Paříž pro pokročilé

Nový rok se v Číně a v ostatních asijských zemích slaví právě v těchto dnech, letos konkrétně 28. ledna (každý rok je datum jiné podle lunárního kalendáře), ale oslavy trvají až dva týdny. Velká asijská komunita, která v Paříži žije, si svůj svátek upřít nenechá a slaví ho tradičně se všemi ceremoniemi jako ve svých původních zemích.

Největší asijskou čtvrť najdete ve 13. obvodu, ale stejně tak živá je i ta, která sídlí ve čtvrti Belleville, nebo rychle se rozšiřující komunita přímo v centru města ve čtvrti Marais, kde čím dál víc původních obchodů a restaurací mění vývěsní štíty, nad nimiž se nově objevují čínské červené lampiony. Každá z těchto čtvrtí si organizuje svoje novoroční oslavy sama, jen se snaží, aby se datum té nejvýznamnější události – novoročního slavnostního průvodu – nepřekrývalo. Na 13. obvod tak vyšel termín defilé předevčírem.

Ještě nikdy předtím jsem v době čínských oslav v Paříži nebyla a proto jsem byla pořádně zvědavá. Za nic na světě bych si je nenechala ujít. Trochu mi sice náladu kazil déšť, který trval nejen celou předchozí noc, ale i celé dopoledne, přestal však před polednem a těsně před začátkem průvodu před jednou hodinou vyšlo na chvíli váhavě i slunce.

 

 

Asijskou čtvrť tvoří vysoké věžáky, mezi nimiž vedou dvě hlavní dopravní tepny – avenue d´Ivry a avenue de Choisy (o podobě a historii čtvrti se můžete dočíst ve starších článcích třeba TADY nebo TADY). Právě po nich vede trasa defilé, letos z bezpečnostních důvodů zkrácená, takže nezasahovala až na place d´Italie. Průvod byl předlouhý, z místa, kde jsem stála, se nedalo dohlédnout konce, a v davu, který celou trasu lemoval, se jen těžko dalo najít místo, odkud by se dobře fotografovalo. Když se mi to nakonec podařilo, ocitla jsem se přesně na úrovni čela průvodu. Tam jsem ke svému překvapení uviděla starostku Paříže Anne Hidalgo, která průvodu využila k propagaci akce, která s asijskou čtvrtí nemá nic společného, a to k myšlence pořádání olympijských her v roce 2024, kterou pařížská radnice vehementně (a podle mnohých nesmyslně) šíří.

Za městskými představiteli s olympijskými transparenty (vlastně se této části asijské čtvrti říká Les Olympiades, takže se dá říci, že tady nebyli až tak mimo mísu) se samotný průvod otvíral tančícími čínskými draky, kteří jsou pro přechod do nového roku typičtí. Bengálské ohně a petardy, které mají zaplašit zlé duchy a které tuto událost také tradičně doprovázejí, nejsou v Paříži povolené, proto musí stačit všudypřítomný a pekelný rachot bubnů.

Nový čínský rok nese letos znamení Ohnivého kohouta, který vystřídal Ohnivou opici. Kohouta bylo proto možné spatřit úplně všude.

 

O tom, že Číňané milují barvy, květiny, třpyt a lesk, není pochyb, proto nemůže být jiný ani průvod. Jednotlivé kmeny, které jsou zde často sdružené do organizací, žijících tak trochu svůj uzavřený život, pochodují pod svými transparenty ve svých vlastních krojích a vždy s typickými dekoracemi. Pod vlastními vlajkami se zde předvádějí i různé zájmové organizace, především sdružení obchodníků, ale také různé zájmové nebo sportovní kluby a kroužky, školy nebo dětské organizace.

 

Vzhledem k tomu, že tato čtvrť není výhradně jen asijská, ale žijí v ní vedle sebe příslušníci různých komunit z různých zemí i kontinentů, nejsou ani členy zájmových kroužků (a že jich tu bylo zastoupena spousta, od sportovních, přes jazykové až k uměleckým) výhradně Asiaté. Proto v průvodu s klidem pochodovali i zástupci jiných národů a ras, oblečení do tradičních čínských krojů.

 

Samozřejmě jsem od sebe nedokázala odlišit jednotlivé asijské země, z nichž všichni ti oslavující pocházeli, takže mi muselo stačit vědomí, že po Číňanech tady zcela určitě pochodovali Vietnamci, Kambodžané, Laosané i další asijské národnosti. Stejně tak vám je bez komentáře společně ukážu na následujících fotografiích.

 

V průvodu byly neseny (či vezeny) celé svatostánky a oltáře božstev, často vyzdobené květinami, miskami s ovocem nebo rýží a doplněné vonnými tyčinkami, které doprovázející ženy rozdávaly divákům.

Zajímavou částí průvodu byly různé sportovní asociace, především bojových umění, které se předváděly přímo na ulici před diváky. Jednotlivé druhy těchto sportů samozřejmě od sebe odlišit nedokážu, ale od asi nejznámějšího tai-či až po hrůzostrašně působící fiktivní boje s tyčemi, noži nebo s meči tady bylo k vidění snad úplně všechno.

Součástí průvodu byly i alegorické vozy, na nichž se vezly nejen oltáře, sochy různých božstev nebo ohromné bubny či rovnou celé skupiny bicích nástrojů a činelů, které tropily ohromný hluk, ale také nastrojené ženy z některých komunit (tipovala jsem především na vietnamskou) v nádherných krojích.

No a když už jsme byli v asijské čtvrti, pozdní oběd v asijské restauraci byl skoro povinností. Restaurace byly přeplněné až k prasknutí a do dvou vietnamských restaurací, kam jsem původně chtěla na polévku pho, jsme se vůbec nedostali. Místo nám našli až v jedné z čínských restaurací, kam jsme původně ani moc nechtěli jít. Trochu jsem se toho totiž obávala, protože levné, nechutné a často páchnoucí čínské restaurace u nás nám už úplně pokřivily vnímání čínské kuchyně. Tady však nebylo čeho se bát, dostala jsem ty nejlepší smažené nudle s kuřecím masem, na které jsem doposud narazila.

Pokud se v budoucnosti ocitnete v Paříži na přelomu ledna a února, určitě se sem na jih města na oslavy Nového roku vypravte. Pestrost a zábavnost tohoto svátku si to určitě zaslouží.

Jak se tam dostat: metro Olympiades (linka 14), Porte de Choisy nebo Porte d´Ivry (linka 7)