Pařížská tržnice, známá pod názvem Les Halles, evokuje okamžitě přezdívku „břicho Paříže“, kterou jí dal Émile Zola. Tržnice bývala ohromným labyrintem nejdříve deseti a později dokonce dvanácti pavilonů, které byly mezi sebou propojeny zastřešeným uličkami. Bylo to neskutečně rozlehlé mraveniště, ve kterém se proplétaly davy lidí s vozy prodejců a kupujících mezi hromadami beden, balíků, košů a pytlů.
Tržiště na tomto místě ve stínu věží kostela sv. Eustacha existovalo už zhruba od 12. století, kdy se tu ovšem ve dvou halách směl prodávat jen chléb, maso a víno, později ještě plátno a jiné tkaniny. Tržiště se v průběhu století neustále rozšiřovalo, mohutnělo a bohatlo. V roce 1763 bylo doplněno budovou obilné burzy; to je ta kulatá stavba s kupolí, která, na rozdíl od hal, přežila do dnešního dne a slouží jako obchodní burza.
V 80. letech 18. století byl zrušen rozlehlý hřbitov neviňátek, u jehož zdí tržiště stálo; tím se na dvojnásobek zvětšila prodejní plocha a nová část byla využita k prodeji květin, ovoce a zeleniny.
Na začátku 19. století se město začalo čím dál víc potýkat nejen s nedostatkem prostoru, ale také s hygienickými problémy. Napoleon proto omezil část obchodních činností a především zde zakázal porážení zvířat. Nechal postavit novou tržní halu, ta však brzy nestačila a už v roce 1848 byla vypsána soutěž na stavbu nové tržnice. Z ní vyšel vítězně Victor Baltard, který navrhl haly z tehdy módní kombinace litiny, skla a cihel, v takové podobě, v jaké ji už známe z historických fotografií.
Každý z pavilonů měl svoje číslo a byl věnován jinému druhu zboží, které se v nich prodávalo velkoobchodníkům. Ve spojovacích chodbách se prodávala zelenina a ovoce a měli tu svoje regály a stánky drobní maloobchodní prodejci, kteří expandovali i do okolí pavilonů a přilehlých ulic.
V podzemí pavilonů pracovali řezníci, stloukalo se tu máslo, porcovalo maso, třídila vejce a dělaly desítky dalších podobných prací. Kromě toho tyto prostory sloužily jako sklady. Čtenáři komisaře Maigreta si možná vzpomenou, že právě v jednom z těchto podzemních sklepů se odehrává děj jedné z detektivek.
V 60. letech minulého století bylo rozhodnuto o stavbě nového moderního velkoobchodního tržiště a bylo jasné, že Les Halles to mají spočítané. O novém využití plochy se už uvažovalo při plánu rekonstrukce této části města.
V únoru 1969 došlo skutečně ke „stěhování století“, jak byl přesun tržnice na jižní předměstí do Rungis nazýván. Mezitím byly také pozměněny plány na využití uvolněné plochy, na níž měl vyrůst především dopravní uzel RER a metra.
Než k tomu došlo, staly se prázdné pavilony městem duchů, mezi nimiž parkovala auta a děly se lecjaké nekalé věci. Některé pavilony byly využívány pro různé kulturní a nárazové obchodní události a akce. Pobavila mě fotografie umělé sjezdovky, která byla v jednom z nich vybudována.
Potom přišel rok 1971, kdy byly zbořeny první dvě haly, a do roku 1973 i všechny další, přestože proti bourání historické památky už protestovala veřejnost i odborníci. Na místě bývalé tržnice zbylo to, čemu Pařížané říkali lapidárně „le trou“ – díra, která vymezovala místo budoucího obchodniho centra, které tu mělo společně s novou stanici metra vyrůst.
V roce 1974 se stal prezidentem Valéry Giscard d’Estaign, který zrušil původní projekt nadzemního obchodního centra, rozhodl o jeho přesunutí do podzemí a o vytvoření parku. Stavba podzemního a částečně i nadzemniho komplexu s názvem Le Forum podle nového projektu architekta Clauda Vasconiho byla zahájena po roce 1975.
V roce 1977 byla otevřená nová přestupní stanice, v roce 1979 potom i nákupní a zábavní centrum. Teprve až v roce 1986 byl dokončen park, typický svými zelenými kovovými pergolami, mezi budovami Fora a obchodní burzou.
Takto jsem Le Forum a park vyfotila v roce 2004. Ve stejném roce bylo rozhodnuto o modernizaci a přestavbě celého areálu a byla vypsaná architektonická soutěž.
Musím přiznat, že v podzemí nákupního centra jsem byla všeho všudy dvakrát; neměla a nemám to místo ráda a vyhýbám se mu, jak jen můžu, včetně stanic metra a RER. Když se teď ovšem dívám na tuto fotku, skoro je mi líto, že Forum zmizelo. Nakonec se mi začíná i líbit, ve srovnání s tím, co se z něj po „modernizaci“ stalo.
Tady jsme v roce 2010. V dubnu začíná demolice Fora i zařízení parku (a další několikaletá noční můra pro ty, kdo bydlí v okolí). Stavbu nového vstupu do metra a vybavování nového parku jsme na blogu v uplynulých letech sledovali téměř v přímém přenosu (např. TADY nebo TADY).
