Dnešní titulek je slovní hříčka, kterou hned vysvětlím. Nejdřív se však zastavím u samotné Noci literatury, akce, která se v Paříži konala včera večer ve svém už 5. ročníku.
Sympatické je, že už v upoutávce pařížští organizátoři připomínají, že koncept celé akce přejali z Prahy, kde se koná už od roku 2006 (letos to bylo 10. května). Stejně jako v Praze, i v Paříži se Noc literatury odehrává pokaždé v jiné čtvrti. Letos zde padla volba na 20. obvod, který zahrnuje lidové a částečně umělecké čtvrti Belleville a Ménilmontat, kde se na dvaceti různých místech odehrávalo veřejné čtení zahraničních knih, jehož se účastnili buď přímo autoři, nebo překladatelé či umělci, kteří literární dílo zprostředkovávali.
Když se vrátím k vysvětlení titulku, na čtení, které jsem si vybrala, nás rozhodně nebylo jen pět. Jen jsem chtěla naznačit, že v sídle nakladatelství Édition de la Différence v rue Ramponeau se četl Karel Poláček.
Kniha Bylo nás pět totiž před měsícem vyšla ve francouzštině v překladu Martina Daneše, a právě on byl tím, kdo na tomto veřejném čtení přečetl tři úryvky z knihy. Četl je skvěle, vžíval se do jednotlivých postav, měnil hlas a intonaci a jeho interpretace tak připomínala legendární namluvení knihy Františkem Filipovským. Obecenstvo se bavilo, zvlášť u úryvku o tom, jak si kluci vypůjčili dřevěnou nohu otce Zilvara z chudobince, a v diskuzi se potom na Poláčka a jeho knihy dost vyptávalo.
Díla, která jsou na Noci literatury představována, jsou výhradně zahraniční a jsou vybírána kulturními centry jednotlivých zemí. Na akci tak spolupracovalo i České centrum v Paříži.
Cestou domů jsem ještě narychlo stihla čtení íránského básníka Rezy Afchara Nadériho ve stejné ulici jen o pár domů výš a mrzí mě, že jsem si nevyhradila víc času na další autory; minimálně na slovenského spisovatele Pavola Rankova bych se byla podívala ráda. Některá čtení se zase konala na zajímavých místech, která by taky stála za to. Tak třeba příště.
Paříž pro pokročilé 