Paříž pro pokročilé

Do versaillského parku bych se letos vypravila znovu tak jako tak, ale nová expozice v zámeckých zahradách moje rozhodnutí jenom uspíšila. Po loňské tak trochu kontroverzní výstavě Anishe Kapoora zde letos vystavuje islandsko-dánský umělec Olafur Eliasson, jehož jednou z domén jsou, řečeno hodně zjednodušeně, technické hrátky se zrcadly a s vodou. Ta hlavní, která je klíčovým dílem této výstavy, je umístěná před velkým kanálem v ose zahrad a docela jí to tam sluší. 

Za hlavní zámeckou fontánou, věnovanou antickému příběhu bohyně Letó, vidíme v dálce ohromný sloup vody. Toto Eliassonovo dílo se jmenuje Vodopád (The Waterfall) a navazuje tak trochu na původní záměr, který plánoval už André Le Nôtre, autor projektu zámeckých zahrad – vytvořit zde velkou kaskádu. Eliassonův vodopád spadá z výšky do jezírka a jeho majestátnost vynikne především za větrného počasí, kdy vítr vodu roznáší do okolí. Vodopád se na toto místo dokonale hodí, když si ovšem odmyslíme nepříliš hezkou žlutou kovovou konstrukci.

Další dílo s názvem Glacial Rock Flour Garden najdeme v jednom z lesíků (Bosquet de la Colonnade). Má připomínat rozpraskaný ledovec a vodní živel tady představují jen fontány kolem ústředního bazénku (samozřejmě jen v době, kdy fungují, což není tak úplně jednoduché vychytat). Nevypadá to zblízka vůbec špatně.

Poslední Eliassonovo dílo, které je k vidění v zahradách, najdete v Bosquet de l´Étoile. Dílo se jmenuje Fog Assembly a bohužel jsem tady propásla hodinu, kdy fungovalo a potom jsem musela fotit jen dírou v plotě. Založeno je nicméně na efektu husté vodní mlhy, která se line z horní spojovací linie.

Další díla Olafura Eliassona, založená pro změnu na optických efektech zrcadel, jsou umístěna uvnitř zámku. Tak odvážná, abych šla stát do fronty na vstup, jsem nebyla, takže si je můžete prohlédnout na následujícím videu, kde je na začátku vidět i samotný autor v rozhovoru s novináři.

Čas, který jsem ušetřila tím, že jsem vzdala frontu do zámku, jsem strávila tak, že jsem si splnila svoje dávné předsevzetí. Ano, přátelé, půjčila jsem si kolo a objela jsem kolem dokola velkou část zámeckého parku, včetně Velkého kanálu. Nikdy předtím jsem až úplně vzadu nebyla a byl to docela zajímavý zážitek. Nejsem žádný velký nadšený cyklista a na kole jsem už dlouho neseděla, takže jsem musela překonat chvilku nejistoty, kdy jsem se od půjčovny u jezírka musela proplést mezi davy chodců, ale na volnějších cestách jsem pak nabyla dřívější jistotu. Zdá se, že jízda na kole se opravdu nedá zapomenout.

Abychom se ještě vrátili k výstavě, samozřejmě časy fungování jednotlivých děl jsou pěkně po francouzsku komplikované. Jejich rozpis najdete TADY. 

 

Přestože nejsem žádný velký příznivec hromadných turistických akcí a do zahrad raději jezdím tehdy, když nejsou pořádány hudební a vodní slavnosti, v tomto případě asi stojí za to vydat se tam právě při této příležitosti. Myslím, že díla tak lépe vyniknou. V tomto případě počítejte se vstupným 9 eur, program těchto akcí najdete TADY.

 

Možnosti, jak se dostat do Versailles a další podrobnosti najdete TADY.