Paříž pro pokročilé

Konečně! Aniž bych to předem plánovala, minulý týden se mi konečně podařilo trefit svým pařížským pobytem do prodlouženého víkendu, kdy se v Paříži koná akce pro všechno čokoholiky – slavný Salon du Chocolat, nad jehož fotkami na různých pařížských blozích jsem v minulosti už mnohokrát slinila.
Vystavují tady ti nejslavnější francouzští a zahraniční výrobci čokolády, ale také cukráři nebo pekaři. Něco takového jsem si nemohla nechat ujít, to musíte uznat. 

Salón se koná vždy na výstavišti u Porte de Versailles. Plán, že se tam vypravíme ve všední den dopoledne, abychom se vyhnuli davům, samozřejmě nevychází, a tak vyrážíme až poslední den, dopoledne 1. listopadu. Ve Francii je svátek a podle toho to tady vypadá.

Pohled od výstavní haly na výstaviště. Stříbřitá kupole vpravo vzadu je sportovní hala, ve které jsem loni na podzim viděla koncert Charlese Aznavoura.

V jedenáct hodin vcházíme do obrovské haly, kde na dvou patrech čeká všechno, co si jen milovníci čokolády a rychlých cukrů vůbec jen dokáží představit. Zatímco v přízemí vystavují svoje zboží dovozci kakaových bobů, kakaových a čokoládových polotovarů, kakaového prášku a vysoceprocentní čokolády (ochutnala jsem stoprocentní bez cukru a byla nečekaně dobrá), v prvním patře jsou vyrovnány řady stánků se všemi poklady, kvůli kterým sem míří půl Paříže. Nad nimi se ve výšce tyčí obrovský čokoládový King Kong.

 

 

 

Abych si nepřipadala jako buran, který se vrhá na gratis vzorky, nejdřív ze všeho si koupím a okamžitě do sebe nacpu svoji nejoblíbenější sladkost – pomerančovou kůru v čokoládě. Upřímně, těch deset deka by mi ke spokojenosti už stačilo, zvlášť když jsem před pár týdny sladké omezila, jenže to pravé tóčo teprve začíná. 

 

 

Když procházíme (a někdy se spíš protlačujeme) kolem stánků, ze všech stran se k nám natahují ruce s talířky s kousky čokolády. Zpočátku ochutnávám s nadšením, dokonce i různé druhy čokoládových bonbónů u jednoho stánku. Už o pár minut později si vybírám jen nové a neznámé věci. O dalších pár minut už odmítám všechno s vysvětlením, že už opravdu nemůžu.

 

 

Velké zastoupení tady mají Japonci. S pečlivostí sobě vlastní pěstují svůj cukrářský styl – jejich čokoládové bonbóny jsou jako malé barevné, duhové a lesklé klenoty s pro nás exotickými příchutěmi, z nichž čaj matcha je ještě tak ta nejběžnější. Někteří z nich prezentují svoje výrobky, jako by to byly skutečné šperky – mají je vystavené ve skleněných vitrínách na sametových polštářcích, přemisťují je pinzetou, kterou drží rukou v bílé rukavičce, a mluví o jejich vývoji, výrobě a konzumaci, jako by to byl poslední výkřik japonské technologie, který právě vytáhli z bankovního sejfu.

 

 

Bloudím mezi horami velkých tlustých desek čokolády nejrůznějších chutí, s úsměvem (stále ještě s úsměvem) odmítám ochutnávky, prohlížím si tisíce pralinek, čokolád v nejrůznějším balení a s těmi nejroztodivnějšími příchutěmi, bonbónů, lízátek, skleniček s čokoládovými, karamelovými a kdovíjakýmiještě pomazánkami, medem a marmeládami, a krátce se zastavuji u pultu s obřími mísami čokoládové pěny firmy Chapon, které často obdivuji i za výlohou jejich obchodu v 7. obvodu, kde jsem, kdo ví proč, ještě nikdy nic neochutnala – po krátkém váhání uznávám, že neochutnám ani dnes, protože mně pomyšlení na čokoládu a cukr už vůbec nedělá dobře. Dortíky, zákusky a macarons vypadají nádherně, ale dnes, merci, už ne. Odmítám i nabízenou kávu a horkou čokoládu a sním o kolečku tlačenky.

 

 

 

O kousek dál obdivuji, jak cukráři odsekávají kousky z ohromných bochníků tureckého medu. V této části haly začínají také předváděcí stánky – můžete se tady podívat, jak šikovný a rychlý Japonec vyrábí macarons (a na rozdíl od těch, které doma dělám já, má jeden jako druhý a všechny se mu podaří), ukážou vám, jak se tvarují croissanty, bagety, briošky a jiné tradiční francouzské i cizí pečivo, u vedlejšího stánku zase můžete pozorovat, jaká je to věda, vyrobit správně tekutou, lesklou a tmavou čokoládu, ze které budou „skořápky“ na čokoládové pralinky, a pokud máte ještě kapacitu, můžete si u vedlejší čokoládové fontánky koupit kelímek čokolády s miskou nakrájeného ovoce podle vlastní volby.

K ochutnání jsou tady i různé likéry – a pozor, v rohu se krčí několik stánků s orientálním kořením (zřejmě přicestovaly s exotickými kakaovými boby) a různými druhy soli. Chvíli se rozmýšlím nad růžovou himalájskou, ale protože podle ceny zřejmě platí, že je nad zlato, lakomec ve mně zvítězí a nekupuji ji. 

Některé akce a aktivity jsme vynechali záměrně. Hlavně to byly různé cukrářské dílny a školičky, do kterých bylo nutné se předem přihlásit, a u kterých bylo tak nacpáno, že se tam nedalo ani podívat. Vzdali jsme i malé knihkupectví, kde se za babku daly koupit nejrůznější kuchařky, a do nichž stála fronta přes půl haly.

Co jsme si ujít nenechali, byla prohlídka tradičních čokoládových šatů, ze kterých návštěvníci volili ty nejhezčí. My jsme nehlasovali, ani jsme neviděli závěrečné defilé a módní přehlídku, ale i tak to stálo za to.

 

Mně se nejvíc líbily tyto a jak jsem pak našla na youtube, jejich prezentace na přehlídce byla dokonalá. Pánové, jsou to sice jenom šaty, ale pusťte si to (nejradši přes celou obrazovku), bude se vám to taky líbit. 

Salon du chocolat se koná každý rok poslední víkend v říjnu, nezapomeňte si datum napsat na příští rok. Jednou za život se čokolády musí přece přejíst každý.
No a při nejhorším – u východu najdete stánky se slaným občerstvením. A že se tedy hodilo.

Jak se tam dostat: metro Porte de Versailles (linka 12)