemi. Ty jsou ostatně základem stavby i dnes. Hrad postupně prošel vlastnictvím několika dalších královských úředníků, kteří měnili jeho podobu nejen podle předpisů a módy, která kdy právě vládla, ale také podle potřeby, vyvolané několikerým vypleněním a pobořením. V roce 1706 ho od tehdejšího majitele, bohatého finančníka a politika Fleuriau d’Armenonville, který zámku vtiskl dnešní půdorys a vytvořil kolem něj zahradu a park, násilně odkoupil nemanželský, ale legitimizovaný syn Ludvíka IV. a Madame de Montespan Louis-Alexandre de Bourbon. Ten zámek kompletně přestavěl, vytvořil nádvoří, sjednotil průčelí a dokoupil další pozemky v okolí. Po jeho smrti zámek zdědil jeho syn vévoda z Penthièvre, který se zde narodil a vyrostl, příliš si ho ale neužil. Historie se zopakovala a i on byl nucen prodat zámek mocnějšímu, který si na něj udělal zálusk. Tím byl král Ludvík XVI., který ho v prosinci 1783 převzal do svého vlastnictví a kromě dalších úprav nechal kolem zámku vystavět nejen rozlehlé stáje pro pět set koní, ale dokonce i celé městečko, které dokázalo pojmout přes čtyři stovky služebníků, kteří na něm pracovali.

Nejstarší částí zámku je kulatá věž s cimbuřím, v níž v roce 1547 údajně zemřel král František I.

 

Zámek byl v majetku francouzských králů až do francouzské revoluce v roce 1789, po níž zůstal opuštěný. Život sem znovu přivedl až Napoleon Bonaparte, který si ho oblíbil a rád sem jezdil na lov. Údajně tady strávil i několik nocí v červnu 1815, těsně před svojí abdikací a odjezdem na Elbu.

Od roku 1883 se zámek stal letním sídlem francouzských prezidentů. Tím prvním, který sem začal jezdit, byl Jules Grévy, po němž se tady vystřídala celá plejáda francouzských nejvyšších státníků. Konalo se tady také několik mezinárodních zasedání na nejvyšší úrovni, především v době vlády prezidenta Giscarda d´Estaing, který sem v roce 1975 pozval na první setkání zástupce dalších pěti nejrozvinutějších zemí, ale v rámci svých návštěv ve Francii sem přijel i Boris Jelcin, Nelson Mandela, Husní Mubarak a další. V roce 1999 zde byl představen návrh mírové dohody mezi Jugoslávií a albánskými Kosovci, kterou Jugoslávie odmítla, což následně vedlo k válce v Kosovu.

V roce 2009 byl zámek převeden do správy Centra pro národní památky a jen o něco později zpřístupněn veřejnosti. Po nedávných restauračních pracech máme možnost prohlédnout si zámek v celé jeho zrenovované kráse. Na konci léta, kdy jsem se tam vypravila, byla zatím otevřená jen jedna část, zatímco na jiných místech se ještě pracovalo.

Z původního mobiliáře a dalšího vybavení nezůstalo dnes na zámku prakticky nic. Můžeme tak aspoň obdivovat vyřezávané obložení stěn a především gobelíny a obrazy, kterými jsou pokryty stěny, a které sem byly přemístěny většinou v době francouzských prezidentů.

Zahrada a park, které se rozkládají kolem zámku, si zachovaly svoji původní rozlohu a tvar z doby svého založení v roce 1699. Těsně u zámku leží francouzská zahrada s upravenými květinovými záhony a exotickými stromy s citrusy v ohromných květináčích. Na ni navazuje anglický park s alejemi stromů. Hlavním prvkem parku je rozlehlá vodní plocha, kolem které byla vybudována síť kanálů, mezi nimiž tak vznikly ostrovy. Kdysi na nich byly umístěny umělé jeskyně, skály, sochy a altánky, z nichž jen některé zůstaly zachovány dodnes.

Největší zachovalou stavbou v parku je tak zvaná Královnina mlékárna, statek, který v roce 1789 nechal postavit Ludvík XVI. pro Marii Antoinettu podle vzoru její versaillské vesničky. Pověst říká, že to udělal z lásky, ale ve velké tajnosti, protože už tehdy bylo království ve velké finanční tísni a on se obával reakce dvora i lidu.

V obkroužení nízkými budovami statku, kde dnes najdeme obchody se suvenýry, stojí oválná neoklasicistní stavba se zlaceným nápisem a s medailonem s krávou, který připomíná, že právě zde královna pořádala ochutnávky mléčných výrobků ze své farmy. Uvnitř stojí pod kupolí kulatý mramorový stůl, na němž bývaly produkty vyloženy (ten dnešní sem ovšem nechal umístit až Napoleon). Stěny kolem jsou vyzdobeny dalšími medailony s tématikou zpracování mléka a výroby různých produktů z něj.

 

V druhé místnosti této stavby je vytvořená umělá grotta s bílou mramorovou sochou bohyně Amaltheiy, jejíž mytologie částečně souvisí s posláním celé stavby. Tato řecká bohyně totiž ve své přijaté podobě kozy svým mlékem odchovala Dia (kterého matka porodila potají na Krétě, aby ho jeho otec Kronos nespolkl, jako jeho všechny předchozí sourozence).

Za Královninou mlékárnou se dostaneme hlouběji do parku mezi umělé stavby a kanály

Stavbou, kterou si tady nesmíme nechat ujít (a která tvoří součást prohlídkového okruhu společně s mlékárnou), je chaloupka, jejíž nenápadný venkovní vzhled svádí k přehlédnutí. Byla by to škoda, protože má jedinečný interiér, celý vyložený mušlemi, perletí a mramorem. Bohužel se uvnitř nesmí fotit, ale představte si kruhovou místnost, odshora až dolů vyloženou perletí, která na zdech vytváří obrazce a medailony. Nechala si ji v letech 1770 – 1780 vytvořit princezna de Lamballe, snacha jednoho z minulých majitelů vévody z Penthièvre.

Cesta parkem nás vede kolem celé vodní nádrže tak, abychom se dostali zpět k zámku. Místy mezi stromy prosvítají stavby ve městě s věží kostela uprostřed. Pokud byste se sem vypravili, nechte si nějaký čas i na městečko, se svým starobylým královským šarmem určitě stojí za to.

Zámek Rambouillet je další z perel bývalého francouzského království, které se nacházejí na jihozápadě Paříže. Podobných staveb je tady mnoho a ani časté návštěvy Paříže mi nestačí k tomu, abych je všechny zmapovala. Tak snad postupně jednu po druhé.

Château de Rambouillet
Otevřeno denně kromě úterý od 10 do 12 hod a od 14 do 17 hod

Vstupné 9 eur, do 25 let zdarma

Vstupné zahrnuje prohlídku mlékárny a perleťového domku, které se konají vždy v 11,15 a 15,30 hod

 

Jak se tam dostat:

Vlakem z nádraží Montparnasse (směr Chartres)

Zpáteční jízdenka stojí kolem 20 eur, kdo má kartu Navigo, jede zdarma