Cité Véron

Cité Véron je jednou z úzkých uliček, které vybíhají z rušných bulvárů, lemujících jižní stranu Montmartru. Některé z nich jsou soukromé a tedy uzavřené pro veřejnost (a ani se majitelům nedivím, vzhledem k pochybnému průmyslu sexu, který v okolí kraluje). Jakmile ale podejdeme oblouk s názvem uličky, ocitneme se v jiném světě, který svými rozkvetlými předzahrádkami, ze kterých na chodce spadají šlahouny zeleně a hrozny květů vistárie, připomíná venkovský původ Montmartru. Tak to tady dříve muselo vypadat všude.

 

Na konci uličky, kde mříže brání vstupu nezvaných návštěvníků, kteří se tady aspoň vyřádili svými čmáranicemi, najdeme pamětní desku, která připomíná, že zde bydlel jeden z nejoblíbenějších francouzských básníků Jacques Prévert, i jeden z nejrozervanějších spisovatelů, hudebníků a zpěváků Boris Vian, autor slavné knihy Pěna dní. Byli sousedi a scházeli se na společné terase, kde s výhledem na otáčející se ramena Moulin Rouge, jehož zadní část vede do vnitrobloku, dlouze diskutovali. Idyla byla ovšem brutálně ukončena předčasnou smrtí Borise Viana v červnu 1959. Bylo mu teprve třicet devět let. Také Jacques Prévert žil v tomto domě až do své smrti. Zemřel v roce 1977 ve věku sedmdesáti sedmi let.


Pohled do některých zákoutí uličky, na jejímž začátku najdeme také malé divadlo, které hraje výhradně hry současných francouzských autorů

 

Jak se tam dostat: metro Blanche (linka 2)

2 komentáře: „Cité Véron

  1. avatar Neznámé Paříž-pro-pokročilé 4.4.2017 / 20:17

    [1]: Myslím, že ta čtvrť,kterou jste viděla, je kolem rue Saint Denis. A ano, je to tak ještě pořád 🙂

    To se mi líbí

  2. avatar irena irena 4.4.2017 / 18:38

    Dobrý den,když jsem byla v Paříži to už je dlouho tak jsme došli do nějaké čtvrti kde byly asi samé nevěstince.A ty ženy stály před domem,staré mladé vymoděné líčidla z nich tekly no Fellini hadra,litovala jsem že nemám foták je to tam ještě dnes,děkuji.Váš blog sleduji a moc se mi líbí.

    To se mi líbí