Podle vítězného projektu architektů Patricka Bergera a Jacquese Anziuttiho měl být nový vstup do metra a do obchodního centra přikryt střechou, která dostala název La Canopée; tak se nazývá horní vrstva pralesa, která udržuje ekosystém a zaručuje biodiverzitu. Stavba střechy začala v roce 2013, dole na fotkách vidíme její stav v roce 2014.
Srpen 2014
Srpen 2014
Červen 2016
La Canopée s celým rekonstruovaným podzemním komplexem byla slavnostně uvedená do provozu 5. dubna 2016. Některé obchody však nebyly otevřené ještě ani v červnu.
Rekonstrukce se ovšem netýkala podzemních chodeb a přechodů mezi jednotlivými nástupišti metra a RER, tam to pořád vypadá stejně děsivě.
Celá stavba měla původně stát 250 milionů eur, nakonec se vyšplhala na 918 milionů (že by sestřenka naší Blanky?). Jen samotná Canopée vyšla na 216 milionů eur.
No, a jak to teď říct kulantně. Nelíbí se to skoro nikomu. Navíc se brzy po slavnostním otevření zjistilo, že střecha, jejímž hlavním proklamovaným cílem bylo ochránit cestující před sluncem a špatným počasím, jednoduše teče. Dělají se pod ní louže.
Zatímco nový vstup do metra s nákupním centrem už slouží, teď je řada na dokončení nového parku. V jeho části mezi chórem kostela sv. Eustacha a Canopée se zatím ještě pracuje, ale mezi bočním portálem a burzou vznikl park už před dvěma lety. Dostal název Jardin Nelson Mandela a mezitím už stačil docela slušně zarůst.
Obligátní otázka nakonec: jak se vám nová úprava Les Halles líbí?
Mně osobně je hlavně líto, že v 70. letech na tomto místě Pařížané nezachovali aspoň jeden nebo dva pavilony, které by dnes byly určitě dobře využitelnou atrakcí.
Černobílé fotografie jsem si vypůjčila na stránkách
Paris unplugged i jinde na internetu. Ostatní jsou moje.
Paříž pro pokročilé 
"V roce 1763 bylo doplněno budovou obilné burzy; to je ta kulatá stavba s kupolí, která, na rozdíl od hal, přežila do dnešního dne a slouží jako obchodní burza."Budova dnes neslouží jako obchodní burza, ale jako sídlo Odborů (http://www.fo-cci.org).
To se mi líbíTo se mi líbí
Musím naprosto souhlasit s autorkou. Ani já jsem v minulosti Forum příliš nevyhledávala. V předchozích několika létech jsem se pak obloukem vyhýbala tomu obrovskému staveništi a nyní (duben 2017) jsem opět oblast navštívila a Canopée mě opravdu nenadchla. A zpětně musím uznat, že se mi ta předchozí modernizace podle Vasconiho líbila mnohem více. A nesmírně lituji zmizení dvou krásných secesních pavilónů z bývalých Les Halles
To se mi líbíTo se mi líbí
[4]: No, máte pravdu. Taky si myslím, že to byly zbytečně vyhozené velké peníze.
To se mi líbíTo se mi líbí
[3]: Elle, přesně tak, oni už na to taky přišli, že to byla chyba. Pozdravujte Rennes a užijte si stáž 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
[Smazaný komentář] Zuzko, a to je tohle proti jiným nákupním centrům v Paříži ještě decentní.
To se mi líbíTo se mi líbí
[2]: Báro, to mi mluvíte z duše 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: Jano, ano, hřbitov byl tady, kašna, která leží jen kousek odtud, stála na rohu hřbitova. Po zrušení byly všechny ostatky odvezeny a uskladněny v katakombách na place Denfer-Rochereau.
To se mi líbíTo se mi líbí
Procházel jsem tudy v létě (cestou na RER). Jako fanouškovi moderní architektury mi to přišlo dobré – prostorné a velkorysé, aniž bych zkoumal užitnou hodnotu. Ale také mě bývalé Forum nijak neuráželo a musím dát zapravdu hlasům, že neustále předělávat stejné místo je nehospodárnost.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, přesně, jak je řečeno na konci – celou dobu jsem myslela na to, že když už se to nutně muselo zničit, tak se mohly nechat dvě haly nebo aspoň jedna. Každopádně se s tímhle místem děly/dějí pěkné divočiny a zbytečně se v tom topí peníze a navíc ten diskutabilní výsledek..? No, je to opravdu škoda.Akorát taková vložka – teď pobývám v Rennes a "máme" tu dvě takovéto haly – byly přímo inspirovány těmi pařížskými a dodnes pravidelně slouží k sobotním trhům, které jsou opravdu obrovské a úžasné! A taky k různým akcím, například minulý měsíc jsme tu měli Festival Gourmand (na kterém jsem si díky mé stáži podílela :)), který tu má každý rok značný úspěch…
To se mi líbíTo se mi líbí
Mně se nelíbí, ale vždy jsem kolem jen procházela. V podstatě jsem vůči prodejním místům lhostejná, nemám ráda nákupní centra a v zahraničí obvykle nenakupuji. Paříž pro mně znamená toulky starým městem, kávičky a výstavy.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak tady byl hřbitov neviňátek. Další místopisné doplnění k románům o staré Paříži.No – líbí nebo nelíbí – jak stavby ztratí vztah k lidským rozměrům, tak spíš ne.
To se mi líbíTo se mi líbí